Hervyho zápisník

Ach ty ženy

2012-01-13T00:05:00.003+01:00

Zazádyvší (Ty, jen tak v cizím bytě)
Neměnná proměnná
oněmělá záměna
neznámá měna
mile nemilá výměna?

Dlouhodobá (Ty, tehdy v noci)
Tenkrát krátilas mi den
možná došlo Ti, co tehdá chci
tehdy katem já byl, v ten den
kdy došlo mi, že už Tě vlastně nechci.

Nesmělá (Ty, tenkrát po ránu)
Ach ty Tvé oči. Topím se v nich k ránu.
Vlastně v poledne, když vedle Tebe vstanu.
Vždyť až k ránu spolu chodíme spát.
Tak mám či nemám se zítřků bát?..

Náruživá (Ty, tenkrát stále)
Trochu romantiky, ta Tě dostane.
Ne! Hlavně tu ne!
Tak Ty to chceš tvrdě?
Pěkně drsně, nemilosrdně!

Věra (My všichni, jednou kdysi)
Nejdřív jsi se svojí holkou, jsi tak naivní!..
No a pak jsem s tvojí holkou Já a jsem na i v ní!

Zoufalství

2012-01-09T01:48:00.000+01:00

Člověk dělá hrozné blbosti, když je zamilovaný. A ještě větší, když doopravdy miluje. Asi právě tak se pozná pravá láska. Když děláme věci, které bychom jinak, pro jinou, neudělali. Avšak všeho s mírou. Nikdy si tím nesmíme zdůvodnit naše zoufalé činy, úmorné bezvýznamné snažení a v různých případech i šílenství..

Vzpomínková

2012-01-04T03:14:00.000+01:00

Neexistuje dokonalá chvíle. Po zemi nechodí dokonalý partner. Lidé nevyrábí dokonalé věci. Nezažíváme dokonalou párty. Nestýkáme se s dokonalými přáteli.

A až když jsme staří, zpětně si uvědomíme, co všechno jsme možná promarnili, že jsme nežili naplno a nevyužili každou příležitost abychom nakonec měli alespoň dokonalý život plný dokonalých vzpomínek.

Skvělý rok 2012!

2011-12-29T23:58:00.002+01:00

Všemožné i nemožné ať se Vám podaří v roce 2012! Nechť je tento rok ještě lepší než rok minulý a horší než rok budoucí!

Když už teda jsou ty Vánoce tak..

2011-12-24T01:40:00.001+01:00

Všem svým čteným čtenářům a čtivým čtenářkám, příjemným přátelům i přítulným přítelkyním, ale i nepřátelským nepřátelům..

děkuji ze srdce za Vaši přízeň. Za podporu, kterou mi dáváte! Děkuji.

Vám všem přeji..

pohodovou pohodu, krásnou krásu Štědrého dne, láskyplnou lásku i vypuštěné odpuštění. Přeji Vám jen to nejlepší. Silnou vůli i silné síly. Hodně odhodlání do věcí nových a plno vzpomínek na věci minulé. Ať máte chuť vytrvat a bojovat i po pár zdárných nezdarech. Nechť máte touhu do všeho jít hlava nehlava. Ostatně nevzdávejte se kvůli ostatním, nenechte si nechat od nich podlomit holá kolena. Ať se dokážete postavit svým hrůzným hrozbám a strašným strachům. Ať zapomenete opomenout své přátele. A na ty, co tu s námi želbohu nejsou, si vzpomeňte tu a tam zavzpomínat. Važte si své rodné rodiny, není nic cennějšího. Ať máte skálopevné zdraví, které nedokáže nic pokořit..

ale hlavně Vám přeji ať nezapomenete milovat.

Život je hledání...

2011-12-10T01:09:00.005+01:00

Nemyslíte?

A jak jste mě našli Vy?

Nečekané proměny

2011-11-29T23:37:00.014+01:00

(Zas jeden žblept, kterému za pár měsíců neporozumím ani já sám.. Tak si ho užijte dokud je ještě teplý (však víte jak to myslím)! )

Něco k poslechu a tanci (od 0:30)

A zas se opakuju,
bohu denně děkuju,
že sem Tě potkal,
naše cesty společně protkal..

Špatný, laciný, rým!
Však zaplněn srdcem Tvým..

Ulice, Ty a já, noc a den
Je to sen?
Doma, jen já, a Ty v noci nespíš?
A co říkám slyšíš?

Co dělám vidíš?

Proč takový jsem cítíš?

Myslíš?

Víš?

Nic nevíš...

Fantasie, Touha a jejich sestra Domýšlivost

2011-11-21T19:40:00.000+01:00

Řekněte mi, jak se mám cítit
ukaž mi, co bych měl vidět
poraď mi, co si mám myslet
pověz mi, jak se mám chovat
jak se bát a smát
jak moc a koho milovat..

A nebo už všechny mlčte
nic neříkejte
je mi z Vás špatně
z Vás všech, a hlavně z tebe!

(až mě z toho zebe)

Jen pro hrstku z Vás (čtenářů)

2011-11-08T20:27:00.000+01:00

Založil jsem si nový, tajný, blog (odkaz). Jak nadpis napovídá, moc z Vás, čtenářů, ho hledat nebude. Vy, kdož se do toho přeci jen pustíte, ať už z jakýchkoliv pohnutek, chutí nebo dobrých pocitů z každého odhaleného blogu, prolezte tento blog. Někde se tu odkaz skrývá (ne přímý!). Není v komentářích, neupravoval jsem dávné články, kam jsem odkaz vložil, nic takového se nedělo. Je to vcelku na logickém místě.

A proč že jsem to vlastně začal psát nový blog? Protože přímo sem se nehodí psát spousta "věcí". Protože onen nový blog bude jakýsi "inkubátor", ze kterého se jen něco dostane až sem. Ale nejdůležitějším důvodem stále zůstává - protože prostě proto!

Pokud by se stalo, že byste ten blog našli, nechte si adresu pro sebe, berte ji jako svojí osobní trofej. Děkuji.

Bývalky a jejich manýry

2011-10-29T00:03:00.001+02:00

Z každého vztahu (ať už jednodenního, či víceměsíčního) jsem si něco odnesl. Od jedné své bývalé přítelkyně jsem si "odnesl" recept na speciální francouzské brambory. Resp. jak je ozvláštnit - přidáním lehce osmažené cibulky do směsi před samotným pečením v troubě.

A nyní si tu "ukradenou" zkušenost vychutnávám! Děkuju!

Povídka: Životní rozchod

2011-09-29T23:36:00.007+02:00

Ona: Ahoj
On: Ahoj, co tu děláš tak brzy?
Ona: Čekám tu na Tebe už dlouho.
On: Těšila ses na mě?
Ona: Jsi výjimečný, jako ostatní, takže ano, těšila..
On: Ale stejně to tu teď ukončíš..

Ona: Ty jsi naštvaný?
On: Ani ne. Čekal jsem to. Vlastně jsem kvůli tomu přijel.
Ona: Ty jsi s tím byl smířený?
On: Ne! Ale viděl jsem okolo sebe přátele, známé, kteří takto dopadli a vím, že i po mně budou další..
Ona: Jsi si jistý.. Dle čeho tak usuzuješ?
On: Asi je to o zvyku. Jednou začneš a nemůžeš přestat. A vlastně ani nevěřím, že se změníš.
Ona: ..
On: Ze začátku jsem nevěřil, že by se něco takového mohlo stát, i když podvědomě cítíš, že to přijde. Ten život mě bavil, nechtěl jsem aby to skončilo, ale když vidíš ty ostatní, tak si dřív nebo později začneš dávat otázky a začneš pochybovat.. bojíš se. Ale až do chvíle jako je tato, si to nepřipouštíš.
Ona: Mluvíš jako oni, když jsem s nimi mluvila naposledy.
On: Asi jsme všichni stejní.
Ona: Stejní. A každý z vás je odlišný.
On: A co já?
Ona: Ty? Za Tebou jsem dnes šla nerada. Nechtěla jsem Ti to udělat, nebo alespoň ne takhle. Ale mohl sis za to jen Ty sám.
On: Svým chováním?
Ona: Ano.
On: Neznáš mě. Nemůžeš pochopit proč jsem se tak choval.
Ona: Znám Tě víc, než si myslíš.. a.. z části Tě i chápu.
On: Ano?! Tak proč to všechno dopadlo takhle? Copak si nemohla udělat něco jinak?
Ona: Sám si řekl, že to mám v povaze, to jsem prostě já. Asi to nikdy plně nezměním. Ani nevím, jestli chci..
On: A to mě mrzí. I já sám bych nyní hodně věcí udělal jinak. Člověk se mění každým dnem..
Ona: Ale už je pozdě.
On: Vím. Zvláštní, jak si uvědomíš "chyby" až když je po všem..
Ona: Život..
On: No.. zrovna od Tebe to sedí.
Ona: Černý humor, víš.. na odlehčení situace.
On: Moc nefunguje.
Ona: ..
On: ..
Ona: Lituješ něčeho?
On: Ne. Říkal jsem Ti, že bych se zachoval někdy jinak, ale nelituju ničeho!
Ona: Tak to má být.. Nerada to říkám, ale musíme jít. Už sem jedou..
On: Teď hned?! Nemůžu odepnout pás?!
Ona: Uklidni se! Nemusíš ho odepínat..
On: ..?
Ona: ..hasiči se o to postarají, stejně jako o zbytky Tvého auta. A teď už pojď..

Semafor metafor

2011-09-17T01:19:00.000+02:00

Čtenáři! Vy! Ano.. i Ty a Ty a Ty! Vy mě dobíjíte pozitivní energií. Nutíte mě psát. Psaní mi pomáhá překonat různé situace. Je to tedy díky Vám snazší, lehčí a méně komplikované. Chtěl bych Vám poděkovat!... ehm... ale to až příště, nebojte se, mám to v plánu, ale nyní mě tíží ještě určité věci a až přejdou, až odejdou, tak se vrhnu na Vás z plna hrdla a z plna prstů (ať už tahle věta zní jakkoli..).

Asi začnu blogovatět. Inspirace ubývá. Tedy, neubývá. Je jí stále plno, hlava nápadů za mega, ale není o kom psát. To víte, že mě to mrzí. Ale zjistil jsem na sobě jednu zvláštní věc. Víte, jak prohlašuji, že se mi nejlépe píše a nejvíce se mi rodí nápady, když se něco nedaří, když je melancholická, nebo smutná nálada? Tak to stále platí. Samosebou. Ale nevěděl jsem, a teď přijde to tajemné zjištění, že pokud jsem naštvanej, tlumim hněv, nebo jiné zbytečnosti, tak zkrátka nedokážu nic skrze klávesnici a všelijaké ty dráty do monitoru napatlat. Celkem skličující. Svazující. Ale có, tohle je chvilkový. To víte, že to je kvůli holce. Kluk v tom není, tedy alespoň né u mě (tedy co já vim..). A díky těm pocitům prostě nenapíšu lautrnic! Ha! Nové slovo - Lautrnic. Jako Jitrnic, akorát s jinými písmenky a vlastně i jiný počet a vlastně... víte co je zvláštní? Když ve slově Láska jedno písmeno uberete a čtyři změníte, dostanete slovo Pivo. A ještě zajímavější je, když změníte pouze tři, dostanete slovo Vodka - a to už nemůže být náhoda!

Zkrátka a dobře měl bych o ní něco napsat. Nechám to ale panu času, protože teď by z toho nic nevzniklo, ač kdysi byl námětů plnej šuplík a plná složka "koncepty" na bloggeru. Ale kdeže.. o ní je tu napsáno spousta řádků, i když o tom ani neví. To je kouzlo blogu. To je to, co mám rád. Píšete si o někom, který doufá, že onen text je právě o něm, nebo Vás naopak proklíná, že možná píšete zrovna o něm.. Ale nikdy se to nedozvíte. Můžu zde psát o bývalé přítelkyni, nebo stejně tak o kamarádce, se kterou jsem se včera nepohodl a jsme právě uprostřed opravdu ostré hádky. Nebo - a to je otázka do pranice - píši opravdu o holce? No Ti bystří z Vás tuší. Ale zklamu Vás. Nemá to dnes žádnou váhu. Ani tento delší text. Jen píši, co mě zrovna napadne - a to je dobře.

Jsem rád za každou zkušenost, i když z té poslední je mi dost špatně a nejradši bych si z té fronty vystoupil dříve, než jsem na tác dostal hlavní chod. Nějak to nemohu strávit. Znáte ten pocit? Těšíte se na jídlo, máte hlad, najíte se, vychutnáváte si každé sousto, ale pak přijdou křeče do břicha, kopance, a vy se proklínáte, proč jste to vlastně vůbec jedli, když jste viděli před sebou už pár lidí dávno zvracet na záchodě. No.. inu.. zkušenost. O to víc mě to mrzí, když mi ze začátku tak moc chutnala.. (Haha, na tuhle metasemaforu jsem pyšnej jak princezna!) Bohužel.

Byl jsem taky na dovolený. Znáte to. Parta lidí, kufr plný alkoholu. Týden plný alkoholu. V zahraničí samé češky. Prošek. Doutníky. Spaní na pláži alá kantáre. Horko. Sluníčko. Pohodička. Uteklo to celkem rychle. Paradoxně se mi nejvíce líbil první a poté skoro poslední den, kdy byla největší bouřka, kterou jsem kdy u moře zažil. Polovina apartmánu vyspávala kocošku a já s doprovodem jsme se vydali vstříc bleskům přímo na molo. Chytrý nápad a taky z toho vzniklo plno fotek a videí. Měli jsme tolik plánů co dělat a nakonec jsme nedělali skoro nic. Před oběděm (čti: před 12:00 až 13:00) jsme se nikdy nedostali na pláž, každý večer na baru. Opakuji se, ale byla to pohodička. Potřeboval jsem to.

Přemýšlím co dál napsat. Hodně lidí se poslední dobou rozchází. Moc mě to mrzí. A je to o to horší, že jsou to lidé, které mám opravdu rád, ač jim to třeba neříkám tak často, ale oni to vědí. Vztahy jsou celkově komplikované, o tom to tu dnes ale také není. A vždy jsou to dlouhodobé vztahy.. Zvláštní doba. Nic hele, jdu si pustit nějakou romanci, ať do mě televize nahustí jak má život fungovat. Pěkně bez problémů a s láskou na první pohled. Bez hádek a neshod. Bez práce a bez úsilí. Už se na to těšim, protože já pak takovou najdu a do konce života už pro ni nehnu ani prstem. Páč nač se snažit?! V televizi a v knížkách to jde přeci také samo.. Zvláštní chování. Očekávání. A přístup lidí. Zvláštní doba..

Čtenáři? Jsi tam ještě? Neodradil jsem Tě? To jsem rád. A druhou půlku posledního odstavce neber vážně. Takový já nejsem. Díky, žes to vydržel až sem! A za odměnu Ti posílám písničku s krásným textem. Kašli na to, že je to hiphop..

Song speciál

2011-08-25T10:30:00.001+02:00

Také máte písničky, které vás nakopnou? Povzbudí? Inspirují k lepším výkonům? K zamyšlení? Nebo vás vrátí do určité doby? Jsem na tom stejně.

Tato je nová pár dní, ale je skvělá! Hledání té vaší správné "druhé půlky".

A tahle je pro "lepší zítřky"...

Motivační...

Neztrácet energii nad zbytečnostmi a užívat si život, dokud dýchám.

A na závěr melancholická (bohužel není k ní nikde text)...

Moderní romance

2011-08-23T21:00:00.005+02:00

Čtením tohoto (a následného) textu potvrzuješ, že je Ti víc jak 18 let!

Spánek. Proberu se. Kafe. Prášek proti bolesti. Kolik je hodin? 3 odpoledne?? Co se včera dělo? Prázdný byt. Sprcha. Jídlo. Vitamíny. Televize. Telefonáty. Večeře. Hovor od kámoše. Jde se ven. V 11. Ještě jedna sprcha. Upravit vlasy. Zuby. Vitamíny. Kafe. Jdu ven. Výběr z bankomatu. Beru tágo. Směr náš klub. Vejdu dovnitř. Jdu pozdě. Najdu kámoše. Hi five. Jdem na bar. První drink. Druhý drink. Lsd. Voda. Parket. Tančící holka. Letmé doteky. Tanec. Dlouhej tanec. Lsd nabíhá jak svině! Tanec. Hlazení. Líbání. Ruce pod tričkem. Odtahuje mě. Jdu na bar. Přichází za mnou. Sedíme u sebe. Drink. Ruku mezi jejíma nohama. Sama mě navádí. Je tu moc lidí a dost těsno. Vstávám. Motá se mi hlava. Chytám ji za ruku. Táhnu ji přes parket. Světla. Dunění. Hrudník mi vibruje. Hlava se motá ještě víc... Co? Kde to jsem? Mám rozepnutej poklopec. Ona je na kolenou. Malá místnost. Díra nahoře i dole. Záchodky! Vzpamatovávám se. Pravidelné pohyby. Dunění nevnímám. Krkání a zvracení mužů taky ne. Dívám se dolu. Neumí to! Bolí mě to! Sakra! Zvedám jí. Hledám kondom. Kde ho sakra mám? Včera jsem ho měl! Je mi to vlastně jedno. Jen další zásun. Stahuju jí sukni. Otáčí se. Já přistupuju blíž. Instinktivně. Předklání se. Pravidelné pohyby. Motá se mi hlava. Hrozně to tu smrdí. Vnímám lidi okolo. Špinavý zdi. Otočim ji. Řiká "Chceš povzbudit?" A vytáhne prášek. Polykám. Najíždí to rychle. Nevim co se děje. Líbání. Sedá si na záchod. Nohy do Vé. Klekám si. Nepravidelné pohyby. Křeče. Stahy. Řev. Vzdechy. Škrábání. Tma... Obléká se. Já taky. Beze slov. Nevim ani kdo to je. Vycházim ze záchodů. Potkám kámoše. Drinky... Líbání. Kdo je zas tohle? Sem na šrot. Nezvládnu dojít domu... Chce prachy?! Jo taxikář! Hledám klíč. Kdo je tu se mnou? Doteky. Otevírám dveře. Padám na zem. Ona je na mně. Nemám kalhoty...

Proberu se. Prázdnej byt. Kolik je hodin? Nemůžu vstát. Je mi zle. Co se včera zase stalo? Nakonec se zvednu. Vitamíny. Sprcha. Kafe. Zvoní telefon. "Ahoj miláčku... není mi dobře, jsem asi furt nemocnej, víš?... tak teda dobře... za hodinu u mě... těšim se na Tebe!... jo jo taky Tě moc miluju". Moje přítelkyně.

Růžové brýle?

2011-08-22T23:30:00.004+02:00

"Stačí pár barev na papíře a hned vznikne dojem, že je něco i za jeho okrajem.
Stačí pár příhod v životě a hned se zdá, že je něco i po něm."
To samé se dá říci i o vztahu, kde stačí pár hezkých slov a objetí..

Inspirace

2011-07-29T17:29:00.002+02:00

Stále je o čem psát. A pokud není téma o kterém psát, stále se může psát o tom, jak není o čem psát.

Kam čert nemůže, nastrčí Hrušáka!

2011-07-19T11:57:00.003+02:00

A je to tady dámy a pánové!

Česká přísloví, která jsou konečně pravdivá! Staletí nás naši otcové mátli a předkládali nám lži a polopravdy. Nyní je těmto dnům konec! Přečtěte si, jak je to doopravdy na mrelusivo.blogspot.com

Většině to možná nepřijde tak ftipné. Ale ti, kdož znají Hrušáka, těm se onen text bude moc líbit. A jak se říká: Darovanému koni na Hrušáka nekoukej!

Typologie osobnosti podle Hervyho

2011-07-12T01:30:00.009+02:00

A kdopak jste vy? Najděte se také!

Začátek (u) konce

2011-07-11T08:00:00.001+02:00

Dnes velice krátce, rychle a without zastavení. Ani už nevím kde jsem to slyšel/viděl/cítil.

"Láska umírá, začneme-li o ní pochybovat."

Nekonečná proměnná

2011-07-10T12:20:00.002+02:00

Inspirace zde.

Vždy se najde jiná. Lepší než Ty!
Vždy se najde jiný. Lepší než Já!
Ale nikdy, už nikdy se nenajdeme my dva.

Nemít možnost volby znamená "štěstí"?

2011-07-07T23:41:00.006+02:00

Dnes to zkrátím. Opět budu moralizovat, opět budu dělat chytráka a hrát si na Freuda.

Nemožnost volby. Nemít dostatek možností, nemuset se rozhodovat z tolika možných cest - to nás dělá šťastnými.
Naše doba je uspěchaná a každý hledá své vlastní štěstí. Každý je egoista. Máme mnoho cílů, ideálů, představ, očekávání. Čím jsme jako lidstvo vyspělejší, tím více máme možností, cest, jak tyto cíle naplnit. V každé chvíli života se můžeme rozhodnout co uděláme ("Je už tohle ten pan Pravý? Nebo tamten?" "Mám vzít tu práci v cizím městě? Nebo radši tuhle?"). Bohužel (bohudík?) díky mnoha možnostem, se musíme vždy rozhodnout pouze pro jednu z nich a zbytek nechat za sebou, v minulosti. Už jsme se přeci rozhodli. Nemůžeme vrátit čas, nemůžeme vrátit to, co se stalo. S větším počtem různých možných cest, vzniká po výběru té "nejlepší" mnoho cest nenaplněných, padlých. A na ty vzpomínáme. To je to naše časté "Co kdyby..". A těch "Co kdyby.." je čím dál tím více.

Snažíme se najít a získat štěstí, ale nevidíme, že štěstí už jsme našli. Více a více se od štěstí odvracíme. Se slepou honbou za ním se pouštíme do dalších cest, po kterých zbudou jen prázdné myšlenky "Co kdyby..". Díky tolika možnostem..

Pokud bychom dokázali vrátit čas, byly bychom stále nespokojeni, vždy by se našlo něco, co bychom chtěli změnit. Díky tolika volbám, variacím. (nepřipomíná vám to honbu za ideálním tělem? např. plastické operace?)

Je to právě nemožnost volby, nemožnost vrátit věci, situace, lidi, To nás dělá šťastnými.

Pokud budeme stále přemýšlet nad svými rozhodnutími, nikdy nebudeme šťastní. Nikdy si nepřipustíme realitu, to, co právě probíhá a nikdy si tu realitu neužijeme.

Shrneme si to: čím méně máme možností, tím jsme spokojenější, šťastnější.

Tak na to kašli a buď šťasný, člověče!

Výpadek proudu

2011-06-27T01:05:00.003+02:00

Občas se stane, že se na Vás navalí tolik věcí, myšlenek, otázek, nevyřešených hádek, možností, rozhodnutí, nepochopení a ignorace, že jediné co můžete udělat, to jediné co Vám ještě zbývá, na co máte sílu, je vypnout. Vykašlat se na to. Nikomu o tom neříct, neporadit se, nesdílet ten tlak. Být sám se sebou. Uzavřít se a vyčkat až budete mít zpět svou ztracenou energii, urovnané myšlenky a budete uklidněný. Někomu se to stává každý den při sebemenším náznaku problémů, jinému se to stane jednou za život. Ale zkrátka občas se to stane..

Helou Sweetheart! Miluju Tě!

2011-06-26T21:00:00.003+02:00

Je to tak lehké a přitom to udělá tolik úsměvů na tvářích. Když je vám zle, máte špatnou náladu, nebo když se něco zrovna nedaří - stačí jedna zpráva, jedno slovo, jeden dotyk, a přestanete myslet na těžkosti dne.

Víte, že je tu člověk, který se o Vás zajímá, záleží mu na Vás, má Vás rád a možná i miluje.. Člověk, který je pro Vás středem celého vesmíru. Možná byste pro něj udělali vše. Třeba by on pro Vás udělal ještě mnohem víc.

Píši o pocitu, který máte ve chvíli, když Vám Váš protějšek dá jakkoli najevo, co pro něj znamenáte. Ať je to jen netypické oslovení, nebo vyznání lásky...

Píše, když nemůže mluvit. Mluví, když není blízko. Pohladí, když už slova ani věty nestačí..

Z jistoty?

2011-06-23T23:59:00.003+02:00

To, co se druhému líbí, jakoby naschvál neděláme, snad aby si toho vážil?

To, co se druhému nelíbí, občas uděláme, asi aby si nás vážil?

Hmm.. směšné? Opravdu?

Jak jsem “hacknul” účty Facebooku a zůstal nepovšimnut

2011-06-15T12:00:00.007+02:00

Povím Vám, milé děti, pohádku, kterak já, mladý, světa neznalý, človíček hacknul sociální síť Facebook.

Budiž toto varování všem, kteří si myslí, že jejich počínání na internetu je anonymní a nezjistitelné (k článku zdarma návod jak se alespoň částečně chránit)

WiFi, routery a tiché odposlouchávání

Začněme tedy od začátku - jak dnes funguje připojení k internetu (tedy alespoň to, co nás bude v pohádce zajímat)

Zajímají nás uživatelé sociální sítě Facebook. Ti se v drtivé většině do sítě připojují přes notebook, který komunikuje prostřednictvím WiFi připojení s routerem a ten dále kabelově k poskytovateli připojení a tak dále.. My se budeme zabývat pouze řetězem "Notebook - Wifi - Router". U routerů (ta divná krabička, co bliká, vede z ní spousta drátů a většinou má ještě anténku) je skvělé to, že se na ně připojí mnoho zařízení, které skrze něj dále komunikují se síti internet. A tam nastává pomyslný kámen úrazu. Každé kliknutí na odkaz, každý stažený soubor, každá načtená fotografie, zkrátka všechen obsah, který si bude připojený uživatel vyměňovat s jinými servery nešifrovaně lze mnohdy velice často a jednoduše odposlouchávat. Uživatel, který takto chce někoho sledovat, musí být připojen ke stejné WiFi síti a poté už mu nic nebrání v tom, zachytávat nešifrované pakety informací, které složí a vnikne mu kompletní výčet věcí, které provádíte vy - takřka bez povšimnutí!
Neobejvuji zde Ameriku, tato metoda je stará jako celý internet, jen nikdy nebyla tak jednoduše realizovatelná a ke všemu tak lehce použitelná na sociální síť Facebook.

Jak toho využít?

Každá služba na webu (Facebook, Youtube, Seznam, Hotmail...), kde se musíte přihlásit, funguje tak, že při přihlášení je přenos šifrovaný (aby nedošlo k odposlechnutí vašeho hesla) a poté je vytvořen jedinečný identifikátor, kterým komunikuje váš počítač s onou službou (díky tomu se nemusíte znova a znova přihlašovat pokud např. aktualizujete stránku, nebo pokud překliknete jinam a vrátíte se zpět). Co se ale stane, pokud někdo tento jedinečný identifikátor získá a bude ho používat? Na servery (použijeme pro příklad Facebook) Facebooku přijde dotaz na zobrazení vaší zdi, aby server zjistil že jste to skutečně vy, ale nemuseli jste se přihlašovat, vyžádá si váš identifikátor, tím se "prokážete" a servery vám odešlou vaši zeď, která se vám ihned zobrazí. Pokud někdo získá váš identifikátor, může se za vás vydávat a neexistuje způsob, jak by mohly servery zjistit, že to nejste vy. Je to podobné jako na hranicích, když byste ukázali jen pas, ale už ne svou tvář. Celníci by nemohli ověřit vaší tvář a museli by se spokojit s tím, že máte platný doklad a pustili by vás dál, bez ohledu na to, kdo doopravdy jste.

"Malý a neškodný" program FaceNiff

Teď se dostáváme k samotné realizaci hacku (pokud ovšem tuto metodu využijete ve svůj prospěch, bude to crack. Rozdíl mezi Hackrem a Crackerem si najděte např. na wikipedii) - musíme získat onen identifikátor! K tomu potřebujeme telefon s operačním systémem Android (Apple nadšenci, s iPhonem v ruce, mají smůlu), který je navíc "ROOTnutý". Dále si nainstalujte program "FaceNiff" (z bezpečnostních důvodů sem nepřikládám odkaz na jeho stažení). Free verze programu má omezení, které dovoluje napadnout pouze 3 účty na Facebooku. Po nainstalování a spuštění, program prohledá WiFi síť a zjistí, které účty Facebooku jsou napadnutelné díky sledování toku paketů s identifikátory. Zde je důležité vědět, že Facebook komunikuje se servery neustále a tím pádem neustále odesílá identifikátor (např. pro aktualizaci stavů, upozornění, aniž byste museli ručně aktualizovat stránku). Proto lze odposlouchávat Facebookovou komunikaci, i když máte jeho stránku otevřenou někde v záložce a delší dobu jste se tam nepodívali - stále totiž pracuje a odesílá data. Díky tomu stačí v programu chvíli počkat a během pár sekund se zobrazí seznam uživatelů, od kterých program získal jedinečné identifikátory.

Mám cizí identifikátor! Zábava začíná!

Po kliknutí na jméno se použije jeho identifikátor ke komunikaci a máte tak v rukou cizí Facebook účet, který můžete ovládat jako svůj vlastní - psát zprávy, chatovat, psát statusy, komentovat příspěvky atd.. Nikdo nemá šanci (pokud se nebude hodně snažit) tuto záměnu zjistit! Servery si myslí, že je to stále onen uživatel a onen uživatel nepozná nic! Nedostanete se ovšem k nastavení, které je již šifrované a nezměníte tak (naštěstí) heslo ani e-mail.

Jak se bezpečně chránit?

Toto je opravdu jednoduché. Na svém Facebook účtu klikněte na "Účet" a poté "Nastavení účtu -> Zabezpečení účtu" a zde zaškrtněte "Procházet Facebook pomocí zabezpečeného připojení (HTTPS), kdykoli je to možné" poté jeden klik na "Uložit". Tímto malým krokem bude vaše komunikace se servery šifrovaná a nikdo již nebude schopen tak lehce napadnout váš účet. Nemusíte se obávat o své mobilní telefony, ty už ze základu komunikují prostřednictvím šifrovaného spojení, zde není potřeba cokoli nastavovat. A nezapomeňte - pokud máte více profilů, musíte tento postup udělat na každý zvlášť!

Je to lehké jak šťouchnutí

Chtěl jsem tímto ukázat, jak lehce se dá zjistit vaše komunikace a jak lehce se dá obelhat systém. Ve školách, v kavárnách, zkrátka všude tam, kde je jedna velká WiFi síť - tam je ráj pro tyto programy, jen na mé škole jsem našel přes 15 uživatelů, kteří neměli zabezpečený profil. Nebudu nikomu psát podrobný popis, jelikož tyto metody jsou na hranici ilegality. Chci ale apelovat na své přátele a mé návštěvníky, aby si své účty zabezpečili dle výše zmíněného návodu a předešli tak zbytečným komplikacím.. Nabourat se do účtu je fakt děsně lehký!

Článek sdílejte dál, ať o této hrozbě, ale i prevenci, ví co nejvíce lidí.

Drogy jsou špatné. Ááááno?

2011-05-20T13:54:00.004+02:00

O drogách bylo napsáno mnohé, viděno ještě více. Každý den se o nich píše v novinách a ve večerních zprávách se také se zájmem objevují. Většina z nás nějakou drogu již vyzkoušela a někteří stále užívají. To jen tak na okraj mého příspěvku.

Mám rád drogovou tématiku. Je na ní něco zvláštního, mrazivého a krásného zároveň. Nebezpečí? Pokušení? Rád se o tyto věci zajímám, ač nemám potřebu je zkoušet. Zato zkouším filmy, dokumenty, příběhy, které o této problematice informují veřejnost. Za sebe mohu jedině doporučit film Requiem za sen (Odkaz na ČSFD), který svým dopadem na psychiku diváka zapůsobí více, než deset dokumentů o škodlivosti drog.

Ale o tomto filmu článek není. Dokument, který Vám chci představit, popisuje drogovou problematiku z jiného pohledu, než který doposud známe. V dokumentu Alkohol horší než extáze? (Odkaz na ČSFD) vzali angličtí odborníci 20 nejpoužívanějších drog ve Spojeném království a seřadili je dle třech základních kritérií. Jak kontroverzní název napovídá - výsledky jsou v mnohdy překvapivé a sám dokument se díky tomu stal předmětem mnoha rozhořčených debat.

Nemůžete se dočkat až to uvidíte? Tak už nečekejte! A podívejte se na to!
Celý dokument (s českými titulky) můžete vidět zde:

overstream.net

Jaké jsou Vaše zkušenosti?

Otázka do hlediště

2011-05-19T11:00:00.001+02:00

Při pročítání mého blogu do opravdu hluboké minulosti (tfuj, i já sám jsem se občas ztratil v textu), jsem okem zaplul do nevy(ý)daných, nezveřejněných článků a z pomyslného šuplíku jsem jeden vytáhl. Je to spíše otázka, která se ale hodí do každého ročního období. Zajímá mě Váš postoj a názor a kurzor a celkově nějaké zamyšlení nad touto věcí.

Co je pro Vás opravdu důležité v partnerském vztahu?

Co by to mělo být? Je to právě ta nejdůležitější věc, vlastnost, schopnost atd.? Jak vnímáte partnerský vztah? Očekáváte něco?

V komentářích se rozepište jak jen budete chtít. Anonymní čtenáři nechť prosím zanechají nějaký (klidně falešný :D) podpis. Děkuji, Váš Hervy!

Blogování zas a odznova

2011-05-15T01:00:00.002+02:00

Již dlouho jsem si jen tak (z rozmaru?) nesedl a nenapsal na blog něco typicky blogískovského. Takže začneme.

Nejprve bych chtěl nastínit pár detailů, které se dějí okolo mě. První, asi nejpodstatnější, je, že se zem stále točí. Jak okolo své osy, tak okolo slunce..atd. Druhý detail je ten, že atmosféra je na svém místě a ozónovímami díramima vzduch ven neuniká. uf! S tím souvisí i globální (o)teplákovství - zem se ohřívá, to jistě, ale není to způsobeno auty ani továrnami. JE to čistě marketingová fikce, která se hodila firmám "do krámu". Ale - je jen na Vás čemu uvěříte.

Zkrátka mi začíná zkouškové. Doufám, že neskončí zkrátka. Plno testů a stresu. Celý měsíc. Ale vždy se najde člověk, díky kterému je těžké období najednou hezčí a probdělé noci nad učením jsou rázem barevnější. Né, teď tu nemluvím o sexu, ale o kamarádech, přátelích, a hlavně partnerech. Jsou důležití a svým způsobem nepostradatelní. A ač se to stává, tak bychom neměli zapomínat na své staré přátele, pro nové (básnička). Na druhou stranu se říká, že krásné věci se musí rozpadnout aby vznikly věci větší a ještě krásnější. A kdo se v tom má pak vyznat? A souvisí to vůbec spolu?

Blá blé blí, poraďte nějaký dobrý jazyko(k)lam - chci překvapit jednu dívku přeci!

A venku je krásně, což? Mám rád zimu, daleko více, než léto. Sice je na co koukat, to ano. Ale tak nějak mě to vždy táhlo do zimy. Ale tento rok ne. Dnes ne. Těším se na sluníčko, nabíjí mě energií a to je skvělé. Těším se všechny možné festivaly, na grilovačky, na moře, na přátele..

A začal jsem aktivně něco dělat. Nepíši o budoucnosti. Dal jsem si na čas, abych sám sebe otestoval. Přeci se znám! Každý den se snažím dělat něco. Běh, kolo, posilovna, ještě sehnat parťáka na rikochet a bude to vražedná kombinace. Též se snažím měnit životosprávu a přizpůsobit si jídelníček. Na závěr odstavce snad jen to, že nejdůležitější je motivace, motor, který se nenajde v žádném autě, ale je nejsilnější na světě.

A to je zatím asi vše milé děti. Jsem rád, že to tu čtete, že komentujete, ač se to zdá zvláštní, tak jsem za každý komentář nesmírně vděčný, takže se nebojte a udělejte Peťovi radost. To jste se toho moc nedozvěděli, že? Pár výkřiků do tmy a text schovaný mezi řádky s myšlenkou která tam ani možná není. Ach ty znamení.. :P

Procitnutí?

2011-05-11T03:00:00.000+02:00

Když vidím hlas textů, které napsali mí drazí, milovaní, nenávidění, zapomenutí.. nemám najednou slov a žádné další (mé) napsané souvětí se jim nemůže ani přiblížit.

Chci jen říci, že nemohu již nic říci.
Chci snad jen říci, že píší spíš v časech spíš smutných, složitých.. nejspíš. A Ty už beztak spíš, že?
Chci jen.. snad na okamžik říci, že se mám dobře. A přeci nemohu už nic říci, protože Ty tu vedle mě spíš.

A přece bych rád zašeptal pár vět do světla temné noci za oknem..
Však Ty víš co bych řekl.. že stále nenacházím vhodné slovo.

Ta, která mi dala!

2011-04-29T23:30:00.002+02:00

Jsem z Tebe jak kdy šťastnej! Často nešťastnej. V jedné chvíli bych Tě miloval a byl s Tebou i celou noc, jindy mě ale tak naštveš, že mám chuť vzít propisku a něco Ti s ní udělat! Né - neboj se, maximálně trochu počmárat, z legrace. Známe se už delší dobu, ač mi to tak nepřipadá. Pár let už to bude. Když jsme se poznali, tak jsme si toho nejprve moc neřekli. Poznávali jsme se. Zjišťovali co se nám líbí a co naopak společně nemusíme. Trávil jsem s Tebou spoustu času. Ve škole, v parku, společně s přáteli, někdy si nás všechny rozčílila, ale ty jsi prostě taková, máš své názory a postoje, a jsi paličatá a tvrdohlavá. Ale když s Tebou člověk stráví více času, pochopí Tě a ty se mu krásně odvděčíš. Jsi ve své podstatě krásná. Vlastně i předvídatelná, avšak nejednou si mě dokázala nemile i mile překvapit.

Dlouho jsme si jen tak vyměňovali názory, utvrzovali si vlastní pravdy a začínali si víc a víc rozumět. A pak jsme si byli hodně blízko, málem nám to nevyšlo.. Vzpomínáš? Získali jsme důvěru v toho druhého a zkusili to! Bylo to krásné a ten pocit za tu snahu stál! Od té doby, i když mě často sereš, Tě mám ve skrytu duše rád. Musím si Tě hýčkat. Nebyla to náhoda, žes mi tenkrát dala.. Museli jsme se na to oba připravit. Oba jsme to museli chtít a snažit se aby Nám to vyšlo. Ale nejtěžší zkoušky Nás teprve čekají. Tohle byl jen začátek.. Nesmíš být na mě zlá, musíš mi dát šanci. Chci to! Chci Tě! A udělám všechno proto, abys mi opět dala! Matematiko, bez Tebe tu školu totiž neudělám! :*

PoCitech

2011-03-30T23:55:00.008+02:00

S Tebou pocit jsem měl.. že létám
Nad zraky ptáků, mraků.. i hvězdám

Půlnoční projížďky za východu slunce
od citů k citům, vlhké mám ruce
tělo a mysl zkrátka vše.. na podnose

Pevné obětí ráno při probuzení
polibky na tvář a na místa plná chvění
hlavně se neboj.. nic to není

Doteky na ústa v úzké posteli
smějem se sobě jako tenkrát v neděli
rozloučení půlí den.. na dvě třetiny

Celý den mlčky, nic se přeci neděje
tiché pohledy, však on někdo doleje
večer se potkáme sami.. s sebou

Jak kočka s klubkem když klubko jsou city
Já? Však co já.. vždyť hlavní je co ty
..

V pocitech plavu každý den jiný styl
po městech bloudím každou noc nevím s kým
(V) PoCitech nezbylo nic.. jen prázdno.

Zabíjí internet hudbu?

2011-03-19T11:00:00.000+01:00

Zamyslete se a řekněte, kdy jste si naposledy koupili originální CD Vašeho oblíbeného interpreta nebo kapely? Před rokem? Včera? "Já někdy dal prachy za tu stříbrnou placku?" "CD? Dědo, dneska frčí mp3..!"

Nyní jsme v době všech možných internetů, googlů, iŤůnsů a podivných souborů s příponou mp3. Již nepotřebujeme staré CD placky. Musíme pro ně do obchodu, zdlouhavě vybírat, zaplatit dosti vysokou cenu, dojít zpět domu, nejlépe v dešti, a doma zjistit, že tři-čtvrtiny alba se nedají poslouchat, zbytek se Vám radši líbí, protože jste kvůli němu investovali tolik sil a peněz, že si radši lžete, že?

Pokud si ovšem album stáhnete, tak zaplatíte jen zlomek ceny klasického CD nosiče. Pokud půjdete ještě dál, tak nezaplatíte vůbec nic. Klik, klik a máte celé album, ba dokonce celou diskografii i s videi. Poslechnete. Polovinu smažete hned, druhou až za měsíc, až se oposlouchá.

Proč ale internet zabíjí hudbu? Je to jednoduché. Jaký vztah má pro Vás písnička, kterou stáhnete, poslechnete, líbí se Vám prvních 20 poslechnutí, ale pak jí znenadání nemůžete ani vidět! Protiví se Vám, smažete ji a stáhnete jinou a koloběh událostí jede nanovo. Celý týden, celý měsíc, rok... Hudba se najednou konzumuje. Lidé neposlouchají texty. Texty je nezajímají. Důležitá je melodie a "cool" provedení. Stáhnout. Poslechnout. Zahodit. Díky tomu se interpreti snaží chrlit co nejvíce písní, co nejrychleji. Nehledí na kvalitu, ale na kvantitu. A hudba je horší a bez inovací.

Díky CD plackám mají lidé k albu vztah. Nekupují si pouze hudbu. Kupují si obal, fotky, texty, grafiku, nápady onoho umělce, vše zabalené do krásné krabičky. Přijdou domů a pustí si všechny písně. Pečlivě poslouchají každé slovo, každý nástroj. Je to umění a oni si ho dokáží plně vychutnat. Po pár letech se k albu rádi vrací a vzpomínají a pouští si ho stále dokola a dokola aniž by se jim ohrálo. Navíc v textech objevují další inspiraci a myšlenky, které jim dříve byly skryté. A v neposlední řadě podporují interpreta, jehož písně mají tak rádi.

Ale jako vždy - nejlepší cesta je ta uprostřed. Písně poslechnout on-line a po úvaze si je koupit "zabalené". Rozdíl poznáte až z CD a kvalitní repro-soustavy. Až si budete pročítat booklet měnit v mechanice disky a uslyšíte každý nástroj bez šumu a v nejlepší kvalitě, tak pak poznáte kouzlo originálních cédéček.

Zamilovanost

2011-03-14T23:00:00.005+01:00

Je to zcela pravdivé. Člověk se zamiluje tak intenzivně, tak vášnivě, tak hluboko, jak jen to v dané chvíli on sám potřebuje.... Je to krásné, je to sobecké. Je to intenzivní, je to nádherné..

Mars a Venuše

2011-03-06T23:00:00.003+01:00

Jsi skutečně neskutečná
Nevesele veselá
Má proměnná neproměnná
Má vážně nevážná

Opravdu hodně hodná
Neodvážně odvážná
Směle nesmělá
i mile nemilá

Klidně neklidná
Cudně necudná
Poklidný poklad
Ty jsi můj neopakovatelný opak...

Pro mě vším

2011-02-25T16:05:00.001+01:00

Jak já závidím.. Tak moc závidím. Závidím lidem nepřemýšlení. Závidím těm, kteří dokáží své city potlačit a myslet na něco jiného. Nezávidím peníze, i když jsou fajn a ledasco zařídí. Já závidím lásku. Jen jeden pocit.

Mažu Facebook účet.. pomalu, ale jistě

2011-02-12T00:01:00.002+01:00

Je tomu již pár týdnů, možná měsíců - koketuji s myšlenkou smazat si Facebook účet. Vždy to byl nápad, který se tak rychle objevil, že ještě rychleji zmizel.

Je mnoho různých řešení jak docílit zamezení přístupu a nebo smazání Facebook (dále jen "FB") účtu.

Alzheimerova metoda - spočívá v tom, že si otevřeme v PC poznámkový blok a poté zběsile mlátíme do klávesnice.. hlavou. Vznikne výsledek podobný tomuto: "locihgnyiuhgn". Tento kód poté zkopírujeme a do kolonky na změnu hesla na FB toto vložíme a pro potvrzení vložíme podruhé. Samotné heslo neukládáme v prohlížeči a dokument v poznámkovém bloku neukládáme!! Pro maximální efekt doporučuji tento postup provést i na vaší e-mailovou adresu (časem totiž budete mít nutkání kliknout na odkaz "zapomněl sem heslo, mám asi alzheimera a tak mi pošli nové heslo na mail"

Metoda: "Kde sem včera byl a co sem tam dělal?" - metoda jistě nejčastější a ještě více jistě nezáměrně provedená. Při její realizaci si totiž ani neuvědomujete, že ji děláte a zjistíte to až při probuzení, a to když budete chtít všem nutně říct, jak je vám zle a jak už nebudete pít. Při prvním pokusu o zadání hesla to vzdáte a usnete. Po hodině a dvou pokusech vylézt ze země na postel opět otevíráte notebook a opět marně píšete staré známé heslo. Marně. Najednou vidíte zcela jasně část včerejšího večera - vzpomínky na jednu kalbu, prohlížení fotek z ní, skvělý nápad na změnu hesla, realizace skvělého nápadu, zapíjení skvělého nápadu, zkouška skvělého nápadu.. A nyní zjišťujete, že skvělý nápad funguje! (doporučuji skloubit s Alzheimerovou metodou zabezpečení e-mailu)

Metoda: Kamarád taky rád - spočívá zkrátka v tom, že vám přihlašovací údaje změní kámoš. Klady jsou zcela zřejmé - tu těžkou práci nebudete dělat vy! Zápor, pokud se to tak dá vůbec nazvat, je například to, že se nyní za vás může kámoš vydávat, psát statusy, komentovat fotky, rozesílat zprávy a chatovat s tou holkou, kterou máte v přátelích jen proto, že její bratr chodí do školy, kam chodí i dcera vašeho souseda, kterého jste ještě neviděl, ale kámoška vaší přítelkyně o něm kdysi mluvila. U této metody se pozná charakter člověka, kterému tuto těžkou úlohu svěříte. Též se prokáže, že této příležitosti každý využije ve svůj prospěch.

Nudná metoda - název je jasný. Je to nudnej způsob. Na FB klikněte na "Účet - Nastavení účtu - Deaktivovat účet" a tam jen prostě zkrátka a dobře jo jasný... Nic víc, nic míň. Pak jen musíte počkat 14 dní ve kterých se na účet nesmíte ani jednou přihlásit. JAkmile to uděláte, proces deaktivace se zruší a nebude platný (toto platí i pro vaše miloučké mobilíky - pokud si stahujete stavy do mobilu, fotky atd. vypněte tyto aplikace, narušují deaktivaci účtu!). Je to zkrátka nudná metoda.

Doporučuji: Pomalá, ale jistá metoda - Tento způsob je skvělý v tom, že si pomalu zvykáte na to srdceryvné "odloučení" s fejsbůkem. Zkrátka a dobře, tuto pomalou metodu nebudu nijak natahovat. Rovnou vám ji popíši, bez zbytečných příkras. Zkrátka rovnou na věc! Bez keců! Bez trapných natahovacích keců! Říkal jsem vám, že nerad chodím okolo horké kaše?

F(l)inta je v tom, že účet jakoby nesmažete i hned, ale po částech. Pomalu, zlehka, ale důkladně a efektivně. Nejdříve je dobré si udělat zálohu profilu. (Účet-Nastavení účtu-Stahování informací. Zde si vše pročtěte a zadejte požadavek na stažení informací. Data se budou připravovat, trvá to několik hodin až celý den - stránku můžete vypnout a vrátit se k tomu později - Celý balíček má i několik set MB dat) Záloha je hotova a my můžeme mazat veškeré informace o nás, znepřístupníme fotografie a obrázky v nastavení soukromí (nebo rovnou smažeme) - uvidíte kdo vám ve skutečnosti kouká na profil (lidé se začnou ozývat), promažeme přátele - zbudou nám pouze lidé, které potřebujete (studium, práce) a lidé se kterými se vídáte a pak lidé, které tam prostě mít musíte (celebrity and other stuff...). Dále vystupte ze všech skupin a všechna členství zrušte. Publikujte co nejméně obsahu. Časem smažte všechny přátele. Zůstanete sám/sama..

Poté jděte sem: odkaz. A celý Facebook kopněte do prd*ele! Zkuste pak jít ven a pozvat tu dívku, o které tak sníte, na kávu. Nebo zaklepejte tomu klukovi, o kterém tak vyprávíte kamarádkám, na okno při cestě ze školy.. Je to hezčí než šťouchání a lajkování statusů. A říkejte lidem jak moc je máte rádi a jak jste šťastní, že můžete být s nimi..

Být navždy mlád a šťastný

2011-02-05T01:30:00.002+01:00

Co říkáš na nové logo? Líbí/nelíbí? Budu velice rád za kritiku v komentářích. Ale zpět k tomu, co Ti chci napsat...

Píseň k poslechu u textu: Train - Hey, soul sister

Mám málo času. Stále sám sobě říkám jak málo času mám. Nestíhám. Slyším to od rodičů, po přátele až přes přítelkyni k učitelům. Všichni mi říkají totéž. Nejsem moc dochvilný. Mám nepořádek v čase. Stejně tak to je s věcmi na bytě. Ale největší "bordel" mám v hlavě. Myšlenky. To jsou ti nejzákeřnější tvorové na zemi. Vplíží se v tu nejnevhodnější dobu a.. zkazí vše. Soustředíte se na učení - najednou přemýšlíte nad složitostí této lepící pásky a proč jen jste si toho předtím nikdy nevšimly. Sbíráte odvahu oslovit tu krásnou slečnu u stolu - najednou se prohlížíte v zrcadle na stěně a hledáte výmluvné důvody k nenavázání kontaktu, jako například přítomnost spousta přihlížejících okolo. To dělají myšlenky.

Já jich mám na rozdávání, ale vsadím se, že vy též. Každý to tak máme. Ale přeci jen vidím výjimky. Lidi, kteří jsou stále veselí, plní energie, vždy, všude, za každého počasí. Je mi na nich něco podezřelého, ale je to spíše malá závist, kterou vůči nim mám. Jakoby žili pro dnešní den a co bylo včera již není a co bude zítra? - To bude přeci až zítra. Nestarají se a jsou šťastní. Doufám. Žijí dneškem. Netíží je vzpomínky na minulost, nebo myšlenky na budoucnost. Tyto věci si nechají na doma. Až budou osamotě. Ale v onu chvíli vše hází za hlavu a jen si užívají.

A možná se pletu a je to jen maska. Maska, kterou mají tak pevně a dlouho nasazenou, až zapomněli, že si nějakou kdysi vzali. Já bych jen rád věděl, kde se dají koupit, protože pak by mi to spoustu věcí ulehčilo a už bych ani nemusel psát tento blog. Neměl bych důvod se "vypsat". V hlavě bych měl klid a vzrůšo by bylo každý den tam venku.

A nebo mi jen nějaká taková duše chybí.

Čau!

2011-02-03T13:40:00.001+01:00

Přátelé přichází a odchází..
stejně jako přítelkyně, partner
i soused tu nebude věčně a možná se zítra odstěhuje
zážitky se v hlavě rozpadají a odpoluvají
vzpomínky na fotkách blednou a čas jim nedá spát
i ty fazole v konzervě jednou nebudou k jídlu
dobré skutky zapomínáme rychleji než si je stačíme vychutnat
vzrušení druhý den už není takové jako den první
písnička se ohraje, pokud k ní nemáte "pocitový" vztah
čím dál víc cítíme čím dál míň.

Jen pachuť zklamání - a vodky - v nás zůstane napořád. Teda hlavně ta vodka..

Pár chatů, dnů i roků, vzpomínek nazpět..

2011-01-12T02:00:00.003+01:00

Svět se mění, jen jehlavanka a lidé zůstávají stejní. Stejný je i humor, který používají. Mám dokonce i pocit, že jsem kdysi tento "ftip" s jehlavankou použil na blogu v nějakém příspěvku. Již jsme ve věku, kdy je náš pohled na svět, mluva a celkově humor, již tak nějak stálý, bez větších změn a nedá se nějak drasticky změnit. A právě to mě dnes v noci tak trápí.

Myšlenka, že mi bylo s jednou osobou moc krásně. Bylo to bezprostřední a klidné. Hlava mi kompletně vypnula a nemusel jsem na nic myslet, když jsem s tím člověkem byl. Byl sem sám sebou, jako asi nikdy v životě. Nemusel jsem se starat o to "co řeknu" a "jak to řeknu", jestli tahle věta nebude hloupá a tahle moc drsná. Když se řeklo něco hloupého, tak jsme se zasmály a šlo se dál. Na těch pár dní, které jsme spolu prožili, na ty nezapomenu. Byť už se nedají vrátit zpět a snad ani zopakovat, tak vím, že jsme stále stejní. Ať budeme dělat co je v našich silách, ať se budeme snažit sebevíce se změnit, stále budeme ti mladí lidé, kteří jsou rozdílní a přitom dosti podobní. Každým krokem se smáli víc a víc a kteří si rozuměli až příliš.

Když si teď pročítám úryvky, které jsem si s onou osůbkou vyměňoval, tak bych to všechno vrátil. Byla to krásná doba. Ta doba se může kdykoli vrátit. Jelikož lidé se nemění.. Snaží se změnit. Tak moc se snaží změnit, až jim příležitosti proklouznou mezi prsty a zjistí, že jsou v kůži někoho jiného, a nejsou šťastní. A pak si začnou pročítat staré úryvky a doufají, že si i ten druhý něco podobného čte a chybí mu..

Odmítnutí

2011-01-08T02:20:00.004+01:00

Hraje mi u toho: Vypsaná fixa - Duchové

A ty nevíš, nevíš, v oparu pak mizíš,
promluvit se bojíš,
vyjádřit se stydíš,
celý noci probdíš,
sám v posteli ležíš,
iluzi vymýšlíš,
spánkem vše zabíjíš

bez ní se trápíš,
dny s ní si představíš,
po ulici běžíš,
na procházce fotíš,
básničku vytváříš,
koncovky rýmu na "íš"
řikáš si "už končíš?"
odpovíš?
Ale ty nevíš..

jen se stále dokola bojíš!

Výběr toho nejlepšího aneb "Ajntopf 2010"

2010-12-31T01:00:00.001+01:00

Takže jsem si s mým malým dovolením, které bylo vzhledem ke schizofrenii asi zřejmě třeba, dovolil napsat takové malé shrnutí co se mi a co se na blogu za ten rok událo.

Stalo se toho mnoho a mnoho se nestalo. Tím bych asi ukončil polemizování o tom co se stalo. Jak někdo jednou řekl: "Lituji činů, které jsem spáchal a ještě více těch, které jsem spáchat nedokázal."

Nyní zde vypíši malý seznam odkazů na články, které pro mě osobně mají velkou váhu, hodně pro mě znamenají a vyjadřují věci, které možná (snad) nejsou na první pohled zřejmé. Vše jsem napsal v roce 2010.

Povídka:Zločin
Aktoro debutis kun granda sukceso
Otazník
Stále nevím kam
Poslední svíčka
Děkuji
Těžká pomíjivost krásy
Tak kurva komunikujte spolu!
Nerozhodnost
Zdánlivě nesouvisející?
Víš?
Povídka:Už ví co chce
Slunce a kvítí s trny
Pomíjivost
Existence dvou
Povídka:Předsevzetí
Touhy
Konec velkých lásek

To jsou asi ty nejdůležitější věci, které tu za rok 2010 jsou. Při pročítání celým rokem jsem si hodně vzpomínek opět otevřel, ale jen krátce. To, co bylo, již není a to, co je, to teprve bude. Takže Přeji Vám, i Vám, i Tobě! a Tobě taky, zkrátka všem svým věrným čtenářům - krásný rok 2011, ať je mnohem lepší než rok minulý, ať jsme moudřejší a ať se nám povede vše, co si naše zmatené hlavy usmyslí :)

Mějte se nejlépe. A děkuji Vám za podporu!

Důležité maličkosti

2010-12-20T22:23:00.004+01:00

"Psát zprávy bez smajlíků je jako se s někým vyspat bez polibků. Jde to, ale druhý člověk z toho nemá ten pravý požitek."

Konec velkých lásek

2010-12-08T17:42:00.002+01:00

Býval jsem idealistický romantik..
Ona kdysi také byla, záviděla mi a změnila mě.

Ona je idealistický romantik a já jí tak závidím..
Snad to časem pochopí a odpustí mi.

Nekonečná snaha

2010-11-30T17:20:00.001+01:00

Lidé, které blíž poznáme a měli bychom je radši opustit, opustit nelze. Něco nám v tom brání.
Lidé, které bychom měli poznat blíže, poznat nelze. Vždy nám v tom něco zabrání.

Životní monolog

2010-11-22T16:54:00.004+01:00

Text jsem mírně upravil, jedná se o přepis z filmu "2 Dny v Paříži". A opravdu se mi tento monolog líbil a dotkl se mě.

"Výsledkem naší čtyřhodinové diskuze bylo, že není lehké akceptovat partnera takového jaký je, se všemi chybami a slabostmi. Jack se mi přiznal, že má strach být odmítnut, když mi odhalí svou duši. Aby jsme se skutečně milovali, museli by jsme o sobě vědět všechno. I když to není lehké. Takže jsem mu řekla pravdu a to že jsem ho nikdy nepodvedla. Řekla jsem mu také, že jsem byla u Mathieua. Nezlobil se protože se vlastně nic nestalo.
..
Představa, že se nevzdám při prvních problémech mi připadla velmi těžká. Řekla jsem mu že bych nemohla s jedním mužem strávit zbytek života, řešit problémy.. Byla to lež, ale řekla jsem to. Zeptal se mě, jestli nejsem veverka, která sbírá muže jako ořechy, na studenou zimu. Přišlo mi to legrační. Pak řekl něco, co zranilo mé city. Tón se drasticky změnil. Pak jsem ho nepochopila.

Myslela jsem, že už mě nemiluje a bude se chtít rozejít. Pořád mě fascinuje, jak lidé nejdřív šíleně milují a pak nic. Nic. Tolik to bolí.Když mám ten pocit, že mě někdo chce opustit, ukončím to jako první, ještě předtím než si všechno vyslechnu, než by to snad udělal on. Tak to je. O jednoho víc, o jednoho míň. Další zbytečná milostná avantýra.
..
Jeho jsem ale skutečně milovala. Když myslím na to, že je to pryč a už ho nikdy neuvidím... Možná se někdy potkáme, s novým přítelem a přítelkyní, dělajíc, že jsme se nikdy dřív neviděli. Pak na sebe budeme zřídka vzájemně myslet až se úplně zapomeneme... nebo skoro.
Je to vždy stejné: Rozchod, zhroucení, opíjení se, seznámit se s novým mužem, šukačka, jen aby jsme zapomněli na toho pravého. Pak, po pár měsících totální prázdnoty, hledá člověk opět pravou lásku. Člověk hledá zoufale všude a po dvou letech osamělosti potká člověk novou lásku a přísahá, že to je ten pravý. Dokud zase není pryč.

A pak je tu jeden měsíc v životě, od kterého už člověk nesnese další rozchody. A dokonce, když vás ten člověk 60 procent času rozčiluje, nemůžete bez něj žít. A dokonce když vás každý den budí jeho kýchání, pak člověk miluje to kýchání víc než polibky kohokoli jiného.."

Touhy

2010-11-18T02:00:00.000+01:00

Když tě vidím, hned bych z tebe ty šaty strhal
když tě cítím - promiň, že jsem se neovládal
však dneska odsuneme vášeň a chtíč stranou
v objetí Tě jen tak líbat je mou touhou nepopsanou.

Touha při Tvém odchodu, tě vzít a stáhnout zpátky
má bezmoc při Tvém pohledu mi staví vzdušné zámky.

To co jsem zapomněl, nebo snad nezažil
s Tebou to nebude na dlouho. Já vím.
Musíme se chytit a nepustit
touha zas jednou s někým něco cítit.

"It's the sense of touch. I think we miss that touch so much, that we crash into each other, just so we can feel something."

Povídka: Předsevzetí

2010-11-05T01:00:00.003+01:00

...a tak se celý rozlámaný vzbudil. Nový den. Zase nový den. K snídani si dal pouze jogurt. Měl na něj zrovna chuť. Nebo spíše neměl chuť si udělat něco složitějšího, delšího na přípravu. Odešel z bytu a spěchal do práce. Přicházel většinou včas, ale dnes měl až příliš velké zpoždění. Netušil, že právě ono zpoždění zapříčiní start jeho odpoledních myšlenek.
Pracoval v kanceláři. Nějaké papírování a občas zvedl telefonát. Stereotyp, který ho ale překvapivě naplňoval uspokojením. Přesto ale byly dny, jako tento, kdy nad vším začal přemýšlet. A hlavně pak nad životem. Svým životem. V těch chvílích byl za svojí stereotypní práci obzvlášť rád, jelikož jí nemusel věnovat takovou pozornost.
Neměl nikoho blízkého. Jeho přátelé, pokud se tak dali ještě nazvat, ho již delší dobu nekontaktovali a on neměl potřebu se s nimi znovu vidět. Přítelkyni měl. Byl žárlivý, ač to o sobě nikdy předtím netušil. Byl s ní tak šťastný. Tak moc šťastný. Chtěl s ní být napořád. Bál se ztráty tak dlouho, až ho onen strach ze ztráty o ní připravil. Neměl téměř nikoho blízkého.
Žil osamocený život, bez vzrušení a bez plánů. Vždy chtěl něco zažít. Podělit se s druhým člověkem. Ale nikdy nenašel odvahu něco zkusit. Trápil se maličkostma, které mu nedovolili vzlétnout. A asi proto ten den místo oběda, na který chodil sám - i když k smrti nesnášel obědvat o samotě, se šel do parku na lavičku jen tak posadit.
Díval se na běhající děti. Na ženy s pejsky na vodítku. Na skupinu kamarádu, házející si s frisbee. Dokonce v dáli zahlédl partu mladých lidí, kteří na trávníku cvičili - snad jógu? Nevěděl. A když se tak rozhlížel okolo sebe, zjistil, že on sám nikde není. Sedí sice na lavičce, ale ve skutečnosti tam nepatří. Všichni se baví, jen on se bojí každého dne. Každý má přátele, koníčky, zájmy, jen on je mimo to všechno. Pocit, který míval v davu lidí. Sice je součástí davu, ale je vlastně úplně sám.
'Dám si předsevzetí!' ozvalo se mu v hlavě. Nikdy totiž nedodržel co si usmyslel. Vždy se pro něco nadchnul, ale za krátký moment vášeň pro věc opadla a ona věc zůstala nedokončená.
'A tentokrát ho dodržím!!' ubezpečoval se o svém rozhodnutí. A přesvědčoval se, že ho opravdu dodrží.
Musíte pochopit, že se svým životem nebyl vůbec spokojen. Uvědomoval si to každý den. A jediný člověk, komu to dával za vinu, byl on sám. Byl nespokojen sám se sebou.
Ještě jednou se rozhlédl kolem sebe. Chce být jako oni. Normální. Nic víc. 'Do roka se stanu normálním, budu mít koníčky, chodit s přáteli ven a možná si najdu i přítelkyni.' Bylo to odvážné předsevzetí, ale musel ho splnit. Pokud by ho nesplnil, neměl by už (jak si to sám namluvil a vyložil) chuť žít. Ztratil by vůli cokoli dělat. Nechtěl by už dál žít.

Celý rok chodil do práce, zvedal telefonáty a občas vyřídil nějaké papírování. Usmíval se na lidi u oběda, snažil se více zapadnout. Občas prohodil s někým pár slov, ale stále si připadal jako duch. Jako opuštěný pes o kterého nikdo nemá zájem. Na vztah se ženou ani nepomyslel. Začal chodit plavat, lézt na zeď a v parku si občas zaběhal. Nebavilo ho to. Samotnému to nešlo a neměl motivaci k lepším výkonům. Neměl nikoho komu se mohl pochlubit... Stále.

Tentokrát vstal včas. Klidným krokem šel do práce. Jako obvykle vyřídil pár telefonátů, vyplnil nějaké smlouvy, ale místo oběda šel snad ještě pevnějším krokem do parku. Hlavu měl bez myšlenek. Posadil se na lavičku a rozhlédl se. Pohled rok starý se nezměnil. Dál seděl a věděl, že stále do onoho obrazu nezapadá, ať se snaží jak chce. Věděl, že je konec. Nezvládl to. Ale také věděl, že nezvládne ani dodržet slib, který si dal pokud nedodrží předsevzetí.
A právě proto, že nic v životě nedokázal, nic nedokončil - právě proto odešel z parku a sedl si do svého malého auta v garážích. Představa, že poslední věc, kterou chce udělat, nezvládne, ho začala ničit. Nastartoval. Vjel na ulici a zamířil ven z města. Okolo města byla krásná silnice. Rád tudy jezdil jen tak se kochat výhledem na západ slunce nad mořem, který se blískal od vysokých budov města. Ale nechtěl tu dlouho zůstat, chtěl se vrátit. Zpět vedla také dálnice, na kterou zamířil. Najednou mu bylo krásně. Byl volný. Nic ho netrápilo a svým způsobem byl šťastný. Vše bylo tak lehké a jednoduché. Projížděl okolo ostaních aut a cítil svobodu. Už dočista zapomněl jaký je to pocit. Svým autem letěl rychlostí zvuku. Najednou mu záře slunce, vítr, krajina okolo připomněla, že chce žít! Chce opravdu žít a užívat si maličkostí. Těch, které si normální lidi nevšimnou. Už nechtěl být normální, chtěl být sám sebou. Byl o tom přesvědčen.

Mladý kluk se rozešel se svojí dívkou, musel si na protest dojít koupit cigarety. Prodavačka v trafice mu prodala krabičku. Za tři hodiny byla ona značka cigaret v trafice vyprodána a tak si jeden pán nemohl dopřát svojí oblíbenou chuť. Koupil si jinou, ale chvíle, kterou věnoval rozmýšlení kterou značku koupit, zapříčinila, že nasedl do auta o pár sekund později a na první křižovatce stál na červenou. Najel o několik minut později na dálnici a zapálil si první cigaretu. Díky zdržení chvátal do práce a všechny předjížděl. Neohleduplně, za doprovodu klaksonu, předjel řidiče-začátečníka, který se lekl a zmateně začal brzdit. Zezadu do něj narazilo auto, které nestačilo zareagovat na brzdění a náhle se stala hromadná dopravní nehoda. Přijela policie a začala se tvořit kolona aut.

Všiml si stojících aut až příliš pozdě. Noha na brzdě a volant stočený prudce doprava. Svodidla. Sráz. Tma.
Byl v bezvědomí. Lékaři ho odvezli včas do nemocnice, kde podstoupil operaci. Dali ho na lůžko. Vyšetření prokázalo těžké pohmoždění mozku. Byl v kómatu. Vyčkávali...

...a tak se celý rozlámaný vzbudil. Nový den. Zase nový den. K snídani si dal pouze jogurt. Měl na něj zrovna chuť. Nebo spíše neměl chuť si udělat něco složitějšího, delšího na přípravu. Odešel z bytu a spěchal do práce. Přicházel většinou včas, ale dnes měl až příliš velké zpoždění..

Kolotoč vzpomínek

2010-10-21T00:30:00.002+02:00

Vzpomínám na naše první
vzpomínám i na naše druhý
vlastně si pamatuju každý
noci dlouhý probdělý.

Zapomněl bych na tu první
odvrátil bych i tu druhou
však v paměti mám snad každou
hádku naší nekonečnou.

Rozpolcenost

2010-09-29T23:40:00.002+02:00

Chci se zamilovat

sklenku vína a pak na film se dívat
poté tě svlíkat a do očí se ti dívat
touha, pot, vášeň, vše jen s tebou prožívat

ulicí jít a za ruce se držet
cítit tě, poblíž sebe
cítit něco jako lásku
nepřetrhnout tu hrající pásku
jen doufám, že ti nezpůsobím vrásku..

Chci být jen s tebou
a zároveň bez tebe!
Řvu "Zmiz mi z očí!" ale neumím žít bez nebe

Když jsme v sobě nemůžem být bez sebe..
V životě děláme, že se neznáme
vždyť postel není manželská, a přesto jsme na ní oba dva
a ulice není široká a přesto se každý druhému vyhýbá

Chci na tebe zapomenout a zároveň tě potkat
i ty ruce svými ti protkat,
stejně tak tě už neznat a bezmezně se zamilovat!

Existence dvou

2010-09-20T13:30:00.001+02:00

Píseň která mi hraje: Thirty seconds to mars - Alibi

Jsem žárlivý, ale zkrátka se bojím o toho, koho nadevše miluji.
jsem urážlivý a uzavírám se, protože nevidím žádné jiné východisko.
jsem flegmatik a cholerik. Jak kdy a vždy mě to pak hodně mrzí.
jsem bez výrazu, nedám znát, že mě to mrzí, že mám radost, nebo že jsem s tebou šťastný.
jsem samotářský a v těch chvílích chci být jen s tebou, ale dělám vše proto abych tě odehnal.
jsem z části narcistický, záleží mi na tom, jak mě ostatní vidí, i když ty mě vidíš jinak.
jsem snílek, co si představuje jaké by to bylo a když už to je, tak raději uteče.
jsem závistivý. Každé objetí a držení rukou vám závidím!
jsem zklamaný, když chvíle s tebou dopadnou vždy smutně.
jsem smutný, protože stále píšu tenhle blog a tyhle řádky.
jsem naivní, to když doufám a věřím, že se zítra vše změní a my dva budeme jiní.

a i přesto stále nevím kdo jsem.

Pomíjivost

2010-09-16T15:19:00.004+02:00

Ruce se svíraj
podbřišek brní
nohy se proplítaj
ta chvíle vzrušení.

...

Nohy se klepou,
žaludek svírá,
ruce se třesou,
radosti ubývá.

Zamotaný do pocitů

2010-09-04T14:00:00.000+02:00

Starší věc - šuplíková, protože nyní v hlavě nic nemám a přitom je plná k prasknutí.. Tak doufám, že alespoň potěší. A poté běžte ven!

Otevřeš oči a díváš se do mých.
Ten pohled znám a přitom je to jeden z prvních.
Díváš se dlouho, bez zastavení.
Já mlčim tak moc, sakra! - chvíle políbení.
Nepřichází. Neodchází. Ale časem nezmizí..

Už několik... let. Ta chvíle je tenkej... led.

Ty letmé doteky, bez pocitu. Dotkneš se mě a já procitnu.
Ten sen byl tak skutečný - dík za probuzení! Bylo to o fous, moh sem být už zamilovaný!

A žárlivost je tu s náma. Někdy žádná jindy strašná. Kdo to vstoupil mezi nás dva?

Procházíš a víš.. tohle je o Tobě. Čteš a víš.. tohle je pro Tebe..

Čteš mezi řádky? Ha! Tohle je nemá. Čistá fora, žádná metaforma!

Je to už dávno, pár let a stejně to mezi námi studí jak led.

Malování

2010-07-06T22:00:00.001+02:00

Kreslíme si kraslice, víme co je uvnitř, z čeho jsou, a přeci si to nechceme připustit. Musíme si je zdobit abychom zapomněli,nebo si snad nalhávali, co jsou doopravdy.

Pod vrstvou barev a makeupu - pak záleží na maličkostech, které nás odlišují, jinak jsme všichni skoro stejní. Nesmíme ale moc kreslit, abychom pak nezapomněli, že nejkrásnější kraslice je ta nejobyčejnější - ta, bez zbytečného tahu štětce.

Slunce a kvítí s trny

2010-06-30T22:00:00.005+02:00

Když ji přestaneš bavit, vždy se najde někdo, kdo ji zabaví víc.
Když zamilovanost pohasne, vždy se najde někdo, do koho se může zamilovat znovu.
Když ji dáš malý dar, vždy se najde někdo, kdo ji dá dar větší.
Když se na tebe přestává smát, vždy se najde někdo, na koho se bude smát víc.
Když vášeň opadá, vždy se najde někdo, se kterým její vášeň vzrůstá.
Když pro zlepšení vztahu nic nedělá, vždy se najde někdo, kdo zastoupí tvé místo.

Když tě pak kvůli tomu všemu opustí, vždy se najde jiná, která bude stokrát lepší!
Vždy se totiž najde jiná, která si tě bude především vážit!

Štvou vás Vuvuzely? Tak to se nechoďte na Youtube!

2010-06-24T12:00:00.000+02:00

Je to tak, že? Štvou vás Vuvuzely? Ba dokonce s*ou? Kazí ten pravý zážitek z fotbalu. Bourají atmosféru a ničí naše uši. Jsou otravné a populární zároveň. Rozdělily svět na dva tábory - Ti, co je nenávidí a Ti, co bez nich neusnou.

Server Youtube dnes v relativní tichosti upravil svůj přehrávač videí, když do něj přidal nepatrnou ikonku připomínající fotbalový míč (nebo vuvuzelu ze zvláštního pohledu).

Magické tlačítko

Když na zmíněné tlačítko kliknete, rázem se dostanete, při jakémkoli videu, do atmosféry fotbalového zápasu! Dokonale vás pohltí pocit, že jste opravdu na stadionu a užíváte si zápas s přáteli!

Nevím jestli se Youtube svezl na vlně nenávisti nebo popularitě vuvuzel, ale jako ftip to funguje bezvadně.

Jako demonstrace může posloužit následující video:

http://www.youtube.com/watch?v=he1hRn699XI

Povídka: Už ví co chce

2010-06-23T10:40:00.002+02:00

A tak dostal jedno přání. Mohl si přát cokoli ho jen napadlo. Vše o čem kdy snil, jeho nejhlubší touhy, jeho tajná potěšení, vše co by vyslovil, by se mu ihned splnilo. Ale měl pouze jedno jediné přání a tak si to musel promyslet. Nemůže přeci takovou příležitost promarnit nějakým hloupým výrokem. Často ve svém životě přemýšlel, co by si přál, kdyby se mu naskytla příležitost, sám nikdy přesně nevěděl. Odvíjelo se to podle jeho věku, pokaždé si přál něco co zrovna potřeboval. Ale nyní už je přecijen dospělejší, vyzrálejší, zkušenější. Měl by si přát něco, co se mu bude hodit dlouhodobě. Něco z čeho budě těžit i v budoucnu, ne to, co se mu za týden "ohraje" a na poličce se na to bude prášit.

Začal tedy přemýšlet, co mu tak moc schází. První myšlenka, ba první záblesk mu ukázal velkou lásku. Ano! Ještě nikdy doopravdy nemiloval a vlastně ani nebyl milován. Moc by si přál tu jedinou. Tu, která by o něj pečovala a hýčkala ho, on by ji snášel rovnou celé nebe, kupoval květiny, jezdili by na výlety a dlouze by se milovali. Ta která ho rozesměje a tu, kterou on udělá šťastnou. To by si moc přál. Bylo na něm vidět, že by si ji přál z celého srdce. Ale stejně, a opět zapůsobilo jeho přehnané myšlení o prostých věcech, si řekl, že by to nebylo správné. Že přeci ta pravá láska se má hledat a nebo sama přijde, tak jak to znal a viděl u jiných. Přeci když by si ji přál, tak by nebyla opravdová, každý den by věděl, že to není skutečné, ale jen umělý výsledek z jednoho přání. Nebyl by šťastný, ačkoli by většina lidí volila právě lásku, on již přemýšlel dál..

Může si přeci přát cokoli, tak co kdyby si přál něco, co mu pomůže v životě něčeho dosáhnout? Něco, co se nedá koupit. Musí to člověk mít od narození a v průběhu celého života to rozvíjet. Přál by si mít talent, nadání, úspěch, pořádné schopnosti, být atraktivní. To mu přeci chybělo. Je jen "ňouma", tak maličký. Nikdo se za ním ani neotočí. V práci ho doslova přehlíží a doma nemá nikoho na koho by se mohl třeba jen usmát. To by si přeci tak moc přál. Ale nejde to. Nebylo by to přeci fér. Kolečka v jeho hlavě se opět začala nezadržitelně otáčet. Nebylo by to správné! Jsou lidé, kteří se s tím narodí, ale něco jiného jim schází. On se narodil bez těchto schopností, musí se s tím vypořádat přeci sám. Ne! Pro něj by to byl svým způsobem podvod.

Nakonec ho napadla auta, vily, síť hotelů, podíly ve firmách, drahé šperky a luxusní oděvy. Cítil by se jako v pohádce, vše by mohl mít. Stačilo by říct jedno dlouhé slovo, které by se připsalo na jeho nové bankovní konto. Nemusel by už do konce života pracovat. Stýkal by se s lidmi o kterých se mu ani nesnilo. Ale co by to bylo za život? Bez ambicí, bez jiskry, ani tu osudnou jedinou by nikdy nenašel. Nedokázal by rozeznat, jestli ho jen nevyužívá. Ty peníze by si ve skutečnosti nevydělal. Neměl by z nich radost. Neměl by radost sám ze sebe, ačkoli by mohl stále jen ležet u bazénu a popíjet Mojito.

Stál tam a nevěděl co si má přát. Za celou dobu na nic nepřišel. Znova a znova si v duchu projížděl všechna přání, která ho napadla. Byl v koncích. Taková příležitost a on si ji nechá ujít. Ale nakonec na to přišel. Nakonec zjistil, co ho celou dobu drželo zpátky. Proč měl v životě tolik nesnází a smutku. Proč je pořád tak přehlížen a i to, proč se až do teď nedokázal rozhodnout, co si vlastně přeje. Přeci když si něco přejete, neznamená to, že něco musíte dostat. On to věděl. Aby něco získal, musel se něčeho vzdát. Nadechl se a do černé tmy před sebou, do toho hrobového ticha, řekl: "Přeji si nemít svědomí."

Tolik inspirace

2010-06-20T22:30:00.000+02:00

Pár textů - starých, mladých, čerstvých, zaprášených, které se samostatně nehodí, tak vám tu předkládám. Tak jen se do mě pak pusťte!

Tolik srdcí
Tolik křiku
Tolik emocí
Tolik vzlyků

Tisíc slov, která zůstanou nevyřčena
tisíc dnů, které proběhnou jak střela
tisíc lidí, co na ulici míjím
tisíc zvuků, co nikdy neuslyšim

A stále jsme jak ti dva na semaforu, Kato to řek správně, nemůžem zářit spolu.
Jsme jak dva ostrovy, ne odloučení, ale bez možnosti sblížit se, a to mě hodně bolí.

A najednou jsem to já,
kdo dává a nepřijímá.. cit
Nevědomky stavim snad páté pevné vzdušné zámky,
a nevědomost mě dostává zase zpátky.
Od všeho k ničemu,
už jsem pochopil, už dávno
štěstí si nekoupim "na rohu".
A stejně zaklepu
na stejné dveře nebo stejnou blůzku.

Po tom všem zůstal jen chlad,
po něčem, co si žádá reklamaci a doklad
už dávno nemám, stejně tak obal
jsem někam, asi do koše, dal..

Náhradní vyznání,
činy marně dohání.
A s růží na rukách,
vše bije na poplach.

"Život je těžký pro lidi, kteří se nenajdou. Lehký pro ty, kteří se najdou. Těžké je najít toho pravého. Lehké je nehledat a čekat na něj."

Být svůj režisér

2010-06-07T10:50:00.000+02:00

Život není film. Život se nedá zastavit a přetočit na oblíbené pasáže a ty špatné přeskočit. Nekončí vždy happy-endem, ale neměl by končit nešťastně. Život je Váš! Každý si žije svůj vlastní. Každý natáčí ten svůj příběh. Ten svůj do kterého mu nesmí nikdo mluvit. A přeci. Je tu jedna osoba, která nakonec se vším pomáhá. Podílí se na natáčení. Ale bohužel ani s její pomocí se film nedá zastavit, přetočit nebo dokonce vyměnit jeho pásku a začít znova. Dá se pouze zpomalit a to až na tu nejnižší rychlost, abyste si mohli vychutnat všechny detaily, vůně, pocity.

Nesmíte brát život nadarmo a jen tak ho prožít. Já často přemýšlím o věcech které bych mohl udělat. Proč jen je neudělám? Čekám snad na další scénu? Na novou klapku? Nebo snad už chci raději titulky?

Tak tu scénu zkusím, nastavím světlo, zapnu kameru, připravím zvuk, počkám na správné počasí - a nebo ne! Nečeká se přeci na tu nejkouzelnější chvíli, umění je udělat z obyčejné chvíle právě tu nejkouzelnější! Žádný režisér nenatočil film na jeden záběr a stále se musí film upravovat. A proto "Kamera!... klapka!...

...žijem!"

Víš?

2010-06-01T21:00:00.003+02:00

Neříkej, že nevíš..
Ty jsi pro mě všechno a stále mi chybíš
když se v posteli choulíš
když pak v noci ležíš a sníš
tak doufám, že víš
jak moc mě tím vším ničíš

když se zpoza rohu objevíš
historky mi vyprávíš
pár chvil se mnou strávíš
ale třeba jen tak mě nenavštívíš

občas snad tušíš
ale jsme stejní, něco zkoušíš
a pak to hned přerušíš

jednou to snad pochopíš
a snad to i oceníš
víš
...chci bejt jen to, po čem toužíš

Zdánlivě nesouvisející?

2010-05-28T14:30:00.001+02:00

Ten nekontrolovatelný zvýšený tep. To teplo na zádech. První polknutí naprázdno. Zírání s otevřenou pusou. Horko po celém těle. I přes ta otevřená ústa z nich nejde nic vyloudit. Nemůžete dělat nic. Jste omráčen. Něco božského je totiž právě před vámi a dívá se na vás. Čistá krása, bez make-upu, bez přetvářky. Je okouzlující. Stojíte a čekáte.

Tváře máte už rudé. Nedokážete se pořádně soustředit na slova, natož na řeč těla. Nastává ticho. Nádech a... útěk.

Stojíte naproti sobě. To horko se rozlívá po zádech a tváře jsou už značně rudé. Ruce v pěst. Stojí před vámi. Zíráte a polykáte naprázdno. Srdce mohutně bije. Krční svaly se stahují a zase povolují. Jste lehce omráčen z adrenalinu, který se vám právě vlívá do žil a zaplavuje končetiny, aby byly připravené k boji. Stojíte a čekáte.

Už se nesoustředíte na slova okolo vás. Už jen ticho. Nádech a... útok.

Pohádka o koberci a štěňátku

2010-05-25T00:47:00.000+02:00

Povím vám pohádku o koberci a štěňátku.

Byl jednou jeden koberec a něm stál prázdný hrnec.
Otec přinesl nové štěně, prý ho dostal po pradleně.
Děti si ho hladily, až mu ouška odpadly... skoro.

"Kam ho dáme? Vždyť je ještě štěně!" Tatínek byl smutný, protože bouda nebyla v ceně.
"Spát venku nemůže přece, uteče a utopí se v řece!"
S maminkou se radili, že prý nemaj finance! Tak ho na noc dáme.. "Třeba sem! Do hrnce!"

Děti radostí plakaly a hladily a hladily, štěňátko se začalo bát, jestli si vůbec ruce umyly.
Po večeři štěňátko, do hrnce spát běželo.
Zapomnělo ovšem na věc zcela jistě důležitou - před spaním odběhnout si za milou paní hygienou.

Ráno rodina pokojně vstala, jistě již tušíte, co v obýváku viděla.
Koberec, na něm hrnec, v hrnci štěňátko a vedle všeho loužátko.

Tento den se zapsal do historie domu, jelikož od té chvíle měl vlastní boudu.

To byl náš příběh o koberci a štěňátku, rada na závěr: kupte si radši chatku!

Nerozhodnost

2010-05-24T23:34:00.002+02:00

Nepíši, protože možná čekám, že napíšeš první
mlčím, protože bych Ti jinak řekl úplně vše
nepřicházím, protože jinak bych už neodešel
dívám se, protože si Tě chci pamatovat
poslouchám, protože máš krásný hlas
směji se, protože mě rozesmíváš
pláči, protože mi chybíš
čekám, protože tajně doufám...

...že napíšeš

Utrápení

2010-04-10T21:10:00.006+02:00

Poznal jsem cílevědomost a ctižádost, též lenost a neschopnost. Závist a nenávist. I pokoru a lásku. Viděl jsem krásu a radost, šli kolem. A po ní bolest, smutek, zastavili se na čaj. Šel jsem po moři a plul po skalách. Měl všechno ale sám. Našel jsem přátelství a důvěru. Zažil jsem zklamání a vztek. Zklamání vlastní, cizí a bolest má i tvá.

Měl jsem toho hodně a udělal jsem toho ještě více

Ale jak mi to pomůže, když jsem ztratil nenahraditelné a nikdo není nablízku

Konkrétní osobě

2010-03-31T00:40:00.006+02:00

Nemám tě rád. Chci abys to člověče věděl! Za to, cos udělal. Proč to teď je takové. Vím, že si s tím neděláš velkou hlavu a spíš si na to už zapomněl. A o to je vše daleko horší, že blbneš hlavu jiným.

Mám tě rád. chci abys to člověče věděl! Za to, cos mi udělal. Proč jsem si teď tolik věcí uvědomil. Víc si začínám vážit toho co mám a co jsem měl. Dělám si z toho hlavu a nezapomněl jsem. Jen dál blbni hlavu ostatním, ať i oni narazí..

Však ty také jednou narazíš.. člověče.

Tak kurva komunikujte spolu!

2010-03-29T23:30:00.003+02:00

Drsný název pro velice důležité téma. Každý máte své přátele, své blízké, svou rodinu a svého partnera. Je to omýváno stále a stále dokola, ale jedna z nejdůležitějších věcí v jakémkoli vztahu je komunikace.

Já vs. přítelkyně

Nepsal bych o tom, kdybych sám nepoznal jaké to je, když komunikace nefunguje. Díky ní jsem se rozešel s mojí přítelkyní a když jsem zjistil problém, co mi chybí a co mi vadí, tak se pád na chvilku zastavil, ale pak jsme stejně oba padli na tlamu a nyní je naše komunikace pod bodem mrazu a podle jejích slov "za to děkuje". Díky komunikaci. Musíte si říct, co se vám líbí a co naopak nelíbí a zároveň musíte vytvářet takové podmínky, ve kterých se vám to ostatní nebudou bát říci. Stejně tak jako ona mi neříkala co se jí nelíbí. V tom byly ty chyby. A od toho se odvíjely další chyby..

Já vs. přátelé

Jde o to, že se problémy jen tak nevyřeší, musí se nejdřív správně pojmenovat a poté se snažit zbavit se jich. Tím, že je nebudete brát vážně, se stane, že onen problém vyroste a již nebude tak lehké se s ním vypořádat. Obě strany si totiž již zvykly s ním žít a když pak jedna strana ukáže nesouhlas a odpor, může to u druhé vyvolat podráždění a hádky. Velké hádky. Už tu osobu nikdy nemusíte vidět a rozejdete se ve křiku, v pláči, v "ničem". V ničem? Ptáte se. To je tehdy, kdy se najednou přetne komunikace. Vy si to nepřipustíte, vlastně ani nevíte proč a snažíte se to přehlížet. Ale nejde to. Druhá strana vám neřekne o problému. Nepoví vám nic. Mlčí. Nekomunikuje. Navazujete komunikaci, ale žádná kladná zpětná vazba se nedostavuje, spíše naopak. Po pár pokusech rezignujete a raději hledáte důvody proč "je to tak lepší", když už si nepíšete a nevídáte. - Také vlastní zkušenost. Poté občas něco zkusíte, ale sami tomu již nevěříte a tak zapomenete. Jen proto, že problémy, které tu byly, se neřešily a odstrčily se "na později".

Hlavně mluvte!

Tak spolu kurva komunikujte! Přicházíte o skvělá přátelství, ničíte někdy i krásné dlouholeté vztahy. A proč? Protože nedokážete o věcech mluvit otevřeně. S lidmi na kterých nám záleží - s nimi se bavíme jako s cizími, neotevřou se nám. Tak spolu kurva komunikujte! A když to nepomůže, tak jděte dál. Snad se ani neohlížejte a jen jděte. Najdete jiné, kterým budete stát za jejich pozornost a pro které budete znamenat něco víc. Neudělejte ale znovu tu samou chybu.. a mluvte spolu! Ať pak nebrečíte, když už bude příliš pozdě.

Ať vám, po tom všem, zbudou síly na další nové vztahy.

Jedny dveře

2010-03-22T01:15:00.000+01:00

4 stěny a jedny dveře. Nic víc. Jen člověk bez páteře. Sedim tu sám a koukám na strop. Přemýšlím, jak jsem se dostal sem.. sem na spod. Dny plynou, týden za týdnem plaví se po řece. Vodník tu nezastaví, nezavolá a přece směje se. Tyhle dny jsou jen vězení. Když Ti zavolám, tak to nic nezmění. Přemýšlím, jak jsem se stal tím, čím jsem dnes. A pak si řeknu staré známé klišé - vem to pes.. A právě proto pak sedím nad vínem, cítím se vinen a s klidem se pak nad ránem bavím s ostatními o ostatních, zúčastním se kroužků debatních. Útočím tím, čím jsem byl pokořen a nakonec tam sedim tiše jak kořen. Už dlouho jsem nenapsal tak depresivní text, ne formou, ale tím co jím chci říct. Chci říct, že Tě chci zpátky a nikdy víc vidět. Že chci být s Tebou a bez Tebe..

Nevím co chci a vědět to nebudu. Ty víš, co mi ublíží a co sleduju. Nechci Tě a pak vzpomenu, že jsi i jiná, cítím tu změnu. Miluji Tě a pak Ti špatně zavolám. Rázem vše padá. A to co zůstává.. jen hloupá bolest a pouze smutek přežívá..

Už dlouho jsem nenapsal tak depresivní text..

Těžká pomíjivost krásy

2010-03-20T08:15:00.001+01:00

Pár slov, které se občas i rýmují, k tomu jak se k sobě lidé krásně chovají a jak se k sobě poté dokáží chovat. Po tom všem co spolu zažili. Říkal jsem si, že to je jen ve filmech.

Miluji její ústa a smích
Miluji její nevinnost a občasný splín
Miluji její ňadra a když mi jen tak zavolá
Miluji jí když spí a když se probudí
Miluji její pohyby a její polibky
Miluji její vlasy a řasy
Miluji její zoubky a hebké ruce
Miluji jí když si mě k sobě přitáhne
Miluji jí když mlčí a i když křičí
Miluji její vítání a usínání
Miluji její zadeček a jemná záda
Miluji jí když od ní čtu že mě má ráda
Miluji se s ní
Miluju jí!

Nesnáším jeho ústa a smích
Nesnáším jeho nevinnost a občasný splín
Nesnáším jeho hlas a když mi omylem zalehne vlas
Nesnáším ho když spí a když se probudí
Nesnáším jeho pohyby a jeho polibky
Nesnáším jeho vlasy a řasy
Nesnáším jeho zuby a drsné ruce
Nesnáším ho když si mě k sobě přitáhne
Nesnáším ho když mlčí a i když křičí
Nesnáším jeho vítání a usínání
Nesnáším jeho zadek a hlazení zad
Nesnáším když od něj čtu jak moc mě má rád
Spíme spolu
Nesnášim ho!

Děkuji

2010-03-19T18:26:00.002+01:00

Pamatuji si, jak jsme se poprvé potkali. Jak jsi se mě ptal na záznamník. Pamatuji se, jak jsem Ti říkal, že špagety dříve používali indiáni jako šípy a přesvědčil jsem tě o tom. Pamatuji se na první větší "akci" - do Hradecké čajovny. Byl to krásný den na který nezapomenu. Naše pouta se utahovala. A vznikla jedna z nejkrásnějších fotek s naší partou. Také mám v paměti chození pro cheeseburgery uprostřed přednášky, i když se Ti občas moc nechtělo. Asi jen tak nezapomenu na můj první "Bufet" v prosinci 2008, jak jsem Tě naučil pít vodku se semtexem. Když jsme jezdili k nám, na diskotéky a několik hodin jsme vydrželi sedět v autě a rozumovat o životě. Nebo když jsme si odjeli za Hradec, vzali vodní dýmku a učili se na test z Managementu. Když jsme se jen tak rozhodli jet do Tábora na čaj. Jak jsi "pil" hranolky, protože, podle Tvých slov, Ti nedali "ten trojzubec". Ani jsem netušil, žes nikdy nebyl v auto myčce. Ale tvůj vystrašený výraz a následná panika s hadrem v ruce, když jsi se snažil ucpat netěsnící dírky uvnitř auta, se mi jen tak z paměti nevytratí. Nezapomenu, jak jsem byl poprvé na Jitřence a před ní jsme hráli karty o úkoly a jak jsi musel sehnat kondom. Když jsme se při cestě z Jitřenky klouzali opilí na Vajgaře a pak mrzli u stánku s pizzou. Směju se, když si vzpomenu, jak jsme vylítli s autem do pole a Tys mě tehdy prý poprvé viděl vážného. Navždy budu mít v paměti den, kdy přijela Danča a s ní jsme prolezli celý Hradec (Kaštánek, notebook, koulovačka, zámek). Když jsem pak nevěděl, tak jsi mi říkal co bych a jak bych měl dělat. A když jsi nevěděl ty, tak jsem tam byl pro Tebe já.

Pamatuji si poslední den, kdy jsme se viděli. Ten den jsem si přečetl pár řádek, které mi tehdy změnily život. Byli jsme spolu na obědě. Povídali si a já se nemohl rozhodnout. Řekl jsi mi, ať se rozhodnu srdcem. Pak jsme byli spolu skoro celé odpoledne a jezdili spolu po Hradci a hledali auto servis. Když jsme ho asi po hodině našli, znova jsme si popovídali a já se rozhodl. Musel jsem jet. A Tebe jsem poté již neviděl. Byl 1.duben.

Zazvonil telefon. Tys poslouchal a já mluvil. Já byl šťastný, že mě slyšíš. Po pár měsících jsem za Tebou přijel. Smál jsi se! Přesně jako dříve a já měl radost. Zoufalou radost. Radost, že vše bude jednoho dne stejné jako dřív. Bojoval jsi statečně a s velkou odvahou. Nevzdal jsi to! A za to Tě nekonečně obdivuji. Děkuji za to, že jsem Tě potkal a mohl Tě blíže poznat. Byl jsi jedinečný a jiný než ostatní. Nechal jsi tu po sobě obrovskou stopu a zůstaneš pro nás navždy nesmrtelný.

V den, kdy jsme se naposledy rozloučili, jsi nás všechny spojil. Na chvilku a na pořád. Byl jsi s námi a my s Tebou.

Chtěl bych tam s Tebou být..

Vzpomínám, jak se mi o Tobě včera zdál sen..

Poslední svíčka

2010-03-03T11:11:00.005+01:00

Pár minut stará záležitost. Co mě přinutilo jí napsat? Asi určité trapné, možná zoufalé, chování, které poslední dobou vidím. Ten člověk doufá, že si toho všimnu a čeká na mojí reakci, kterou zná, aby mi ji poté mohl vmést do tváře jako něco špatného. Tak tady je. Hezky se BAFte :)

Poslední svíčka

A až na dortu sfouknu svou poslední svíčku
budu si přát poprvé a naposled
ze všech vzpomínek bych mohl napsat knížku
trvala by pouze tisíc let

Pak do oblak
vpustím
svou duši
němou

celý schoulený
pod propastí
výčitky
mě nezebou...

A až tě uvidím nad tou propastí stát
jak opilá herečka budeš slepou hrát
Nikdy nezavoláš a půjdeš směle dál
Víš jaké to je, tak proč to nedělat...

Myslíš snad že...
Vážně?
Jsem to dělal
jen tak?

Problém je i
na tvé straně
Tak proč si myslíš
opak

//

A zde je již pouze krátké zamyšlení

A když mi někdy za rok jednoslovně odpovíš
a moc dobře víš, jak to nemám rád
Když děláš jen věci, co se nelíbí
Jak tě za to může někdo milovat?

Vždyť chovej se tak, jak chceš
aby se druzí chovali k tobě
Po chvíli tě stejně prokouknou
A štěstí vydrží jen krátkodobě

Stále nevím kam

2010-03-02T18:07:00.006+01:00

Inspirace převzatá z písně "Bůhvíkam" od skupiny "Kryštof".

Stále nevím kam

Tvá slova bez hranic
křičím, že už nechci víc
a pluji v hlubinách
už nemám strach
já nemám strach

Pak klakson zapínám
klid v duši popírám
jedu až na konec
jak zajatec
zavřen v klec

S tebou oči zavírám
Tebou chci být milován
řvát do tmy z prázdných plic
že ještě chtěl jsem víc

Tou škvírou z pod dveří
létám jen v bezvětří
rád bych se vrátil zpět
...napořád!
Prostě napořád...

Chyby

2010-02-25T22:32:00.004+01:00

Neměj jim to za zlé. Vzpomínáš? Tenkrát. Dělal jsi to také. A připadalo ti to zcela normální. TY jsi jim dělal to, co nyní oni dělají tobě! Neviděl jsi druhou stranu. Necítil jsi tu bolest. Teď ji cítíš a vidíš. Užij si ji! A nezapomeň na ni. Vyvaruj se ji a neměj jim to za zlé. Oni to jen nevidí, stejně jako ty...

Otazník

2010-02-24T14:49:00.003+01:00

Jsi krásná. Celá.
Mám Tě rád. Stále.
Mohl bych Tě milovat. Pořád.
Mohli bychom se milovat. Celou noc.
Věřil bych ti. Vše.
Musela bys přestat. S tím.
Zlepšil bych se. Opravdu.
Zlepšila by ses? Opravdu?

?

Dárek pro Vás! Seznam všech podnadpisů

2010-02-22T11:19:00.005+01:00

Pro Vás, věrné, ale i nové čtenáře, jsem připravil malý dárek. Asi jste si všimli, že se čas od času mění podnadpisy u tohoto blogu. Měnil jsem je podle nálady, nebo podle známého sloganu, který jsem zaslechl. A tyto podnadpisy jsem si pečlivě zapisoval a nyní se o ně s Vámi podělím!

Proto již nyní, když kliknete na aktuální podnadpis, tak se dostanete na stránku se seznamem všech již publikovaných podnadpisů! A samozřejmě se s každým dalším stránka zaktualizuje! Proto neváhejte a pročtěte si je. Navíc pod článkem můžete psát, které se Vám nejvíce líbí, nebo které jsou absolutně zcestné :-)

Odkaz: Podnadpisy blogu

Řekni cokoli! Polezou Ti u nohou!

2010-02-19T23:54:00.007+01:00

Zjistil jsem, že ženě stačí říct krásnou lež. Ten největší blábol, který ji polechtá na duši - témata jsou: její krása (provokace a chvála), oblečení (viz. sexuální narážky), její osobnost (viz. poznání), poznání (jsi osobnost, chci tě poznat - nejlépe teď hned), lehké sexuální narážky a nakonec lehké urážky (provokace). A ona Vám při těch slovech roztaje jak kostka ledu ve vodce. Při těch slovech, při kterých se ostatní chytají za hlavu a říkají si: "Jak jen může být tak naivní?", Vám padne ke kolenům a bude si myslet, že to opravdu myslíte vážně.

Samozřejmě tu mluvím o prvních pár minutách nového seznámení. True story!

Šťastný a s úsměvem na rtu!

2010-02-17T23:50:00.006+01:00

Jak rád bych napsal: "Jsem tak happy!" "Tak moc mě to všechno baví" "Coooool!!! olalááááá"

Ale to by byla hloupá přetvářka. Pravdou je, že mi něco chybí. Něco, co jsem ztratil díky své vlastní chybě a taky něco, za co vůbec nemůžu a je to v silách jiných lidí, aby se to vrátilo. Nemyslím, že tyto slova něco změní. Myslím jen, že se mi uleví, když to napíši.

Takže olalááá.. já se mám ale fajn! Všechno je tak moc krásné a já jsem happy! A teď se jdu probudit. Stále totiž mám ten klid v očích hraný pro kameru...

oNí

2010-02-16T19:58:00.001+01:00

Hlavou se mi honí, vzpomínky jen o ní, a tak radši běžim a s flaškou pak ležim.

Tajemství úspěchu

2010-02-09T23:30:00.001+01:00

Být úspěšný není lehké a zdaleka není úspěšný každý. Zároveň to ale není těžké. A pod pojmem "úspěšný" si představte cokoli. Od zaměstnání, přes sport až po svádění opačného pohlaví v klubu.

Rozdíl mezi lidmi tam dole a tam nahoře je v jedné malé a prosté věci. Nebát se. Nemít strach z neúspěchu. Myslet na úspěch, proč vlastně děláme to, co děláme. Na neúspěch nemyslet a když se dostaví, tak nad ním nebrečet, ale poučit se a příště jednat lépe.

Když odbouráte strach, zbude vám energie na ostatní věci, které jste zanedbávali nebo na ně nebyl prostor a bránil vám v nich strach. Strach z neúspěchu. Až se naučíte ovládat svůj strach a potlačit ho na minimum, tak poté začnete být úspěšní. Nebát se a jít do toho!

V práci to může být vyšší iniciativa, zapálenost do projektu, nebát se říct svůj názor a to vás může dostat daleko výš, než kdybyste seděli a mlčeli ve strachu, že vás někdo při první příležitosti uzemní. V klubu to je strach z odmítnutí u opačného pohlaví. Strach z improvizace, která je potřeba. Nemějte strach, i když vám to sděluji já, já - který se sám k ničemu jen tak nerozhoupe a (mé potenciální fanynky pozor!) začít musí většinou ona, tak tomu věřte a zkuste to! S úspěchem budete mít více rádi sami sebe a budete šťastnější!

Setkání

2010-02-06T00:48:00.001+01:00

Dokonalost přišla, byla se mnou. Já na ní hleděl a bál se promluvit. Nenarušit tu tenkou chvilku. To napětí se ale nedá vydržet. Ona je dokonalá. Čas protéká skrz prsty. Zvednu ruku a natáhnu ji. Ležíme spolu a já se dívám na její snící oči. Nemohu přestat. Pohladím ji po tváři. Nechci to pokazit. Kéž by nikdy nepřestal. Nedívá se na mě. Já se ji lehce dotýkám a masíruji její jemná záda. Ten křehký moment. Namáčím ruce ve voňavé pěně a zlehka ji celou uvolním. Ten překrásný okamžik. Jsme v posteli a milujeme se. Dívá se na mě. Nebojím se promluvit. "Miluju..."...

Probouzím se a celý den na ni myslím. Ten den. Pamatuješ? Ten den jsme se potkali.
Jsi dokonalá.
"Miluju Tě!"

Nouze

2010-02-02T01:58:00.001+01:00

Tonoucí se stébla chytá
tak mi hoďte stéblo, bože!
Rady jsou mi k hovnu
když mé srdce už nemůže!

AVATAR - zklamání a úžas zároveň

2010-01-30T19:30:00.005+01:00

POZOR! článek mnohdy obsahuje náznak spoileru (co to je?)

"Tak co? Viděl jsi už Avatara? Hustý,co?"

V poslední době (měsíc zpět) tuto větu slýchávám na každém kroku, čtu na každém statusu na Facebooku a já sám jsem na ni vždy odpovídal "Ne, ještě jsem to neviděl..". To se ale změnilo.

CineStar v Českých Budějovicích mě zlákal na promítání ve 3D provedení a tak, když jsem měl cestu kolem, jsem neváhal a s milou společnicí jsme se vydali na to velké dobrodružství na planetu Pandora!

Usadili jsme se a začali jsme všude drobit popcorn. Po pár trailerech (mimochodem Alenka v říši divů od Burtona s Deppem - to bude neskutečná podívaná!) začal onen, všemi tak moc opěvovaný, film. Musím říct, že už první scény mě posadily do sedačky a jen jsem zíral s otevřenou pusou (a jedl při tom popcorn). Scéna ve které se hlavní hrdina probudí z umělého spánku a následně "plave" prostorem byla moc dobře natočena. Poté přichází rychlý a vcelku nutný úvod do děje "co? kde? jak? a proč?" a ani se nenadějete a už vidíte první Avatary (ne, nejsou to ti modří obyvatelé Pandory, ale ta modrá "Made by Human" stvoření) jak si pobíhají po planetě. Cameron i v prologu nezapomněl na své eko-choutky a tak i zpopelnění těla v krematoriu probíhá v kartonové krabici pouze s čárkovým kódem.

V šoku jsem byl ale z přírody! Je.. nádherná! Směs fantasy světa s naším světem, prvky techniky, duchovna a všudypřítomné nebezpečí. Já osobně jsem se o Avatara záměrně moc nezajímal než jsem na něj vyrazil do kina, abych si nezničil "moment překvapení". Ale mohu vám říci, že to, co vidíte v traileru, není skoro nic v porovnání s tím, jak je prezentována příroda ve filmu. Je dech-beroucí a v určitých scénách jsem zíral bez hnutí na plátno.

Celý film je většinou nasnímán před zeleným pozadím a za pomocí počítačových triků je dodělán do podoby, jaká se nám prezentuje. Postavy Avatarů i Na'vi jsou dělány kompletně počítači. Na hercích bylo při natáčení umístěno mnoho senzorů pohybu, které pak informace z nich získané přenášely do jedniček a nul, aby poté mohly věrohodně zobrazovat pohyby, mimiku, skoky, běh, vše co by bylo potřeba. Herci se museli spoléhat na vlastní představivost, protože okolo nich při natáčení bylo nataženo pouze zelené plátno.

Věřím že tento film, který stál skoro čtvrt miliardy amerických dolarů, trošku rozhýbe vody filmu. Tyto vizuální orgie jsou opravdu neskutečná podívaná, která se moc často nevidí.

Krása. To je slovo, které tento film dostalo tak vysoko. Krása přírody, jaká je nám naservírována a krása rozmanitosti, která s této přírodě je. Plno skvostných nápadů a maličkostí, které tento svět dělají o poznání realističtější a uvěřitelnější. Tím ale chvála bohužel končí.

Příběh tu je. Je i docela promyšlený a smysluplný, do chvíle než se z něj nestane klišé v podání Romea a Julie. "Šutr, který je cenný, my ho chceme. Leží tam a tam jsou oni. Ty tam dojdeš a přesvědčíš je. Jinak bude bum prásk." To je tak nějak ve zkratce. Naštěstí se to více rozvinulo, takže jsou postupem času objevovány různé minihry v podání "hop na lopuch" nebo "chyť si svého ptáka". Postupem času nás Cameron vtahuje a pomalu nám ukazuje svůj rozmanitý svět. Bohužel, svět je asi jediná věc, která je ve filmu rozmanitá. Postavy jsou přímočaré a snad krom hlavního hrdiny (u kterého ale vlastně už zpočátku víte, jak se bude chovat) jsou předvídatelné. Žádné zvraty, žádná pořádná morální dilema. Jako kdyby ve scénáři stálo: generál-zničit, obchodník-těžit a prodat, voják-zachránit, vědec-být naivní. Postavy se nerozvíjí a zůstávají tam, kde začaly - to je velká škoda.

Šel jsem do kina s tím, že to bude velký! Že to bude něco nezapomenutelného. Místo toho jsem odešel s pocitem průměrného akčního filmu se slušnou bitvou ke konci a tento pocit přebil i úžas s nádherné přírody. Ostatně film dělá příběh, a vizuální stránka není zas až tak důležitá. A k těmto rozporuplným pocitům přispěl i konec celého filmu. Který se mi zdál urychlený, nedotažený a až moc pohádkovský. Celý film se tak nějak táhne a nic moc se nestane, aby pak ty nejsilnější momenty, u kterých máte i nakrajíčku, zůstaly v zapomnění pod hvízdáním kulek a výbuchů raket. A samotný konec mi připadal spíše směšný, než aby mohl být brán vážně.

Proto ten nadpis. Avatar pro mě byl zklamáním, ale i obrovským úžasem. Hrátky s 3D byly místy krásné, místy spíše vadily (to hlavně v rychlých scénách, kde byl obraz více rozostřený a rozmazaný). Bez 3D by to byl už jen obyčejný film.

PS: viděli jste snad v nějakém jiném filmu mimozemšťanku, která by byla více sexy? :-)

Aktoro debutis kun granda sukceso

2010-01-28T20:14:00.003+01:00

...zavírám oči a usínám...

Po pár záblescích je otevírám. Prudké světlo mě probouzí z hlubokého snění. A já stojím na svých nohách. Klepou se. Já se chvěji. Z dálky je slyšet pokřik a někde hluboko v něm i smích. Možná posměch a tak se narovnám a jdu mu vstříc. Nemám co ztratit. Pár kroků a zastavím se. Srdce mi buší. Nevím co bude. Bojím se. Ale přeci... jsi to zažil už tolikrát! Už tě nemůže nic překvapit. Ale přeci... je mi zle. Víc než kdy jindy. Ale přeci... se usměju a ještě víc se narovnám. Nadechnu se a...

Pár slov, pár vět, pár úsměvů a radost je náhle na světě. Všude okolo mě. Všude, jen ne ve mě. Světlo pohasíná. Asi bych měl jít. Oči pálí. Nohy jsou klidné. Slyším potlesk. Cítím tu radost. Vaši radost. Závidím Vám ji. Otáčím se a odcházím pryč. Šlapu po rozházených růžích...

Opona se zatáhla a já za ní zůstal zase sám. Sám v místnosti plné zrcadel. Usměji se a první slza dopadne na podlahu...

Jsi volný!

2010-01-24T23:50:00.001+01:00

Píšu jen tak. Nic extra. Klasický "vypsací text" :) A název článku si možná někdo vyloží jednak, druhý onak, třetí terak. Je to vlastně první spojení slov, které mě napadlo, ještě předtím, než jsem tak nějak věděl, co napíši.

Nad ránem je mi nejlépe
Po večeru je mi nejhůř. A z kopců se musí jednou dolů. Iluze je snad to nejhorší a když pak zjistíte, že něco je jinak, tak vám spadnou všechny ideály, sny, touhy. Najednou to padá. Vodopády. Dál padaj. Všem okolo padaj. Dál a dál a nic to nezastaví. Jednou nahoru a jednou dolu. Musíme makat, abychom nezůstali dlouho dole a zůstali dlouho nahoře. Snažíme si přeci život užít. A s námi nebo bez nás.. svět se prostě bude dál točit.

A večer je to fakt občas haluz. Naštěstí jsou lidé, kteří jsou tu stále a bez nich by se pro mě svět už tolik netočil. Každý by měl někoho takového mít. Hodně to dře a to se pak kutalí z kopců velice snadno.

A kdo maže ten jede.

Tak to bylo, tak to bude. A hodně věcí se nezmění. Hledáme zdroje zábavy a když se zdá, že už tam nic není, jdeme dál a dál hledáme. Opouštíme staré a začínáme nové. A buď to vyjde a nebo se to posere a pak se jde zpět. A pak to vyjde, a nebo se to posere. Je to loterie. Chceš ji podstoupit? Já nevim, já asi už ne. To co jsem našel je krásné, ale tak nějak, z nějakého důvodu, pro nějaký účel, ani už nevim, jestli je to správné. Chápeš to? Třeba ne. Třeba to nechápu ani já.

--

Je to už měsíc. Vzpomínám! A nezapomenu! Smutek, ale už je té radosti trošku více.

Každopádně si už nepřipadám takový jako dřív. Něco se mění a není to hezké. A svět už se zas tolik netočí...

Ztracené nálezy

2010-01-20T00:41:00.001+01:00

Hledám krásu a měl jsem ji na očích
Hledám lásku a měl jsem ji na srdci
Hledám radost a hledám štěstí

Vše jsem měl a ztratil.

Nehledám strach, který se mi vkrádá do pokoje
Nehledám tíseň, která na mě padá
Nehledám samotu a už vůbec ne zapomnění

Neměl jsem a teď nacházím.

Tak nějak prázdno

2010-01-19T18:55:00.006+01:00

Jen momentální nálada. Doufal jsem, že se vypíši. Nějak to ale nezabralo. I tak, dobrou chuť :)

Mám strach z prázdných řečí.
A když dojdou slova, to je snad to nejhorší.
Směju se, ale v mém úsměvu je bezmoc.
Haha viď, sranda, ale za tu já se už nemůžu schovávat.
Co se stalo? Smích už není to, co býval.
Vlastně nic už takové neni. Já se snad už jen bojim.
Bojim se i toho, že nevim co mám dělat.
Musím si stanovit cíl. Dobře.
Škola. Ale proč mi to kurva nejde? Proč se nedokážu soustředit a mám hlavu plnou -zdá se- hloupostí?
V tom bude určitě problém. Nejde to. Musim být lepší. A lepší. A lepší. A lepší?
Na druhou stranu - můžu si za to sám. Ty si za to můžeš sám. A ty si za to můžeš sama. Jaký si to uděláš.. a až se ucho utrhne, bude už pozdě.
Tohle psaní je totiž umění. Myslíte, že ne? Taky tomu nevěřim. Umění je, když se k tomu mohou lidé po letech, staletích, tisíciletích vracet. A bude to stále aktuální.
Nikoho tohle nezajímá.
Ty víš, že teď potřebuju pomoc. Ty to víš. Já se ji snažim dávat lidem, na kterých mi záleží. Ale teď ji kurva potřebuju já. Jsem asi sobec.
Proto se mi zdá, že má poslední povídka má vlastně něco do sebe. Už takhle dál nemůžu. Neni to vidět, co? Neni to poznat, viď? Asi sem dobrej. Je to asi jediný v čem jsem.

Bojim se budoucnosti.
Pláču nad minulostí.
A myslim, že nežiju přítomností.

Tak co se stalo?

Povídka: Zločin

2010-01-17T21:36:00.002+01:00

Temná noc. Velké město. Černá zákoutí. Hospody. Bary. Noční osvětlení. Zima. Sníh. Malé uličky. A v jedné z nich jsem já. Já a ještě někdo. Pereme se. Nevím proč. Proč? Jedna rána. Obličej mě bolí. Druhá rána. Neustál ji. Padá. Tvrdě dopadl. Krev. Měsíční svit. On leží. Nehýbá se. Nedýchá. Zato já dýchám za dva. Popadnu ho. Táhnu ho za popelnice. A utíkám. Vyběhnu z uličky. Ulice. Svit lamp. Lidé. Kina. Restaurace. Bojím se. Nevím co dělat. Běžím pryč. Domů. Běžím dál. Vyběhnu schody. Najdu klíče. Vběhnu dovnitř. Do bytu. Zavřu. Padnu na podlahu. Usínám...

...v televizi nic. Nikdo nehledá. Nikomu nechybí. Jsem rád. Možná šťastný. Nikdo nebyl u mě. Nikdo mě nehledá. Nikde nikdo. Nemám jídlo. Musím na nákup. Vyjdu ven. Zima. Nasadím čepici. Vítr a sníh. Přejdu silnici. Vběhnu do krámku. Kupuji nezbytné věci. Vracím se ihned zpět. Neotáčím se. Nesmí mě vidět. Ne moc dlouho. Konečně jím. Po třech dnech. Bolí mě břicho. I po jídle. Je mi špatně. Proč ho ještě nikdo nehledá? Byla to nehoda. Hloupá nehoda. Nevím co bych víc řekl. Nemohl jsem pomoci. Asi zapadal sněhem. Dobře jsem ho ukryl. Ale pořád je mi divně. Ani nevím co se ten večer dělo. Co sem dělal já? A proč on?...

...zapnu televizi. Zprávy. Vražda. Ha! Třeba to bude on. Asi to bude on. Ne. Není. Bohužel. Proč -bohužel-? Spíš -díky bohu-! Tohle není správný. Zločin. Spáchal jsem zločin. Ale proč ho nehledají? To je všem jedno, že zmizel? Je to asi dobře. Ale je mi zle. Víc a víc. Bolí mě už i hruď. Nemůžu se bolesti zbavit. Už aby vyhlásili pátrání...

...týden. Nic. Prostě nic. Nemůžu spát. Nemůžu jíst. Klepu se. Vždyť to byla jen sebeobrana! Nehoda! Nechte mě být! Už víc nechci. Bojím se. Musím. Já musím! Vyjdu ven. Zima. Sníh a vítr. Neotáčím se. Přejdu silnici. Běžím. Dýchám za dva. Kina. Restaurace. Více lidí. Běžím. Necítím bolest. Vběhnu do uličky. Tma. I přes den. Sníh. Bez krve. Pomalu našlapuji. Popelnice. A za ní. Závěj sněhu. Nadechnu se. Najednou. Absolutní klid. Ruka mě zebe. Odhrnuji sníh. Víc a víc. Zebe mě hlava. Nemám čepici. Odhrnuji dál. Aach! Tupá bolest v zátylku! Mrazem necítím ruce. Hrabu. A pod sněhem. Prázdno. Nic. Nikde nikdo! Jen zem. Zátylek tak bolí. Sahám si na něj. Krev! Už je pozdě. Padám na zem. Nehýbám se. Nedýchám...

...proč mě nikdo nehledá?

Bído života! Jak já tě mám rád!

2010-01-06T21:44:00.002+01:00

V časech klidu a pohody se toho moc neděje. Je totiž klid a pohoda. V časech štěstí a blaženosti se toho děje mnoho. Je vám velice dobře, bavíte se. Nic vám nechybí. Dějí se věci, díky kterým jste šťastni. Lidé okolo vás jsou šťastni s vámi a vy nemáte potřebu o tom nějak přemýšlet. Užíváte si to, jak to jen jde. A ani možná tolik nekoukáte na okolí.

Ale v časech těžkých, složitých.. to se toho děje snad nejvíce. Když se tolik neradujete, nenalézáte štěstí, moc se nebavíte. Třeba i chcete, ale nejde to. Takové chvíle nás posouvají. Dopředu, ale i zpět dozadu. Jsme najednou sami. Přemýšlíme o sobě. Jak se asi chováme. Co jsme vše udělali. Co jsme naopak neudělali. Máme dostatek času na přemýšlení. Jsme sami se sebou. Je nám mizerně a zdá se nám, že je vše špatné. V ten moment, i když se toho podle nás moc neděje, se toho děje opravdu hodně. Uvědomíme si třeba jen trošku "kdo jsme". Kdo je tu pro nás. Ač je to hloupé a povrchní, ale může to nastat, že zjistíme, kdo za to "nestojí". Kdo se jen přetvařuje. Můžeme objevit náš potenciál. Naše chyby. Můžeme si poté s čistou hlavou promyslet svůj cíl. V tento čas toho o sobě a o svých "nejbližších" můžeme zjistit opravdu hodně. Stačí se jen dobře dívat. Pozor ale na špatné závěry.

A nakonec, a to je to nejdůležitější zjištění. V těžké situaci můžeme nalézt opravdového přítele!

Přeji Vám, abyste našli i Vašeho opravdového přítele. Ne herce. A pokud jste ho již našli, chytněte ho, obejměte a řekněte mu, že ho máte rádi a pak ho už nikdy nepouštějte...!

Nedokončený hovor

2010-01-03T13:09:00.006+01:00

Nesnáším zavěšení telefonu uprostřed věty. Když pak zjistíte, že na konci nikdo není. Ihned vše svedete na toho druhého. Je totiž hloupý! Nerozumí vám! A přeci je vina i na vaší straně! Kvůli něčemu přeci musel zavěsit. Na druhou stranu bych si to já nikdy nedovolil. Je to otázka cti? Nedovolil bych si to, protože ten člověk mi chce něco říct, řvát na mě, něco mi vyčíst, na něco upozornit. Chce říct cokoli. Říká to pouze a jen vám. A vy mu uprostřed toho všeho zavěsíte? Nedostáváte pak ani možnost oponovat. Protože jediná zpětná reakce je ticho v telefonu toho druhého. Jak výstižné a většinou to tomu dotyčnému stačí aby pochopil jaký člověk mu vlastně zavěsil.

Pak to stačí i k tomu, že se už nemusí ozvat. Nestojíte mu za další hovor.

A co potom pocity člověka, který předčasně zavěsil? Jaká to útěcha pro toho, který byl přerušen, když si pak pomyslí, co se onomu člověku musí asi honit hlavou. Bylo to jeho rozhodnutí zavěsit a teď musí nést následky. A tyto následky jsou pochybnosti. "Co když nezavolá?" "Co mi vlastně chtěl ještě říct?" "Proč jsem vůbec zavěsil??" Samozřejmě se tyto otázky dostaví (pokud vůbec) až po nějakém čase, ale to už může být pozdě, jelikož si to již druhá strana mohla rozmyslet a změnit své stanovisko vůči této osobě...

A nakonec. Co když budete ve stejné situaci, ale přesně naopak. Někdo zavěsí vám? Užijte si ten pocit. Prožijte si ho. Je to jako jít potmě do schodů a udělat krok navíc. To šlápnutí do prázdna.. to krátké, ale intenzivní leknutí. Nezapomeňte na to.

Jednomu mému příteli se to stává často. A on je stále tak "silný" (nebo slabý?) a nechává si to líbit.

Vyslechněte a budete vyslechnuti. Jinak nechte raději telefon v nočním stolku.

Zima

2009-12-31T01:39:00.001+01:00

Pár slov, které jsem našel "v šuplíku", tak se o ně s Vámi podělím.

Jdu sám
Cestou ulicí
Zakopávám o osudy
Vás všech
Co z oken se svící
Jste zamčení, nevíte kudy

Jdu dál
Cestou k náměstí
Míjím pod lampou, dvě postavy
Ti spolu našli
Cestu ke štěstí
Jsou jen mladí a zvědaví

Jdu pryč
Cestou z města ven
To abych neviděl, sám sebe
Z okna se svící
Tu teď sním svůj sen
Dveře zamčené, tma ta mě zebe...

Praha

2009-12-23T21:40:00.001+01:00

Dopiju a půjdu. Zaplatim, nechám trochu dýško a vypotácim se ven na ulici. Chvilku tam tak stojim, předstírám, že je pro mě najedonu mobil strašně důležitej, když si ho vyndám z kapsy a bezmyšlenkovitě na něj koukám. Co teď? Je tu zima. Však je taky prosinec. Všude je bílo. Ale naštěstí mám silnou bundu.

Hlava mi asi praskne. Ne z pití, toho ještě moc nebylo. Ale ze všeho ostatního. Je hluboká noc. Padá sníh a mírná deprese. Sám nevím jaké to je. Ale jestli je to tohle, tak je to deprese. Jdu kolem parku. Tam jsme spolu také chodívali, pamatuješ? Pousměju se. Vyndám si z kapsy sluchátka. Zvláštní, že mi jdou už v mírné opilosti tak lehce rozmotat. Co si pustim? Melancholie? - třeba se tu rozbrečim. Znova se pousměju. Nebo snad dance, abych rozproudil krev? Vyhrává trochu agresivní Hip Hop.

Blikající barvy s nápisem "Nonstop" mě náhle oslnily. Otevřu, jen se podívám dovnitř. Praští mě do obličeje závan teplého vzduchu, který ruší pach cigaret a něčeho zatuchlého. Vidim pár zoufalých duší, jak celý večer srkají jedno pivo a pak si jdou zahrát na automaty. Rád to pozoruju, ale nezúčastním se toho. To, co bych byl, v co bych se proměnil, totiž vidím zde. Radši ty dveře zase zavřu. Navíc, nesnášim pití o samotě. Já to ani neumim. Když tak odcházim, tak si uvědomuju, že já vlastně radši věci opravdu jen pozoruju, než abych je zkusil...

Jdu si svym tempem. Nad Prahou svítí měsíc a záře lamp. Pod nimi tancují sněhové vločky. Líbí se mi ty pocity. Ta nicota. Noční město. Když vim, že se ráno probudim a vše bude zase jako dřív. Je zvláštní, jak moc se mi to líbí. Potloukám se jen tak městem, dřív jsem to vůbec nedělal, ale teď mám tak nějak pocit, že to je správné. Míjím bezdomovce. Nevšímám si ho a on mě také ne. Co tu hledám? Snad ji tu potkám. Ale nebuď směšnej! Co by tu dělala? Co by tu kterákoli dělala?! Další hip hopovej song. Přepínám na něco pomalejšího. A proud myšlenek se náhle rozjel na plno...

Bože, já to miluju. Nikdo tu neni a i tak stále doufám. Někde se ještě svítí. Tam nahoře v oknech. Zajímalo by mě, co asi dělaj, co si myslí. Jaké mají osudy a příběhy. Lidé ze starých domů, z periferií. Miluju noční město, ten klid a zároveň hluk, kde jsou všichni zlitý a sjetý, ty kluby a bary, kde lidé žijí a užívají si. Ale zároveň nesnášim tu beznaděj. Každej si chce užívat a každej pak brečí, jak je sám a jak je to všechno těžký. Je mi jich líto. Je mi líto sebe. A dostávám zase ten protivnej strach. Tohle všechno mám v hlavě a už nemůžu. Tak si dám panáka. Ale kde? Hele! Tady je hezkej nonstopáč...

Ohlédnutí smíchané se strachem (pečeno při 250 stupních)

2009-12-17T23:55:00.004+01:00

Následující text je trochu pesimistický. Proto by ho nikdo neměl číst, aby lidé neztratili iluzi, že jsem pořád jen optimista.

Uvědomil jsem si to až dnes. Když jsem přijel domu. Poprvé za tento semestr jsem se těšil domu. Těšil jsem se na to, co jsem měl i v Hradci, ale tady je to jaksi snesitelnější.
Co se dělo celý ten rok? Nebo spíše.. jaký je rozdíl mezi přibližně 17.12.2008 a dneškem - 17.12.2009? Co se změnilo? Zjistil jsem, že stejné pocity a tak debilní náladu jsem měl i před rokem. Za ten rok jsem toho prožil opravdu hodně. Dalo by se říct, že možná zatím nejvíc co jsem mohl. Byly chvíle krásné, nádherné a chvíle divné a strašné. Ale to je každý rok. Důležité je, co se změnilo, kam jsme se posunuli. A já mám strach. Strach, že se nic nikam neposunulo. Spíše se to vrazí zpět. Vám to nehrozí, vám přeji jen to nejlepší! Ale u mě je to prostě jiné. Letos. Na silvestra si lidé přejí "Ať je ten rok lepší než byl tento!". Před rokem jsem si myslel to samé. Byl lepší. Ale teď už ne.

Co chceš, tak za tím si jdi, je jedno co řeknou ostatní! Bohužel já nevím co chci. A možná vím, ale nechci si to připustit. Vím, co nechci. Taky vím, že činy jsou důležitější než slova, nebo tyhle písmenka, které tu teď čtete.

A nedovolte abyste si někoho rozmazlili :)

Dnes jsem se opravdu těšil domu.

Blog: Raport

2009-12-14T20:59:00.005+01:00

Ahoj vážení čtenáři!

koukám koukám a nestačím se divit! Nárůst návštěvnosti okolo 200%. Jsem za to rád! Nepochybně je to tím, že se tu v poslední době objevuje jeden článek za druhým. Ono je totiž těžké psát v časech, kdy se nic neděje, než v dobách, kdy se toho děje až moc - někdy tolik, že si až přejete to na chvilku zastavit. Takže ještě jednou díky moc, že sem chodíte a snad se vám tu bude líbit i nadále. A když napíšete i komentář, tak to mám opravdu radost - asi největší :)

Možná jste si všimli, že v menu nalevo toho hodně zmizelo. Odstranil jsem odkazy na seznam a google, též také odkaz na "Oblíbené stránky". Info o mě jsem přesunul na konec celého webu, kde nebude tolik překážet :) a celkově jsem tak snad zpřehlednil chaotické menu.

Do budoucna chystám re-design webu, jelikož se mi takto zdá už "okoukaný" a po dvou letech si zaslouží změnu. Nebude to nic radikálního, akorát chci použít nové prvky, které se na podobě webu, kterou zde vidíte, rozjet prostě nedají.

Jinak se nám také blíží Vánoce :) Máte už dárky? Já jich už pár mám, bohužel nic pro rodinu a zrovna tam bych pár nápadů potřeboval. To bude zase nestíhačka. Do toho ještě testy a zkoušky a testy a učení a testy a... Nemám už ani čas přemýšlet nad "hloupostma" jako jsou přátelé, vztahy, posezení..

A ke všemu je mi všechno tak moc líto. Jo, přesně tohle! Jo a i tohle!

Takže to byl dnešní raport a já se jdu ponořit zase do ekonomie a dalších důležitých věcí.

PS: čím dál víc mě děsí jeden citát, který se mi plní čím dál tím častěji:

"Když budeš dělat dobré věci, lidé si nebudou jisti, že jsi vůbec něco udělal." - Jo, přesně tohle :D

U dalšího čtení zdar!

Jsem jen...

2009-12-11T19:37:00.002+01:00

Jsem veselý člověk
co se směje, když je mu krásně
a snaží se smát, i když poslední svíčka zhasne
Jsem smutný člověk
co si jen tak píše na svůj blog
a často mu připadá, že vede jen monolog
Jsem ftipný člověk
který je rád, když se lidé smějí
alespoň schová svůj strach o něco hlouběji
Jsem nudný člověk
občas, velmi zřídka, když nálada není
to jsem radši sám a padám do hlubokého snění
Jsem stydlivý člověk
čím více se ale známe, tím více to dokážu překonat
čím více se totiž známe, tím více se Ti chci otevírat
Jsem milující člověk
který když miluje, tak celým svým srdcem
který když miluje, tak jen Ty jsi jeho vládcem
Jsem snící člověk
co bude mít princeznu a hrad
ale stačí mi dívka, kterou bych tak moc chtěl milovat
Jsem osamělý člověk
co závidí spletené ruce na ulici
a každý pohled je pro jeho srdce smrtící
Jsem člověk
co dává, ale chtěl by také brát
který ublížil, i když byl milován
Jsem jen člověk
jako Ty.

Pod maskou

2009-12-09T01:50:00.001+01:00

Umění je nakreslit obraz, i když se vám klepe ruka.
Umění je napsat báseň, i když došel cit.
Umění je být milován, i když v srdci máte prázdno.
Umění je smát se, i když vám už bylo líp.

Ano, napsal jsem to ve stavu mírně opilém. Ne, nenapsal jsem to pro tebe (ale možná kvůli tobě).

Blog: Samota

2009-12-08T00:47:00.001+01:00

Teď už chápu, že člověk je tvor společenský. Zešílí a nakonec ho samota zabije. Nejde tak žít věčně. Muž je jedna polovina a žena je druhá (tolerance nesprávnosti této rovnice je někde okolo 4 procent). Já už nevim, co jsem chtěl vlastně napsat. Jen to, že píšu. Píšu, i když se mi nechce. Píšu nezajímavé věci. Prostě jen píšu.

A vy víte co to znamená! Ó ano, VY to víte! (zapomněl jsem - přečtěte si tuto větu ještě jednou a při čtení si představujte hudbu z drákuly, nebo něco podobného)

To, co napíši (oprava:zkopíruji), sem nedávám z nějakého pocitu nutnosti a tak podobně. Jen se mi to opravdu moc líbilo. A v situaci, která nastala je to... smutné? Krásné? Tak si to užijte a ať se vám to také líbí.

"Jednoho dne pro mě budeš plakat tak, jako já plakal pro Tebe. Jednoho dne Ti budu scházet tak, jako Ty jsi scházela mně. Jednoho dne mě budeš potřebovat tak, jako já potřeboval Tebe. Jednoho dne mě budeš milovat, ale já Tebe už ne...!"

A jim tu spektrum (sem dostal od pojišťovny), tak třeba ze mě nebude prasátko (i tak se toho ale nebojim).

Stihl?

2009-12-05T03:56:00.002+01:00

Vítám Vás, své věrné čtenáře, opět zpět.
Jsem moc rád, že tu jste! Bez vás bych to už asi zabalil a dál si psal do šuplíku. Opravdu. Díky Vám to tu stále žije.

Teď se určitě ptáte, proč jsem zvolil takový začátek tohoto textu? Nebojte se. Vysvětlím, ale k tomu budu muset být trochu.. morbidní. Nepopírám, že jsem inspiraci k tomu, co budete dále číst, našel na blogu jistého pana.. budeme mu říkat "J".

"Zítra zemřete!" oznámí vám náhle doktoři. Je jedno proč, zkrátka to tak je. Máte necelý den života. Představte si ten pocit (zkuste to, i když je to těžké). Proč to ale píši? Protože chci polemizovat s pár otázkamima.

Nebo ještě lépe - představte si, že jste již po smrti. Jste jako anděl a díváte se na sebe, na svůj život a začnete přemýšlet. O sobě, o ostatních, o svých problémech, které se teď zdají být, tak hloupé a zbytečné, o svých láskách, které se naopak ještě více prohlubují a násobí. Díváte se na to všechno a máte hlavu plnou otázek.

Žil jsem naplno? Nepromarnil jsem pár šancí? Co kdybych se choval jinak? Co kdybych řekl toto a neřekl tamto? Co kdybych tehdy šel tam a nešel tam? Nepromarnil jsem náhodou svůj život, nebo posledních pár let? Byl jsem spokojený? Byla má práce dobrá? Měli mě lidé rádi? A co Ona?

Chci tu polemizovat s otázkou, jestli je dobré mluvit otevřeně s druhou osobou, co k ní cítím, jak na mě působí.. než předstírat, že se nic neděje a nalhávat si to i sobě. Mluvím tu o přátelích, partnerech, rodině.. Je lepší vše říct na rovinu, tak jak to je, než se přetvařovat a poté - až budete svýma andělskýma očkama sledovat svůj život - litovat dne, kdy jste mohli třeba něco změnit? Protože zde, bohužel, nikdo nebude věčně. Musíme si užívat každou chvilku. Všímat si maličkostí, jako je třeba jen nepatrný úsměv. Těm co máte rádi se nebát říct vše - říkáte jim to přeci proto, protože je máte rádi.

Nechtěli byste říci všem blízkým, co pro vás znamenají? Co si o nich myslíte a jak moc je máte rádi? Jak moc ji/ho milujete? Nebylo by to lepší, než se jen tak protloukat životem a myslet si, že "oni to stejně vědí" nebo že "jim je to stejně jedno"?

A jak mi jednou řekl jeden muž: Hele, život je jako návštěva, ta u tebe taky neni věčně a moc dlouho se taky nezdrží. Jednou prostě odejde. Ta návštěva trvá někdy 40 let, jindy 90 let - a tak si ji pořádně užij! Protože je to krátká doba na to, abys zažil vše, ale dost dlouhá na to, abys stačil zažít to krásné!

Přeji Vám, abyste žili život, jakoby Vás čekal už jen ten poslední den. Zavolejte rodičům, řekněte jim, že je máte rádi! Zavolejte své tajné lásce ze základní školy a řekněte jí, že jste ji tajně milovali! Hned teď! Tak držim palce a krásný život!

Litovel

2009-12-03T12:29:00.004+01:00

Víte proč nesmíme ničeho litovat? Proč je to zbytečné a jen se kvůli tomu člověk trápí víc a víc?

Protože ve chvíli, kdy jste něco udělali, něco řekli, nějak se zachovali, tak v TÉ chvíli jste jednali podle svého nejlepšího úmyslu. V té chvíli to byla vaše jediná cesta. Jediná volba co udělat a vy jste se tak rozhodli. Rozhodli jste se proto, že jste si to v té chvíli přáli!

Nikdy nelitujte.. jen se poučte.

Zimní spánek

2009-12-01T23:17:00.005+01:00

Víte co bych chtěl?
Chtěl bych umět psát a také umět skládat. Chtěl bych umět slova psát a také hudbu skládat. Hlavu mám plnou hloupostí a žádnou metaforu. Chtěl bych znát pár odpovědí a bojím se budoucnosti. Chtěl bych možná něco vrátit a možná bych to tak chtěl nechat. Však to všichni známe.
Chci umět milovat. Ale však já to umím. Napsal bych ji píseň a pro vás by se také našla. Tolik hloupostí jsem udělal a tolik bolesti roznesl. To jsem nikdy nechtěl a teď už je na všechno pozdě. Myslel jsem si, že nebudu tak naivní a přitom mám v tváři stále údiv. Chtěl bych nevidět znamení, protože si je vyložím podle sebe a hlavně jim nechci slepě věřit. Mám rád a miluji, tak jako každý a možná je čas si to tolik nebrat. Ale nechci být jako ostatní - bez duše, bez lásky. Sice píšu, jak moc si chci užívat a přitom tomu sám nevěřím. Chci milovat a být milován. Chci vidět správná znamení a věřit jim. Však já jsem jen snílek a nikdy nebudu frajírek. Mám rád romantiku, ale je jí čím dál méně. Mám rád lásku, ale už ji také moc není. Mám rád lidi a občas až moc.

Všichni jsou osamělí. Všichni jsou na tom ale stejně. Tahle doba je zvláští - stejně jako jiné doby.

Chci sníh!

Mám strach, třeba z toho co bude. A tak moc bych chtěl..

Co možná hýbe světem - 1.část

2009-11-30T01:15:00.001+01:00

Co je počátkem všeho, co se nyní děje? Proč se chováme tak, jak se chováme? Nyní. Ne před sto lety, ne před tisíci lety, ale teď. Kvůli čemu se rozhodujeme, jak naložíme se situací? Za čím jdeme? V základu. Chci zachytit jádro všeho.

Podle mě jsou to dvě věci, které jsou nyní pro nás důležité a kvůli kterým nejčastěji chybujeme, nesprávně se rozhodujeme, jsme díky nim šťastni a cítíme se jako králové. Ty dvě věci jsou sex a peníze. Nemusíte se mnou souhlasit, nepřesvědčuji vás. Tohle jsou naše cíle. Každá reprezentuje něco jiného a přesto jsou tak moc propojené a vzájemně se "doplňují".

Hlavní úloha sexu v jeho podstatě je, abychom lidé, jako druh, přežili. Je to základní myšlenka a zdá se, že k ničemu jinému není. On by ani možná nebyl, nebýt pocitů, příjemných pocitů a vyvrcholení těchto pocitů - orgasmu. Ne, nebudu tady rozebírat sexuální výchovu. Jistě i orgasmus a všechny ty pocity mají své opodstatnění a celkem jednoduché - "proč bysme pak měli spolu jako spát??" Bez orgasmu by lidstvo asi brzy vymřelo, nebo by tu bylo hodně narkomanů, kteří by si nahrazovali tyto pocity nějak jinak.

Sex nás tedy nutí k tomu, abychom nevymřeli. Ale kdybychom všichni spolu jen spali, tak nás to i tak nezachrání. Musíme totiž přežít život. Musíme jíst, pít, oblékat se, mýt se, dodržovat hygienu. Už od pradávna je "něco za něco". A jídlo, pití, oblečení, dokonce i voda je za něco. Za peníze. Samozřejmě že nemusí být nutně za peníze, ale ukažte mi v dnešní době člověka, který přežije bez peněz a hlavně to dělá ze své vlastní vůle (bezdomovci určitě ze své vlastní vůle nemrznou venku a nejedí jogurty z popelnic).

Takže peníze drží na živu nás, kdežto sex drží na živu Nás. Zdá se tedy, že sex je důležitější než peníze - přeci když jeden člověk zemře hladem, tak to neohrozí lidstvo jako takové. Bohužel, ale spíše naštěstí to tak není, jelikož to opět musíme brát celkově. Bez peněz bychom nepřežili náš život a nedostali bychom se ani do věku reprodukce a bez sexu bychom sice jedli, pili, nosili drahé oblečení, ale tento život by lidstvu vydržel maximálně 90 let. Takže sex je v tomto případě stejně důležitý jako peníze - pro lidstvo jako takové.

Tento statek a tato služba (jak by řekl ekonom) se navíc i doplňují a jeden k druhému si přes sebe nachází cestu. Když nemáme paníze - stačí trocha sexu a naopak, když nemáme sex, stačí trocha peněz. Z toho tedy vyplývá, že pro život jsou obě složky stejně důležité a stejně potřebné a když jedna chybí, tak se dá do jisté míry nahradit a doplnit druhou.

Toto byl nástin mého zamyšlení, které delší dobu formuji "do šuplíku" a příště již toto téma rozeberu více do hloubky.

Myšlenka příliš rychlá na zachycení

2009-11-24T23:30:00.002+01:00

Narodil se, jedl, pil, rostl. Běhal, studoval, bavil se, jedl, pil, rostl. Viděl, užasl, promluvil, styděl se, mluvil, měl rád, běhal, bavil se, měl víc a víc rád, miloval, vyrostl. Pracoval, vydělával, bavil se, miloval, dělal vše, zklamal se, odešel, žil. Zahlédl, měl rád, bál se, nedůvěřoval, pracoval, měl rád, nespal, pracoval, trápil se, stárl. Líbal, pracoval méně, seděl, mluvil, vychovával, odvážel, přivážel, kupoval, sledoval, stárnul. Trpěl, seděl, ležel, nespal, důvěřoval, měl rád, držel ji, umíral. Mluvil méně, jedl méně, pil méně, důvěřoval více, Miloval ji, odešel..

Blogísek: Znamení

2009-10-27T19:15:00.003+01:00

Věříte spíš v řád, než v nahodilou náhodu?

Věříte ve znamení, která v určitých chvílích uvidíte, a které vám poté ukáží cestu?

Poslední dobou jich vidím docela dost. Jen nevím, co znamenají. Jestli mi ukazují, že seru na co sáhnu, nebo že zrovna tou cestou se mám vydat. Je jich čím dál více.

Tak co? Věříte?