Stop hladu! Přestaňte jíst!

No toho nadpisu si nevšímejte. Musíte přestat jíst! Hned! Bylo mi řečeno, že tento blog, už není tím, čím býval. Řekl mi to jeden velice blízký přítel (já) a ten má vždycky pravdu. Též je pravda, že tento týden tu vyrostlo článků jak hub po deštivém lese. Je to tím, že každý den se něco děje. Každý den jeden (minimálně) zvrat. Je to tou zimou a Vánoci. Z jedné strany se na mě valí povinnosti, které musím udělat, z druhé zábava, která mi mizí skrz prsty, a ze třetí strany je to ta strana o které se nesluší na blogu hovořit. Ale moc bych rád.

Každopádně teď jsem opravdu šťastný. Může za to hudba, kterou tu teď poslouchám (Blink 182, SUM 41, a v neposlední řadě Linkin Park). Může za to úklid pokoje, a může za to jeden chat, který mi náladu zlepšil (a předtím jeden, který mi ji zhoršil). Poslední dni je to fakt hrozný (pocit nejistoty, ale hezké nejistoty, kdy nevíte, jestli to bude dobré nebo ne - a pak se to otočí na to špatné) a to tu teď nastalo. Ale už je to v pohodě. No není, ale o tom to dnes není.

Dnes je to o přejídání. Za pár minut už nebudete moci jíst. Nikdo z vás. Prostě ne. Jinak neuvidíte prase! Jak by řekl Smradůpán: "Šmajdalfe, uvidíš zlatéé prase!" A tak se stane. Nejezte, nebo jezte, ale ať vás u toho nikdo nevidí a večer uvidíte zlaté prasátko! Věřte, nevěřte. Já ho vidím pokaždé. Jednou jsem to měl o fous, to když jsem jedl den před štedrým dnem a skoro jsem přetáhl půlnoc.

Takže přestante jíst právě.... před chvílí. A držim palce ať vidíte dnes zlaté prasátko.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jeden pocit...

Chci toho moc,
chci toho málo,
chci aby sníh napadl
a nikdy nepřišlo jaro.

Chci i něco víc,
chci i něco míň,
chci někoho mít
a vše znova prožít.

Chci se vrátit,
chci zas snít,
chci se vrátit
a vše napravit.

Chci jen to, co se nikde nekoupí,
chci jen to, na co si každý potrpí,
sic ten pocit je všude kolem,
tak strach... ten nás sráží do kolen.

Nechci toho moc,
spíše jen málo,
chci jen to
aby už zase bylo ráno.
Chci jen to
aby to už skončilo.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

A tak o tom jen napíšu...

...protože to nemůžu vyřešit.


Už dobře znáááám, to tiché hřmění...


Krásné Vánoce. Nechť jsou tyto Vánoce pro Vás ty nejhezčí, které jste kdy prožili. Nechť máte krásný štědrý den, voňavou večeři, a bohatou nadílku. Nechť jste s těmi které máte nejraději. Nechť jsou všichni na sebe milí a upřímní, alespoň na ty Vánoce. Nechť jsou tyto Vánoce pro Vás ten nejkrásnější den v roce. Nechť se Vám splní vše, po čem toužíte, po kom toužíte, co si přejete a na co myslíte od rána do večera. Zkrátka ať se máte krásně a ať jste šťastni.


...kdy zrcadlením se vrací to co ztrácím... co ztrácííím!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

To bude to počasí.. Jsou přeci Vánoce a nikdo nesmí být sám!

Jsou tu po roce opět Vánoce. Klid, mír, pohoda. Rok minulý (odkaz) byl podobný tomu letošnímu. Vánoce bez sněhu. Hektické. Tak proč to rozebírat, když je to každý rok stejné. Třeba právě pak se to změní. Přestat věci řešit. Resp. řešit je, ale ne tak moc a ne tak často. Nechat občas věcem volný průběh. Zkusili jste to někdy?

Tyto Vánoce budou v něčem ale stejně jiné. A proč to sem proboha nemůžu napsat?! (ta Ox měla pravdu.. je to tu veřejný až až. btw. Ahoj, tvůj blog mi chybí :( ) A v poslední době (asi tak cca 1 týden dozadu) mám ze všeho smýšené pocity. Jak mi bylo řečeno. "Když se něco sere, tak ať je to pořádně!"

Nevim co mám dělat. Jak se v určitých chvílích zachovat. Co říct a co si nechat pro sebe. Jestli to jeden dotyčn člověk myslí tak, či tak. V jednu chvílí mi to připadá, že vím, co myslí, ale záhy se to změní. Nebo spíš se to nezmění, jen nikdo z nás neví jak dál a to vede k tomu, že se to pokazí. A to není jediné co se kazí. To počasí... Ale řešit to nebudu. Raději o tom napíšu.

Chci říct, všem, každému, resp jen pár lidem, vlastně se ten počet lidí dá spočítat na prstech jedné ruce bez pár prstů, co si myslím. Chci říct vše. Udělat vše a vědět, že to bude správné. Ale to nevím a jsou chvíle kdy se bojim a nechci to vědět.

A něco nakonec? Chci aby celý tento text pochopili všichni a zároveň nikdo. Jedna moje přítelkyně (jako kamarádka, víte jak.) se mě zeptala, jestli jsem o ní již něco nenapsal?...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Něco se změnilo! Ale asi jen chyba v Matrixu

Jestli vám občas připadá, že se lidé okolo vás mění a vy si myslíte, že jsou to lidé okolo vás, kteří se mění, tak vás možná vyvedu z omylu a nebo mi zasadíte ránu do čela a vyvrátíte mi moji skromnou teorii.

Podle Fraudhaufera, psychologa Kyberpunkového původu, se mění člověk, jeho osobnost a my to pak hodnotíme jako že ten dotyčný se změnil. Já ovšem si myslím něco jiného.

Člověk se chová tak jak se chovají lidé se kterými se stýká, se kterými přichází do styku, je ovlivněn předměty, médii, ale hlavně lidmi. Rodinou v první linii a ihned v druhé stojí přátelé, kolegové, spolužáci. Parta. Lidé dokážou člověka změnit k nepoznání. Změnit zevnitř. Změní se chování vystupování, jednání, mluva. A my pak máme pocit, jako by se člověk změnil. Radikálně, protože malých změn si všímáme, ale lehce si na ně zvykáme.

A abych se dostal k mé teorii. Podle mého se nemění člověk jako takový. Ale jeho pohled na ostatní. Vezmeme si například vysokou školu. Mladý člověk tam přijde a musí se přizpůsobit. Svým způsobem se musí přetvářet. Musí mít ostrá ramena a musí mít respekt. Každý je tam sám za sebe. Oko za oko. Zub za zlatý zub. A tento mladý člověk se poté změní. Jeho pohled na svět se změní. Na lidi okolo něj. Třeba se začne chovat jinak. Ale může říct o někom že se změnil. Vidí ho totiž už jinak. Má například nové přátele a ti ji ovlivní, ať chce nebo ne. A to co například najde u nich, tak hledá i u ostatních. Pomalu, ale jistě se v tom začínám zamotávat. Snad trošku chápete, co tím chci říct. To je problém géniů - vše mají v hlavě ale nedokáží to interpretovat. (nebo to je též problém lidí se zhoršenou slovní zásobou)

Dnes takové krátké zamyšlení. Nebudu se k tomu vracet. Jen toto mě napadlo a má to malou souvislost se situací v našem kraji. A nebudeme si zhoršovat náladu, když za pár dní tu máme Vánoce! A sníh pořád nikde. To počasí se změnilo :)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

I rub má svůj líc

Dvě strany mince, dvě tváře atd atd. Moudrá věta praví, že máme čtyři tváře. Tu, kterou chceme ukazovat, tu kterou ukazujeme, tu kterou vidí ostatní a nakonec tu, kterou máme doopravdy. Každý se přetvařuje. Někdo když je v ouzkých začne se smát, zakrývá svji bezmoc, nebo beznaděj za smích, někdo nechce aby někdo někde při něčem poznal jeho nějaké vlastnosti a tak se přetváří co to dá. Zdá se, že až s odstupem času zjistíme, na čem doopravdy jsme. Jestli ten či tamten je skutečně ten či tamten, jakého jsme znali dříve, jestli už náhodou nezahodil svůj plášť a již se cítí "jako doma" a proto se začne chovat, pro něj, přirozeně a odkrývat tak své pravé já. Až s odstupem času, kdy ho pozorujeme, nevědomky, a vidíme ty nepatrné změny. Je to i tím, že se nám člověk více otevře. Často se nejprve stává, že do toho člověka nikdo nikdy nevidí, že je uzavřený a sám pro sebe, ale najednou zjistíme, že je úplně jiný, než když jsme ho poznali. Že je lepší - pro nás (nemusí se ta změna líbit někomu jinému, který by toho člověka chtěl mít tak jako za starých časů).

Jsou lidé, kteří toto dokáží ovládat. Dokáží se kontrolovat aby na sebe nic neprozradili, aby nechali mluvit druhé a sami se dokázali poučit. Věčně jsou zamyšlení a vypadají důležitě. Ví co, kdy a kde říct. Ale o tom to dnes není.

Zkrátka chce to čas. A najednou vidíte osobu, jak se váš vztah "prohlubuje", jak si k sobě dovolíte víc a víc. A pořád to jste vy a pořád ten dotyčný. Na osobu máte jeden názor, i když ne zrovna ucelený, ale je to kladný názor. Jste fascinování, okouzleni, nedokážete si představit, že by to mohlo být jinak. A pak... zaslechnete jiný názor. Zcela ucelený a konkrétní. Začnete nad tím přemýšlet a začnou vám docházet jisté souvislosti. Ten názor je spíše záporný, ale vy jste pro všechny stromy nemohli najít les. A najednou vám někdo dal část mapy a vy se začnete pomalu orientovat ve tmě.

Ale chce to čas. Nic neunáhlit. Protože vše má své dvě strany a vše není jen černé a bíle, ale existují i barvy, odstíny, světlost a tmavost, jemnost a hrubost a nakonec, nikdo není dokonalí.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!