Studentská melancholie

Vysoká škola je zvláštní čas strávený v našem životě, ve kterém se toho tolik odehrává a tolik přehrává jako třeba minulost, která se v nás stále dokola přehrává a přehrávají se chyby, omyly, vzestupy a pády, lítostné momenty a nelítostné hádky, které člověk zažil, ale hlavně to jsou příjemné chvíle, důležitá, možná i životní, rozhodnutí, posezení s přáteli a poznávání přátel nových, ze kterých se stávají přátelé bližší, po pár drincích přitažlivější a někdy i po čase přátelé partnerští, jsou to chvíle bohémského života, ve kterých nic není nemožné a vše je možné, kdy není trápení a přitom nám občas připadá, že všechna tíha světa na nás nehybně leží, jsou to maličkosti, nepatrné maličkosti, díky kterým se stáváme silnějšími a jsou to lásky, díky kterým se stáváme otevřenějšími, zranitelnějšími a občas i zlomenými, avšak vše za to stojí, protože tento čas je vzácný a je tak vzácný, že než studentovi zaschne první razítko v indexu, tak už dostává diplom na magisterské promoci a asi proto si snažíme tento čas nejvíce užít, protože víme, že je tak pomíjivý, že v jednu chvíli poznáte skvělého člověka se kterým si ve všem rozumíte a v druhé chvíli ho ztrácíte, že tu nic, kromě barů, není věčné a nic na vás nepočká, že lidé přichází a odchází a s tím vším se smíříme bohužel až ke konci studia, kdy nám dojde co všechno jsme nestihli a co jsme stihnout chtěli, komu jsme neřekli co jsme říci chtěli a kam jsme nedošli a kam jsme dojít chtěli, a přitom nám podvědomí na konci každého roku říká, vlastně na nás řve, že každý rok toto všechno končí a za pár měsíců opět začíná aby tato síla vzpomínek a zážitků udeřila ještě mocněji a tvrději a až když je po všem, až když máme v ruce diplom až když si dáme posledního panáka a až se rozloučíme s těmi nejbližšími, tak si uvědomíme, jak moc nám to všechno neskutečně chybí a jediné co budeme celý život dělat je vzpomínat na tyto dětské, nezkušené a úžasné chvíle..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Když se váza rozbije

Narodili jsme se sami,

ale celý život se snažíme najít druhého. Druhého který zvládne to, co my nezvládneme. Který nás podrží a podpoří ve věcech ve kterých si nejsme jisti. On však je. Ten druhý, který nás doplňuje a my doplňujeme jeho. A často chceme zaplnit místo, které již jiný zaplnil před námi. A proto jsou občas hádky. Snažíme se zaplnit plné místo po svém. Ale nakonec to nějak stejně jde..

A pak.. když už jsme kompletní, nač dalších hádek? Nač dalších kompromisů? Pomalu se rozpadáme a hledáme někoho, kdo nás změní, rozbije a složí opět dohromady. Nesloží nás ovšem bez chyb. Plno prázdných míst zůstane nezaplněno. Chceme je pak vůbec zaplnit? Být opět kompletní? Máme na to ještě sílu?

Nakonec umíráme sami. Kompletní či nekompletní. Spokojení, či nespokojeni. S druhým či bez druhého.

A i přesto je skvělé být kompletní a možná se čas od času rozbít..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

NeZnámá

Chtěl jsem ještě říct..

Než alkohol tělo mi dnes pozmění a
myšlenky na Tebe někam odplují a
vášeň minulé noci odezní a
sliby co jsme si řekli se nesplní a
naše cesty se rozdělí a
budeme v cizí posteli..

že jsem miloval..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

BezCitný

To je o té náladě víš. O takovété jak je Ti dobře. Celý den je hezký, produktivní. Lehneš si a usneš. Po hodince dvou se probereš a jsi někdo jiný.
Nemáš do ničeho chuť. Není Ti dobře. Dobrá nálada pryč.

V tu chvíli býváme bezCitní. Nechceme být rušeni. Nepomůže nám nikdo, jen my. Sobě. Musíme ten cit opět najít. A žít..

Však počkej do zítřka má lásko

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Vděčnost

Nikdy na mě nezapomeň!
Protože i kvůli mně jsi tam, kde jsi.
A protože kvůli Tobě jsem tam, kde jsem.

Já totiž nikdy nezapomenu..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Můj život jako seriál - část první

A není tomu tak dávno, když jsem zjistil, že můj život je jako seriál. Sitcom. Zkrátka cokoli, co se dá rozdělit na "série". Každý pořádný seriál, který je dobrý natolik, že se vysílá i další rok, má více sérií (ještě aby ne, když se točí další rok, tak už má minimálně dvě.. ehm, to jsem odbočil.). A tento seriál je můj:

1. řada - Pilotní
A stejně tak i můj život. Když jsem byl malý, tak má první série byla o prvním krůčku, slově, či snad o první puse. To všechno (kromě té pusy) se stalo než jsem nastoupil do první třídy základní školy. Má celá první životní série.

2. a 3. řada - Základní škola
Druhá, populárnější (a čistotnější), série života začala právě ve škole v mé rodné obci. Na scénu přišli noví herci a už se zde vytvářeli vztahy a budovaly se charaktery postav. Po pěti letech ale tato série skončila a dala prostor sérii třetí. Už s více zápletkami a v jiném prostředí. Divákům se tyto díly obzvlášť líbily. Sledovanost ale s přibývajícími roky začala klesat a i přes velkou oblíbenost, museli scénáristé sérii po čtyřech letech ukončit.

4. řada - Střední škola
Televize musela další sérii nakopnout aby přilákala nové diváky, většinu herců přeobsadila, kompletně změnila zápletky a pro zpestření vsadila vše na pikantnosti ve vztazích. Tato série měla již od začátku rating 15+ a v průběhu musela televize tuto hranici posunout až na 18+ a některé díly vysílat po 22. hodině. Prostředí ze střední školy zkrátka bylo "in" a sledovanost se zvýšila nad očekávání. Scénáristé promýšleli vývoj každé postavy, zejména té hlavní, a kladli jí někdy nelehké úkoly. Tato série trvala opět čtyři roky. Čtyři úspěšné roky, jelikož se televize rozhodla natáčet a odvysílat další řadu, tentokrát z vysokoškolského života, která byla plná zvratů a neočekávaných situací!

Pokračování již brzy

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Kámarádky

Lásky, nemůžu na Vás zapomenout.
Však i kdybych chtěl (ale proč?), tak by to nešlo.
Je to těmi zážitky. Společnými.
Ta společná rána, povídání si jen tak o čemkoli.
Neuskutečněné touhy.
Míjení se a přespávání.
Objevování.
Snad pro ty chvíle, díky kterým jsem právě takový..
píši a vzpomínám.

A nikdy nezapomenu.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Občasný pocit

A někdy prostě přijde ten pocit nicoty. I když kolem mě zástupy. Chápeš? A flaška čehosi. Mysl a divný pocity. Došel jsem tak daleko a teď? Motivace pryč, už vidím jen velkou zeď. Snažíš se mi pomoct, jsi skvělá. Kéž bys mě však pochopila. Avšak jsi to Ty, kdo musí chápat? Nebo jsem to já, co chce neustále tápat? Ten, kdo chce být tu a tam bez úsměvu, bez výčitek či prostě nic, mít prázdnou hlavu? Ten kdo psal, když všichni se smáli, když lásky dobré se zdály. Kdo dlouhé měsíce nic nenapsal. Inspiraci mu někdo vzal. Spíš k ní nedával příležitost. A z toho měl velkou radost. Nyní však.. dost. Už píše a není to ničí vina. Píše a už to není hrdina..

To ta zeď! Tak nečekej a začni hned....

...zítra?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Instagram? Tak už i já!..

Máte rádi zajímavé, originální a inspirativní fotografie? Pohledy na zcela obyčejné věci z úhlu, který z nich udělá věci neobyčejné?

Třeba tuto?

instagr.am/p/JCtANEgGFK

Instagram (instagr.am) je poté jasná volba! Dlouhou dobu byl výsadou pouze majitelů iPhone a iPad zařízení. Nyní se ovšem dostává i na telefony s operačním systémem Android! Zaregistrujte se a poté foťte, sdílejte, sledujte zajímavé fotografy a sami buďte sledováni jinými. Komentujte, dávejte Like jako na Facebooku, prohlížejte si fotky z celého světa. Je to rychlé, zábavné, plné inspirace. Program je velice jednoduchý, ale přesto skvělý! Vyfotíte, aplikujete jeden z několika filtrů, které dodají fotce šmrnc a sdílíte.

Pokračování

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Ach ty ženy

Zazádyvší (Ty, jen tak v cizím bytě)
Neměnná proměnná
oněmělá záměna
neznámá měna
mile nemilá výměna?


Dlouhodobá (Ty, tehdy v noci)
Tenkrát krátilas mi den
možná došlo Ti, co tehdá chci
tehdy katem já byl, v ten den
kdy došlo mi, že už Tě vlastně nechci.


Nesmělá (Ty, tenkrát po ránu)
Ach ty Tvé oči. Topím se v nich k ránu.
Vlastně v poledne, když vedle Tebe vstanu.
Vždyť až k ránu spolu chodíme spát.
Tak mám či nemám se zítřků bát?..


Náruživá (Ty, tenkrát stále)
Trochu romantiky, ta Tě dostane.
Ne! Hlavně tu ne!
Tak Ty to chceš tvrdě?
Pěkně drsně, nemilosrdně!


Věra (My všichni, jednou kdysi)
Nejdřív jsi se svojí holkou, jsi tak naivní!..
No a pak jsem s tvojí holkou Já a jsem na i v ní!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Nečekané proměny

(Zas jeden žblept, kterému za pár měsíců neporozumím ani já sám.. Tak si ho užijte dokud je ještě teplý (však víte jak to myslím)! )

Něco k poslechu a tanci (od 0:30)


A zas se opakuju,
bohu denně děkuju,
že sem Tě potkal,
naše cesty společně protkal..

Špatný, laciný, rým!
Však zaplněn srdcem Tvým..

Ulice, Ty a já, noc a den
Je to sen?
Doma, jen já, a Ty v noci nespíš?
A co říkám slyšíš?

Co dělám vidíš?

Proč takový jsem cítíš?

Myslíš?

Víš?

Nic nevíš...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Fantasie, Touha a jejich sestra Domýšlivost

Řekněte mi, jak se mám cítit
ukaž mi, co bych měl vidět
poraď mi, co si mám myslet
pověz mi, jak se mám chovat
jak se bát a smát
jak moc a koho milovat..


A nebo už všechny mlčte
nic neříkejte
je mi z Vás špatně
z Vás všech, a hlavně z tebe!

(až mě z toho zebe)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jen pro hrstku z Vás (čtenářů)

Založil jsem si nový, tajný, blog (odkaz). Jak nadpis napovídá, moc z Vás, čtenářů, ho hledat nebude. Vy, kdož se do toho přeci jen pustíte, ať už z jakýchkoliv pohnutek, chutí nebo dobrých pocitů z každého odhaleného blogu, prolezte tento blog. Někde se tu odkaz skrývá (ne přímý!). Není v komentářích, neupravoval jsem dávné články, kam jsem odkaz vložil, nic takového se nedělo. Je to vcelku na logickém místě.

A proč že jsem to vlastně začal psát nový blog? Protože přímo sem se nehodí psát spousta "věcí". Protože onen nový blog bude jakýsi "inkubátor", ze kterého se jen něco dostane až sem. Ale nejdůležitějším důvodem stále zůstává - protože prostě proto!

Pokud by se stalo, že byste ten blog našli, nechte si adresu pro sebe, berte ji jako svojí osobní trofej. Děkuji.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Pro mě vším

Jak já závidím.. Tak moc závidím. Závidím lidem nepřemýšlení. Závidím těm, kteří dokáží své city potlačit a myslet na něco jiného. Nezávidím peníze, i když jsou fajn a ledasco zařídí. Já závidím lásku. Jen jeden pocit.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Být navždy mlád a šťastný

Co říkáš na nové logo? Líbí/nelíbí? Budu velice rád za kritiku v komentářích. Ale zpět k tomu, co Ti chci napsat...

Píseň k poslechu u textu: Train - Hey, soul sister

Mám málo času. Stále sám sobě říkám jak málo času mám. Nestíhám. Slyším to od rodičů, po přátele až přes přítelkyni k učitelům. Všichni mi říkají totéž. Nejsem moc dochvilný. Mám nepořádek v čase. Stejně tak to je s věcmi na bytě. Ale největší "bordel" mám v hlavě. Myšlenky. To jsou ti nejzákeřnější tvorové na zemi. Vplíží se v tu nejnevhodnější dobu a.. zkazí vše. Soustředíte se na učení - najednou přemýšlíte nad složitostí této lepící pásky a proč jen jste si toho předtím nikdy nevšimly. Sbíráte odvahu oslovit tu krásnou slečnu u stolu - najednou se prohlížíte v zrcadle na stěně a hledáte výmluvné důvody k nenavázání kontaktu, jako například přítomnost spousta přihlížejících okolo. To dělají myšlenky.

Já jich mám na rozdávání, ale vsadím se, že vy též. Každý to tak máme. Ale přeci jen vidím výjimky. Lidi, kteří jsou stále veselí, plní energie, vždy, všude, za každého počasí. Je mi na nich něco podezřelého, ale je to spíše malá závist, kterou vůči nim mám. Jakoby žili pro dnešní den a co bylo včera již není a co bude zítra? - To bude přeci až zítra. Nestarají se a jsou šťastní. Doufám. Žijí dneškem. Netíží je vzpomínky na minulost, nebo myšlenky na budoucnost. Tyto věci si nechají na doma. Až budou osamotě. Ale v onu chvíli vše hází za hlavu a jen si užívají.

A možná se pletu a je to jen maska. Maska, kterou mají tak pevně a dlouho nasazenou, až zapomněli, že si nějakou kdysi vzali. Já bych jen rád věděl, kde se dají koupit, protože pak by mi to spoustu věcí ulehčilo a už bych ani nemusel psát tento blog. Neměl bych důvod se "vypsat". V hlavě bych měl klid a vzrůšo by bylo každý den tam venku.

A nebo mi jen nějaká taková duše chybí.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Děkuji

Pamatuji si, jak jsme se poprvé potkali. Jak jsi se mě ptal na záznamník. Pamatuji se, jak jsem Ti říkal, že špagety dříve používali indiáni jako šípy a přesvědčil jsem tě o tom. Pamatuji se na první větší "akci" - do Hradecké čajovny. Byl to krásný den na který nezapomenu. Naše pouta se utahovala. A vznikla jedna z nejkrásnějších fotek s naší partou. Také mám v paměti chození pro cheeseburgery uprostřed přednášky, i když se Ti občas moc nechtělo. Asi jen tak nezapomenu na můj první "Bufet" v prosinci 2008, jak jsem Tě naučil pít vodku se semtexem. Když jsme jezdili k nám, na diskotéky a několik hodin jsme vydrželi sedět v autě a rozumovat o životě. Nebo když jsme si odjeli za Hradec, vzali vodní dýmku a učili se na test z Managementu. Když jsme se jen tak rozhodli jet do Tábora na čaj. Jak jsi "pil" hranolky, protože, podle Tvých slov, Ti nedali "ten trojzubec". Ani jsem netušil, žes nikdy nebyl v auto myčce. Ale tvůj vystrašený výraz a následná panika s hadrem v ruce, když jsi se snažil ucpat netěsnící dírky uvnitř auta, se mi jen tak z paměti nevytratí. Nezapomenu, jak jsem byl poprvé na Jitřence a před ní jsme hráli karty o úkoly a jak jsi musel sehnat kondom. Když jsme se při cestě z Jitřenky klouzali opilí na Vajgaře a pak mrzli u stánku s pizzou. Směju se, když si vzpomenu, jak jsme vylítli s autem do pole a Tys mě tehdy prý poprvé viděl vážného. Navždy budu mít v paměti den, kdy přijela Danča a s ní jsme prolezli celý Hradec (Kaštánek, notebook, koulovačka, zámek). Když jsem pak nevěděl, tak jsi mi říkal co bych a jak bych měl dělat. A když jsi nevěděl ty, tak jsem tam byl pro Tebe já.

Pamatuji si poslední den, kdy jsme se viděli. Ten den jsem si přečetl pár řádek, které mi tehdy změnily život. Byli jsme spolu na obědě. Povídali si a já se nemohl rozhodnout. Řekl jsi mi, ať se rozhodnu srdcem. Pak jsme byli spolu skoro celé odpoledne a jezdili spolu po Hradci a hledali auto servis. Když jsme ho asi po hodině našli, znova jsme si popovídali a já se rozhodl. Musel jsem jet. A Tebe jsem poté již neviděl. Byl 1.duben.

Zazvonil telefon. Tys poslouchal a já mluvil. Já byl šťastný, že mě slyšíš. Po pár měsících jsem za Tebou přijel. Smál jsi se! Přesně jako dříve a já měl radost. Zoufalou radost. Radost, že vše bude jednoho dne stejné jako dřív. Bojoval jsi statečně a s velkou odvahou. Nevzdal jsi to! A za to Tě nekonečně obdivuji. Děkuji za to, že jsem Tě potkal a mohl Tě blíže poznat. Byl jsi jedinečný a jiný než ostatní. Nechal jsi tu po sobě obrovskou stopu a zůstaneš pro nás navždy nesmrtelný.

V den, kdy jsme se naposledy rozloučili, jsi nás všechny spojil. Na chvilku a na pořád. Byl jsi s námi a my s Tebou.

Chtěl bych tam s Tebou být..


Vzpomínám, jak se mi o Tobě včera zdál sen..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jsem jen...

Jsem veselý člověk
co se směje, když je mu krásně
a snaží se smát, i když poslední svíčka zhasne
Jsem smutný člověk
co si jen tak píše na svůj blog
a často mu připadá, že vede jen monolog
Jsem ftipný člověk
který je rád, když se lidé smějí
alespoň schová svůj strach o něco hlouběji
Jsem nudný člověk
občas, velmi zřídka, když nálada není
to jsem radši sám a padám do hlubokého snění
Jsem stydlivý člověk
čím více se ale známe, tím více to dokážu překonat
čím více se totiž známe, tím více se Ti chci otevírat
Jsem milující člověk
který když miluje, tak celým svým srdcem
který když miluje, tak jen Ty jsi jeho vládcem
Jsem snící člověk
co bude mít princeznu a hrad
ale stačí mi dívka, kterou bych tak moc chtěl milovat
Jsem osamělý člověk
co závidí spletené ruce na ulici
a každý pohled je pro jeho srdce smrtící
Jsem člověk
co dává, ale chtěl by také brát
který ublížil, i když byl milován
Jsem jen člověk
jako Ty.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Zimní spánek

Víte co bych chtěl?
Chtěl bych umět psát a také umět skládat. Chtěl bych umět slova psát a také hudbu skládat. Hlavu mám plnou hloupostí a žádnou metaforu. Chtěl bych znát pár odpovědí a bojím se budoucnosti. Chtěl bych možná něco vrátit a možná bych to tak chtěl nechat. Však to všichni známe.
Chci umět milovat. Ale však já to umím. Napsal bych ji píseň a pro vás by se také našla. Tolik hloupostí jsem udělal a tolik bolesti roznesl. To jsem nikdy nechtěl a teď už je na všechno pozdě. Myslel jsem si, že nebudu tak naivní a přitom mám v tváři stále údiv. Chtěl bych nevidět znamení, protože si je vyložím podle sebe a hlavně jim nechci slepě věřit. Mám rád a miluji, tak jako každý a možná je čas si to tolik nebrat. Ale nechci být jako ostatní - bez duše, bez lásky. Sice píšu, jak moc si chci užívat a přitom tomu sám nevěřím. Chci milovat a být milován. Chci vidět správná znamení a věřit jim. Však já jsem jen snílek a nikdy nebudu frajírek. Mám rád romantiku, ale je jí čím dál méně. Mám rád lásku, ale už ji také moc není. Mám rád lidi a občas až moc.

Všichni jsou osamělí. Všichni jsou na tom ale stejně. Tahle doba je zvláští - stejně jako jiné doby.

Chci sníh!

Mám strach, třeba z toho co bude. A tak moc bych    chtěl..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Psaníčko

Myslel jsem si, že mládí je nejlepší část života.
Myslel jsem si, že školka je to nejhorší co může být.
Myslel jsem si, že se podívám do kosmu.
Myslel jsem si, že základní škola je to nejhorší co může být.
Myslel jsem si, že nikdy nevyrostu a nezestárnu.
Myslel jsem si, že to bude na střední dobré.
Myslel jsem si, že když vyrostu, bude vše pořád krásné.
Myslel jsem si, že vysoká bude krušná.
Myslel jsem si, že existuje láska na první pohled.
Myslel jsem si, že je ona ta pravá.
Myslel jsem si, že je ona ta pravá.
Myslel jsem si, že první láska vydrží navždy.
Myslel jsem si, že se někteří nezmění.
Myslel jsem si, že se někteří změní.
Myslel jsem si, že některé chvíle budou trvat věčně.
Myslel jsem si, že na některé chvíle brzy zapomenu.
Myslel jsem si, že si rozumíme.
Myslel jsem si, že to bude dobré.
Myslel jsem si, že spolu nikdy nezestárneme.
Myslel jsem si, že už to bude pořád krásné.
Myslel jsem si, že nyní je ta nejkrásnější doba mého života.
Myslel jsem si, že zítřek vše vyřeší. Častokrát.
Myslel jsem si, že si začneme rozumět.
Myslel jsem si, že Tě jednou vezmu do kosmu.
Myslel jsem si, že se nám plní sny.
Doufal jsem, že nikdy nic takového nenapíši..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Zastavilo se..

A je to tu. Zastavilo se to. To "něco" co nás žene kupředu se zastavilo. Chci psát, ale tak nějak nepotřebuji psát. Chtěl bych si napsat nějakou povídku. Jen tak pro radost. Ale nějak se mi nechce. A víte proč? Protože se to zastavilo, aby se to jinde mohlo dát do pohybu.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!