Můj deníčku....

Asi jsem se změnil. Nikdy jsem to tak nepociťoval, až teď. Trochu mě to děsí a trochu láka. Nejhorší ale je, když vám ty změny připomínají vaše rodiče. Ty určité povany, chování, které nemáte rádi, které skoro nesnášíte. Tak zjistíte, že to chování částečně máte i vy. A to je ještě v pořádku - když o tom nevíte vy sami. Ale když to pak sami zjistíte? A teď nemyslím, že vás na to někdo upozorní, ale že zjišťujete, že se chováte zkrátka jinak a ikdyž se chcete chovat "postaru" tak to nějak nejde. A pak mávnete rukou a řeknete si "no a co, takhle je to taky fajn". Ale nějaká část říká, že to je špatně. Je asi čas dospět. Už i pohled na svět je jiný. Na lidi okolo mě. Nějak se ztrácí. A nejhorší na tom je, že skoro nic nemůžu dělat. Jsem tak svázaný a přitom volný. Ne.. jsem spíš jen svázaný. A momentálně mě sere to, že se nedokážu pořádně učit. Adios :)

PS: příště až to bude další "blogísková - deníčkovská" záležitost, tak mě zastavte, díky :)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Tenhle blog mě nudí

Mě teda dost. Dřív to byla samá sranda a teď je všechno vážný. Svět přišel i sem. Na toto zvláštní místo plné ovocem do jogobely a podobných srand, které na vás vykouknou v jogurtu. To co prožívám se nepochybně promítá i sem na blog. Tak to zkusím obráceně. Třeba když sem budu psát "ho**nka", nic nebudu řešit, a pohodička, tak pak bude i život takovej. Hmm?

...

...............


.....
.............. ...........
...a třeba bude úplně stejnej, což si myslim i já. Zrovna teď, když to píšu. Ale co? Dyť o nic nejde. Svět se furt točí a je pořád stejnej. Nic nenaděláš. I kdybys chtěl, a proč bys vlastně chtěl?

Našel jsem starý Minidisc a tam staré písničky. Ihned jsem si vybavil, dobu když jsem je poslouchal. To mě zajímala jen muzika a vlastně jsem nic nedělal. Chodil do školy a pak domu. Doma byla televize a nebo počítač. Ale i tak jsem skoro nic nedělal. Jen tak poslouchal hudbu. Byla to zvláštní doba. Zvláštní čas. A klíšé - chtěl bych se tam vrátit ale dělat věci, které jsem nedělal a trošku si to víc užít. Teprve teď totiž zjišťuju o co všechno jsem přišel. Co mí vrstevníci dělávali. A možná je to tak dobře. A možná na to mám kašlat, protože mi zase hlava jede a zase myslim a myslim a jednou z toho přemyslim a najdou mě s hlavou na klávesnici ve vesnici (to byl velký rým). No a tak dost. Kdo má na tohle furt brát čas.

Je pozdě. Jim tu chipsy, které jsou prý ty pravý hospodský brambůrky. Tak nevim?! Mám si načít pivko? Ale ne.. Postačí alofoK. Jen jsem se neproměnil ve sklo. Alespoň to v klidu dojim. A vy, nebo.. A ty, mi zanech nějaký komentář pod článkem. Nebo uvidíš! :D A teď vážně. Komentáře jsou pro mě hnací sila. A myslim, že tenhle článek si je zaslouží :D :D Tak vám přeji do nového roku hodně pohody a hromadu dárků a pořádně ty narozky oslavte :)

Předem děkuji.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jen tak motivace

Tak tenhle post je absolutně spontánní. A cílem jeho je, abych se sám motivoval, protože jsem s hrůzou zjistil, že nemám do ničeho chuť. Celý rok na škole jsem to předstíral, ale najednou mi došlo, že to jen hraju. A v ten okamžik mi také došlo, že to ale takhle nejde. Že pokud se chci mít dobře, tak musim makat. Že pokud chci mít prachy, musim makat. Pokud se chci mít jak prase v žitě, musim makat. Ale nejenom ve škole. To je jen část toho všeho, ale hlavně ve zkušenostech. I ve zkušenostech jiných. Já se totiž chci mít jak prase v žitě. Je to sobecké? Co myslíte? Když se někdo snaží a dělá pro to vše a pak se má jak prase v žitě? Má prachy a je v pohodě. Je to sobecké? Nechám to na vás. Pravdou ale je, že se nesmíme ohlížet na ostatní (myslím v názorech). Každý tu děláme na sebe a nikdo nás nebude vodit za ručičku věčně. Každý se musíme rozhodnout, jestli uděláme toto nebo toto. Nikomu jinému na tom nesejde. Je to jen moje věc a moje budoucnost. Moje věci a moje trápení, ale taky moje pohodlí a moje všechno. Buď si budu žít dobře nebo ne. Je to jen na mě. Je to jen na nás. A tak přestanem fňukat a jdeme na to. Ještě toho je dost. A začnem dnes.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Nejlepší ftip

Dnes se s vámi podělím o ten nejlepší ftip, který existuje a který znám. Když jsem byl malý, tak mi ho řekl můj strejda a od té doby mě nestále baví (ten ftip, i když strejda taky).

Znáte ftip, který je originální? Který je neokoukaný? Který každého pobaví? A hlavně který pokaždé pobaví i Vás samotné i když ho budete slyšet po několikáté?

Tak pozorně čtěte a možná ho také znát budete.

Ftip spočívá v tom, že k němu něco potřebujete. To něco je kus novin, nebo televize, nebo billboard, nebo cokoli kde je nějaký nápis, stačí jakákoli věta.

A nyní je důležité si něco umět představit. Představte si, že jste v galerii. V umělecké galerii kde probíhá výstava obrazů. A vy se zrovna na jeden obraz díváte.

Nyní vám popíši co na tom obraze je namalováno. Je na něm pahorek. A na onom pahorku je strom a za tím pahorkem a stromem zapadá slunce, takže vidíme pouze černé obrysy. A teď to nejdůležitější. Na tom pahorku pod tím stromem je pár - Dívka a chlapec - a milují se. Aje jen na vaší představě jak se milují. Jestli mají tu nebo tu polohu a tak dále... Důležité je, že se milují. Už ten obraz vidíte? Už má svoji podobu.

A teď kde je ten ftip?

Vzpomínáte, že k tomu ftipu potřebujete i nějaký text? Nějakou větu, nebo spíše nadpis nějakého článku (ten je nejlepší). Tak si nějaký takový přečtěte a spojte si ho s obrazem, který vidíte v oné galerii. Tak se totiž ten obraz jmenuje.

V komentářích můžete psát své dojmy.

PS: trochu jistého druhu humoru k tomuto ftipu potřebujete, jinak se vám bude zdát divný a trapný, ale těm z vás, kterým se zalíbí, vzkazuji, že vás neomrzí a bude vás bavit opravdu dlouho.

PS2: jako trénink si můžete vyzkoušet již nadpis tohoto článku .)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Já a On

A tak jdu dál, mlčky... "Je zima" pronesu naprázdno. Ale on stejně nevnímá. Jako ostatně všechno, co sem mu dnes řekl. Myslí si asi, že má svojí hlavu a nikdo jiný mu do ní nevstoupí. Jakoby měl svůj svět a kdokoli na něj promluvil mu ten svět přetvářel svými větami a názory. Jakoby každé slovo, které někdo v okolí řekl nebo si snad jen v duchu myslel ten jeho svět měnilo a neměnilo pouze onen svět. Měnilo i jeho samotného. Toho se obával. A tak mlčel. Mlčel aby se nedostal na tu hranici. Aby si ubránil kousek toho "svého". Bylo až nesnesitelné ticho. Šli jsme dál, a až když on sám uznal za vhodné, jsme zastavili. Ne snad že jsme museli, ale že on to tak cítil. O jeho činu jsem nezapochyboval a udělal to co on, protože jeho cit byl ohromný.

Stáli jsme a hleděli na pouliční lampu, a poté na kočku, která zamňoukala a proběhla okolo nás jakoby všem dávala najevo, že je středem pozornosti, ale zároveň si ji nemáme všímat. Zaběhla a už jsme ji neviděli. Vlastně si myslím, že ji nikdy už neuvidíme. A taková to byla krásná kočka. Stačilo tak málo, tak málo času a člověk mohl spatřit její krásu. A stačilo tak málo a ona krása zase zmizela a zbyla po ní jen lehká šlápota ve sněhu. A on se ani nepohnul. Stáli jsme dál. Nic jsme si neřekli. Pak se pohnul a vyrazili jsme vstříc městu. Velice osamělému městu. Měl to rád. Chodit jen tak. Pak se na mě otočil. Určitě chce něco říct, něco tajemného a přitom jasného - pomyslel jsem si. Něco velice moudrého a přitom jednoduchého. On CHCE něco říct. Bylo už v podstatě jedno co to bude, jen aby to bylo. Už se nadechoval a pootevřel ústa. Už se sám přesvědčil, že může něco říct. Já čekal. A sledoval jeho vnitřní boj. Jedna jeho část to říct chtěla a druhá mu v tom usilovně bránila. Jeho svět ho zcela pohltil a když se chtěl dostat pryč... už nemohl. Byl jim zcela pohlcen. Nemohl nic dělat, jen se snažit, ale ta snaha k ničemu nevedla. A tak jsem se podíval na ulici, která se táhla před námi... a udělal jsem krok. Ale on se ani nepohnul. Nic neříkal. Jen tam stál a byl opět ve svém světě. V tom světě, kde on sám je vládcem a kam za ním, ač by on sám moc chtěl, nikdo nemůže přijít...





PS: nic to neznamená .)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!