Slunce a kvítí s trny

Když ji přestaneš bavit, vždy se najde někdo, kdo ji zabaví víc.
Když zamilovanost pohasne, vždy se najde někdo, do koho se může zamilovat znovu.
Když ji dáš malý dar, vždy se najde někdo, kdo ji dá dar větší.
Když se na tebe přestává smát, vždy se najde někdo, na koho se bude smát víc.
Když vášeň opadá, vždy se najde někdo, se kterým její vášeň vzrůstá.
Když pro zlepšení vztahu nic nedělá, vždy se najde někdo, kdo zastoupí tvé místo.

Když tě pak kvůli tomu všemu opustí, vždy se najde jiná, která bude stokrát lepší!
Vždy se totiž najde jiná, která si tě bude především vážit!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Štvou vás Vuvuzely? Tak to se nechoďte na Youtube!

Je to tak, že? Štvou vás Vuvuzely? Ba dokonce s*ou? Kazí ten pravý zážitek z fotbalu. Bourají atmosféru a ničí naše uši. Jsou otravné a populární zároveň. Rozdělily svět na dva tábory - Ti, co je nenávidí a Ti, co bez nich neusnou.

Server Youtube dnes v relativní tichosti upravil svůj přehrávač videí, když do něj přidal nepatrnou ikonku připomínající fotbalový míč (nebo vuvuzelu ze zvláštního pohledu).

Magické tlačítko

Když na zmíněné tlačítko kliknete, rázem se dostanete, při jakémkoli videu, do atmosféry fotbalového zápasu! Dokonale vás pohltí pocit, že jste opravdu na stadionu a užíváte si zápas s přáteli!

Nevím jestli se Youtube svezl na vlně nenávisti nebo popularitě vuvuzel, ale jako ftip to funguje bezvadně.

Jako demonstrace může posloužit následující video:

http://www.youtube.com/watch?v=he1hRn699XI

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Povídka: Už ví co chce

A tak dostal jedno přání. Mohl si přát cokoli ho jen napadlo. Vše o čem kdy snil, jeho nejhlubší touhy, jeho tajná potěšení, vše co by vyslovil, by se mu ihned splnilo. Ale měl pouze jedno jediné přání a tak si to musel promyslet. Nemůže přeci takovou příležitost promarnit nějakým hloupým výrokem. Často ve svém životě přemýšlel, co by si přál, kdyby se mu naskytla příležitost, sám nikdy přesně nevěděl. Odvíjelo se to podle jeho věku, pokaždé si přál něco co zrovna potřeboval. Ale nyní už je přecijen dospělejší, vyzrálejší, zkušenější. Měl by si přát něco, co se mu bude hodit dlouhodobě. Něco z čeho budě těžit i v budoucnu, ne to, co se mu za týden "ohraje" a na poličce se na to bude prášit.

Začal tedy přemýšlet, co mu tak moc schází. První myšlenka, ba první záblesk mu ukázal velkou lásku. Ano! Ještě nikdy doopravdy nemiloval a vlastně ani nebyl milován. Moc by si přál tu jedinou. Tu, která by o něj pečovala a hýčkala ho, on by ji snášel rovnou celé nebe, kupoval květiny, jezdili by na výlety a dlouze by se milovali. Ta která ho rozesměje a tu, kterou on udělá šťastnou. To by si moc přál. Bylo na něm vidět, že by si ji přál z celého srdce. Ale stejně, a opět zapůsobilo jeho přehnané myšlení o prostých věcech, si řekl, že by to nebylo správné. Že přeci ta pravá láska se má hledat a nebo sama přijde, tak jak to znal a viděl u jiných. Přeci když by si ji přál, tak by nebyla opravdová, každý den by věděl, že to není skutečné, ale jen umělý výsledek z jednoho přání. Nebyl by šťastný, ačkoli by většina lidí volila právě lásku, on již přemýšlel dál..

Může si přeci přát cokoli, tak co kdyby si přál něco, co mu pomůže v životě něčeho dosáhnout? Něco, co se nedá koupit. Musí to člověk mít od narození a v průběhu celého života to rozvíjet. Přál by si mít talent, nadání, úspěch, pořádné schopnosti, být atraktivní. To mu přeci chybělo. Je jen "ňouma", tak maličký. Nikdo se za ním ani neotočí. V práci ho doslova přehlíží a doma nemá nikoho na koho by se mohl třeba jen usmát. To by si přeci tak moc přál. Ale nejde to. Nebylo by to přeci fér. Kolečka v jeho hlavě se opět začala nezadržitelně otáčet. Nebylo by to správné! Jsou lidé, kteří se s tím narodí, ale něco jiného jim schází. On se narodil bez těchto schopností, musí se s tím vypořádat přeci sám. Ne! Pro něj by to byl svým způsobem podvod.

Nakonec ho napadla auta, vily, síť hotelů, podíly ve firmách, drahé šperky a luxusní oděvy. Cítil by se jako v pohádce, vše by mohl mít. Stačilo by říct jedno dlouhé slovo, které by se připsalo na jeho nové bankovní konto. Nemusel by už do konce života pracovat. Stýkal by se s lidmi o kterých se mu ani nesnilo. Ale co by to bylo za život? Bez ambicí, bez jiskry, ani tu osudnou jedinou by nikdy nenašel. Nedokázal by rozeznat, jestli ho jen nevyužívá. Ty peníze by si ve skutečnosti nevydělal. Neměl by z nich radost. Neměl by radost sám ze sebe, ačkoli by mohl stále jen ležet u bazénu a popíjet Mojito.

Stál tam a nevěděl co si má přát. Za celou dobu na nic nepřišel. Znova a znova si v duchu projížděl všechna přání, která ho napadla. Byl v koncích. Taková příležitost a on si ji nechá ujít. Ale nakonec na to přišel. Nakonec zjistil, co ho celou dobu drželo zpátky. Proč měl v životě tolik nesnází a smutku. Proč je pořád tak přehlížen a i to, proč se až do teď nedokázal rozhodnout, co si vlastně přeje. Přeci když si něco přejete, neznamená to, že něco musíte dostat. On to věděl. Aby něco získal, musel se něčeho vzdát. Nadechl se a do černé tmy před sebou, do toho hrobového ticha, řekl: "Přeji si nemít svědomí."

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Tolik inspirace

Pár textů - starých, mladých, čerstvých, zaprášených, které se samostatně nehodí, tak vám tu předkládám. Tak jen se do mě pak pusťte!

Tolik srdcí
Tolik křiku
Tolik emocí
Tolik vzlyků

Tisíc slov, která zůstanou nevyřčena
tisíc dnů, které proběhnou jak střela
tisíc lidí, co na ulici míjím
tisíc zvuků, co nikdy neuslyšim

A stále jsme jak ti dva na semaforu, Kato to řek správně, nemůžem zářit spolu.
Jsme jak dva ostrovy, ne odloučení, ale bez možnosti sblížit se, a to mě hodně bolí.

A najednou jsem to já,
kdo dává a nepřijímá.. cit
Nevědomky stavim snad páté pevné vzdušné zámky,
a nevědomost mě dostává zase zpátky.
Od všeho k ničemu,
už jsem pochopil, už dávno
štěstí si nekoupim "na rohu".
A stejně zaklepu
na stejné dveře nebo stejnou blůzku.

Po tom všem zůstal jen chlad,
po něčem, co si žádá reklamaci a doklad
už dávno nemám, stejně tak obal
jsem někam, asi do koše, dal..

Náhradní vyznání,
činy marně dohání.
A s růží na rukách,
vše bije na poplach.

"Život je těžký pro lidi, kteří se nenajdou. Lehký pro ty, kteří se najdou. Těžké je najít toho pravého. Lehké je nehledat a čekat na něj."

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Být svůj režisér

Život není film. Život se nedá zastavit a přetočit na oblíbené pasáže a ty špatné přeskočit. Nekončí vždy happy-endem, ale neměl by končit nešťastně. Život je Váš! Každý si žije svůj vlastní. Každý natáčí ten svůj příběh. Ten svůj do kterého mu nesmí nikdo mluvit. A přeci. Je tu jedna osoba, která nakonec se vším pomáhá. Podílí se na natáčení. Ale bohužel ani s její pomocí se film nedá zastavit, přetočit nebo dokonce vyměnit jeho pásku a začít znova. Dá se pouze zpomalit a to až na tu nejnižší rychlost, abyste si mohli vychutnat všechny detaily, vůně, pocity.

Nesmíte brát život nadarmo a jen tak ho prožít. Já často přemýšlím o věcech které bych mohl udělat. Proč jen je neudělám? Čekám snad na další scénu? Na novou klapku? Nebo snad už chci raději titulky?

Tak tu scénu zkusím, nastavím světlo, zapnu kameru, připravím zvuk, počkám na správné počasí - a nebo ne! Nečeká se přeci na tu nejkouzelnější chvíli, umění je udělat z obyčejné chvíle právě tu nejkouzelnější! Žádný režisér nenatočil film na jeden záběr a stále se musí film upravovat. A proto "Kamera!... klapka!...


...žijem!"

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Víš?

Neříkej, že nevíš..
Ty jsi pro mě všechno a stále mi chybíš
když se v posteli choulíš
když pak v noci ležíš a sníš
tak doufám, že víš
jak moc mě tím vším ničíš

když se zpoza rohu objevíš
historky mi vyprávíš
pár chvil se mnou strávíš
ale třeba jen tak mě nenavštívíš

občas snad tušíš
ale jsme stejní, něco zkoušíš
a pak to hned přerušíš

jednou to snad pochopíš
a snad to i oceníš
víš
...chci bejt jen to, po čem toužíš

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!