Kámarádky

Lásky, nemůžu na Vás zapomenout.
Však i kdybych chtěl (ale proč?), tak by to nešlo.
Je to těmi zážitky. Společnými.
Ta společná rána, povídání si jen tak o čemkoli.
Neuskutečněné touhy.
Míjení se a přespávání.
Objevování.
Snad pro ty chvíle, díky kterým jsem právě takový..
píši a vzpomínám.

A nikdy nezapomenu.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Občasný pocit

A někdy prostě přijde ten pocit nicoty. I když kolem mě zástupy. Chápeš? A flaška čehosi. Mysl a divný pocity. Došel jsem tak daleko a teď? Motivace pryč, už vidím jen velkou zeď. Snažíš se mi pomoct, jsi skvělá. Kéž bys mě však pochopila. Avšak jsi to Ty, kdo musí chápat? Nebo jsem to já, co chce neustále tápat? Ten, kdo chce být tu a tam bez úsměvu, bez výčitek či prostě nic, mít prázdnou hlavu? Ten kdo psal, když všichni se smáli, když lásky dobré se zdály. Kdo dlouhé měsíce nic nenapsal. Inspiraci mu někdo vzal. Spíš k ní nedával příležitost. A z toho měl velkou radost. Nyní však.. dost. Už píše a není to ničí vina. Píše a už to není hrdina..

To ta zeď! Tak nečekej a začni hned....

...zítra?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!