AVATAR - zklamání a úžas zároveň

POZOR! článek mnohdy obsahuje náznak spoileru (co to je?)


"Tak co? Viděl jsi už Avatara? Hustý,co?"

V poslední době (měsíc zpět) tuto větu slýchávám na každém kroku, čtu na každém statusu na Facebooku a já sám jsem na ni vždy odpovídal "Ne, ještě jsem to neviděl..". To se ale změnilo.

CineStar v Českých Budějovicích mě zlákal na promítání ve 3D provedení a tak, když jsem měl cestu kolem, jsem neváhal a s milou společnicí jsme se vydali na to velké dobrodružství na planetu Pandora!


Usadili jsme se a začali jsme všude drobit popcorn. Po pár trailerech (mimochodem Alenka v říši divů od Burtona s Deppem - to bude neskutečná podívaná!) začal onen, všemi tak moc opěvovaný, film. Musím říct, že už první scény mě posadily do sedačky a jen jsem zíral s otevřenou pusou (a jedl při tom popcorn). Scéna ve které se hlavní hrdina probudí z umělého spánku a následně "plave" prostorem byla moc dobře natočena. Poté přichází rychlý a vcelku nutný úvod do děje "co? kde? jak? a proč?" a ani se nenadějete a už vidíte první Avatary (ne, nejsou to ti modří obyvatelé Pandory, ale ta modrá "Made by Human" stvoření) jak si pobíhají po planetě. Cameron i v prologu nezapomněl na své eko-choutky a tak i zpopelnění těla v krematoriu probíhá v kartonové krabici pouze s čárkovým kódem.


V šoku jsem byl ale z přírody! Je.. nádherná! Směs fantasy světa s naším světem, prvky techniky, duchovna a všudypřítomné nebezpečí. Já osobně jsem se o Avatara záměrně moc nezajímal než jsem na něj vyrazil do kina, abych si nezničil "moment překvapení". Ale mohu vám říci, že to, co vidíte v traileru, není skoro nic v porovnání s tím, jak je prezentována příroda ve filmu. Je dech-beroucí a v určitých scénách jsem zíral bez hnutí na plátno.

Celý film je většinou nasnímán před zeleným pozadím a za pomocí počítačových triků je dodělán do podoby, jaká se nám prezentuje. Postavy Avatarů i Na'vi jsou dělány kompletně počítači. Na hercích bylo při natáčení umístěno mnoho senzorů pohybu, které pak informace z nich získané přenášely do jedniček a nul, aby poté mohly věrohodně zobrazovat pohyby, mimiku, skoky, běh, vše co by bylo potřeba. Herci se museli spoléhat na vlastní představivost, protože okolo nich při natáčení bylo nataženo pouze zelené plátno.


Věřím že tento film, který stál skoro čtvrt miliardy amerických dolarů, trošku rozhýbe vody filmu. Tyto vizuální orgie jsou opravdu neskutečná podívaná, která se moc často nevidí.

Krása. To je slovo, které tento film dostalo tak vysoko. Krása přírody, jaká je nám naservírována a krása rozmanitosti, která s této přírodě je. Plno skvostných nápadů a maličkostí, které tento svět dělají o poznání realističtější a uvěřitelnější. Tím ale chvála bohužel končí.


Příběh tu je. Je i docela promyšlený a smysluplný, do chvíle než se z něj nestane klišé v podání Romea a Julie. "Šutr, který je cenný, my ho chceme. Leží tam a tam jsou oni. Ty tam dojdeš a přesvědčíš je. Jinak bude bum prásk." To je tak nějak ve zkratce. Naštěstí se to více rozvinulo, takže jsou postupem času objevovány různé minihry v podání "hop na lopuch" nebo "chyť si svého ptáka". Postupem času nás Cameron vtahuje a pomalu nám ukazuje svůj rozmanitý svět. Bohužel, svět je asi jediná věc, která je ve filmu rozmanitá. Postavy jsou přímočaré a snad krom hlavního hrdiny (u kterého ale vlastně už zpočátku víte, jak se bude chovat) jsou předvídatelné. Žádné zvraty, žádná pořádná morální dilema. Jako kdyby ve scénáři stálo: generál-zničit, obchodník-těžit a prodat, voják-zachránit, vědec-být naivní. Postavy se nerozvíjí a zůstávají tam, kde začaly - to je velká škoda.


Šel jsem do kina s tím, že to bude velký! Že to bude něco nezapomenutelného. Místo toho jsem odešel s pocitem průměrného akčního filmu se slušnou bitvou ke konci a tento pocit přebil i úžas s nádherné přírody. Ostatně film dělá příběh, a vizuální stránka není zas až tak důležitá. A k těmto rozporuplným pocitům přispěl i konec celého filmu. Který se mi zdál urychlený, nedotažený a až moc pohádkovský. Celý film se tak nějak táhne a nic moc se nestane, aby pak ty nejsilnější momenty, u kterých máte i nakrajíčku, zůstaly v zapomnění pod hvízdáním kulek a výbuchů raket. A samotný konec mi připadal spíše směšný, než aby mohl být brán vážně.


Proto ten nadpis. Avatar pro mě byl zklamáním, ale i obrovským úžasem. Hrátky s 3D byly místy krásné, místy spíše vadily (to hlavně v rychlých scénách, kde byl obraz více rozostřený a rozmazaný). Bez 3D by to byl už jen obyčejný film.


PS: viděli jste snad v nějakém jiném filmu mimozemšťanku, která by byla více sexy? :-)



Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Aktoro debutis kun granda sukceso

...zavírám oči a usínám...


Po pár záblescích je otevírám. Prudké světlo mě probouzí z hlubokého snění. A já stojím na svých nohách. Klepou se. Já se chvěji. Z dálky je slyšet pokřik a někde hluboko v něm i smích. Možná posměch a tak se narovnám a jdu mu vstříc. Nemám co ztratit. Pár kroků a zastavím se. Srdce mi buší. Nevím co bude. Bojím se. Ale přeci... jsi to zažil už tolikrát! Už tě nemůže nic překvapit. Ale přeci... je mi zle. Víc než kdy jindy. Ale přeci... se usměju a ještě víc se narovnám. Nadechnu se a...

Pár slov, pár vět, pár úsměvů a radost je náhle na světě. Všude okolo mě. Všude, jen ne ve mě. Světlo pohasíná. Asi bych měl jít. Oči pálí. Nohy jsou klidné. Slyším potlesk. Cítím tu radost. Vaši radost. Závidím Vám ji. Otáčím se a odcházím pryč. Šlapu po rozházených růžích...

Opona se zatáhla a já za ní zůstal zase sám. Sám v místnosti plné zrcadel. Usměji se a první slza dopadne na podlahu...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jsi volný!

Píšu jen tak. Nic extra. Klasický "vypsací text" :) A název článku si možná někdo vyloží jednak, druhý onak, třetí terak. Je to vlastně první spojení slov, které mě napadlo, ještě předtím, než jsem tak nějak věděl, co napíši.



Nad ránem je mi nejlépe
Po večeru je mi nejhůř. A z kopců se musí jednou dolů. Iluze je snad to nejhorší a když pak zjistíte, že něco je jinak, tak vám spadnou všechny ideály, sny, touhy. Najednou to padá. Vodopády. Dál padaj. Všem okolo padaj. Dál a dál a nic to nezastaví. Jednou nahoru a jednou dolu. Musíme makat, abychom nezůstali dlouho dole a zůstali dlouho nahoře. Snažíme si přeci život užít. A s námi nebo bez nás.. svět se prostě bude dál točit.

A večer je to fakt občas haluz. Naštěstí jsou lidé, kteří jsou tu stále a bez nich by se pro mě svět už tolik netočil. Každý by měl někoho takového mít. Hodně to dře a to se pak kutalí z kopců velice snadno.

A kdo maže ten jede.

Tak to bylo, tak to bude. A hodně věcí se nezmění. Hledáme zdroje zábavy a když se zdá, že už tam nic není, jdeme dál a dál hledáme. Opouštíme staré a začínáme nové. A buď to vyjde a nebo se to posere a pak se jde zpět. A pak to vyjde, a nebo se to posere. Je to loterie. Chceš ji podstoupit? Já nevim, já asi už ne. To co jsem našel je krásné, ale tak nějak, z nějakého důvodu, pro nějaký účel, ani už nevim, jestli je to správné. Chápeš to? Třeba ne. Třeba to nechápu ani já.

--

Je to už měsíc. Vzpomínám! A nezapomenu! Smutek, ale už je té radosti trošku více.


Každopádně si už nepřipadám takový jako dřív. Něco se mění a není to hezké. A svět už se zas tolik netočí...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Ztracené nálezy

Hledám krásu a měl jsem ji na očích
Hledám lásku a měl jsem ji na srdci
Hledám radost a hledám štěstí

Vše jsem měl a ztratil.

Nehledám strach, který se mi vkrádá do pokoje
Nehledám tíseň, která na mě padá
Nehledám samotu a už vůbec ne zapomnění

Neměl jsem a teď nacházím.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Tak nějak prázdno

Jen momentální nálada. Doufal jsem, že se vypíši. Nějak to ale nezabralo. I tak, dobrou chuť :)


Mám strach z prázdných řečí.
A když dojdou slova, to je snad to nejhorší.
Směju se, ale v mém úsměvu je bezmoc.
Haha viď, sranda, ale za tu já se už nemůžu schovávat.
Co se stalo? Smích už není to, co býval.
Vlastně nic už takové neni. Já se snad už jen bojim.
Bojim se i toho, že nevim co mám dělat.
Musím si stanovit cíl. Dobře.
Škola. Ale proč mi to kurva nejde? Proč se nedokážu soustředit a mám hlavu plnou -zdá se- hloupostí?
V tom bude určitě problém. Nejde to. Musim být lepší. A lepší. A lepší. A lepší?
Na druhou stranu - můžu si za to sám. Ty si za to můžeš sám. A ty si za to můžeš sama. Jaký si to uděláš.. a až se ucho utrhne, bude už pozdě.
Tohle psaní je totiž umění. Myslíte, že ne? Taky tomu nevěřim. Umění je, když se k tomu mohou lidé po letech, staletích, tisíciletích vracet. A bude to stále aktuální.
Nikoho tohle nezajímá.
Ty víš, že teď potřebuju pomoc. Ty to víš. Já se ji snažim dávat lidem, na kterých mi záleží. Ale teď ji kurva potřebuju já. Jsem asi sobec.
Proto se mi zdá, že má poslední povídka má vlastně něco do sebe. Už takhle dál nemůžu. Neni to vidět, co? Neni to poznat, viď? Asi sem dobrej. Je to asi jediný v čem jsem.

Bojim se budoucnosti.
Pláču nad minulostí.
A myslim, že nežiju přítomností.

Tak co se stalo?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Povídka: Zločin

Temná noc. Velké město. Černá zákoutí. Hospody. Bary. Noční osvětlení. Zima. Sníh. Malé uličky. A v jedné z nich jsem já. Já a ještě někdo. Pereme se. Nevím proč. Proč? Jedna rána. Obličej mě bolí. Druhá rána. Neustál ji. Padá. Tvrdě dopadl. Krev. Měsíční svit. On leží. Nehýbá se. Nedýchá. Zato já dýchám za dva. Popadnu ho. Táhnu ho za popelnice. A utíkám. Vyběhnu z uličky. Ulice. Svit lamp. Lidé. Kina. Restaurace. Bojím se. Nevím co dělat. Běžím pryč. Domů. Běžím dál. Vyběhnu schody. Najdu klíče. Vběhnu dovnitř. Do bytu. Zavřu. Padnu na podlahu. Usínám...

...v televizi nic. Nikdo nehledá. Nikomu nechybí. Jsem rád. Možná šťastný. Nikdo nebyl u mě. Nikdo mě nehledá. Nikde nikdo. Nemám jídlo. Musím na nákup. Vyjdu ven. Zima. Nasadím čepici. Vítr a sníh. Přejdu silnici. Vběhnu do krámku. Kupuji nezbytné věci. Vracím se ihned zpět. Neotáčím se. Nesmí mě vidět. Ne moc dlouho. Konečně jím. Po třech dnech. Bolí mě břicho. I po jídle. Je mi špatně. Proč ho ještě nikdo nehledá? Byla to nehoda. Hloupá nehoda. Nevím co bych víc řekl. Nemohl jsem pomoci. Asi zapadal sněhem. Dobře jsem ho ukryl. Ale pořád je mi divně. Ani nevím co se ten večer dělo. Co sem dělal já? A proč on?...

...zapnu televizi. Zprávy. Vražda. Ha! Třeba to bude on. Asi to bude on. Ne. Není. Bohužel. Proč -bohužel-? Spíš -díky bohu-! Tohle není správný. Zločin. Spáchal jsem zločin. Ale proč ho nehledají? To je všem jedno, že zmizel? Je to asi dobře. Ale je mi zle. Víc a víc. Bolí mě už i hruď. Nemůžu se bolesti zbavit. Už aby vyhlásili pátrání...

...týden. Nic. Prostě nic. Nemůžu spát. Nemůžu jíst. Klepu se. Vždyť to byla jen sebeobrana! Nehoda! Nechte mě být! Už víc nechci. Bojím se. Musím. Já musím! Vyjdu ven. Zima. Sníh a vítr. Neotáčím se. Přejdu silnici. Běžím. Dýchám za dva. Kina. Restaurace. Více lidí. Běžím. Necítím bolest. Vběhnu do uličky. Tma. I přes den. Sníh. Bez krve. Pomalu našlapuji. Popelnice. A za ní. Závěj sněhu. Nadechnu se. Najednou. Absolutní klid. Ruka mě zebe. Odhrnuji sníh. Víc a víc. Zebe mě hlava. Nemám čepici. Odhrnuji dál. Aach! Tupá bolest v zátylku! Mrazem necítím ruce. Hrabu. A pod sněhem. Prázdno. Nic. Nikde nikdo! Jen zem. Zátylek tak bolí. Sahám si na něj. Krev! Už je pozdě. Padám na zem. Nehýbám se. Nedýchám...

...proč mě nikdo nehledá?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Bído života! Jak já tě mám rád!

V časech klidu a pohody se toho moc neděje. Je totiž klid a pohoda. V časech štěstí a blaženosti se toho děje mnoho. Je vám velice dobře, bavíte se. Nic vám nechybí. Dějí se věci, díky kterým jste šťastni. Lidé okolo vás jsou šťastni s vámi a vy nemáte potřebu o tom nějak přemýšlet. Užíváte si to, jak to jen jde. A ani možná tolik nekoukáte na okolí.

Ale v časech těžkých, složitých.. to se toho děje snad nejvíce. Když se tolik neradujete, nenalézáte štěstí, moc se nebavíte. Třeba i chcete, ale nejde to. Takové chvíle nás posouvají. Dopředu, ale i zpět dozadu. Jsme najednou sami. Přemýšlíme o sobě. Jak se asi chováme. Co jsme vše udělali. Co jsme naopak neudělali. Máme dostatek času na přemýšlení. Jsme sami se sebou. Je nám mizerně a zdá se nám, že je vše špatné. V ten moment, i když se toho podle nás moc neděje, se toho děje opravdu hodně. Uvědomíme si třeba jen trošku "kdo jsme". Kdo je tu pro nás. Ač je to hloupé a povrchní, ale může to nastat, že zjistíme, kdo za to "nestojí". Kdo se jen přetvařuje. Můžeme objevit náš potenciál. Naše chyby. Můžeme si poté s čistou hlavou promyslet svůj cíl. V tento čas toho o sobě a o svých "nejbližších" můžeme zjistit opravdu hodně. Stačí se jen dobře dívat. Pozor ale na špatné závěry.

A nakonec, a to je to nejdůležitější zjištění. V těžké situaci můžeme nalézt opravdového přítele!

Přeji Vám, abyste našli i Vašeho opravdového přítele. Ne herce. A pokud jste ho již našli, chytněte ho, obejměte a řekněte mu, že ho máte rádi a pak ho už nikdy nepouštějte...!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Nedokončený hovor

Nesnáším zavěšení telefonu uprostřed věty. Když pak zjistíte, že na konci nikdo není. Ihned vše svedete na toho druhého. Je totiž hloupý! Nerozumí vám! A přeci je vina i na vaší straně! Kvůli něčemu přeci musel zavěsit. Na druhou stranu bych si to já nikdy nedovolil. Je to otázka cti? Nedovolil bych si to, protože ten člověk mi chce něco říct, řvát na mě, něco mi vyčíst, na něco upozornit. Chce říct cokoli. Říká to pouze a jen vám. A vy mu uprostřed toho všeho zavěsíte? Nedostáváte pak ani možnost oponovat. Protože jediná zpětná reakce je ticho v telefonu toho druhého. Jak výstižné a většinou to tomu dotyčnému stačí aby pochopil jaký člověk mu vlastně zavěsil.

Pak to stačí i k tomu, že se už nemusí ozvat. Nestojíte mu za další hovor.

A co potom pocity člověka, který předčasně zavěsil? Jaká to útěcha pro toho, který byl přerušen, když si pak pomyslí, co se onomu člověku musí asi honit hlavou. Bylo to jeho rozhodnutí zavěsit a teď musí nést následky. A tyto následky jsou pochybnosti. "Co když nezavolá?" "Co mi vlastně chtěl ještě říct?" "Proč jsem vůbec zavěsil??" Samozřejmě se tyto otázky dostaví (pokud vůbec) až po nějakém čase, ale to už může být pozdě, jelikož si to již druhá strana mohla rozmyslet a změnit své stanovisko vůči této osobě...

A nakonec. Co když budete ve stejné situaci, ale přesně naopak. Někdo zavěsí vám? Užijte si ten pocit. Prožijte si ho. Je to jako jít potmě do schodů a udělat krok navíc. To šlápnutí do prázdna.. to krátké, ale intenzivní leknutí. Nezapomeňte na to.


Jednomu mému příteli se to stává často. A on je stále tak "silný" (nebo slabý?) a nechává si to líbit.

Vyslechněte a budete vyslechnuti. Jinak nechte raději telefon v nočním stolku.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!