Blogísek: Znamení

Věříte spíš v řád, než v nahodilou náhodu?

Věříte ve znamení, která v určitých chvílích uvidíte, a které vám poté ukáží cestu?

Poslední dobou jich vidím docela dost. Jen nevím, co znamenají. Jestli mi ukazují, že seru na co sáhnu, nebo že zrovna tou cestou se mám vydat. Je jich čím dál více.

Tak co? Věříte?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Povídka: Procházka

Jdu po městě a najednou mě popadne zvláštní pocit. Musím někam jít! Nevím přesně kam. Zatím mi stačí jen pocit, že prostě někam musim. Jdu tedy dál a čekám. Nic nepřichází. Až najednou.. Ano! Chůze se zrychluje, tep také. Bude tam! Musí tam být! A co když tam bude? Co jí povím? Jak se na ní mám dívat? Co když tam vážně bude? Vbíhám do míst, kam mě to táhne už dlouhou dobu. Musím se zastavit. Popřemýšlet o tom. Vím, že nesmím. Nesmím přemýšlet, jen jednat. Ale z nějakého důvodu jsem se zastavil. Dostal jsem strach? Je skoro večer a slunce už tolik nesvítí. Začíná zima. Je trošku depresivní počasí, na "hluboké" přemýšlení přímo stvořené. Mám strach. Nic víc. Chci tam, třeba tam vážně je! Ale.. co když tam vážně je? Na tu otázku chci a nechci znát odpověď. Tak dobře.. přestaň už hloupě přemýšlet a jdi tam. Stejně tam bude jen ten strom a kašna!

To byl ale strašný sen! Kolik je hodin? Cože?? Půl páté odpoledne? Musím jít ještě nakoupit, než mi všude zavřou. ... Je to zvláštní čas. Tahle roční doba. Je zima, ale sníh ještě nepadá, svítí slunce, ale teplo už není. Je to tím větrem, nebo si nedokáži vysvětlit, proč jdu zrovna touto cestou. Však do obchodu je to skoro na opačnou stranu. Alespoň si udělám hezkou procházku. Ještě jsem tu nebyla. A vlastně ani nevím proč. Je to tu krásné. Škoda že nemám tolik času, abych si to tu vše prohlédla. Třeba tento strom! Jak musí být starý? Určitě takových 100 let. Je krásný. I s něčí pomocí bych ho neobjala. Celý park je krásný a uprostřed ta krásná stará kašna. Určitě sem budu muset někdy zajít.

Jen pár kroků a budu tam. A když tam nebude, tak jsem se alespoň hezky prošel. Bude mě to mrzet, ale vždyť to byl jen pocit.

Tak mám nakoupeno a teď zpátky domů.

Nebyla tam.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Psaníčko

Myslel jsem si, že mládí je nejlepší část života.
Myslel jsem si, že školka je to nejhorší co může být.
Myslel jsem si, že se podívám do kosmu.
Myslel jsem si, že základní škola je to nejhorší co může být.
Myslel jsem si, že nikdy nevyrostu a nezestárnu.
Myslel jsem si, že to bude na střední dobré.
Myslel jsem si, že když vyrostu, bude vše pořád krásné.
Myslel jsem si, že vysoká bude krušná.
Myslel jsem si, že existuje láska na první pohled.
Myslel jsem si, že je ona ta pravá.
Myslel jsem si, že je ona ta pravá.
Myslel jsem si, že první láska vydrží navždy.
Myslel jsem si, že se někteří nezmění.
Myslel jsem si, že se někteří změní.
Myslel jsem si, že některé chvíle budou trvat věčně.
Myslel jsem si, že na některé chvíle brzy zapomenu.
Myslel jsem si, že si rozumíme.
Myslel jsem si, že to bude dobré.
Myslel jsem si, že spolu nikdy nezestárneme.
Myslel jsem si, že už to bude pořád krásné.
Myslel jsem si, že nyní je ta nejkrásnější doba mého života.
Myslel jsem si, že zítřek vše vyřeší. Častokrát.
Myslel jsem si, že si začneme rozumět.
Myslel jsem si, že Tě jednou vezmu do kosmu.
Myslel jsem si, že se nám plní sny.
Doufal jsem, že nikdy nic takového nenapíši..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jen pár vteřin

Něco, co jsem našel v šuplíku a trošku poupravil, je to jen taková hloupost.


Ležim tu.. je mi - no celkem fajn. Probral sem se. Už mě nic netrápí. Nikdy mě nic tak netrápilo jako teď. Víte co.. nemám už tolik času se zabývat blbostma. Nechám to druhejm. Ať oni se starají. Ale oni se nestarají, tak proč bych měl já..

*Klik.. gll glll gll.. ááchhh..*

Ale dycky to takové nebylo. Dycky sem neležel na pohovce, která byla roztrhaná a zaplivaná. V pokoji, kterej byl dlouhej a prázdnej. Pár novin, na kterých sem občas v limbu usnul a zbytky jídel, které byly i na zdech.

Přemejšlim, co se vlastně stalo.. Kdo za to může? - Za co? Nevim. Brní mě noha a ruka, asi sem dlouho ležel.

-Co? Myslim, že půjdu. Bolí mě to posraný břicho. Úplně celý. Kde to sem? Jo doma. "Hej! Je tu někdo??" Neni. Sem tu sám. Hlava mi asi praskne.

Naštěstí tu jen tak ležim. Jo? Co to mám sakra v ruce? Krabičku hypnogenu?! A prázdnou? - Mám sucho v krku. Kde je chlast? A ke všemu ti hnusní sousedi. Nemám je rád. Špehujou mě přes strop a koberec. Musim strhat tapety.. Až se třeba zvednu a nebo lehnu?

Ležim tady - ale to už přeci vim. Je to tu hnusný. Jen co ze sebe sundám tu palmu, ale na druhou stranu - už je mi líp. noha mě už nebrní. Že by to bylo tim .. jak se to jen jmenuje?? Hele!.. Světlo! Von je .... ještě........ dennnnnnnn.....



Ještě že mě špehovali - díky tomu mě našli už za dva dny s prázdným hypnogenem v ruce..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jen pár let

Vzpomínám. Je to už dávno. V mém životě se to zdá jako věčnost. V tom vašem, je to jen pár let. Byl jsem ještě dítě a bydlel jsem u rodičů. Vzpomínám, jak jsem dostal na Vánoce sáňky a další den jsme šli sáňkovat. Pamatuji si svůj první den ve škole. Pamatuji si svoji první lásku, první pusu a první polibek. Pamatuji si, jak jsem poprvé dostal přes hubu a jak jsem poprvé dal do huby já někomu. Pamatuji si na svoji první opravdovou lásku a pamatuji si, jak jsme objevovali jeden druhého. Pamatuji si, jak jsme s klukama šli poprvé na cigárko. Pamatuji si, že ona nechtěla. Pamatuju si, jak jsem se poprvé opil a zvracel. Pamatuju si, jak mě držela. Pamatuju se na dobu, kdy jsem měl své staré kámoše. Pamatuju si, jak jsem poprvé zkusil trávu. Pamatuju si, jak mě viděla hulit a poprvé jsem se opravdu rozešel. Pamatuju se, na první lajnu. Pamatuju si, že si pak nic nepamatuju. Pamatuju, na svojí první práci, druhou, třetí. Pamatuju, jak jsem poprvé řekl, že si nikdy nepíchnu. Pamatuju, jak jsem si poprvé píchnul. Pamatuju na den, kdy jsem poprvé zjistil, že už nemám staré kámoše. Pamatuju, jak jsem potřeboval prachy, a tak jsem začal krást. Pamatuju.. moc si toho vlastně už nepamatuju. Vim jen, že jsem v nějakém bytě. Nepamatuju si, co tu dělám, ale moc bych chtěl svoje sáňky.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Zápisky z blogísku

(píšu to sakra tak, jak to cítim :D, čili tohle vůbec neni "kvalita", kterou zde jinde najdete)

:) Takže začneme. Je to už delší dobu a možná to už nebude dlouho trvat. Jde o to, že si myslíte, že je něco správné, něco co když uděláte a chováte se tak, tak poté to dopadne tak, jak jste si (bez jákýchkoli zkušeností) dříve představovali. Prostě a zkrátka.. co když to tak neni? Nechci moc konkretizovat a pro čtenáře (ikdyž se přiznám, že si to tu píši vlastně pro sebe, protože nevim, kdo by tyhle hlouposti jen tak četl, pokud by mě neznal :D - vážně..ruku na srdce) chci jen vzkázat, že to není to, co si myslí. Pro jiné publikum chci vzkázat, že to o nich už vůbec není, ať nemají strach :P

Chci jen tak nějak napsat, že teď nevím, jak dál. Nejde o to, či o to. Pár věcí už je vyřešených, ale další přicházejí a já se jim za pár měsíců, let, zasměju a nebo si popláču. A to je asi tak ta hlavní myšlenka tohoto zvláštního textu, který je vlastně jen pro mě, ale budu rád, když mi sem napíšete třeba nějaký ftip. A také mám rád, jak jsme všichni jednotní a vlastně rozdílní. A podle mě jde nejvíc o ty malé blbosti, hlouposti, kterých si sotva všimnete, ale každý je dělá jinak. Jo a taky jsem chtěl napsat,že už možná s blogem budu končit. Tak nezapomeňte - ftip pro Petříčka :)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!