Konkrétní osobě

Nemám tě rád. Chci abys to člověče věděl! Za to, cos udělal. Proč to teď je takové. Vím, že si s tím neděláš velkou hlavu a spíš si na to už zapomněl. A o to je vše daleko horší, že blbneš hlavu jiným.

Mám tě rád. chci abys to člověče věděl! Za to, cos mi udělal. Proč jsem si teď tolik věcí uvědomil. Víc si začínám vážit toho co mám a co jsem měl. Dělám si z toho hlavu a nezapomněl jsem. Jen dál blbni hlavu ostatním, ať i oni narazí..

Však ty také jednou narazíš.. člověče.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Tak kurva komunikujte spolu!

Drsný název pro velice důležité téma. Každý máte své přátele, své blízké, svou rodinu a svého partnera. Je to omýváno stále a stále dokola, ale jedna z nejdůležitějších věcí v jakémkoli vztahu je komunikace.

Já vs. přítelkyně

Nepsal bych o tom, kdybych sám nepoznal jaké to je, když komunikace nefunguje. Díky ní jsem se rozešel s mojí přítelkyní a když jsem zjistil problém, co mi chybí a co mi vadí, tak se pád na chvilku zastavil, ale pak jsme stejně oba padli na tlamu a nyní je naše komunikace pod bodem mrazu a podle jejích slov "za to děkuje". Díky komunikaci. Musíte si říct, co se vám líbí a co naopak nelíbí a zároveň musíte vytvářet takové podmínky, ve kterých se vám to ostatní nebudou bát říci. Stejně tak jako ona mi neříkala co se jí nelíbí. V tom byly ty chyby. A od toho se odvíjely další chyby..

Já vs. přátelé

Jde o to, že se problémy jen tak nevyřeší, musí se nejdřív správně pojmenovat a poté se snažit zbavit se jich. Tím, že je nebudete brát vážně, se stane, že onen problém vyroste a již nebude tak lehké se s ním vypořádat. Obě strany si totiž již zvykly s ním žít a když pak jedna strana ukáže nesouhlas a odpor, může to u druhé vyvolat podráždění a hádky. Velké hádky. Už tu osobu nikdy nemusíte vidět a rozejdete se ve křiku, v pláči, v "ničem". V ničem? Ptáte se. To je tehdy, kdy se najednou přetne komunikace. Vy si to nepřipustíte, vlastně ani nevíte proč a snažíte se to přehlížet. Ale nejde to. Druhá strana vám neřekne o problému. Nepoví vám nic. Mlčí. Nekomunikuje. Navazujete komunikaci, ale žádná kladná zpětná vazba se nedostavuje, spíše naopak. Po pár pokusech rezignujete a raději hledáte důvody proč "je to tak lepší", když už si nepíšete a nevídáte. - Také vlastní zkušenost. Poté občas něco zkusíte, ale sami tomu již nevěříte a tak zapomenete. Jen proto, že problémy, které tu byly, se neřešily a odstrčily se "na později".

Hlavně mluvte!

Tak spolu kurva komunikujte! Přicházíte o skvělá přátelství, ničíte někdy i krásné dlouholeté vztahy. A proč? Protože nedokážete o věcech mluvit otevřeně. S lidmi na kterých nám záleží - s nimi se bavíme jako s cizími, neotevřou se nám. Tak spolu kurva komunikujte! A když to nepomůže, tak jděte dál. Snad se ani neohlížejte a jen jděte. Najdete jiné, kterým budete stát za jejich pozornost a pro které budete znamenat něco víc. Neudělejte ale znovu tu samou chybu.. a mluvte spolu! Ať pak nebrečíte, když už bude příliš pozdě.

Ať vám, po tom všem, zbudou síly na další nové vztahy.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jedny dveře

4 stěny a jedny dveře. Nic víc. Jen člověk bez páteře. Sedim tu sám a koukám na strop. Přemýšlím, jak jsem se dostal sem.. sem na spod. Dny plynou, týden za týdnem plaví se po řece. Vodník tu nezastaví, nezavolá a přece směje se. Tyhle dny jsou jen vězení. Když Ti zavolám, tak to nic nezmění. Přemýšlím, jak jsem se stal tím, čím jsem dnes. A pak si řeknu staré známé klišé - vem to pes.. A právě proto pak sedím nad vínem, cítím se vinen a s klidem se pak nad ránem bavím s ostatními o ostatních, zúčastním se kroužků debatních. Útočím tím, čím jsem byl pokořen a nakonec tam sedim tiše jak kořen. Už dlouho jsem nenapsal tak depresivní text, ne formou, ale tím co jím chci říct. Chci říct, že Tě chci zpátky a nikdy víc vidět. Že chci být s Tebou a bez Tebe..

Nevím co chci a vědět to nebudu. Ty víš, co mi ublíží a co sleduju. Nechci Tě a pak vzpomenu, že jsi i jiná, cítím tu změnu. Miluji Tě a pak Ti špatně zavolám. Rázem vše padá. A to co zůstává.. jen hloupá bolest a pouze smutek přežívá..

Už dlouho jsem nenapsal tak depresivní text..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Těžká pomíjivost krásy

Pár slov, které se občas i rýmují, k tomu jak se k sobě lidé krásně chovají a jak se k sobě poté dokáží chovat. Po tom všem co spolu zažili. Říkal jsem si, že to je jen ve filmech.


Miluji její ústa a smích
Miluji její nevinnost a občasný splín
Miluji její ňadra a když mi jen tak zavolá
Miluji jí když spí a když se probudí
Miluji její pohyby a její polibky
Miluji její vlasy a řasy
Miluji její zoubky a hebké ruce
Miluji jí když si mě k sobě přitáhne
Miluji jí když mlčí a i když křičí
Miluji její vítání a usínání
Miluji její zadeček a jemná záda
Miluji jí když od ní čtu že mě má ráda
Miluji se s ní
Miluju jí!

Nesnáším jeho ústa a smích
Nesnáším jeho nevinnost a občasný splín
Nesnáším jeho hlas a když mi omylem zalehne vlas
Nesnáším ho když spí a když se probudí
Nesnáším jeho pohyby a jeho polibky
Nesnáším jeho vlasy a řasy
Nesnáším jeho zuby a drsné ruce
Nesnáším ho když si mě k sobě přitáhne
Nesnáším ho když mlčí a i když křičí
Nesnáším jeho vítání a usínání
Nesnáším jeho zadek a hlazení zad
Nesnáším když od něj čtu jak moc mě má rád
Spíme spolu
Nesnášim ho!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Děkuji

Pamatuji si, jak jsme se poprvé potkali. Jak jsi se mě ptal na záznamník. Pamatuji se, jak jsem Ti říkal, že špagety dříve používali indiáni jako šípy a přesvědčil jsem tě o tom. Pamatuji se na první větší "akci" - do Hradecké čajovny. Byl to krásný den na který nezapomenu. Naše pouta se utahovala. A vznikla jedna z nejkrásnějších fotek s naší partou. Také mám v paměti chození pro cheeseburgery uprostřed přednášky, i když se Ti občas moc nechtělo. Asi jen tak nezapomenu na můj první "Bufet" v prosinci 2008, jak jsem Tě naučil pít vodku se semtexem. Když jsme jezdili k nám, na diskotéky a několik hodin jsme vydrželi sedět v autě a rozumovat o životě. Nebo když jsme si odjeli za Hradec, vzali vodní dýmku a učili se na test z Managementu. Když jsme se jen tak rozhodli jet do Tábora na čaj. Jak jsi "pil" hranolky, protože, podle Tvých slov, Ti nedali "ten trojzubec". Ani jsem netušil, žes nikdy nebyl v auto myčce. Ale tvůj vystrašený výraz a následná panika s hadrem v ruce, když jsi se snažil ucpat netěsnící dírky uvnitř auta, se mi jen tak z paměti nevytratí. Nezapomenu, jak jsem byl poprvé na Jitřence a před ní jsme hráli karty o úkoly a jak jsi musel sehnat kondom. Když jsme se při cestě z Jitřenky klouzali opilí na Vajgaře a pak mrzli u stánku s pizzou. Směju se, když si vzpomenu, jak jsme vylítli s autem do pole a Tys mě tehdy prý poprvé viděl vážného. Navždy budu mít v paměti den, kdy přijela Danča a s ní jsme prolezli celý Hradec (Kaštánek, notebook, koulovačka, zámek). Když jsem pak nevěděl, tak jsi mi říkal co bych a jak bych měl dělat. A když jsi nevěděl ty, tak jsem tam byl pro Tebe já.

Pamatuji si poslední den, kdy jsme se viděli. Ten den jsem si přečetl pár řádek, které mi tehdy změnily život. Byli jsme spolu na obědě. Povídali si a já se nemohl rozhodnout. Řekl jsi mi, ať se rozhodnu srdcem. Pak jsme byli spolu skoro celé odpoledne a jezdili spolu po Hradci a hledali auto servis. Když jsme ho asi po hodině našli, znova jsme si popovídali a já se rozhodl. Musel jsem jet. A Tebe jsem poté již neviděl. Byl 1.duben.

Zazvonil telefon. Tys poslouchal a já mluvil. Já byl šťastný, že mě slyšíš. Po pár měsících jsem za Tebou přijel. Smál jsi se! Přesně jako dříve a já měl radost. Zoufalou radost. Radost, že vše bude jednoho dne stejné jako dřív. Bojoval jsi statečně a s velkou odvahou. Nevzdal jsi to! A za to Tě nekonečně obdivuji. Děkuji za to, že jsem Tě potkal a mohl Tě blíže poznat. Byl jsi jedinečný a jiný než ostatní. Nechal jsi tu po sobě obrovskou stopu a zůstaneš pro nás navždy nesmrtelný.

V den, kdy jsme se naposledy rozloučili, jsi nás všechny spojil. Na chvilku a na pořád. Byl jsi s námi a my s Tebou.

Chtěl bych tam s Tebou být..


Vzpomínám, jak se mi o Tobě včera zdál sen..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Poslední svíčka

Pár minut stará záležitost. Co mě přinutilo jí napsat? Asi určité trapné, možná zoufalé, chování, které poslední dobou vidím. Ten člověk doufá, že si toho všimnu a čeká na mojí reakci, kterou zná, aby mi ji poté mohl vmést do tváře jako něco špatného. Tak tady je. Hezky se BAFte :)


Poslední svíčka

A až na dortu sfouknu svou poslední svíčku
budu si přát poprvé a naposled
ze všech vzpomínek bych mohl napsat knížku
trvala by pouze tisíc let

Pak do oblak
vpustím
svou duši
němou

celý schoulený
pod propastí
výčitky
mě nezebou...

A až tě uvidím nad tou propastí stát
jak opilá herečka budeš slepou hrát
Nikdy nezavoláš a půjdeš směle dál
Víš jaké to je, tak proč to nedělat...

Myslíš snad že...
Vážně?
Jsem to dělal
jen tak?

Problém je i
na tvé straně
Tak proč si myslíš
opak

//

A zde je již pouze krátké zamyšlení

A když mi někdy za rok jednoslovně odpovíš
a moc dobře víš, jak to nemám rád
Když děláš jen věci, co se nelíbí
Jak tě za to může někdo milovat?

Vždyť chovej se tak, jak chceš
aby se druzí chovali k tobě
Po chvíli tě stejně prokouknou
A štěstí vydrží jen krátkodobě

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Stále nevím kam

Inspirace převzatá z písně "Bůhvíkam" od skupiny "Kryštof".

Stále nevím kam

Tvá slova bez hranic
křičím, že už nechci víc
a pluji v hlubinách
už nemám strach
já nemám strach

Pak klakson zapínám
klid v duši popírám
jedu až na konec
jak zajatec
zavřen v klec

S tebou oči zavírám
Tebou chci být milován
řvát do tmy z prázdných plic
že ještě chtěl jsem víc

Tou škvírou z pod dveří
létám jen v bezvětří
rád bych se vrátil zpět
...napořád!
Prostě napořád...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!