pátek 28. května 2010

Zdánlivě nesouvisející?

Ten nekontrolovatelný zvýšený tep. To teplo na zádech. První polknutí naprázdno. Zírání s otevřenou pusou. Horko po celém těle. I přes ta otevřená ústa z nich nejde nic vyloudit. Nemůžete dělat nic. Jste omráčen. Něco božského je totiž právě před vámi a dívá se na vás. Čistá krása, bez make-upu, bez přetvářky. Je okouzlující. Stojíte a čekáte.

Tváře máte už rudé. Nedokážete se pořádně soustředit na slova, natož na řeč těla. Nastává ticho. Nádech a... útěk.


Stojíte naproti sobě. To horko se rozlívá po zádech a tváře jsou už značně rudé. Ruce v pěst. Stojí před vámi. Zíráte a polykáte naprázdno. Srdce mohutně bije. Krční svaly se stahují a zase povolují. Jste lehce omráčen z adrenalinu, který se vám právě vlívá do žil a zaplavuje končetiny, aby byly připravené k boji. Stojíte a čekáte.

Už se nesoustředíte na slova okolo vás. Už jen ticho. Nádech a... útok.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

úterý 25. května 2010

Pohádka o koberci a štěňátku

Povím vám pohádku o koberci a štěňátku.

Byl jednou jeden koberec a něm stál prázdný hrnec.
Otec přinesl nové štěně, prý ho dostal po pradleně.
Děti si ho hladily, až mu ouška odpadly... skoro.

"Kam ho dáme? Vždyť je ještě štěně!" Tatínek byl smutný, protože bouda nebyla v ceně.
"Spát venku nemůže přece, uteče a utopí se v řece!"
S maminkou se radili, že prý nemaj finance! Tak ho na noc dáme.. "Třeba sem! Do hrnce!"

Děti radostí plakaly a hladily a hladily, štěňátko se začalo bát, jestli si vůbec ruce umyly.
Po večeři štěňátko, do hrnce spát běželo.
Zapomnělo ovšem na věc zcela jistě důležitou - před spaním odběhnout si za milou paní hygienou.

Ráno rodina pokojně vstala, jistě již tušíte, co v obýváku viděla.
Koberec, na něm hrnec, v hrnci štěňátko a vedle všeho loužátko.

Tento den se zapsal do historie domu, jelikož od té chvíle měl vlastní boudu.


To byl náš příběh o koberci a štěňátku, rada na závěr: kupte si radši chatku!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

pondělí 24. května 2010

Nerozhodnost

Nepíši, protože možná čekám, že napíšeš první
mlčím, protože bych Ti jinak řekl úplně vše
nepřicházím, protože jinak bych už neodešel
dívám se, protože si Tě chci pamatovat
poslouchám, protože máš krásný hlas
směji se, protože mě rozesmíváš
pláči, protože mi chybíš
čekám, protože tajně doufám...

...že napíšeš

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!