Výběr toho nejlepšího aneb "Ajntopf 2010"

Takže jsem si s mým malým dovolením, které bylo vzhledem ke schizofrenii asi zřejmě třeba, dovolil napsat takové malé shrnutí co se mi a co se na blogu za ten rok událo.

Stalo se toho mnoho a mnoho se nestalo. Tím bych asi ukončil polemizování o tom co se stalo. Jak někdo jednou řekl: "Lituji činů, které jsem spáchal a ještě více těch, které jsem spáchat nedokázal."

Nyní zde vypíši malý seznam odkazů na články, které pro mě osobně mají velkou váhu, hodně pro mě znamenají a vyjadřují věci, které možná (snad) nejsou na první pohled zřejmé. Vše jsem napsal v roce 2010.

Povídka:Zločin
Aktoro debutis kun granda sukceso
Otazník
Stále nevím kam
Poslední svíčka
Děkuji
Těžká pomíjivost krásy
Tak kurva komunikujte spolu!
Nerozhodnost
Zdánlivě nesouvisející?
Víš?
Povídka:Už ví co chce
Slunce a kvítí s trny
Pomíjivost
Existence dvou
Povídka:Předsevzetí
Touhy
Konec velkých lásek

To jsou asi ty nejdůležitější věci, které tu za rok 2010 jsou. Při pročítání celým rokem jsem si hodně vzpomínek opět otevřel, ale jen krátce. To, co bylo, již není a to, co je, to teprve bude. Takže Přeji Vám, i Vám, i Tobě! a Tobě taky, zkrátka všem svým věrným čtenářům - krásný rok 2011, ať je mnohem lepší než rok minulý, ať jsme moudřejší a ať se nám povede vše, co si naše zmatené hlavy usmyslí :)

Mějte se nejlépe. A děkuji Vám za podporu!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Důležité maličkosti

"Psát zprávy bez smajlíků je jako se s někým vyspat bez polibků. Jde to, ale druhý člověk z toho nemá ten pravý požitek."


Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Konec velkých lásek

Býval jsem idealistický romantik..
Ona kdysi také byla, záviděla mi a změnila mě.

Ona je idealistický romantik a já jí tak závidím..
Snad to časem pochopí a odpustí mi.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Nekonečná snaha

Lidé, které blíž poznáme a měli bychom je radši opustit, opustit nelze. Něco nám v tom brání.
Lidé, které bychom měli poznat blíže, poznat nelze. Vždy nám v tom něco zabrání.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Životní monolog

Text jsem mírně upravil, jedná se o přepis z filmu "2 Dny v Paříži". A opravdu se mi tento monolog líbil a dotkl se mě.

"Výsledkem naší čtyřhodinové diskuze bylo, že není lehké akceptovat partnera takového jaký je, se všemi chybami a slabostmi. Jack se mi přiznal, že má strach být odmítnut, když mi odhalí svou duši. Aby jsme se skutečně milovali, museli by jsme o sobě vědět všechno. I když to není lehké. Takže jsem mu řekla pravdu a to že jsem ho nikdy nepodvedla. Řekla jsem mu také, že jsem byla u Mathieua. Nezlobil se protože se vlastně nic nestalo.
..
Představa, že se nevzdám při prvních problémech mi připadla velmi těžká. Řekla jsem mu že bych nemohla s jedním mužem strávit zbytek života, řešit problémy.. Byla to lež, ale řekla jsem to. Zeptal se mě, jestli nejsem veverka, která sbírá muže jako ořechy, na studenou zimu. Přišlo mi to legrační. Pak řekl něco, co zranilo mé city. Tón se drasticky změnil. Pak jsem ho nepochopila.

Myslela jsem, že už mě nemiluje a bude se chtít rozejít. Pořád mě fascinuje, jak lidé nejdřív šíleně milují a pak nic. Nic. Tolik to bolí.Když mám ten pocit, že mě někdo chce opustit, ukončím to jako první, ještě předtím než si všechno vyslechnu, než by to snad udělal on. Tak to je. O jednoho víc, o jednoho míň. Další zbytečná milostná avantýra.
..
Jeho jsem ale skutečně milovala. Když myslím na to, že je to pryč a už ho nikdy neuvidím... Možná se někdy potkáme, s novým přítelem a přítelkyní, dělajíc, že jsme se nikdy dřív neviděli. Pak na sebe budeme zřídka vzájemně myslet až se úplně zapomeneme... nebo skoro.
Je to vždy stejné: Rozchod, zhroucení, opíjení se, seznámit se s novým mužem, šukačka, jen aby jsme zapomněli na toho pravého. Pak, po pár měsících totální prázdnoty, hledá člověk opět pravou lásku. Člověk hledá zoufale všude a po dvou letech osamělosti potká člověk novou lásku a přísahá, že to je ten pravý. Dokud zase není pryč.

A pak je tu jeden měsíc v životě, od kterého už člověk nesnese další rozchody. A dokonce, když vás ten člověk 60 procent času rozčiluje, nemůžete bez něj žít. A dokonce když vás každý den budí jeho kýchání, pak člověk miluje to kýchání víc než polibky kohokoli jiného.."

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Touhy

Když tě vidím, hned bych z tebe ty šaty strhal
když tě cítím - promiň, že jsem se neovládal
však dneska odsuneme vášeň a chtíč stranou
v objetí Tě jen tak líbat je mou touhou nepopsanou.

Touha při Tvém odchodu, tě vzít a stáhnout zpátky
má bezmoc při Tvém pohledu mi staví vzdušné zámky.

To co jsem zapomněl, nebo snad nezažil
s Tebou to nebude na dlouho. Já vím.
Musíme se chytit a nepustit
touha zas jednou s někým něco cítit.

"It's the sense of touch. I think we miss that touch so much, that we crash into each other, just so we can feel something."

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Povídka: Předsevzetí

...a tak se celý rozlámaný vzbudil. Nový den. Zase nový den. K snídani si dal pouze jogurt. Měl na něj zrovna chuť. Nebo spíše neměl chuť si udělat něco složitějšího, delšího na přípravu. Odešel z bytu a spěchal do práce. Přicházel většinou včas, ale dnes měl až příliš velké zpoždění. Netušil, že právě ono zpoždění zapříčiní start jeho odpoledních myšlenek.
Pracoval v kanceláři. Nějaké papírování a občas zvedl telefonát. Stereotyp, který ho ale překvapivě naplňoval uspokojením. Přesto ale byly dny, jako tento, kdy nad vším začal přemýšlet. A hlavně pak nad životem. Svým životem. V těch chvílích byl za svojí stereotypní práci obzvlášť rád, jelikož jí nemusel věnovat takovou pozornost.
Neměl nikoho blízkého. Jeho přátelé, pokud se tak dali ještě nazvat, ho již delší dobu nekontaktovali a on neměl potřebu se s nimi znovu vidět. Přítelkyni měl. Byl žárlivý, ač to o sobě nikdy předtím netušil. Byl s ní tak šťastný. Tak moc šťastný. Chtěl s ní být napořád. Bál se ztráty tak dlouho, až ho onen strach ze ztráty o ní připravil. Neměl téměř nikoho blízkého.
Žil osamocený život, bez vzrušení a bez plánů. Vždy chtěl něco zažít. Podělit se s druhým člověkem. Ale nikdy nenašel odvahu něco zkusit. Trápil se maličkostma, které mu nedovolili vzlétnout. A asi proto ten den místo oběda, na který chodil sám - i když k smrti nesnášel obědvat o samotě, se šel do parku na lavičku jen tak posadit.
Díval se na běhající děti. Na ženy s pejsky na vodítku. Na skupinu kamarádu, házející si s frisbee. Dokonce v dáli zahlédl partu mladých lidí, kteří na trávníku cvičili - snad jógu? Nevěděl. A když se tak rozhlížel okolo sebe, zjistil, že on sám nikde není. Sedí sice na lavičce, ale ve skutečnosti tam nepatří. Všichni se baví, jen on se bojí každého dne. Každý má přátele, koníčky, zájmy, jen on je mimo to všechno. Pocit, který míval v davu lidí. Sice je součástí davu, ale je vlastně úplně sám.
'Dám si předsevzetí!' ozvalo se mu v hlavě. Nikdy totiž nedodržel co si usmyslel. Vždy se pro něco nadchnul, ale za krátký moment vášeň pro věc opadla a ona věc zůstala nedokončená.
'A tentokrát ho dodržím!!' ubezpečoval se o svém rozhodnutí. A přesvědčoval se, že ho opravdu dodrží.
Musíte pochopit, že se svým životem nebyl vůbec spokojen. Uvědomoval si to každý den. A jediný člověk, komu to dával za vinu, byl on sám. Byl nespokojen sám se sebou.
Ještě jednou se rozhlédl kolem sebe. Chce být jako oni. Normální. Nic víc. 'Do roka se stanu normálním, budu mít koníčky, chodit s přáteli ven a možná si najdu i přítelkyni.' Bylo to odvážné předsevzetí, ale musel ho splnit. Pokud by ho nesplnil, neměl by už (jak si to sám namluvil a vyložil) chuť žít. Ztratil by vůli cokoli dělat. Nechtěl by už dál žít.

Celý rok chodil do práce, zvedal telefonáty a občas vyřídil nějaké papírování. Usmíval se na lidi u oběda, snažil se více zapadnout. Občas prohodil s někým pár slov, ale stále si připadal jako duch. Jako opuštěný pes o kterého nikdo nemá zájem. Na vztah se ženou ani nepomyslel. Začal chodit plavat, lézt na zeď a v parku si občas zaběhal. Nebavilo ho to. Samotnému to nešlo a neměl motivaci k lepším výkonům. Neměl nikoho komu se mohl pochlubit... Stále.

Tentokrát vstal včas. Klidným krokem šel do práce. Jako obvykle vyřídil pár telefonátů, vyplnil nějaké smlouvy, ale místo oběda šel snad ještě pevnějším krokem do parku. Hlavu měl bez myšlenek. Posadil se na lavičku a rozhlédl se. Pohled rok starý se nezměnil. Dál seděl a věděl, že stále do onoho obrazu nezapadá, ať se snaží jak chce. Věděl, že je konec. Nezvládl to. Ale také věděl, že nezvládne ani dodržet slib, který si dal pokud nedodrží předsevzetí.
A právě proto, že nic v životě nedokázal, nic nedokončil - právě proto odešel z parku a sedl si do svého malého auta v garážích. Představa, že poslední věc, kterou chce udělat, nezvládne, ho začala ničit. Nastartoval. Vjel na ulici a zamířil ven z města. Okolo města byla krásná silnice. Rád tudy jezdil jen tak se kochat výhledem na západ slunce nad mořem, který se blískal od vysokých budov města. Ale nechtěl tu dlouho zůstat, chtěl se vrátit. Zpět vedla také dálnice, na kterou zamířil. Najednou mu bylo krásně. Byl volný. Nic ho netrápilo a svým způsobem byl šťastný. Vše bylo tak lehké a jednoduché. Projížděl okolo ostaních aut a cítil svobodu. Už dočista zapomněl jaký je to pocit. Svým autem letěl rychlostí zvuku. Najednou mu záře slunce, vítr, krajina okolo připomněla, že chce žít! Chce opravdu žít a užívat si maličkostí. Těch, které si normální lidi nevšimnou. Už nechtěl být normální, chtěl být sám sebou. Byl o tom přesvědčen.

Mladý kluk se rozešel se svojí dívkou, musel si na protest dojít koupit cigarety. Prodavačka v trafice mu prodala krabičku. Za tři hodiny byla ona značka cigaret v trafice vyprodána a tak si jeden pán nemohl dopřát svojí oblíbenou chuť. Koupil si jinou, ale chvíle, kterou věnoval rozmýšlení kterou značku koupit, zapříčinila, že nasedl do auta o pár sekund později a na první křižovatce stál na červenou. Najel o několik minut později na dálnici a zapálil si první cigaretu. Díky zdržení chvátal do práce a všechny předjížděl. Neohleduplně, za doprovodu klaksonu, předjel řidiče-začátečníka, který se lekl a zmateně začal brzdit. Zezadu do něj narazilo auto, které nestačilo zareagovat na brzdění a náhle se stala hromadná dopravní nehoda. Přijela policie a začala se tvořit kolona aut.

Všiml si stojících aut až příliš pozdě. Noha na brzdě a volant stočený prudce doprava. Svodidla. Sráz. Tma.
Byl v bezvědomí. Lékaři ho odvezli včas do nemocnice, kde podstoupil operaci. Dali ho na lůžko. Vyšetření prokázalo těžké pohmoždění mozku. Byl v kómatu. Vyčkávali...

...a tak se celý rozlámaný vzbudil. Nový den. Zase nový den. K snídani si dal pouze jogurt. Měl na něj zrovna chuť. Nebo spíše neměl chuť si udělat něco složitějšího, delšího na přípravu. Odešel z bytu a spěchal do práce. Přicházel většinou včas, ale dnes měl až příliš velké zpoždění..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Kolotoč vzpomínek

Vzpomínám na naše první
vzpomínám i na naše druhý
vlastně si pamatuju každý
noci dlouhý probdělý.

Zapomněl bych na tu první
odvrátil bych i tu druhou
však v paměti mám snad každou
hádku naší nekonečnou.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Rozpolcenost

Chci se zamilovat

sklenku vína a pak na film se dívat
poté tě svlíkat a do očí se ti dívat
touha, pot, vášeň, vše jen s tebou prožívat

ulicí jít a za ruce se držet
cítit tě, poblíž sebe
cítit něco jako lásku
nepřetrhnout tu hrající pásku
jen doufám, že ti nezpůsobím vrásku..

Chci být jen s tebou
a zároveň bez tebe!
Řvu "Zmiz mi z očí!" ale neumím žít bez nebe

Když jsme v sobě nemůžem být bez sebe..
V životě děláme, že se neznáme
vždyť postel není manželská, a přesto jsme na ní oba dva
a ulice není široká a přesto se každý druhému vyhýbá

Chci na tebe zapomenout a zároveň tě potkat
i ty ruce svými ti protkat,
stejně tak tě už neznat a bezmezně se zamilovat!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Existence dvou

Píseň která mi hraje: Thirty seconds to mars - Alibi

Jsem žárlivý, ale zkrátka se bojím o toho, koho nadevše miluji.
jsem urážlivý a uzavírám se, protože nevidím žádné jiné východisko.
jsem flegmatik a cholerik. Jak kdy a vždy mě to pak hodně mrzí.
jsem bez výrazu, nedám znát, že mě to mrzí, že mám radost, nebo že jsem s tebou šťastný.
jsem samotářský a v těch chvílích chci být jen s tebou, ale dělám vše proto abych tě odehnal.
jsem z části narcistický, záleží mi na tom, jak mě ostatní vidí, i když ty mě vidíš jinak.
jsem snílek, co si představuje jaké by to bylo a když už to je, tak raději uteče.
jsem závistivý. Každé objetí a držení rukou vám závidím!
jsem zklamaný, když chvíle s tebou dopadnou vždy smutně.
jsem smutný, protože stále píšu tenhle blog a tyhle řádky.
jsem naivní, to když doufám a věřím, že se zítra vše změní a my dva budeme jiní.


a i přesto stále nevím kdo jsem.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Pomíjivost

Ruce se svíraj
podbřišek brní
nohy se proplítaj
ta chvíle vzrušení.

...

Nohy se klepou,
žaludek svírá,
ruce se třesou,
radosti ubývá.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Zamotaný do pocitů

Starší věc - šuplíková, protože nyní v hlavě nic nemám a přitom je plná k prasknutí.. Tak doufám, že alespoň potěší. A poté běžte ven!



Otevřeš oči a díváš se do mých.
Ten pohled znám a přitom je to jeden z prvních.
Díváš se dlouho, bez zastavení.
Já mlčim tak moc, sakra! - chvíle políbení.
Nepřichází. Neodchází. Ale časem nezmizí..

Už několik... let. Ta chvíle je tenkej... led.

Ty letmé doteky, bez pocitu. Dotkneš se mě a já procitnu.
Ten sen byl tak skutečný - dík za probuzení! Bylo to o fous, moh sem být už zamilovaný!

A žárlivost je tu s náma. Někdy žádná jindy strašná. Kdo to vstoupil mezi nás dva?

Procházíš a víš.. tohle je o Tobě. Čteš a víš.. tohle je pro Tebe..

Čteš mezi řádky? Ha! Tohle je nemá. Čistá fora, žádná metaforma!

Je to už dávno, pár let a stejně to mezi námi studí jak led.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Malování

Kreslíme si kraslice, víme co je uvnitř, z čeho jsou, a přeci si to nechceme připustit. Musíme si je zdobit abychom zapomněli,nebo si snad nalhávali, co jsou doopravdy.

Pod vrstvou barev a makeupu - pak záleží na maličkostech, které nás odlišují, jinak jsme všichni skoro stejní. Nesmíme ale moc kreslit, abychom pak nezapomněli, že nejkrásnější kraslice je ta nejobyčejnější - ta, bez zbytečného tahu štětce.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Slunce a kvítí s trny

Když ji přestaneš bavit, vždy se najde někdo, kdo ji zabaví víc.
Když zamilovanost pohasne, vždy se najde někdo, do koho se může zamilovat znovu.
Když ji dáš malý dar, vždy se najde někdo, kdo ji dá dar větší.
Když se na tebe přestává smát, vždy se najde někdo, na koho se bude smát víc.
Když vášeň opadá, vždy se najde někdo, se kterým její vášeň vzrůstá.
Když pro zlepšení vztahu nic nedělá, vždy se najde někdo, kdo zastoupí tvé místo.

Když tě pak kvůli tomu všemu opustí, vždy se najde jiná, která bude stokrát lepší!
Vždy se totiž najde jiná, která si tě bude především vážit!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Štvou vás Vuvuzely? Tak to se nechoďte na Youtube!

Je to tak, že? Štvou vás Vuvuzely? Ba dokonce s*ou? Kazí ten pravý zážitek z fotbalu. Bourají atmosféru a ničí naše uši. Jsou otravné a populární zároveň. Rozdělily svět na dva tábory - Ti, co je nenávidí a Ti, co bez nich neusnou.

Server Youtube dnes v relativní tichosti upravil svůj přehrávač videí, když do něj přidal nepatrnou ikonku připomínající fotbalový míč (nebo vuvuzelu ze zvláštního pohledu).

Magické tlačítko

Když na zmíněné tlačítko kliknete, rázem se dostanete, při jakémkoli videu, do atmosféry fotbalového zápasu! Dokonale vás pohltí pocit, že jste opravdu na stadionu a užíváte si zápas s přáteli!

Nevím jestli se Youtube svezl na vlně nenávisti nebo popularitě vuvuzel, ale jako ftip to funguje bezvadně.

Jako demonstrace může posloužit následující video:

http://www.youtube.com/watch?v=he1hRn699XI

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Povídka: Už ví co chce

A tak dostal jedno přání. Mohl si přát cokoli ho jen napadlo. Vše o čem kdy snil, jeho nejhlubší touhy, jeho tajná potěšení, vše co by vyslovil, by se mu ihned splnilo. Ale měl pouze jedno jediné přání a tak si to musel promyslet. Nemůže přeci takovou příležitost promarnit nějakým hloupým výrokem. Často ve svém životě přemýšlel, co by si přál, kdyby se mu naskytla příležitost, sám nikdy přesně nevěděl. Odvíjelo se to podle jeho věku, pokaždé si přál něco co zrovna potřeboval. Ale nyní už je přecijen dospělejší, vyzrálejší, zkušenější. Měl by si přát něco, co se mu bude hodit dlouhodobě. Něco z čeho budě těžit i v budoucnu, ne to, co se mu za týden "ohraje" a na poličce se na to bude prášit.

Začal tedy přemýšlet, co mu tak moc schází. První myšlenka, ba první záblesk mu ukázal velkou lásku. Ano! Ještě nikdy doopravdy nemiloval a vlastně ani nebyl milován. Moc by si přál tu jedinou. Tu, která by o něj pečovala a hýčkala ho, on by ji snášel rovnou celé nebe, kupoval květiny, jezdili by na výlety a dlouze by se milovali. Ta která ho rozesměje a tu, kterou on udělá šťastnou. To by si moc přál. Bylo na něm vidět, že by si ji přál z celého srdce. Ale stejně, a opět zapůsobilo jeho přehnané myšlení o prostých věcech, si řekl, že by to nebylo správné. Že přeci ta pravá láska se má hledat a nebo sama přijde, tak jak to znal a viděl u jiných. Přeci když by si ji přál, tak by nebyla opravdová, každý den by věděl, že to není skutečné, ale jen umělý výsledek z jednoho přání. Nebyl by šťastný, ačkoli by většina lidí volila právě lásku, on již přemýšlel dál..

Může si přeci přát cokoli, tak co kdyby si přál něco, co mu pomůže v životě něčeho dosáhnout? Něco, co se nedá koupit. Musí to člověk mít od narození a v průběhu celého života to rozvíjet. Přál by si mít talent, nadání, úspěch, pořádné schopnosti, být atraktivní. To mu přeci chybělo. Je jen "ňouma", tak maličký. Nikdo se za ním ani neotočí. V práci ho doslova přehlíží a doma nemá nikoho na koho by se mohl třeba jen usmát. To by si přeci tak moc přál. Ale nejde to. Nebylo by to přeci fér. Kolečka v jeho hlavě se opět začala nezadržitelně otáčet. Nebylo by to správné! Jsou lidé, kteří se s tím narodí, ale něco jiného jim schází. On se narodil bez těchto schopností, musí se s tím vypořádat přeci sám. Ne! Pro něj by to byl svým způsobem podvod.

Nakonec ho napadla auta, vily, síť hotelů, podíly ve firmách, drahé šperky a luxusní oděvy. Cítil by se jako v pohádce, vše by mohl mít. Stačilo by říct jedno dlouhé slovo, které by se připsalo na jeho nové bankovní konto. Nemusel by už do konce života pracovat. Stýkal by se s lidmi o kterých se mu ani nesnilo. Ale co by to bylo za život? Bez ambicí, bez jiskry, ani tu osudnou jedinou by nikdy nenašel. Nedokázal by rozeznat, jestli ho jen nevyužívá. Ty peníze by si ve skutečnosti nevydělal. Neměl by z nich radost. Neměl by radost sám ze sebe, ačkoli by mohl stále jen ležet u bazénu a popíjet Mojito.

Stál tam a nevěděl co si má přát. Za celou dobu na nic nepřišel. Znova a znova si v duchu projížděl všechna přání, která ho napadla. Byl v koncích. Taková příležitost a on si ji nechá ujít. Ale nakonec na to přišel. Nakonec zjistil, co ho celou dobu drželo zpátky. Proč měl v životě tolik nesnází a smutku. Proč je pořád tak přehlížen a i to, proč se až do teď nedokázal rozhodnout, co si vlastně přeje. Přeci když si něco přejete, neznamená to, že něco musíte dostat. On to věděl. Aby něco získal, musel se něčeho vzdát. Nadechl se a do černé tmy před sebou, do toho hrobového ticha, řekl: "Přeji si nemít svědomí."

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Tolik inspirace

Pár textů - starých, mladých, čerstvých, zaprášených, které se samostatně nehodí, tak vám tu předkládám. Tak jen se do mě pak pusťte!

Tolik srdcí
Tolik křiku
Tolik emocí
Tolik vzlyků

Tisíc slov, která zůstanou nevyřčena
tisíc dnů, které proběhnou jak střela
tisíc lidí, co na ulici míjím
tisíc zvuků, co nikdy neuslyšim

A stále jsme jak ti dva na semaforu, Kato to řek správně, nemůžem zářit spolu.
Jsme jak dva ostrovy, ne odloučení, ale bez možnosti sblížit se, a to mě hodně bolí.

A najednou jsem to já,
kdo dává a nepřijímá.. cit
Nevědomky stavim snad páté pevné vzdušné zámky,
a nevědomost mě dostává zase zpátky.
Od všeho k ničemu,
už jsem pochopil, už dávno
štěstí si nekoupim "na rohu".
A stejně zaklepu
na stejné dveře nebo stejnou blůzku.

Po tom všem zůstal jen chlad,
po něčem, co si žádá reklamaci a doklad
už dávno nemám, stejně tak obal
jsem někam, asi do koše, dal..

Náhradní vyznání,
činy marně dohání.
A s růží na rukách,
vše bije na poplach.

"Život je těžký pro lidi, kteří se nenajdou. Lehký pro ty, kteří se najdou. Těžké je najít toho pravého. Lehké je nehledat a čekat na něj."

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Být svůj režisér

Život není film. Život se nedá zastavit a přetočit na oblíbené pasáže a ty špatné přeskočit. Nekončí vždy happy-endem, ale neměl by končit nešťastně. Život je Váš! Každý si žije svůj vlastní. Každý natáčí ten svůj příběh. Ten svůj do kterého mu nesmí nikdo mluvit. A přeci. Je tu jedna osoba, která nakonec se vším pomáhá. Podílí se na natáčení. Ale bohužel ani s její pomocí se film nedá zastavit, přetočit nebo dokonce vyměnit jeho pásku a začít znova. Dá se pouze zpomalit a to až na tu nejnižší rychlost, abyste si mohli vychutnat všechny detaily, vůně, pocity.

Nesmíte brát život nadarmo a jen tak ho prožít. Já často přemýšlím o věcech které bych mohl udělat. Proč jen je neudělám? Čekám snad na další scénu? Na novou klapku? Nebo snad už chci raději titulky?

Tak tu scénu zkusím, nastavím světlo, zapnu kameru, připravím zvuk, počkám na správné počasí - a nebo ne! Nečeká se přeci na tu nejkouzelnější chvíli, umění je udělat z obyčejné chvíle právě tu nejkouzelnější! Žádný režisér nenatočil film na jeden záběr a stále se musí film upravovat. A proto "Kamera!... klapka!...


...žijem!"

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Víš?

Neříkej, že nevíš..
Ty jsi pro mě všechno a stále mi chybíš
když se v posteli choulíš
když pak v noci ležíš a sníš
tak doufám, že víš
jak moc mě tím vším ničíš

když se zpoza rohu objevíš
historky mi vyprávíš
pár chvil se mnou strávíš
ale třeba jen tak mě nenavštívíš

občas snad tušíš
ale jsme stejní, něco zkoušíš
a pak to hned přerušíš

jednou to snad pochopíš
a snad to i oceníš
víš
...chci bejt jen to, po čem toužíš

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Zdánlivě nesouvisející?

Ten nekontrolovatelný zvýšený tep. To teplo na zádech. První polknutí naprázdno. Zírání s otevřenou pusou. Horko po celém těle. I přes ta otevřená ústa z nich nejde nic vyloudit. Nemůžete dělat nic. Jste omráčen. Něco božského je totiž právě před vámi a dívá se na vás. Čistá krása, bez make-upu, bez přetvářky. Je okouzlující. Stojíte a čekáte.

Tváře máte už rudé. Nedokážete se pořádně soustředit na slova, natož na řeč těla. Nastává ticho. Nádech a... útěk.


Stojíte naproti sobě. To horko se rozlívá po zádech a tváře jsou už značně rudé. Ruce v pěst. Stojí před vámi. Zíráte a polykáte naprázdno. Srdce mohutně bije. Krční svaly se stahují a zase povolují. Jste lehce omráčen z adrenalinu, který se vám právě vlívá do žil a zaplavuje končetiny, aby byly připravené k boji. Stojíte a čekáte.

Už se nesoustředíte na slova okolo vás. Už jen ticho. Nádech a... útok.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Pohádka o koberci a štěňátku

Povím vám pohádku o koberci a štěňátku.

Byl jednou jeden koberec a něm stál prázdný hrnec.
Otec přinesl nové štěně, prý ho dostal po pradleně.
Děti si ho hladily, až mu ouška odpadly... skoro.

"Kam ho dáme? Vždyť je ještě štěně!" Tatínek byl smutný, protože bouda nebyla v ceně.
"Spát venku nemůže přece, uteče a utopí se v řece!"
S maminkou se radili, že prý nemaj finance! Tak ho na noc dáme.. "Třeba sem! Do hrnce!"

Děti radostí plakaly a hladily a hladily, štěňátko se začalo bát, jestli si vůbec ruce umyly.
Po večeři štěňátko, do hrnce spát běželo.
Zapomnělo ovšem na věc zcela jistě důležitou - před spaním odběhnout si za milou paní hygienou.

Ráno rodina pokojně vstala, jistě již tušíte, co v obýváku viděla.
Koberec, na něm hrnec, v hrnci štěňátko a vedle všeho loužátko.

Tento den se zapsal do historie domu, jelikož od té chvíle měl vlastní boudu.


To byl náš příběh o koberci a štěňátku, rada na závěr: kupte si radši chatku!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Nerozhodnost

Nepíši, protože možná čekám, že napíšeš první
mlčím, protože bych Ti jinak řekl úplně vše
nepřicházím, protože jinak bych už neodešel
dívám se, protože si Tě chci pamatovat
poslouchám, protože máš krásný hlas
směji se, protože mě rozesmíváš
pláči, protože mi chybíš
čekám, protože tajně doufám...

...že napíšeš

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Utrápení

Poznal jsem cílevědomost a ctižádost, též lenost a neschopnost. Závist a nenávist. I pokoru a lásku. Viděl jsem krásu a radost, šli kolem. A po ní bolest, smutek, zastavili se na čaj. Šel jsem po moři a plul po skalách. Měl všechno ale sám. Našel jsem přátelství a důvěru. Zažil jsem zklamání a vztek. Zklamání vlastní, cizí a bolest má i tvá.

Měl jsem toho hodně a udělal jsem toho ještě více

Ale jak mi to pomůže, když jsem ztratil nenahraditelné a nikdo není nablízku

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Konkrétní osobě

Nemám tě rád. Chci abys to člověče věděl! Za to, cos udělal. Proč to teď je takové. Vím, že si s tím neděláš velkou hlavu a spíš si na to už zapomněl. A o to je vše daleko horší, že blbneš hlavu jiným.

Mám tě rád. chci abys to člověče věděl! Za to, cos mi udělal. Proč jsem si teď tolik věcí uvědomil. Víc si začínám vážit toho co mám a co jsem měl. Dělám si z toho hlavu a nezapomněl jsem. Jen dál blbni hlavu ostatním, ať i oni narazí..

Však ty také jednou narazíš.. člověče.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Tak kurva komunikujte spolu!

Drsný název pro velice důležité téma. Každý máte své přátele, své blízké, svou rodinu a svého partnera. Je to omýváno stále a stále dokola, ale jedna z nejdůležitějších věcí v jakémkoli vztahu je komunikace.

Já vs. přítelkyně

Nepsal bych o tom, kdybych sám nepoznal jaké to je, když komunikace nefunguje. Díky ní jsem se rozešel s mojí přítelkyní a když jsem zjistil problém, co mi chybí a co mi vadí, tak se pád na chvilku zastavil, ale pak jsme stejně oba padli na tlamu a nyní je naše komunikace pod bodem mrazu a podle jejích slov "za to děkuje". Díky komunikaci. Musíte si říct, co se vám líbí a co naopak nelíbí a zároveň musíte vytvářet takové podmínky, ve kterých se vám to ostatní nebudou bát říci. Stejně tak jako ona mi neříkala co se jí nelíbí. V tom byly ty chyby. A od toho se odvíjely další chyby..

Já vs. přátelé

Jde o to, že se problémy jen tak nevyřeší, musí se nejdřív správně pojmenovat a poté se snažit zbavit se jich. Tím, že je nebudete brát vážně, se stane, že onen problém vyroste a již nebude tak lehké se s ním vypořádat. Obě strany si totiž již zvykly s ním žít a když pak jedna strana ukáže nesouhlas a odpor, může to u druhé vyvolat podráždění a hádky. Velké hádky. Už tu osobu nikdy nemusíte vidět a rozejdete se ve křiku, v pláči, v "ničem". V ničem? Ptáte se. To je tehdy, kdy se najednou přetne komunikace. Vy si to nepřipustíte, vlastně ani nevíte proč a snažíte se to přehlížet. Ale nejde to. Druhá strana vám neřekne o problému. Nepoví vám nic. Mlčí. Nekomunikuje. Navazujete komunikaci, ale žádná kladná zpětná vazba se nedostavuje, spíše naopak. Po pár pokusech rezignujete a raději hledáte důvody proč "je to tak lepší", když už si nepíšete a nevídáte. - Také vlastní zkušenost. Poté občas něco zkusíte, ale sami tomu již nevěříte a tak zapomenete. Jen proto, že problémy, které tu byly, se neřešily a odstrčily se "na později".

Hlavně mluvte!

Tak spolu kurva komunikujte! Přicházíte o skvělá přátelství, ničíte někdy i krásné dlouholeté vztahy. A proč? Protože nedokážete o věcech mluvit otevřeně. S lidmi na kterých nám záleží - s nimi se bavíme jako s cizími, neotevřou se nám. Tak spolu kurva komunikujte! A když to nepomůže, tak jděte dál. Snad se ani neohlížejte a jen jděte. Najdete jiné, kterým budete stát za jejich pozornost a pro které budete znamenat něco víc. Neudělejte ale znovu tu samou chybu.. a mluvte spolu! Ať pak nebrečíte, když už bude příliš pozdě.

Ať vám, po tom všem, zbudou síly na další nové vztahy.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jedny dveře

4 stěny a jedny dveře. Nic víc. Jen člověk bez páteře. Sedim tu sám a koukám na strop. Přemýšlím, jak jsem se dostal sem.. sem na spod. Dny plynou, týden za týdnem plaví se po řece. Vodník tu nezastaví, nezavolá a přece směje se. Tyhle dny jsou jen vězení. Když Ti zavolám, tak to nic nezmění. Přemýšlím, jak jsem se stal tím, čím jsem dnes. A pak si řeknu staré známé klišé - vem to pes.. A právě proto pak sedím nad vínem, cítím se vinen a s klidem se pak nad ránem bavím s ostatními o ostatních, zúčastním se kroužků debatních. Útočím tím, čím jsem byl pokořen a nakonec tam sedim tiše jak kořen. Už dlouho jsem nenapsal tak depresivní text, ne formou, ale tím co jím chci říct. Chci říct, že Tě chci zpátky a nikdy víc vidět. Že chci být s Tebou a bez Tebe..

Nevím co chci a vědět to nebudu. Ty víš, co mi ublíží a co sleduju. Nechci Tě a pak vzpomenu, že jsi i jiná, cítím tu změnu. Miluji Tě a pak Ti špatně zavolám. Rázem vše padá. A to co zůstává.. jen hloupá bolest a pouze smutek přežívá..

Už dlouho jsem nenapsal tak depresivní text..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Těžká pomíjivost krásy

Pár slov, které se občas i rýmují, k tomu jak se k sobě lidé krásně chovají a jak se k sobě poté dokáží chovat. Po tom všem co spolu zažili. Říkal jsem si, že to je jen ve filmech.


Miluji její ústa a smích
Miluji její nevinnost a občasný splín
Miluji její ňadra a když mi jen tak zavolá
Miluji jí když spí a když se probudí
Miluji její pohyby a její polibky
Miluji její vlasy a řasy
Miluji její zoubky a hebké ruce
Miluji jí když si mě k sobě přitáhne
Miluji jí když mlčí a i když křičí
Miluji její vítání a usínání
Miluji její zadeček a jemná záda
Miluji jí když od ní čtu že mě má ráda
Miluji se s ní
Miluju jí!

Nesnáším jeho ústa a smích
Nesnáším jeho nevinnost a občasný splín
Nesnáším jeho hlas a když mi omylem zalehne vlas
Nesnáším ho když spí a když se probudí
Nesnáším jeho pohyby a jeho polibky
Nesnáším jeho vlasy a řasy
Nesnáším jeho zuby a drsné ruce
Nesnáším ho když si mě k sobě přitáhne
Nesnáším ho když mlčí a i když křičí
Nesnáším jeho vítání a usínání
Nesnáším jeho zadek a hlazení zad
Nesnáším když od něj čtu jak moc mě má rád
Spíme spolu
Nesnášim ho!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Děkuji

Pamatuji si, jak jsme se poprvé potkali. Jak jsi se mě ptal na záznamník. Pamatuji se, jak jsem Ti říkal, že špagety dříve používali indiáni jako šípy a přesvědčil jsem tě o tom. Pamatuji se na první větší "akci" - do Hradecké čajovny. Byl to krásný den na který nezapomenu. Naše pouta se utahovala. A vznikla jedna z nejkrásnějších fotek s naší partou. Také mám v paměti chození pro cheeseburgery uprostřed přednášky, i když se Ti občas moc nechtělo. Asi jen tak nezapomenu na můj první "Bufet" v prosinci 2008, jak jsem Tě naučil pít vodku se semtexem. Když jsme jezdili k nám, na diskotéky a několik hodin jsme vydrželi sedět v autě a rozumovat o životě. Nebo když jsme si odjeli za Hradec, vzali vodní dýmku a učili se na test z Managementu. Když jsme se jen tak rozhodli jet do Tábora na čaj. Jak jsi "pil" hranolky, protože, podle Tvých slov, Ti nedali "ten trojzubec". Ani jsem netušil, žes nikdy nebyl v auto myčce. Ale tvůj vystrašený výraz a následná panika s hadrem v ruce, když jsi se snažil ucpat netěsnící dírky uvnitř auta, se mi jen tak z paměti nevytratí. Nezapomenu, jak jsem byl poprvé na Jitřence a před ní jsme hráli karty o úkoly a jak jsi musel sehnat kondom. Když jsme se při cestě z Jitřenky klouzali opilí na Vajgaře a pak mrzli u stánku s pizzou. Směju se, když si vzpomenu, jak jsme vylítli s autem do pole a Tys mě tehdy prý poprvé viděl vážného. Navždy budu mít v paměti den, kdy přijela Danča a s ní jsme prolezli celý Hradec (Kaštánek, notebook, koulovačka, zámek). Když jsem pak nevěděl, tak jsi mi říkal co bych a jak bych měl dělat. A když jsi nevěděl ty, tak jsem tam byl pro Tebe já.

Pamatuji si poslední den, kdy jsme se viděli. Ten den jsem si přečetl pár řádek, které mi tehdy změnily život. Byli jsme spolu na obědě. Povídali si a já se nemohl rozhodnout. Řekl jsi mi, ať se rozhodnu srdcem. Pak jsme byli spolu skoro celé odpoledne a jezdili spolu po Hradci a hledali auto servis. Když jsme ho asi po hodině našli, znova jsme si popovídali a já se rozhodl. Musel jsem jet. A Tebe jsem poté již neviděl. Byl 1.duben.

Zazvonil telefon. Tys poslouchal a já mluvil. Já byl šťastný, že mě slyšíš. Po pár měsících jsem za Tebou přijel. Smál jsi se! Přesně jako dříve a já měl radost. Zoufalou radost. Radost, že vše bude jednoho dne stejné jako dřív. Bojoval jsi statečně a s velkou odvahou. Nevzdal jsi to! A za to Tě nekonečně obdivuji. Děkuji za to, že jsem Tě potkal a mohl Tě blíže poznat. Byl jsi jedinečný a jiný než ostatní. Nechal jsi tu po sobě obrovskou stopu a zůstaneš pro nás navždy nesmrtelný.

V den, kdy jsme se naposledy rozloučili, jsi nás všechny spojil. Na chvilku a na pořád. Byl jsi s námi a my s Tebou.

Chtěl bych tam s Tebou být..


Vzpomínám, jak se mi o Tobě včera zdál sen..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Poslední svíčka

Pár minut stará záležitost. Co mě přinutilo jí napsat? Asi určité trapné, možná zoufalé, chování, které poslední dobou vidím. Ten člověk doufá, že si toho všimnu a čeká na mojí reakci, kterou zná, aby mi ji poté mohl vmést do tváře jako něco špatného. Tak tady je. Hezky se BAFte :)


Poslední svíčka

A až na dortu sfouknu svou poslední svíčku
budu si přát poprvé a naposled
ze všech vzpomínek bych mohl napsat knížku
trvala by pouze tisíc let

Pak do oblak
vpustím
svou duši
němou

celý schoulený
pod propastí
výčitky
mě nezebou...

A až tě uvidím nad tou propastí stát
jak opilá herečka budeš slepou hrát
Nikdy nezavoláš a půjdeš směle dál
Víš jaké to je, tak proč to nedělat...

Myslíš snad že...
Vážně?
Jsem to dělal
jen tak?

Problém je i
na tvé straně
Tak proč si myslíš
opak

//

A zde je již pouze krátké zamyšlení

A když mi někdy za rok jednoslovně odpovíš
a moc dobře víš, jak to nemám rád
Když děláš jen věci, co se nelíbí
Jak tě za to může někdo milovat?

Vždyť chovej se tak, jak chceš
aby se druzí chovali k tobě
Po chvíli tě stejně prokouknou
A štěstí vydrží jen krátkodobě

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Stále nevím kam

Inspirace převzatá z písně "Bůhvíkam" od skupiny "Kryštof".

Stále nevím kam

Tvá slova bez hranic
křičím, že už nechci víc
a pluji v hlubinách
už nemám strach
já nemám strach

Pak klakson zapínám
klid v duši popírám
jedu až na konec
jak zajatec
zavřen v klec

S tebou oči zavírám
Tebou chci být milován
řvát do tmy z prázdných plic
že ještě chtěl jsem víc

Tou škvírou z pod dveří
létám jen v bezvětří
rád bych se vrátil zpět
...napořád!
Prostě napořád...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Chyby

Neměj jim to za zlé. Vzpomínáš? Tenkrát. Dělal jsi to také. A připadalo ti to zcela normální. TY jsi jim dělal to, co nyní oni dělají tobě! Neviděl jsi druhou stranu. Necítil jsi tu bolest. Teď ji cítíš a vidíš. Užij si ji! A nezapomeň na ni. Vyvaruj se ji a neměj jim to za zlé. Oni to jen nevidí, stejně jako ty...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Otazník

Jsi krásná. Celá.
Mám Tě rád. Stále.
Mohl bych Tě milovat. Pořád.
Mohli bychom se milovat. Celou noc.
Věřil bych ti. Vše.
Musela bys přestat. S tím.
Zlepšil bych se. Opravdu.
Zlepšila by ses? Opravdu?

?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Dárek pro Vás! Seznam všech podnadpisů

Pro Vás, věrné, ale i nové čtenáře, jsem připravil malý dárek. Asi jste si všimli, že se čas od času mění podnadpisy u tohoto blogu. Měnil jsem je podle nálady, nebo podle známého sloganu, který jsem zaslechl. A tyto podnadpisy jsem si pečlivě zapisoval a nyní se o ně s Vámi podělím!

Proto již nyní, když kliknete na aktuální podnadpis, tak se dostanete na stránku se seznamem všech již publikovaných podnadpisů! A samozřejmě se s každým dalším stránka zaktualizuje! Proto neváhejte a pročtěte si je. Navíc pod článkem můžete psát, které se Vám nejvíce líbí, nebo které jsou absolutně zcestné :-)

Odkaz: Podnadpisy blogu

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Řekni cokoli! Polezou Ti u nohou!

Zjistil jsem, že ženě stačí říct krásnou lež. Ten největší blábol, který ji polechtá na duši - témata jsou: její krása (provokace a chvála), oblečení (viz. sexuální narážky), její osobnost (viz. poznání), poznání (jsi osobnost, chci tě poznat - nejlépe teď hned), lehké sexuální narážky a nakonec lehké urážky (provokace). A ona Vám při těch slovech roztaje jak kostka ledu ve vodce. Při těch slovech, při kterých se ostatní chytají za hlavu a říkají si: "Jak jen může být tak naivní?", Vám padne ke kolenům a bude si myslet, že to opravdu myslíte vážně.

Samozřejmě tu mluvím o prvních pár minutách nového seznámení. True story!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Šťastný a s úsměvem na rtu!

Jak rád bych napsal: "Jsem tak happy!" "Tak moc mě to všechno baví" "Coooool!!! olalááááá"

Ale to by byla hloupá přetvářka. Pravdou je, že mi něco chybí. Něco, co jsem ztratil díky své vlastní chybě a taky něco, za co vůbec nemůžu a je to v silách jiných lidí, aby se to vrátilo. Nemyslím, že tyto slova něco změní. Myslím jen, že se mi uleví, když to napíši.

Takže olalááá.. já se mám ale fajn! Všechno je tak moc krásné a já jsem happy! A teď se jdu probudit. Stále totiž mám ten klid v očích hraný pro kameru...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

oNí

Hlavou se mi honí, vzpomínky jen o ní, a tak radši běžim a s flaškou pak ležim.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Tajemství úspěchu

Být úspěšný není lehké a zdaleka není úspěšný každý. Zároveň to ale není těžké. A pod pojmem "úspěšný" si představte cokoli. Od zaměstnání, přes sport až po svádění opačného pohlaví v klubu.

Rozdíl mezi lidmi tam dole a tam nahoře je v jedné malé a prosté věci. Nebát se. Nemít strach z neúspěchu. Myslet na úspěch, proč vlastně děláme to, co děláme. Na neúspěch nemyslet a když se dostaví, tak nad ním nebrečet, ale poučit se a příště jednat lépe.

Když odbouráte strach, zbude vám energie na ostatní věci, které jste zanedbávali nebo na ně nebyl prostor a bránil vám v nich strach. Strach z neúspěchu. Až se naučíte ovládat svůj strach a potlačit ho na minimum, tak poté začnete být úspěšní. Nebát se a jít do toho!

V práci to může být vyšší iniciativa, zapálenost do projektu, nebát se říct svůj názor a to vás může dostat daleko výš, než kdybyste seděli a mlčeli ve strachu, že vás někdo při první příležitosti uzemní. V klubu to je strach z odmítnutí u opačného pohlaví. Strach z improvizace, která je potřeba. Nemějte strach, i když vám to sděluji já, já - který se sám k ničemu jen tak nerozhoupe a (mé potenciální fanynky pozor!) začít musí většinou ona, tak tomu věřte a zkuste to! S úspěchem budete mít více rádi sami sebe a budete šťastnější!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Setkání

Dokonalost přišla, byla se mnou. Já na ní hleděl a bál se promluvit. Nenarušit tu tenkou chvilku. To napětí se ale nedá vydržet. Ona je dokonalá. Čas protéká skrz prsty. Zvednu ruku a natáhnu ji. Ležíme spolu a já se dívám na její snící oči. Nemohu přestat. Pohladím ji po tváři. Nechci to pokazit. Kéž by nikdy nepřestal. Nedívá se na mě. Já se ji lehce dotýkám a masíruji její jemná záda. Ten křehký moment. Namáčím ruce ve voňavé pěně a zlehka ji celou uvolním. Ten překrásný okamžik. Jsme v posteli a milujeme se. Dívá se na mě. Nebojím se promluvit. "Miluju..."...

Probouzím se a celý den na ni myslím. Ten den. Pamatuješ? Ten den jsme se potkali.
Jsi dokonalá.
"Miluju Tě!"

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Nouze

Tonoucí se stébla chytá
tak mi hoďte stéblo, bože!
Rady jsou mi k hovnu
když mé srdce už nemůže!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

AVATAR - zklamání a úžas zároveň

POZOR! článek mnohdy obsahuje náznak spoileru (co to je?)


"Tak co? Viděl jsi už Avatara? Hustý,co?"

V poslední době (měsíc zpět) tuto větu slýchávám na každém kroku, čtu na každém statusu na Facebooku a já sám jsem na ni vždy odpovídal "Ne, ještě jsem to neviděl..". To se ale změnilo.

CineStar v Českých Budějovicích mě zlákal na promítání ve 3D provedení a tak, když jsem měl cestu kolem, jsem neváhal a s milou společnicí jsme se vydali na to velké dobrodružství na planetu Pandora!


Usadili jsme se a začali jsme všude drobit popcorn. Po pár trailerech (mimochodem Alenka v říši divů od Burtona s Deppem - to bude neskutečná podívaná!) začal onen, všemi tak moc opěvovaný, film. Musím říct, že už první scény mě posadily do sedačky a jen jsem zíral s otevřenou pusou (a jedl při tom popcorn). Scéna ve které se hlavní hrdina probudí z umělého spánku a následně "plave" prostorem byla moc dobře natočena. Poté přichází rychlý a vcelku nutný úvod do děje "co? kde? jak? a proč?" a ani se nenadějete a už vidíte první Avatary (ne, nejsou to ti modří obyvatelé Pandory, ale ta modrá "Made by Human" stvoření) jak si pobíhají po planetě. Cameron i v prologu nezapomněl na své eko-choutky a tak i zpopelnění těla v krematoriu probíhá v kartonové krabici pouze s čárkovým kódem.


V šoku jsem byl ale z přírody! Je.. nádherná! Směs fantasy světa s naším světem, prvky techniky, duchovna a všudypřítomné nebezpečí. Já osobně jsem se o Avatara záměrně moc nezajímal než jsem na něj vyrazil do kina, abych si nezničil "moment překvapení". Ale mohu vám říci, že to, co vidíte v traileru, není skoro nic v porovnání s tím, jak je prezentována příroda ve filmu. Je dech-beroucí a v určitých scénách jsem zíral bez hnutí na plátno.

Celý film je většinou nasnímán před zeleným pozadím a za pomocí počítačových triků je dodělán do podoby, jaká se nám prezentuje. Postavy Avatarů i Na'vi jsou dělány kompletně počítači. Na hercích bylo při natáčení umístěno mnoho senzorů pohybu, které pak informace z nich získané přenášely do jedniček a nul, aby poté mohly věrohodně zobrazovat pohyby, mimiku, skoky, běh, vše co by bylo potřeba. Herci se museli spoléhat na vlastní představivost, protože okolo nich při natáčení bylo nataženo pouze zelené plátno.


Věřím že tento film, který stál skoro čtvrt miliardy amerických dolarů, trošku rozhýbe vody filmu. Tyto vizuální orgie jsou opravdu neskutečná podívaná, která se moc často nevidí.

Krása. To je slovo, které tento film dostalo tak vysoko. Krása přírody, jaká je nám naservírována a krása rozmanitosti, která s této přírodě je. Plno skvostných nápadů a maličkostí, které tento svět dělají o poznání realističtější a uvěřitelnější. Tím ale chvála bohužel končí.


Příběh tu je. Je i docela promyšlený a smysluplný, do chvíle než se z něj nestane klišé v podání Romea a Julie. "Šutr, který je cenný, my ho chceme. Leží tam a tam jsou oni. Ty tam dojdeš a přesvědčíš je. Jinak bude bum prásk." To je tak nějak ve zkratce. Naštěstí se to více rozvinulo, takže jsou postupem času objevovány různé minihry v podání "hop na lopuch" nebo "chyť si svého ptáka". Postupem času nás Cameron vtahuje a pomalu nám ukazuje svůj rozmanitý svět. Bohužel, svět je asi jediná věc, která je ve filmu rozmanitá. Postavy jsou přímočaré a snad krom hlavního hrdiny (u kterého ale vlastně už zpočátku víte, jak se bude chovat) jsou předvídatelné. Žádné zvraty, žádná pořádná morální dilema. Jako kdyby ve scénáři stálo: generál-zničit, obchodník-těžit a prodat, voják-zachránit, vědec-být naivní. Postavy se nerozvíjí a zůstávají tam, kde začaly - to je velká škoda.


Šel jsem do kina s tím, že to bude velký! Že to bude něco nezapomenutelného. Místo toho jsem odešel s pocitem průměrného akčního filmu se slušnou bitvou ke konci a tento pocit přebil i úžas s nádherné přírody. Ostatně film dělá příběh, a vizuální stránka není zas až tak důležitá. A k těmto rozporuplným pocitům přispěl i konec celého filmu. Který se mi zdál urychlený, nedotažený a až moc pohádkovský. Celý film se tak nějak táhne a nic moc se nestane, aby pak ty nejsilnější momenty, u kterých máte i nakrajíčku, zůstaly v zapomnění pod hvízdáním kulek a výbuchů raket. A samotný konec mi připadal spíše směšný, než aby mohl být brán vážně.


Proto ten nadpis. Avatar pro mě byl zklamáním, ale i obrovským úžasem. Hrátky s 3D byly místy krásné, místy spíše vadily (to hlavně v rychlých scénách, kde byl obraz více rozostřený a rozmazaný). Bez 3D by to byl už jen obyčejný film.


PS: viděli jste snad v nějakém jiném filmu mimozemšťanku, která by byla více sexy? :-)



Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Aktoro debutis kun granda sukceso

...zavírám oči a usínám...


Po pár záblescích je otevírám. Prudké světlo mě probouzí z hlubokého snění. A já stojím na svých nohách. Klepou se. Já se chvěji. Z dálky je slyšet pokřik a někde hluboko v něm i smích. Možná posměch a tak se narovnám a jdu mu vstříc. Nemám co ztratit. Pár kroků a zastavím se. Srdce mi buší. Nevím co bude. Bojím se. Ale přeci... jsi to zažil už tolikrát! Už tě nemůže nic překvapit. Ale přeci... je mi zle. Víc než kdy jindy. Ale přeci... se usměju a ještě víc se narovnám. Nadechnu se a...

Pár slov, pár vět, pár úsměvů a radost je náhle na světě. Všude okolo mě. Všude, jen ne ve mě. Světlo pohasíná. Asi bych měl jít. Oči pálí. Nohy jsou klidné. Slyším potlesk. Cítím tu radost. Vaši radost. Závidím Vám ji. Otáčím se a odcházím pryč. Šlapu po rozházených růžích...

Opona se zatáhla a já za ní zůstal zase sám. Sám v místnosti plné zrcadel. Usměji se a první slza dopadne na podlahu...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jsi volný!

Píšu jen tak. Nic extra. Klasický "vypsací text" :) A název článku si možná někdo vyloží jednak, druhý onak, třetí terak. Je to vlastně první spojení slov, které mě napadlo, ještě předtím, než jsem tak nějak věděl, co napíši.



Nad ránem je mi nejlépe
Po večeru je mi nejhůř. A z kopců se musí jednou dolů. Iluze je snad to nejhorší a když pak zjistíte, že něco je jinak, tak vám spadnou všechny ideály, sny, touhy. Najednou to padá. Vodopády. Dál padaj. Všem okolo padaj. Dál a dál a nic to nezastaví. Jednou nahoru a jednou dolu. Musíme makat, abychom nezůstali dlouho dole a zůstali dlouho nahoře. Snažíme si přeci život užít. A s námi nebo bez nás.. svět se prostě bude dál točit.

A večer je to fakt občas haluz. Naštěstí jsou lidé, kteří jsou tu stále a bez nich by se pro mě svět už tolik netočil. Každý by měl někoho takového mít. Hodně to dře a to se pak kutalí z kopců velice snadno.

A kdo maže ten jede.

Tak to bylo, tak to bude. A hodně věcí se nezmění. Hledáme zdroje zábavy a když se zdá, že už tam nic není, jdeme dál a dál hledáme. Opouštíme staré a začínáme nové. A buď to vyjde a nebo se to posere a pak se jde zpět. A pak to vyjde, a nebo se to posere. Je to loterie. Chceš ji podstoupit? Já nevim, já asi už ne. To co jsem našel je krásné, ale tak nějak, z nějakého důvodu, pro nějaký účel, ani už nevim, jestli je to správné. Chápeš to? Třeba ne. Třeba to nechápu ani já.

--

Je to už měsíc. Vzpomínám! A nezapomenu! Smutek, ale už je té radosti trošku více.


Každopádně si už nepřipadám takový jako dřív. Něco se mění a není to hezké. A svět už se zas tolik netočí...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Ztracené nálezy

Hledám krásu a měl jsem ji na očích
Hledám lásku a měl jsem ji na srdci
Hledám radost a hledám štěstí

Vše jsem měl a ztratil.

Nehledám strach, který se mi vkrádá do pokoje
Nehledám tíseň, která na mě padá
Nehledám samotu a už vůbec ne zapomnění

Neměl jsem a teď nacházím.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Tak nějak prázdno

Jen momentální nálada. Doufal jsem, že se vypíši. Nějak to ale nezabralo. I tak, dobrou chuť :)


Mám strach z prázdných řečí.
A když dojdou slova, to je snad to nejhorší.
Směju se, ale v mém úsměvu je bezmoc.
Haha viď, sranda, ale za tu já se už nemůžu schovávat.
Co se stalo? Smích už není to, co býval.
Vlastně nic už takové neni. Já se snad už jen bojim.
Bojim se i toho, že nevim co mám dělat.
Musím si stanovit cíl. Dobře.
Škola. Ale proč mi to kurva nejde? Proč se nedokážu soustředit a mám hlavu plnou -zdá se- hloupostí?
V tom bude určitě problém. Nejde to. Musim být lepší. A lepší. A lepší. A lepší?
Na druhou stranu - můžu si za to sám. Ty si za to můžeš sám. A ty si za to můžeš sama. Jaký si to uděláš.. a až se ucho utrhne, bude už pozdě.
Tohle psaní je totiž umění. Myslíte, že ne? Taky tomu nevěřim. Umění je, když se k tomu mohou lidé po letech, staletích, tisíciletích vracet. A bude to stále aktuální.
Nikoho tohle nezajímá.
Ty víš, že teď potřebuju pomoc. Ty to víš. Já se ji snažim dávat lidem, na kterých mi záleží. Ale teď ji kurva potřebuju já. Jsem asi sobec.
Proto se mi zdá, že má poslední povídka má vlastně něco do sebe. Už takhle dál nemůžu. Neni to vidět, co? Neni to poznat, viď? Asi sem dobrej. Je to asi jediný v čem jsem.

Bojim se budoucnosti.
Pláču nad minulostí.
A myslim, že nežiju přítomností.

Tak co se stalo?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Povídka: Zločin

Temná noc. Velké město. Černá zákoutí. Hospody. Bary. Noční osvětlení. Zima. Sníh. Malé uličky. A v jedné z nich jsem já. Já a ještě někdo. Pereme se. Nevím proč. Proč? Jedna rána. Obličej mě bolí. Druhá rána. Neustál ji. Padá. Tvrdě dopadl. Krev. Měsíční svit. On leží. Nehýbá se. Nedýchá. Zato já dýchám za dva. Popadnu ho. Táhnu ho za popelnice. A utíkám. Vyběhnu z uličky. Ulice. Svit lamp. Lidé. Kina. Restaurace. Bojím se. Nevím co dělat. Běžím pryč. Domů. Běžím dál. Vyběhnu schody. Najdu klíče. Vběhnu dovnitř. Do bytu. Zavřu. Padnu na podlahu. Usínám...

...v televizi nic. Nikdo nehledá. Nikomu nechybí. Jsem rád. Možná šťastný. Nikdo nebyl u mě. Nikdo mě nehledá. Nikde nikdo. Nemám jídlo. Musím na nákup. Vyjdu ven. Zima. Nasadím čepici. Vítr a sníh. Přejdu silnici. Vběhnu do krámku. Kupuji nezbytné věci. Vracím se ihned zpět. Neotáčím se. Nesmí mě vidět. Ne moc dlouho. Konečně jím. Po třech dnech. Bolí mě břicho. I po jídle. Je mi špatně. Proč ho ještě nikdo nehledá? Byla to nehoda. Hloupá nehoda. Nevím co bych víc řekl. Nemohl jsem pomoci. Asi zapadal sněhem. Dobře jsem ho ukryl. Ale pořád je mi divně. Ani nevím co se ten večer dělo. Co sem dělal já? A proč on?...

...zapnu televizi. Zprávy. Vražda. Ha! Třeba to bude on. Asi to bude on. Ne. Není. Bohužel. Proč -bohužel-? Spíš -díky bohu-! Tohle není správný. Zločin. Spáchal jsem zločin. Ale proč ho nehledají? To je všem jedno, že zmizel? Je to asi dobře. Ale je mi zle. Víc a víc. Bolí mě už i hruď. Nemůžu se bolesti zbavit. Už aby vyhlásili pátrání...

...týden. Nic. Prostě nic. Nemůžu spát. Nemůžu jíst. Klepu se. Vždyť to byla jen sebeobrana! Nehoda! Nechte mě být! Už víc nechci. Bojím se. Musím. Já musím! Vyjdu ven. Zima. Sníh a vítr. Neotáčím se. Přejdu silnici. Běžím. Dýchám za dva. Kina. Restaurace. Více lidí. Běžím. Necítím bolest. Vběhnu do uličky. Tma. I přes den. Sníh. Bez krve. Pomalu našlapuji. Popelnice. A za ní. Závěj sněhu. Nadechnu se. Najednou. Absolutní klid. Ruka mě zebe. Odhrnuji sníh. Víc a víc. Zebe mě hlava. Nemám čepici. Odhrnuji dál. Aach! Tupá bolest v zátylku! Mrazem necítím ruce. Hrabu. A pod sněhem. Prázdno. Nic. Nikde nikdo! Jen zem. Zátylek tak bolí. Sahám si na něj. Krev! Už je pozdě. Padám na zem. Nehýbám se. Nedýchám...

...proč mě nikdo nehledá?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Bído života! Jak já tě mám rád!

V časech klidu a pohody se toho moc neděje. Je totiž klid a pohoda. V časech štěstí a blaženosti se toho děje mnoho. Je vám velice dobře, bavíte se. Nic vám nechybí. Dějí se věci, díky kterým jste šťastni. Lidé okolo vás jsou šťastni s vámi a vy nemáte potřebu o tom nějak přemýšlet. Užíváte si to, jak to jen jde. A ani možná tolik nekoukáte na okolí.

Ale v časech těžkých, složitých.. to se toho děje snad nejvíce. Když se tolik neradujete, nenalézáte štěstí, moc se nebavíte. Třeba i chcete, ale nejde to. Takové chvíle nás posouvají. Dopředu, ale i zpět dozadu. Jsme najednou sami. Přemýšlíme o sobě. Jak se asi chováme. Co jsme vše udělali. Co jsme naopak neudělali. Máme dostatek času na přemýšlení. Jsme sami se sebou. Je nám mizerně a zdá se nám, že je vše špatné. V ten moment, i když se toho podle nás moc neděje, se toho děje opravdu hodně. Uvědomíme si třeba jen trošku "kdo jsme". Kdo je tu pro nás. Ač je to hloupé a povrchní, ale může to nastat, že zjistíme, kdo za to "nestojí". Kdo se jen přetvařuje. Můžeme objevit náš potenciál. Naše chyby. Můžeme si poté s čistou hlavou promyslet svůj cíl. V tento čas toho o sobě a o svých "nejbližších" můžeme zjistit opravdu hodně. Stačí se jen dobře dívat. Pozor ale na špatné závěry.

A nakonec, a to je to nejdůležitější zjištění. V těžké situaci můžeme nalézt opravdového přítele!

Přeji Vám, abyste našli i Vašeho opravdového přítele. Ne herce. A pokud jste ho již našli, chytněte ho, obejměte a řekněte mu, že ho máte rádi a pak ho už nikdy nepouštějte...!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Nedokončený hovor

Nesnáším zavěšení telefonu uprostřed věty. Když pak zjistíte, že na konci nikdo není. Ihned vše svedete na toho druhého. Je totiž hloupý! Nerozumí vám! A přeci je vina i na vaší straně! Kvůli něčemu přeci musel zavěsit. Na druhou stranu bych si to já nikdy nedovolil. Je to otázka cti? Nedovolil bych si to, protože ten člověk mi chce něco říct, řvát na mě, něco mi vyčíst, na něco upozornit. Chce říct cokoli. Říká to pouze a jen vám. A vy mu uprostřed toho všeho zavěsíte? Nedostáváte pak ani možnost oponovat. Protože jediná zpětná reakce je ticho v telefonu toho druhého. Jak výstižné a většinou to tomu dotyčnému stačí aby pochopil jaký člověk mu vlastně zavěsil.

Pak to stačí i k tomu, že se už nemusí ozvat. Nestojíte mu za další hovor.

A co potom pocity člověka, který předčasně zavěsil? Jaká to útěcha pro toho, který byl přerušen, když si pak pomyslí, co se onomu člověku musí asi honit hlavou. Bylo to jeho rozhodnutí zavěsit a teď musí nést následky. A tyto následky jsou pochybnosti. "Co když nezavolá?" "Co mi vlastně chtěl ještě říct?" "Proč jsem vůbec zavěsil??" Samozřejmě se tyto otázky dostaví (pokud vůbec) až po nějakém čase, ale to už může být pozdě, jelikož si to již druhá strana mohla rozmyslet a změnit své stanovisko vůči této osobě...

A nakonec. Co když budete ve stejné situaci, ale přesně naopak. Někdo zavěsí vám? Užijte si ten pocit. Prožijte si ho. Je to jako jít potmě do schodů a udělat krok navíc. To šlápnutí do prázdna.. to krátké, ale intenzivní leknutí. Nezapomeňte na to.


Jednomu mému příteli se to stává často. A on je stále tak "silný" (nebo slabý?) a nechává si to líbit.

Vyslechněte a budete vyslechnuti. Jinak nechte raději telefon v nočním stolku.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!