Zima

Pár slov, které jsem našel "v šuplíku", tak se o ně s Vámi podělím.

Jdu sám
Cestou ulicí
Zakopávám o osudy
Vás všech
Co z oken se svící
Jste zamčení, nevíte kudy

Jdu dál
Cestou k náměstí
Míjím pod lampou, dvě postavy
Ti spolu našli
Cestu ke štěstí
Jsou jen mladí a zvědaví

Jdu pryč
Cestou z města ven
To abych neviděl, sám sebe
Z okna se svící
Tu teď sním svůj sen
Dveře zamčené, tma ta mě zebe...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Praha

Dopiju a půjdu. Zaplatim, nechám trochu dýško a vypotácim se ven na ulici. Chvilku tam tak stojim, předstírám, že je pro mě najedonu mobil strašně důležitej, když si ho vyndám z kapsy a bezmyšlenkovitě na něj koukám. Co teď? Je tu zima. Však je taky prosinec. Všude je bílo. Ale naštěstí mám silnou bundu.

Hlava mi asi praskne. Ne z pití, toho ještě moc nebylo. Ale ze všeho ostatního. Je hluboká noc. Padá sníh a mírná deprese. Sám nevím jaké to je. Ale jestli je to tohle, tak je to deprese. Jdu kolem parku. Tam jsme spolu také chodívali, pamatuješ? Pousměju se. Vyndám si z kapsy sluchátka. Zvláštní, že mi jdou už v mírné opilosti tak lehce rozmotat. Co si pustim? Melancholie? - třeba se tu rozbrečim. Znova se pousměju. Nebo snad dance, abych rozproudil krev? Vyhrává trochu agresivní Hip Hop.

Blikající barvy s nápisem "Nonstop" mě náhle oslnily. Otevřu, jen se podívám dovnitř. Praští mě do obličeje závan teplého vzduchu, který ruší pach cigaret a něčeho zatuchlého. Vidim pár zoufalých duší, jak celý večer srkají jedno pivo a pak si jdou zahrát na automaty. Rád to pozoruju, ale nezúčastním se toho. To, co bych byl, v co bych se proměnil, totiž vidím zde. Radši ty dveře zase zavřu. Navíc, nesnášim pití o samotě. Já to ani neumim. Když tak odcházim, tak si uvědomuju, že já vlastně radši věci opravdu jen pozoruju, než abych je zkusil...

Jdu si svym tempem. Nad Prahou svítí měsíc a záře lamp. Pod nimi tancují sněhové vločky. Líbí se mi ty pocity. Ta nicota. Noční město. Když vim, že se ráno probudim a vše bude zase jako dřív. Je zvláštní, jak moc se mi to líbí. Potloukám se jen tak městem, dřív jsem to vůbec nedělal, ale teď mám tak nějak pocit, že to je správné. Míjím bezdomovce. Nevšímám si ho a on mě také ne. Co tu hledám? Snad ji tu potkám. Ale nebuď směšnej! Co by tu dělala? Co by tu kterákoli dělala?! Další hip hopovej song. Přepínám na něco pomalejšího. A proud myšlenek se náhle rozjel na plno...

Bože, já to miluju. Nikdo tu neni a i tak stále doufám. Někde se ještě svítí. Tam nahoře v oknech. Zajímalo by mě, co asi dělaj, co si myslí. Jaké mají osudy a příběhy. Lidé ze starých domů, z periferií. Miluju noční město, ten klid a zároveň hluk, kde jsou všichni zlitý a sjetý, ty kluby a bary, kde lidé žijí a užívají si. Ale zároveň nesnášim tu beznaděj. Každej si chce užívat a každej pak brečí, jak je sám a jak je to všechno těžký. Je mi jich líto. Je mi líto sebe. A dostávám zase ten protivnej strach. Tohle všechno mám v hlavě a už nemůžu. Tak si dám panáka. Ale kde? Hele! Tady je hezkej nonstopáč...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Ohlédnutí smíchané se strachem (pečeno při 250 stupních)

Následující text je trochu pesimistický. Proto by ho nikdo neměl číst, aby lidé neztratili iluzi, že jsem pořád jen optimista.

Uvědomil jsem si to až dnes. Když jsem přijel domu. Poprvé za tento semestr jsem se těšil domu. Těšil jsem se na to, co jsem měl i v Hradci, ale tady je to jaksi snesitelnější.
Co se dělo celý ten rok? Nebo spíše.. jaký je rozdíl mezi přibližně 17.12.2008 a dneškem - 17.12.2009? Co se změnilo? Zjistil jsem, že stejné pocity a tak debilní náladu jsem měl i před rokem. Za ten rok jsem toho prožil opravdu hodně. Dalo by se říct, že možná zatím nejvíc co jsem mohl. Byly chvíle krásné, nádherné a chvíle divné a strašné. Ale to je každý rok. Důležité je, co se změnilo, kam jsme se posunuli. A já mám strach. Strach, že se nic nikam neposunulo. Spíše se to vrazí zpět. Vám to nehrozí, vám přeji jen to nejlepší! Ale u mě je to prostě jiné. Letos. Na silvestra si lidé přejí "Ať je ten rok lepší než byl tento!". Před rokem jsem si myslel to samé. Byl lepší. Ale teď už ne.

Co chceš, tak za tím si jdi, je jedno co řeknou ostatní! Bohužel já nevím co chci. A možná vím, ale nechci si to připustit. Vím, co nechci. Taky vím, že činy jsou důležitější než slova, nebo tyhle písmenka, které tu teď čtete.

A nedovolte abyste si někoho rozmazlili :)


Dnes jsem se opravdu těšil domu.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Blog: Raport

Ahoj vážení čtenáři!

koukám koukám a nestačím se divit! Nárůst návštěvnosti okolo 200%. Jsem za to rád! Nepochybně je to tím, že se tu v poslední době objevuje jeden článek za druhým. Ono je totiž těžké psát v časech, kdy se nic neděje, než v dobách, kdy se toho děje až moc - někdy tolik, že si až přejete to na chvilku zastavit. Takže ještě jednou díky moc, že sem chodíte a snad se vám tu bude líbit i nadále. A když napíšete i komentář, tak to mám opravdu radost - asi největší :)

Možná jste si všimli, že v menu nalevo toho hodně zmizelo. Odstranil jsem odkazy na seznam a google, též také odkaz na "Oblíbené stránky". Info o mě jsem přesunul na konec celého webu, kde nebude tolik překážet :) a celkově jsem tak snad zpřehlednil chaotické menu.

Do budoucna chystám re-design webu, jelikož se mi takto zdá už "okoukaný" a po dvou letech si zaslouží změnu. Nebude to nic radikálního, akorát chci použít nové prvky, které se na podobě webu, kterou zde vidíte, rozjet prostě nedají.

Jinak se nám také blíží Vánoce :) Máte už dárky? Já jich už pár mám, bohužel nic pro rodinu a zrovna tam bych pár nápadů potřeboval. To bude zase nestíhačka. Do toho ještě testy a zkoušky a testy a učení a testy a... Nemám už ani čas přemýšlet nad "hloupostma" jako jsou přátelé, vztahy, posezení..

A ke všemu je mi všechno tak moc líto. Jo, přesně tohle! Jo a i tohle!

Takže to byl dnešní raport a já se jdu ponořit zase do ekonomie a dalších důležitých věcí.

PS: čím dál víc mě děsí jeden citát, který se mi plní čím dál tím častěji:

"Když budeš dělat dobré věci, lidé si nebudou jisti, že jsi vůbec něco udělal." - Jo, přesně tohle :D

U dalšího čtení zdar!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jsem jen...

Jsem veselý člověk
co se směje, když je mu krásně
a snaží se smát, i když poslední svíčka zhasne
Jsem smutný člověk
co si jen tak píše na svůj blog
a často mu připadá, že vede jen monolog
Jsem ftipný člověk
který je rád, když se lidé smějí
alespoň schová svůj strach o něco hlouběji
Jsem nudný člověk
občas, velmi zřídka, když nálada není
to jsem radši sám a padám do hlubokého snění
Jsem stydlivý člověk
čím více se ale známe, tím více to dokážu překonat
čím více se totiž známe, tím více se Ti chci otevírat
Jsem milující člověk
který když miluje, tak celým svým srdcem
který když miluje, tak jen Ty jsi jeho vládcem
Jsem snící člověk
co bude mít princeznu a hrad
ale stačí mi dívka, kterou bych tak moc chtěl milovat
Jsem osamělý člověk
co závidí spletené ruce na ulici
a každý pohled je pro jeho srdce smrtící
Jsem člověk
co dává, ale chtěl by také brát
který ublížil, i když byl milován
Jsem jen člověk
jako Ty.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Pod maskou

Umění je nakreslit obraz, i když se vám klepe ruka.
Umění je napsat báseň, i když došel cit.
Umění je být milován, i když v srdci máte prázdno.
Umění je smát se, i když vám už bylo líp.


Ano, napsal jsem to ve stavu mírně opilém. Ne, nenapsal jsem to pro tebe (ale možná kvůli tobě).

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Blog: Samota

Teď už chápu, že člověk je tvor společenský. Zešílí a nakonec ho samota zabije. Nejde tak žít věčně. Muž je jedna polovina a žena je druhá (tolerance nesprávnosti této rovnice je někde okolo 4 procent). Já už nevim, co jsem chtěl vlastně napsat. Jen to, že píšu. Píšu, i když se mi nechce. Píšu nezajímavé věci. Prostě jen píšu.

A vy víte co to znamená! Ó ano, VY to víte! (zapomněl jsem - přečtěte si tuto větu ještě jednou a při čtení si představujte hudbu z drákuly, nebo něco podobného)

To, co napíši (oprava:zkopíruji), sem nedávám z nějakého pocitu nutnosti a tak podobně. Jen se mi to opravdu moc líbilo. A v situaci, která nastala je to... smutné? Krásné? Tak si to užijte a ať se vám to také líbí.

"Jednoho dne pro mě budeš plakat tak, jako já plakal pro Tebe. Jednoho dne Ti budu scházet tak, jako Ty jsi scházela mně. Jednoho dne mě budeš potřebovat tak, jako já potřeboval Tebe. Jednoho dne mě budeš milovat, ale já Tebe už ne...!"

A jim tu spektrum (sem dostal od pojišťovny), tak třeba ze mě nebude prasátko (i tak se toho ale nebojim).

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Stihl?

Vítám Vás, své věrné čtenáře, opět zpět.
Jsem moc rád, že tu jste! Bez vás bych to už asi zabalil a dál si psal do šuplíku. Opravdu. Díky Vám to tu stále žije.

Teď se určitě ptáte, proč jsem zvolil takový začátek tohoto textu? Nebojte se. Vysvětlím, ale k tomu budu muset být trochu.. morbidní. Nepopírám, že jsem inspiraci k tomu, co budete dále číst, našel na blogu jistého pana.. budeme mu říkat "J".

"Zítra zemřete!" oznámí vám náhle doktoři. Je jedno proč, zkrátka to tak je. Máte necelý den života. Představte si ten pocit (zkuste to, i když je to těžké). Proč to ale píši? Protože chci polemizovat s pár otázkamima.

Nebo ještě lépe - představte si, že jste již po smrti. Jste jako anděl a díváte se na sebe, na svůj život a začnete přemýšlet. O sobě, o ostatních, o svých problémech, které se teď zdají být, tak hloupé a zbytečné, o svých láskách, které se naopak ještě více prohlubují a násobí. Díváte se na to všechno a máte hlavu plnou otázek.

Žil jsem naplno? Nepromarnil jsem pár šancí? Co kdybych se choval jinak? Co kdybych řekl toto a neřekl tamto? Co kdybych tehdy šel tam a nešel tam? Nepromarnil jsem náhodou svůj život, nebo posledních pár let? Byl jsem spokojený? Byla má práce dobrá? Měli mě lidé rádi? A co Ona?

Chci tu polemizovat s otázkou, jestli je dobré mluvit otevřeně s druhou osobou, co k ní cítím, jak na mě působí.. než předstírat, že se nic neděje a nalhávat si to i sobě. Mluvím tu o přátelích, partnerech, rodině.. Je lepší vše říct na rovinu, tak jak to je, než se přetvařovat a poté - až budete svýma andělskýma očkama sledovat svůj život - litovat dne, kdy jste mohli třeba něco změnit? Protože zde, bohužel, nikdo nebude věčně. Musíme si užívat každou chvilku. Všímat si maličkostí, jako je třeba jen nepatrný úsměv. Těm co máte rádi se nebát říct vše - říkáte jim to přeci proto, protože je máte rádi.

Nechtěli byste říci všem blízkým, co pro vás znamenají? Co si o nich myslíte a jak moc je máte rádi? Jak moc ji/ho milujete? Nebylo by to lepší, než se jen tak protloukat životem a myslet si, že "oni to stejně vědí" nebo že "jim je to stejně jedno"?

A jak mi jednou řekl jeden muž: Hele, život je jako návštěva, ta u tebe taky neni věčně a moc dlouho se taky nezdrží. Jednou prostě odejde. Ta návštěva trvá někdy 40 let, jindy 90 let - a tak si ji pořádně užij! Protože je to krátká doba na to, abys zažil vše, ale dost dlouhá na to, abys stačil zažít to krásné!

Přeji Vám, abyste žili život, jakoby Vás čekal už jen ten poslední den. Zavolejte rodičům, řekněte jim, že je máte rádi! Zavolejte své tajné lásce ze základní školy a řekněte jí, že jste ji tajně milovali! Hned teď! Tak držim palce a krásný život!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Litovel

Víte proč nesmíme ničeho litovat? Proč je to zbytečné a jen se kvůli tomu člověk trápí víc a víc?

Protože ve chvíli, kdy jste něco udělali, něco řekli, nějak se zachovali, tak v TÉ chvíli jste jednali podle svého nejlepšího úmyslu. V té chvíli to byla vaše jediná cesta. Jediná volba co udělat a vy jste se tak rozhodli. Rozhodli jste se proto, že jste si to v té chvíli přáli!

Nikdy nelitujte.. jen se poučte.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Zimní spánek

Víte co bych chtěl?
Chtěl bych umět psát a také umět skládat. Chtěl bych umět slova psát a také hudbu skládat. Hlavu mám plnou hloupostí a žádnou metaforu. Chtěl bych znát pár odpovědí a bojím se budoucnosti. Chtěl bych možná něco vrátit a možná bych to tak chtěl nechat. Však to všichni známe.
Chci umět milovat. Ale však já to umím. Napsal bych ji píseň a pro vás by se také našla. Tolik hloupostí jsem udělal a tolik bolesti roznesl. To jsem nikdy nechtěl a teď už je na všechno pozdě. Myslel jsem si, že nebudu tak naivní a přitom mám v tváři stále údiv. Chtěl bych nevidět znamení, protože si je vyložím podle sebe a hlavně jim nechci slepě věřit. Mám rád a miluji, tak jako každý a možná je čas si to tolik nebrat. Ale nechci být jako ostatní - bez duše, bez lásky. Sice píšu, jak moc si chci užívat a přitom tomu sám nevěřím. Chci milovat a být milován. Chci vidět správná znamení a věřit jim. Však já jsem jen snílek a nikdy nebudu frajírek. Mám rád romantiku, ale je jí čím dál méně. Mám rád lásku, ale už ji také moc není. Mám rád lidi a občas až moc.

Všichni jsou osamělí. Všichni jsou na tom ale stejně. Tahle doba je zvláští - stejně jako jiné doby.

Chci sníh!

Mám strach, třeba z toho co bude. A tak moc bych    chtěl..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Co možná hýbe světem - 1.část

Co je počátkem všeho, co se nyní děje? Proč se chováme tak, jak se chováme? Nyní. Ne před sto lety, ne před tisíci lety, ale teď. Kvůli čemu se rozhodujeme, jak naložíme se situací? Za čím jdeme? V základu. Chci zachytit jádro všeho.

Podle mě jsou to dvě věci, které jsou nyní pro nás důležité a kvůli kterým nejčastěji chybujeme, nesprávně se rozhodujeme, jsme díky nim šťastni a cítíme se jako králové. Ty dvě věci jsou sex a peníze. Nemusíte se mnou souhlasit, nepřesvědčuji vás. Tohle jsou naše cíle. Každá reprezentuje něco jiného a přesto jsou tak moc propojené a vzájemně se "doplňují".

Hlavní úloha sexu v jeho podstatě je, abychom lidé, jako druh, přežili. Je to základní myšlenka a zdá se, že k ničemu jinému není. On by ani možná nebyl, nebýt pocitů, příjemných pocitů a vyvrcholení těchto pocitů - orgasmu. Ne, nebudu tady rozebírat sexuální výchovu. Jistě i orgasmus a všechny ty pocity mají své opodstatnění a celkem jednoduché - "proč bysme pak měli spolu jako spát??" Bez orgasmu by lidstvo asi brzy vymřelo, nebo by tu bylo hodně narkomanů, kteří by si nahrazovali tyto pocity nějak jinak.

Sex nás tedy nutí k tomu, abychom nevymřeli. Ale kdybychom všichni spolu jen spali, tak nás to i tak nezachrání. Musíme totiž přežít život. Musíme jíst, pít, oblékat se, mýt se, dodržovat hygienu. Už od pradávna je "něco za něco". A jídlo, pití, oblečení, dokonce i voda je za něco. Za peníze. Samozřejmě že nemusí být nutně za peníze, ale ukažte mi v dnešní době člověka, který přežije bez peněz a hlavně to dělá ze své vlastní vůle (bezdomovci určitě ze své vlastní vůle nemrznou venku a nejedí jogurty z popelnic).

Takže peníze drží na živu nás, kdežto sex drží na živu Nás. Zdá se tedy, že sex je důležitější než peníze - přeci když jeden člověk zemře hladem, tak to neohrozí lidstvo jako takové. Bohužel, ale spíše naštěstí to tak není, jelikož to opět musíme brát celkově. Bez peněz bychom nepřežili náš život a nedostali bychom se ani do věku reprodukce a bez sexu bychom sice jedli, pili, nosili drahé oblečení, ale tento život by lidstvu vydržel maximálně 90 let. Takže sex je v tomto případě stejně důležitý jako peníze - pro lidstvo jako takové.

Tento statek a tato služba (jak by řekl ekonom) se navíc i doplňují a jeden k druhému si přes sebe nachází cestu. Když nemáme paníze - stačí trocha sexu a naopak, když nemáme sex, stačí trocha peněz. Z toho tedy vyplývá, že pro život jsou obě složky stejně důležité a stejně potřebné a když jedna chybí, tak se dá do jisté míry nahradit a doplnit druhou.


Toto byl nástin mého zamyšlení, které delší dobu formuji "do šuplíku" a příště již toto téma rozeberu více do hloubky.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Myšlenka příliš rychlá na zachycení

Narodil se, jedl, pil, rostl. Běhal, studoval, bavil se, jedl, pil, rostl. Viděl, užasl, promluvil, styděl se, mluvil, měl rád, běhal, bavil se, měl víc a víc rád, miloval, vyrostl. Pracoval, vydělával, bavil se, miloval, dělal vše, zklamal se, odešel, žil. Zahlédl, měl rád, bál se, nedůvěřoval, pracoval, měl rád, nespal, pracoval, trápil se, stárl. Líbal, pracoval méně, seděl, mluvil, vychovával, odvážel, přivážel, kupoval, sledoval, stárnul. Trpěl, seděl, ležel, nespal, důvěřoval, měl rád, držel ji, umíral. Mluvil méně, jedl méně, pil méně, důvěřoval více, Miloval ji, odešel..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Blogísek: Znamení

Věříte spíš v řád, než v nahodilou náhodu?

Věříte ve znamení, která v určitých chvílích uvidíte, a které vám poté ukáží cestu?

Poslední dobou jich vidím docela dost. Jen nevím, co znamenají. Jestli mi ukazují, že seru na co sáhnu, nebo že zrovna tou cestou se mám vydat. Je jich čím dál více.

Tak co? Věříte?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Povídka: Procházka

Jdu po městě a najednou mě popadne zvláštní pocit. Musím někam jít! Nevím přesně kam. Zatím mi stačí jen pocit, že prostě někam musim. Jdu tedy dál a čekám. Nic nepřichází. Až najednou.. Ano! Chůze se zrychluje, tep také. Bude tam! Musí tam být! A co když tam bude? Co jí povím? Jak se na ní mám dívat? Co když tam vážně bude? Vbíhám do míst, kam mě to táhne už dlouhou dobu. Musím se zastavit. Popřemýšlet o tom. Vím, že nesmím. Nesmím přemýšlet, jen jednat. Ale z nějakého důvodu jsem se zastavil. Dostal jsem strach? Je skoro večer a slunce už tolik nesvítí. Začíná zima. Je trošku depresivní počasí, na "hluboké" přemýšlení přímo stvořené. Mám strach. Nic víc. Chci tam, třeba tam vážně je! Ale.. co když tam vážně je? Na tu otázku chci a nechci znát odpověď. Tak dobře.. přestaň už hloupě přemýšlet a jdi tam. Stejně tam bude jen ten strom a kašna!

To byl ale strašný sen! Kolik je hodin? Cože?? Půl páté odpoledne? Musím jít ještě nakoupit, než mi všude zavřou. ... Je to zvláštní čas. Tahle roční doba. Je zima, ale sníh ještě nepadá, svítí slunce, ale teplo už není. Je to tím větrem, nebo si nedokáži vysvětlit, proč jdu zrovna touto cestou. Však do obchodu je to skoro na opačnou stranu. Alespoň si udělám hezkou procházku. Ještě jsem tu nebyla. A vlastně ani nevím proč. Je to tu krásné. Škoda že nemám tolik času, abych si to tu vše prohlédla. Třeba tento strom! Jak musí být starý? Určitě takových 100 let. Je krásný. I s něčí pomocí bych ho neobjala. Celý park je krásný a uprostřed ta krásná stará kašna. Určitě sem budu muset někdy zajít.

Jen pár kroků a budu tam. A když tam nebude, tak jsem se alespoň hezky prošel. Bude mě to mrzet, ale vždyť to byl jen pocit.

Tak mám nakoupeno a teď zpátky domů.

Nebyla tam.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Psaníčko

Myslel jsem si, že mládí je nejlepší část života.
Myslel jsem si, že školka je to nejhorší co může být.
Myslel jsem si, že se podívám do kosmu.
Myslel jsem si, že základní škola je to nejhorší co může být.
Myslel jsem si, že nikdy nevyrostu a nezestárnu.
Myslel jsem si, že to bude na střední dobré.
Myslel jsem si, že když vyrostu, bude vše pořád krásné.
Myslel jsem si, že vysoká bude krušná.
Myslel jsem si, že existuje láska na první pohled.
Myslel jsem si, že je ona ta pravá.
Myslel jsem si, že je ona ta pravá.
Myslel jsem si, že první láska vydrží navždy.
Myslel jsem si, že se někteří nezmění.
Myslel jsem si, že se někteří změní.
Myslel jsem si, že některé chvíle budou trvat věčně.
Myslel jsem si, že na některé chvíle brzy zapomenu.
Myslel jsem si, že si rozumíme.
Myslel jsem si, že to bude dobré.
Myslel jsem si, že spolu nikdy nezestárneme.
Myslel jsem si, že už to bude pořád krásné.
Myslel jsem si, že nyní je ta nejkrásnější doba mého života.
Myslel jsem si, že zítřek vše vyřeší. Častokrát.
Myslel jsem si, že si začneme rozumět.
Myslel jsem si, že Tě jednou vezmu do kosmu.
Myslel jsem si, že se nám plní sny.
Doufal jsem, že nikdy nic takového nenapíši..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jen pár vteřin

Něco, co jsem našel v šuplíku a trošku poupravil, je to jen taková hloupost.


Ležim tu.. je mi - no celkem fajn. Probral sem se. Už mě nic netrápí. Nikdy mě nic tak netrápilo jako teď. Víte co.. nemám už tolik času se zabývat blbostma. Nechám to druhejm. Ať oni se starají. Ale oni se nestarají, tak proč bych měl já..

*Klik.. gll glll gll.. ááchhh..*

Ale dycky to takové nebylo. Dycky sem neležel na pohovce, která byla roztrhaná a zaplivaná. V pokoji, kterej byl dlouhej a prázdnej. Pár novin, na kterých sem občas v limbu usnul a zbytky jídel, které byly i na zdech.

Přemejšlim, co se vlastně stalo.. Kdo za to může? - Za co? Nevim. Brní mě noha a ruka, asi sem dlouho ležel.

-Co? Myslim, že půjdu. Bolí mě to posraný břicho. Úplně celý. Kde to sem? Jo doma. "Hej! Je tu někdo??" Neni. Sem tu sám. Hlava mi asi praskne.

Naštěstí tu jen tak ležim. Jo? Co to mám sakra v ruce? Krabičku hypnogenu?! A prázdnou? - Mám sucho v krku. Kde je chlast? A ke všemu ti hnusní sousedi. Nemám je rád. Špehujou mě přes strop a koberec. Musim strhat tapety.. Až se třeba zvednu a nebo lehnu?

Ležim tady - ale to už přeci vim. Je to tu hnusný. Jen co ze sebe sundám tu palmu, ale na druhou stranu - už je mi líp. noha mě už nebrní. Že by to bylo tim .. jak se to jen jmenuje?? Hele!.. Světlo! Von je .... ještě........ dennnnnnnn.....



Ještě že mě špehovali - díky tomu mě našli už za dva dny s prázdným hypnogenem v ruce..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jen pár let

Vzpomínám. Je to už dávno. V mém životě se to zdá jako věčnost. V tom vašem, je to jen pár let. Byl jsem ještě dítě a bydlel jsem u rodičů. Vzpomínám, jak jsem dostal na Vánoce sáňky a další den jsme šli sáňkovat. Pamatuji si svůj první den ve škole. Pamatuji si svoji první lásku, první pusu a první polibek. Pamatuji si, jak jsem poprvé dostal přes hubu a jak jsem poprvé dal do huby já někomu. Pamatuji si na svoji první opravdovou lásku a pamatuji si, jak jsme objevovali jeden druhého. Pamatuji si, jak jsme s klukama šli poprvé na cigárko. Pamatuji si, že ona nechtěla. Pamatuju si, jak jsem se poprvé opil a zvracel. Pamatuju si, jak mě držela. Pamatuju se na dobu, kdy jsem měl své staré kámoše. Pamatuju si, jak jsem poprvé zkusil trávu. Pamatuju si, jak mě viděla hulit a poprvé jsem se opravdu rozešel. Pamatuju se, na první lajnu. Pamatuju si, že si pak nic nepamatuju. Pamatuju, na svojí první práci, druhou, třetí. Pamatuju, jak jsem poprvé řekl, že si nikdy nepíchnu. Pamatuju, jak jsem si poprvé píchnul. Pamatuju na den, kdy jsem poprvé zjistil, že už nemám staré kámoše. Pamatuju, jak jsem potřeboval prachy, a tak jsem začal krást. Pamatuju.. moc si toho vlastně už nepamatuju. Vim jen, že jsem v nějakém bytě. Nepamatuju si, co tu dělám, ale moc bych chtěl svoje sáňky.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Zápisky z blogísku

(píšu to sakra tak, jak to cítim :D, čili tohle vůbec neni "kvalita", kterou zde jinde najdete)

:) Takže začneme. Je to už delší dobu a možná to už nebude dlouho trvat. Jde o to, že si myslíte, že je něco správné, něco co když uděláte a chováte se tak, tak poté to dopadne tak, jak jste si (bez jákýchkoli zkušeností) dříve představovali. Prostě a zkrátka.. co když to tak neni? Nechci moc konkretizovat a pro čtenáře (ikdyž se přiznám, že si to tu píši vlastně pro sebe, protože nevim, kdo by tyhle hlouposti jen tak četl, pokud by mě neznal :D - vážně..ruku na srdce) chci jen vzkázat, že to není to, co si myslí. Pro jiné publikum chci vzkázat, že to o nich už vůbec není, ať nemají strach :P

Chci jen tak nějak napsat, že teď nevím, jak dál. Nejde o to, či o to. Pár věcí už je vyřešených, ale další přicházejí a já se jim za pár měsíců, let, zasměju a nebo si popláču. A to je asi tak ta hlavní myšlenka tohoto zvláštního textu, který je vlastně jen pro mě, ale budu rád, když mi sem napíšete třeba nějaký ftip. A také mám rád, jak jsme všichni jednotní a vlastně rozdílní. A podle mě jde nejvíc o ty malé blbosti, hlouposti, kterých si sotva všimnete, ale každý je dělá jinak. Jo a taky jsem chtěl napsat,že už možná s blogem budu končit. Tak nezapomeňte - ftip pro Petříčka :)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Equilibrium

Rovnováha.

Musí být všude. Nemám pravdu? V životu. V obchodu. V konverzaci. Ve vztahu. V jídle. V těle. Ve fotbalovém mužstvu. Na zemi.

 

Bez ní jedna polovina skomírá, zatímco druhá polovina už není polovina, ale například dvě-třetina. Už není rovnováha. Už není akce a stejná reakce. Už je akce a pokud je vůbec nějaká reakce, tak velmi malá. Rovnováha se rozpadá a menší část si uvědomuje, že není cesty jak tomu zabránit. Větší polovina ani neví, že něco takového je a nebo toho využívá. To se nikdy nedozvíme. Důležité je, že pro menší polovinu to představuje velice špatnou pozici. Může utéci, ale vzhledem k tomu, jak je důležitá pro celek jako takový, si to nedovolí. Může se pokusit bránit a vzít si svojí část. Musí se postarat o navrácení rovnováhy. Jedině tak bude celek a jeho části šťastni. Může též “nic nedělat”. Což způsobí, že vidina rovnováhy se bude vzdalovat a vzdalovat. Až nakonec úplně zmizí, jelikož se z poloviny stane celek. Druhá polovina jednoduše zanikne. Celek si pak najde další celek a budou spolu nejdříve v rovnováze a poté to začne nanovo. Musí se snažit obě strany. Ale musí se snažit o tu druhou stranu, ne o sebe samotné. Musí být rovnováha. Musí být všude. Nemám snad pravdu?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Zastavilo se..

A je to tu. Zastavilo se to. To "něco" co nás žene kupředu se zastavilo. Chci psát, ale tak nějak nepotřebuji psát. Chtěl bych si napsat nějakou povídku. Jen tak pro radost. Ale nějak se mi nechce. A víte proč? Protože se to zastavilo, aby se to jinde mohlo dát do pohybu.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Pořád dokola

Po dlouhé době, kdy jsem nic nepsal - nic mě netrápilo tak moc, že bych musel něco napsat - je najednou doba, která si už napsat něco žádá.

Jak název napovídá, bude to téma, které zde melu dokola a dokola, vařím z vody a občas přidám masox. Nyní bych to chtěl nějak zakončit. Celou tu éru mých prapodivných článků o změnách. Všechno to, co jsem měl v hlavě, ale nedokázal jsem tomu dát jasnou formu. Všechny ty žvásty, které jsem tu psal a které když si dnes přečtu mi skoro nedávají smysl. Tak to všechno chci ukončit.

Sám na sobě pozoruji, že jsem někdo jiný. Teď a o rok zpět. Ta změna je až strašná, když ji dokážete zpozorovat sami na sobě - o to víc vás překvapí a pak možná i vyděsí. Za ten zmíněný rok se toho stalo mnoho:

• Vysoká škola


• Snaha se "osamostatnit"


• Vlastní auto


• Přítelkyně

Před rokem jsem byl samá sranda, ftip, ale také jsem byl ještě trochu uťáplý. Ale po příchodu na vysokou školu jsem musel vzít jinou roli. Novou roli. Ztrácel jsem se v ní, ale nakonec jsem to nějak ustál. Najednou jsem už někam zase zapadal. Bylo to fajn a změny jsem nezpozoroval.

Přišlo auto a s ním větší ramena. Malé machrování (ale ne moc - opravdu, snad mi to tu někdo dosvědčí). Změny jsem nepoznal. Byl podzim, zima, jaro.. a já začal psát ty své "divné" články. Nevěděl jsem proč je píšu, jen jsem se necítil dobře a tak jsem zapl PC a psal. Postupem roku mi začalo vadit čím dál tim víc věcí - doma. Takovýten "správný vysokoškolský život" jsem nezažil (kromě asi dvou dní). Měl jsem pocit, že jsme stále vozen za ručičku a tak jsem se snažil z toho nějak utéct.

A přitom jsem zjistil, že se z klidného, ftipného optimisty stává pomalu výbušný, zmatený cholerik.

Jak začnete přemýšlet, když zjistíte, že se chováte úplně stejně, mluvíte stejně a myslíte skoro podobně jako jiná osoba. Ale její styl chování skoro až nesnášíte?

Zjistil jsem to celkem nedávno - měsíc? Možná dva. Je mi.. divně. Moc divně.

Chci být ten, co byl před rokem. Možná ne tak uťáplým, ale tím veselým hochem. Už to nějak nejde. Ale takhle chovat se také nechci.


Co se -doprdele- stalo tak špatně?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Můj deníčku....

Asi jsem se změnil. Nikdy jsem to tak nepociťoval, až teď. Trochu mě to děsí a trochu láka. Nejhorší ale je, když vám ty změny připomínají vaše rodiče. Ty určité povany, chování, které nemáte rádi, které skoro nesnášíte. Tak zjistíte, že to chování částečně máte i vy. A to je ještě v pořádku - když o tom nevíte vy sami. Ale když to pak sami zjistíte? A teď nemyslím, že vás na to někdo upozorní, ale že zjišťujete, že se chováte zkrátka jinak a ikdyž se chcete chovat "postaru" tak to nějak nejde. A pak mávnete rukou a řeknete si "no a co, takhle je to taky fajn". Ale nějaká část říká, že to je špatně. Je asi čas dospět. Už i pohled na svět je jiný. Na lidi okolo mě. Nějak se ztrácí. A nejhorší na tom je, že skoro nic nemůžu dělat. Jsem tak svázaný a přitom volný. Ne.. jsem spíš jen svázaný. A momentálně mě sere to, že se nedokážu pořádně učit. Adios :)

PS: příště až to bude další "blogísková - deníčkovská" záležitost, tak mě zastavte, díky :)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Tenhle blog mě nudí

Mě teda dost. Dřív to byla samá sranda a teď je všechno vážný. Svět přišel i sem. Na toto zvláštní místo plné ovocem do jogobely a podobných srand, které na vás vykouknou v jogurtu. To co prožívám se nepochybně promítá i sem na blog. Tak to zkusím obráceně. Třeba když sem budu psát "ho**nka", nic nebudu řešit, a pohodička, tak pak bude i život takovej. Hmm?

...

...............


.....
.............. ...........
...a třeba bude úplně stejnej, což si myslim i já. Zrovna teď, když to píšu. Ale co? Dyť o nic nejde. Svět se furt točí a je pořád stejnej. Nic nenaděláš. I kdybys chtěl, a proč bys vlastně chtěl?

Našel jsem starý Minidisc a tam staré písničky. Ihned jsem si vybavil, dobu když jsem je poslouchal. To mě zajímala jen muzika a vlastně jsem nic nedělal. Chodil do školy a pak domu. Doma byla televize a nebo počítač. Ale i tak jsem skoro nic nedělal. Jen tak poslouchal hudbu. Byla to zvláštní doba. Zvláštní čas. A klíšé - chtěl bych se tam vrátit ale dělat věci, které jsem nedělal a trošku si to víc užít. Teprve teď totiž zjišťuju o co všechno jsem přišel. Co mí vrstevníci dělávali. A možná je to tak dobře. A možná na to mám kašlat, protože mi zase hlava jede a zase myslim a myslim a jednou z toho přemyslim a najdou mě s hlavou na klávesnici ve vesnici (to byl velký rým). No a tak dost. Kdo má na tohle furt brát čas.

Je pozdě. Jim tu chipsy, které jsou prý ty pravý hospodský brambůrky. Tak nevim?! Mám si načít pivko? Ale ne.. Postačí alofoK. Jen jsem se neproměnil ve sklo. Alespoň to v klidu dojim. A vy, nebo.. A ty, mi zanech nějaký komentář pod článkem. Nebo uvidíš! :D A teď vážně. Komentáře jsou pro mě hnací sila. A myslim, že tenhle článek si je zaslouží :D :D Tak vám přeji do nového roku hodně pohody a hromadu dárků a pořádně ty narozky oslavte :)

Předem děkuji.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jen tak motivace

Tak tenhle post je absolutně spontánní. A cílem jeho je, abych se sám motivoval, protože jsem s hrůzou zjistil, že nemám do ničeho chuť. Celý rok na škole jsem to předstíral, ale najednou mi došlo, že to jen hraju. A v ten okamžik mi také došlo, že to ale takhle nejde. Že pokud se chci mít dobře, tak musim makat. Že pokud chci mít prachy, musim makat. Pokud se chci mít jak prase v žitě, musim makat. Ale nejenom ve škole. To je jen část toho všeho, ale hlavně ve zkušenostech. I ve zkušenostech jiných. Já se totiž chci mít jak prase v žitě. Je to sobecké? Co myslíte? Když se někdo snaží a dělá pro to vše a pak se má jak prase v žitě? Má prachy a je v pohodě. Je to sobecké? Nechám to na vás. Pravdou ale je, že se nesmíme ohlížet na ostatní (myslím v názorech). Každý tu děláme na sebe a nikdo nás nebude vodit za ručičku věčně. Každý se musíme rozhodnout, jestli uděláme toto nebo toto. Nikomu jinému na tom nesejde. Je to jen moje věc a moje budoucnost. Moje věci a moje trápení, ale taky moje pohodlí a moje všechno. Buď si budu žít dobře nebo ne. Je to jen na mě. Je to jen na nás. A tak přestanem fňukat a jdeme na to. Ještě toho je dost. A začnem dnes.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Nejlepší ftip

Dnes se s vámi podělím o ten nejlepší ftip, který existuje a který znám. Když jsem byl malý, tak mi ho řekl můj strejda a od té doby mě nestále baví (ten ftip, i když strejda taky).

Znáte ftip, který je originální? Který je neokoukaný? Který každého pobaví? A hlavně který pokaždé pobaví i Vás samotné i když ho budete slyšet po několikáté?

Tak pozorně čtěte a možná ho také znát budete.

Ftip spočívá v tom, že k němu něco potřebujete. To něco je kus novin, nebo televize, nebo billboard, nebo cokoli kde je nějaký nápis, stačí jakákoli věta.

A nyní je důležité si něco umět představit. Představte si, že jste v galerii. V umělecké galerii kde probíhá výstava obrazů. A vy se zrovna na jeden obraz díváte.

Nyní vám popíši co na tom obraze je namalováno. Je na něm pahorek. A na onom pahorku je strom a za tím pahorkem a stromem zapadá slunce, takže vidíme pouze černé obrysy. A teď to nejdůležitější. Na tom pahorku pod tím stromem je pár - Dívka a chlapec - a milují se. Aje jen na vaší představě jak se milují. Jestli mají tu nebo tu polohu a tak dále... Důležité je, že se milují. Už ten obraz vidíte? Už má svoji podobu.

A teď kde je ten ftip?

Vzpomínáte, že k tomu ftipu potřebujete i nějaký text? Nějakou větu, nebo spíše nadpis nějakého článku (ten je nejlepší). Tak si nějaký takový přečtěte a spojte si ho s obrazem, který vidíte v oné galerii. Tak se totiž ten obraz jmenuje.

V komentářích můžete psát své dojmy.

PS: trochu jistého druhu humoru k tomuto ftipu potřebujete, jinak se vám bude zdát divný a trapný, ale těm z vás, kterým se zalíbí, vzkazuji, že vás neomrzí a bude vás bavit opravdu dlouho.

PS2: jako trénink si můžete vyzkoušet již nadpis tohoto článku .)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Já a On

A tak jdu dál, mlčky... "Je zima" pronesu naprázdno. Ale on stejně nevnímá. Jako ostatně všechno, co sem mu dnes řekl. Myslí si asi, že má svojí hlavu a nikdo jiný mu do ní nevstoupí. Jakoby měl svůj svět a kdokoli na něj promluvil mu ten svět přetvářel svými větami a názory. Jakoby každé slovo, které někdo v okolí řekl nebo si snad jen v duchu myslel ten jeho svět měnilo a neměnilo pouze onen svět. Měnilo i jeho samotného. Toho se obával. A tak mlčel. Mlčel aby se nedostal na tu hranici. Aby si ubránil kousek toho "svého". Bylo až nesnesitelné ticho. Šli jsme dál, a až když on sám uznal za vhodné, jsme zastavili. Ne snad že jsme museli, ale že on to tak cítil. O jeho činu jsem nezapochyboval a udělal to co on, protože jeho cit byl ohromný.

Stáli jsme a hleděli na pouliční lampu, a poté na kočku, která zamňoukala a proběhla okolo nás jakoby všem dávala najevo, že je středem pozornosti, ale zároveň si ji nemáme všímat. Zaběhla a už jsme ji neviděli. Vlastně si myslím, že ji nikdy už neuvidíme. A taková to byla krásná kočka. Stačilo tak málo, tak málo času a člověk mohl spatřit její krásu. A stačilo tak málo a ona krása zase zmizela a zbyla po ní jen lehká šlápota ve sněhu. A on se ani nepohnul. Stáli jsme dál. Nic jsme si neřekli. Pak se pohnul a vyrazili jsme vstříc městu. Velice osamělému městu. Měl to rád. Chodit jen tak. Pak se na mě otočil. Určitě chce něco říct, něco tajemného a přitom jasného - pomyslel jsem si. Něco velice moudrého a přitom jednoduchého. On CHCE něco říct. Bylo už v podstatě jedno co to bude, jen aby to bylo. Už se nadechoval a pootevřel ústa. Už se sám přesvědčil, že může něco říct. Já čekal. A sledoval jeho vnitřní boj. Jedna jeho část to říct chtěla a druhá mu v tom usilovně bránila. Jeho svět ho zcela pohltil a když se chtěl dostat pryč... už nemohl. Byl jim zcela pohlcen. Nemohl nic dělat, jen se snažit, ale ta snaha k ničemu nevedla. A tak jsem se podíval na ulici, která se táhla před námi... a udělal jsem krok. Ale on se ani nepohnul. Nic neříkal. Jen tam stál a byl opět ve svém světě. V tom světě, kde on sám je vládcem a kam za ním, ač by on sám moc chtěl, nikdo nemůže přijít...





PS: nic to neznamená .)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Občas v parku

To když jsem si takhlenc za jednoho krásného odpoledne vyšel ven. Mohlo být, no tak okolo poledne, ale pár minut po něm, jinak by to nebylo přecejc odpoledne, že? Takže jsem si vyšel do parku, ale ještě než jsem vyšel ze dveří, dostal se mi do hlavy velký, skoro až zapeklitý, problém - Jaké boty si vzít? Mám si vzít sváteční? Jdu přeci do parku a zde se sváteční hodí. Do parku chodí lidé v hezkém oblečení a tak snad i ty boty.. Ale co když se mi zašpiní? Co pak? Neměl bych si vzít raději boty na obyčejné nošení ven? Ty když si zamažu, tak se nic neděje, dají se lehce umýt a vyčistit a vypadají pak jako nové, a i když tak třeba pak nevypadají, není přeci jejich účel vypadat nově, nýbrž zachovale. Jsou to přeci boty na obyčejnější nošení. Ale co mě na nich trápí je, že se do parku tak moc nehodí. Možná bych si měl vzít ty sportovní. Ale já přeci nesportuji už pár desítek let. Spíš si ty boty ani nenazuji, natož abych pak v nich šel do parku. Ale co třeba pantofle? Ale ne. Ne ne. V těch bych ušel sotva před před dům. Nic pro mě. Tak že bych si vzal nakonec ty sváteční? Přeci jen, do parku často nechodím a tak bych si je mohl pro jednou vzít. Nebo snad ty boty na normální každodenní nošení? Většina lidí tam v podobných botech bude chodit. A sice jsem dlouho nesportoval, ale nic by se nezkazilo ani s těmi sportovními...

...už pár minut tu stojím nad botníkem. Nu co.. Asi si místo parku půjdu lehnout.... Člověk to má těžké, na chvilku se vzdálí od pokoje a už na něj volá sestřička. To je tak, když máte zakázáno vycházet ven.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Radost

Nehybně stojím. Čekám co se bude dít. Najednou rána a po ní druhá. Tisíce, snad i milióny světýlek se rozzáří ve tmě přede mnou. Je Krásná noc. Nebe bez mráčků a hvězdy a ty světýlka, co lidé jim říkají "ohňostroj", prosvětlují okolí. Lidé vzhlíží na tu nádheru. Ale má hlava se nezvedne. Pro mě je to nádhera, ale já nádheru vidím jinde. Vidim ji ve tváři toho pána a té slečny, kteří stojí vedle mě. A v úsměvu té staré paní naproti nim. Za mnou se ti ukřičení kluci náhle ztišili a s otevřenými ústy sledují dění na obloze. A najednou je ticho... Dva tatínkové mají na zádech své dvě dcerky, které natahují své malinké ručky ke světýlkům. Je ticho a jen ony se smějí. já pláči...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Povídka: Dobrý skutek

Tak jsme se konečně rozloučili. Líbali jsme se celou věčnost, ale byla to nádherná věčnost. Byl bych s ní napořád. Poté mě pohladila po vlasech a popřála mi šťastnou cestu. Usmívali jsme se a já ji naposledy objal a polibek nás oba rozdělil.
Vlezl jsem do auta a nastartoval. Ona mávala a posílala mi vzdušné polibky. A až když jsem zajel za prudkou zatáčku, tak se dala na odchod ke svému nedalekému domu.

Wau! To je paráda! Hudba hraje na max! Samé pecky mi pouštěj do uší! Jedu si v klídku svých 110...

Byl už večer a projížděl jsem onou vesnicí častokrát. Ale nikdy jsem zde neviděl stát policejní auto, jak měří rychlost. Je ale pravda, že před vesnicí je dlouhá rovinka, kde to mladí dost často rozjíždí do vysokých rychlostí. A musím se přiznat, že i já jsem občas podlehl. Vyjíždím z vesničky a sleduji značku, která značí konec obce. Myslím na ní a přitom kontroluji rovinku před sebou. A hele! Proti mně jede auto, a dost rychle! Blázen... Trošku na něj bliknu, ať zpomalí. Sám bych byl rád, kdyby na mě někdo zablikal, až někde budou stát policajti.

Co když tu budou srnky? Ale nebudou! Nikdy tu nejsou. Hele! To je ta rovinka! Tak letim. Jak drak! Sem drak! Prostě třída! A co ty na mě blikáš do prdele?! Světla mi svítí, tak co chceš?? A nebo.. Možná tam je bouračka..? Nebo spíš cajti! No nic, ztlumim trošku tu hudbu, ať nemaj keci. Kurva, sem si to tak nevychutnal..

Tak dnes mám svůj jeden dobrý skutek z krku. Třeba ještě na nějaký přijdu, ale jinak už mám hotovo. Teď jen abych dobře dojel domu. Bože, jak ona je krásná. Musim na ní stále myslet!

No páni! Oni tu fakt stáli!! Haháá! Idioti, mě nedostanou... Zpomalení na 40?! Blbost... A teď zpátky na tu, ve které to umíš nejlíp! 60..70...80....

a v téže chvíli vjížděl do prudké zatáčky a ona, myslíc na svého milého, přecházela silnici...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Umělec

Chci něco natočit. Mám na to velkou chuť. Chci něco s myšlenkou. Opravdu. Chtěl bych nějak a někomu vyjádřit co cítím... Stačí pár minut. Nic dlouhého. Chci jen něco natočit. Ale už ani nemám chuť. Nemám ji už vůbec. Proto hledám. A nenacházím. Ale já budu hledat. Stále. A až ji najdu, tak pak budu mít chuť točit. A třeba pak natočím i celý film...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Hrdina

Kdy končí zbabělost a začíná hrdinství? A co potom odpuštění za své činy...

"Dej nám aspoň šanci, kurva!"




Běžim. Fakt rychle, co to dá. Dobíhám k jámě a padám do ní po hlavě. Musim odsud rychle zmizet!
...
Vyběhl sem a ještě stále pobíhám, okolo nás běží spousta, ale už sakra musim někam zapad...
"Zdravotníííík!!!"




Bože, odpusť mi! Musim to udělat. Nutí mě k tomu. A když to neudělám, tak kdo ví, kam mne pošlou...

"Zaujměte svá místa, odjistit zbraně a čekejte na rozkaz!"

...

"Palte!"

...
"Nalevo, tam jich je dost!"

"Nabíííít!!"

"Palte po všech! Nikoho nešetřte sakra!"

"Tu munici, do prdele!"

"Vidíš, tamhle je jich taky plno! Tamhle vedle té jámy!"




"Zdravotníííík!!!"
A ježiš, volaj mě, nebojte, už tam běžim. Ještě chvilku!
...
"Vydrž chlapče, brzy budeš zase v pohodě! Jen zůstaň se mnou, jasný?"

"Morfium!"

"Palte po všech! Nikoho nešetřte sakra!"

"Tu munici, do prdele!"

"Vidíš, tamhle je jich taky plno! Tamhle vedle té jámy!"
...
Jsou tam zdravotníci, tam střílet nebudu!

"Vojáku PAL! Na co sakra čekáš!!"

"Morfium!"

Musim ležet a oni se o mě postaraj, doufám, že se o mě postaraj! Chci domu, tak moc chci domu! "Mami! Kde si?? Já nechci umřít!"

"Neumřeš brácho, sme tu s te..."

"Dej nám aspoň šanci, kurva!" Tohle neni kurva žádný hrdinství!
"Jsme medikové, kurva. Vy hajzlové!!"

"Vojáku! Proč sakra nestřílíš?"

"Jsou tam doktoři, pane!"

"Mě je to u prdele, kdo tam je! Chcete aby se dostali až sem??"

"A je po problému! Pane!"

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jen si dám nugátovou

"Dobře, takže nugátovou"
"No, jasný.. tu jak chutná jako nugát."
"Jojo. Takže ty myslíš nugátovou?"
"Noo, nevim přešně, je to taková - znáš třeba nugát?"
"Jo"
"No tak nějakou takovou!"
"Čili nugátovou?"
"Jo, myslim, že jo."
"Jak je třeba v čokoládách? Nebo ve zmrzlině?"
"No ale víc nugátovou, prosím"
"Nevim, jestli tu něco takového bude. Je tu jen něco nugátového.."
"No já bych si dal spíš něco jako nugát."
"Jo, takže ty myslíš nugát, ten nugátovej?"
"Jo, tak nějak, já to měl jednou na dovolené a chutnalo tojako nugát."
"Takové nugátové?"
"Jo! Přesně! Ale spíš víc do nugátova."
"No, něco bych tu takového měl, ale nevim, jestli ti splnim přesně to, oč mě tu žádáš."
"Povídej.."
"Mám tu jen nugát."
"Jo, to by šlo. Díky"


(psáno podle skutečných událostí. Musim tu napsat něco pozitivního :( )

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Proč?

...se nedokážu vypsat?
...mě nic nebaví?
...jen tak sedim?
...nerozumim řečem druhých?
...si tak smutná?
...proč to sem píšu?
...když to ani nepomáhá...
...když to nic nevyřeší...
...když se srdce vzdalují...
...když třeba něco končí?
Ale proč?
Protože...
...se něco stalo?
...nebo se něco nestalo?
...nebo se jen bojíš?
...nebo koukáš na ostatní?
...nebo nechceš být šťastná?
...nebo se ti to takto líbí?
Já to totiž tak nechtěl, ne tak jak to dopadlo. Ale nedokázal sem nic nedělat. Udělal bych vše. Pro Tebe.

Víš proč?




(Zase jen pro mě, tato zpráva. Neobviňujte mě. Nevíte komu to je, jestli vůbec někomu. Moc to nezkoumejte. Jen věřte, že se vrátim :) Tak jak jste na mě zvyklí. Zase tu bude ten ftipný, nudný, napínavý, neodolatelný, trapný, atd.. Hervy. Je tu pořád, jen teď musel ustoupit do kouta :) Ale já ho zavolám zpět. Uvidíte.)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Sobec?

Tento text je pro mě. Možná část pochopíte, ale spíš ani tu ne. Je to zmatené a nechci to upravovat. Chci to nechat tak jak jsem to napsal. A chci Vám všem poděkovat za podporu. Odkazů se nebojte, třeba pak pochopíte :)


Nejhorší je čekání, kdy si představujete, co se tak děje, stalo a bude dít. A pak si člověk říká a občas má i ten pocit, že jen chytá vodopády a den za dnem.. venku ujíždí vlak.
Pár otázek..

Touha je zázrak?

A je to opravdu život, když se opijete a ráno nevíte ani kde jste a večer se to vše opakuje znova?

Lidé?
Kolem sebe máme jen neproniknutelný stěny, který už dávno ztvrdly a nejdou dělat změny. Malujeme obrazy o žití v pestrym světě, přitom máme jednu barvu na paletě.Zhasněte světla, ať můžou plout, údery srdcí, co nejsou pod maskou.

Též děkuji za vzpomínky, o kterých taky něco zpívaj "Fall out boy". Též bych už rád lítal, ale nemám křídla.
A ten dotyčný by se měl zamyslet, že on je světlo ve tmě v našem rychlym životě.

Here... still... I think... about you

Bylo nebylo, nedaleko za svahem, stál sem za prahem, za čárou za vztahem, šmitec hotovo, na co v hlavě olovo? Život jede dál, začíná se nanovo!

A myslim, že tohle bude docela jízda!

Poslouchám Hip hop, Dance i emo srandy, a nosim i pár emo věcí, stýkám se s lidmi, kteří poslouchají Metal a uctívají temnotu. Mám rád divné filmy a nemusim moc Happy-endy (takové ty, kdy od začátku víte, jak to skončí). Často poslouchám hudbu. Sem trošku empatický. Lidé říkají, že sem ftipný, ale já se tim snažim zakrýt tu bezmoc a zlehčit každou situaci, aby to vše nebylo tak složité. Rád píšu, i když nesmyslně. V pokoji mám většinu věcí, které mi něco připomenou ikdyž je to třeba jen lístek do vlaku. Občas si pobrečim a piju. Nehulim. Vodnici mám rád a nesnášim cigarety. Občas se stane, že někoho urazim ftipem. Věřte mi, nikdy to tak nemyslim. Jim vše a nekoukám na kalorie (jen u TicTacu vim, že má 2), nepotřebuju to a štve mě to. Hledám problémy, kde nejsou a tam kde jsou je vidim málo. Jsem málo samostatnej. Jsem rád, za lidi, se kterými se stýkám. Sem rád, že mi je úplně jedno, co sem zrovna píšu, protože jinak bych to musel asi smazat. Sem rád, že jsem se všema hned kamarád. A nejsem rád, že jsem občas i dobrý kamarád. Nejsem rád, že tu předchozí větu asi pochopíte jinak než ji já myslim... Lidé okolo mě maj problémy a já jim chci pomoct. I neznámým lidem. A milovat je tak snadné. A když přijde na mě? Tak co my dva teď tady.. tady..?

A proč to sakra dává smysl jen mě?!

Chci změnu. A chci pryč. A musim otevřít oči. Promiň

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Taneční parket

Krása přijde a jak vidí zájem začne se svojí rolí. Samotní pro ni dělají vše. Ze sebe dělají vše. Vše co ji napadne a pak si krásným krokem odejde. Pro dalšího. Dalšího. Dalšího. Počkat! Ten nechce! A ona najednou chce. Dělá pro něj vše. A dělá ze sebe vše. Vše co ho napadne a pak si on odejde těžkym krokem. Pro další...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Povídka: Jízda

"...a představ si, vona ho nechala! Po snad třech letech ho nechala! No co, on se prý sebral, sedl do auta a jel z města a víš jak je za městem ta myška a před ní ten billboard?"
"No jasně" přikývl sem.
"No tak že do něj najede! V plný rychlosti!"
"To si ze mě děláš srandu, ne?" divil sem se.
"Vůbec ne. Ale naštěstí ho asi zachránil pud sebezáchovy a v poslední chvíli začlal brzdit, ale stejně... Vlít do toho tak v 50km/h a i to je docela pecka"
"Ježiš" a zapřemýšlel jsem nahlas "to je ale vůl."
"A měl pěkný štěstí, nic mu nebylo a z toho auta vylezl úplně v pořádku"

...

Jedu si autobusem domu a poslouchám kámoše, jak mi vypráví historku, která se stala před pár dny tady nedaleko nás. Zrovna projíždíme ono místo, když o tom začne mluvit. "Chtít se zabít kvůli holce?!" myslím si v duchu "taková hloupost.." dodávám. Já sám mám přítelkyni. Už druhý rok. Klape nám to, takže se nemůže stát nic podobného, jelikož jim to neklapalo a ta holka už to nemohla vydržet a ukončila to. Máme se rádi a je nám spolu pořád dobře. Jezdíme na výlety, kupujeme si dárky, občas už společně přemýšlíme do budoucna. Nikdy by mě nenapadlo...

"Tohle tričko si vem! To ti sedne!" povídám ji, když si zkouší v obchodě tričko. Nevěří mi. "Ještě jednou se projde před zrcadlem, bude dělat, že neví, bude se tak krásně nakrucovat a pak ho stejně koupí" pomyslím si. Za pár minut jdeme po ulici a v tašce se nese její nové tričko. Já ji prostě miluji...

Přišla ke mě. Chvilku se opozdila, ale neviděli jsme se skoro týden, tak mi to ani moc nevadí a ve chvíli kdy se objeví mezi dveřmi už na to ani nemyslím a vrhám se na ni. Přivezla mi dárek! Rozbaluji a chválím, moc se mi líbí. Ale najednou vytahuje další dárek. Jsem ohromen. Ale já pro ni také jeden mám....

Jsme spolu sice dlouho a čekal jsem že vztah trošku zevšední. Ale tohle? Úplně se ode mě odtahuje. Jako kdybych neexistoval. Nevím, ale nepřijde mi to úplně normální...

Nasedám do auta, startuji a motor vytáčím do vysokých otáček. V podstatě nic nevnímám. Jen silnici přede mnou. Byl v tom jinej chlap! Spíš jen kluk! Ta mrcha mě podváděla! Skoro celou tu dobu! Ale teď je to jedno. Sedím se svém autě, hudbu vypínám. Vyjíždím z města a vzpomínám si na kamaráda a jeho příběh. Ještě jedna zatáčka. Motor řve, ale ještě trochu plynu snese. Ta malá mrcha! Ještě jedna pitomá zatáčka. Najednou vidím billboard. "Sbohem" mi zůstane na rtech a dodělám to, co on tenkrát nedokázal...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Špendlík

Myslíte si, že je ten špendlík dost kvalitní? Občas mi vypadává z nástěnky.
Taky nevím co barva. Není už OUT bílá barva? A tvar je takový dětinský, se mi zdá. Máte nějaké tipy na lepší špendlíky?
Jak by měl být správný špendlík ostrý a dlouhý?
Nemůže to být nástěnkou, že občas sám od sebe vypadne?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Ticho

Pro mě

Je těžké poslouchat a nebýt při tom slyšet, je těžké slyšet a nic nepovědět, je těžké mít hlavu sklopenou a nemyslet na to, je težké žít a kašlat na to..

Je to fakt tíha, každej den co den, myslet na to, co mi řeknou ta a ten. I kdybych byl v právu, je mi to k ho*nu, najdou si cokoli, pak radši stoupnu si k oknu, sledovat okolí, jak se nebojí, jak jsou v pohodě, že se tak mají. Já se mám taky, ale trochu jinak. Mám plno radostí, ale mezi nima, je i pár starostí, které jsou větší, vetší než se zdají a to mě dost bolí, mysl mám zapnutou, ale to nestačí, už to dál nejde, cítím to i zvenčí. Tlak, ten vydržet se nedá, ale o mě tu nemluvim, to je ta druhá. Druhá strana mince, druhá tvář, můj opak, a její svatozář. Za nic skoro nemůže, je na to sama, ale oni taky, tak co je s nima? Jsou sami proti sobě, jako rub a líc, spolu jsou dost, a bez sebe nic. Dokáží se milovat, ale častějc řvát. Dokáží spolu dobře mluvit a i se smát. Ale je to psycho a to doslova, to přeci neni normální, taková pravda. První stranu chápu, druhou ale ne. Ta a ten by si to měli vyříkat v čem je vlastně problém. Měli by se zamyslet, nebo bude problém. Já ho vidim dobře, ale neni mě slyšet...


Nevíte jak psát a přidávat komentáře? Zde je krátký návod

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jak přídávat komentáře k článkům?

Zjistil jsem, že mnoho lidí chce k článkům, které napíši, nebo k těm, které napíší jiní, napsat komentář. Ale často neví jak a po pár vteřinách snažení toho nechají. Blogy na Blogger.com mají totiž (na začátku, poté je to velice snadné) velice složitě vyřešen systém komentářů.

Existují dva způsoby, jak psát komentáře:

• Rychlý způsob (omezený)


• Pomalejší způsob (se spoustou výhod, ale opět platí pravidlo, že pomalé je to jen jednou, poté je to na stejné úrovni jako první varianta)

Obě varianty mají jsou dobré a každému sedne něco jiného. Nyní se podíváme podrobně na každou z nich.

Rychlý způsob

Pod každým článkem je vždy odkaz (pokud autor u článku psaní komentářů povolí) na stránku, kde se dají psát komentáře. Najdeme tento odkaz a klikneme na něj.

Nyní vidíme textové pole:



Sem napište svůj komentář. To je zatím jednoduché, ne?

Pod polem na komentář se nachází 4 možné volby. Zde většina uživatelů zamrzne a odejde. Vy už ale nemusíte :)



Vybereme třetí možnost, jak vidíme na obrázku dole



Do pole "Název" napište vaší přezdívku a do pole "URL" napište vaše internetové stránky. Pokud žádné nemáte, nemusíte toto pole vyplňovat. Ale tím, že to vyplníte si můžete zvýšit návštěvnost.

Poté si buď můžete komentář zobrazit v náhledu (nic se nepošle) a nebo rovnou poslat komentář na stránky. Viz. obrázek.



Pomalejší způsob

Tento způsob má 3 možnosti

1. Přihlášení pomocí Blogger/Google účet


2. Přihlášení pomocí služby OpenID


3. Anonymně - nedoporučuje se

Kromě posledního způsobu, musíte mít účet u nějaké služby.

1. Přihlášení pomocí Blogger/Google účtu

Nejprve se musíte registrovat na službě "Google accounts" (odkaz) a nebo pokud máte blog na Blogger.com, poté stačí napsat do polí své jméno a heslo a komentář odeslat.



2. Přihlášení pomocí služby OpenID

Též můžete posílat váš komentář přes službu elektronických vizitek - OpenID (odkaz). Stačí vyplnit pouze jméno a to je vše! Poté jen odeslat komentář :) Viz. obrázek



3. Anonymně

Při této volbě nic nevyplňujete. O nic se nestaráte. Je to nejjednodušší možnost, ale ta zcela nejhorší. Protože se odešle pouze komentář bez jména. Bez ničeho, co by vás mohlo identifikovat. Nikdo nebude vědět, kdo to napsal, proto je dobré na konci komentáře napsat o koho jde.


Snad jsem vám trošku pomohl a naučil jak spát komentáře na Bloggeru a na mém blogu. Klidně na tuto stránku odkazujte ze svých stránek.

Zároveň si u tohoto návodu můžete vyzkoušet napsat vlastní komentář. Klidně jen tečky. Je to vaše "pískoviště".

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!