Povídka: Dobrý skutek

Tak jsme se konečně rozloučili. Líbali jsme se celou věčnost, ale byla to nádherná věčnost. Byl bych s ní napořád. Poté mě pohladila po vlasech a popřála mi šťastnou cestu. Usmívali jsme se a já ji naposledy objal a polibek nás oba rozdělil.
Vlezl jsem do auta a nastartoval. Ona mávala a posílala mi vzdušné polibky. A až když jsem zajel za prudkou zatáčku, tak se dala na odchod ke svému nedalekému domu.

Wau! To je paráda! Hudba hraje na max! Samé pecky mi pouštěj do uší! Jedu si v klídku svých 110...

Byl už večer a projížděl jsem onou vesnicí častokrát. Ale nikdy jsem zde neviděl stát policejní auto, jak měří rychlost. Je ale pravda, že před vesnicí je dlouhá rovinka, kde to mladí dost často rozjíždí do vysokých rychlostí. A musím se přiznat, že i já jsem občas podlehl. Vyjíždím z vesničky a sleduji značku, která značí konec obce. Myslím na ní a přitom kontroluji rovinku před sebou. A hele! Proti mně jede auto, a dost rychle! Blázen... Trošku na něj bliknu, ať zpomalí. Sám bych byl rád, kdyby na mě někdo zablikal, až někde budou stát policajti.

Co když tu budou srnky? Ale nebudou! Nikdy tu nejsou. Hele! To je ta rovinka! Tak letim. Jak drak! Sem drak! Prostě třída! A co ty na mě blikáš do prdele?! Světla mi svítí, tak co chceš?? A nebo.. Možná tam je bouračka..? Nebo spíš cajti! No nic, ztlumim trošku tu hudbu, ať nemaj keci. Kurva, sem si to tak nevychutnal..

Tak dnes mám svůj jeden dobrý skutek z krku. Třeba ještě na nějaký přijdu, ale jinak už mám hotovo. Teď jen abych dobře dojel domu. Bože, jak ona je krásná. Musim na ní stále myslet!

No páni! Oni tu fakt stáli!! Haháá! Idioti, mě nedostanou... Zpomalení na 40?! Blbost... A teď zpátky na tu, ve které to umíš nejlíp! 60..70...80....

a v téže chvíli vjížděl do prudké zatáčky a ona, myslíc na svého milého, přecházela silnici...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!