Občas v parku

To když jsem si takhlenc za jednoho krásného odpoledne vyšel ven. Mohlo být, no tak okolo poledne, ale pár minut po něm, jinak by to nebylo přecejc odpoledne, že? Takže jsem si vyšel do parku, ale ještě než jsem vyšel ze dveří, dostal se mi do hlavy velký, skoro až zapeklitý, problém - Jaké boty si vzít? Mám si vzít sváteční? Jdu přeci do parku a zde se sváteční hodí. Do parku chodí lidé v hezkém oblečení a tak snad i ty boty.. Ale co když se mi zašpiní? Co pak? Neměl bych si vzít raději boty na obyčejné nošení ven? Ty když si zamažu, tak se nic neděje, dají se lehce umýt a vyčistit a vypadají pak jako nové, a i když tak třeba pak nevypadají, není přeci jejich účel vypadat nově, nýbrž zachovale. Jsou to přeci boty na obyčejnější nošení. Ale co mě na nich trápí je, že se do parku tak moc nehodí. Možná bych si měl vzít ty sportovní. Ale já přeci nesportuji už pár desítek let. Spíš si ty boty ani nenazuji, natož abych pak v nich šel do parku. Ale co třeba pantofle? Ale ne. Ne ne. V těch bych ušel sotva před před dům. Nic pro mě. Tak že bych si vzal nakonec ty sváteční? Přeci jen, do parku často nechodím a tak bych si je mohl pro jednou vzít. Nebo snad ty boty na normální každodenní nošení? Většina lidí tam v podobných botech bude chodit. A sice jsem dlouho nesportoval, ale nic by se nezkazilo ani s těmi sportovními...

...už pár minut tu stojím nad botníkem. Nu co.. Asi si místo parku půjdu lehnout.... Člověk to má těžké, na chvilku se vzdálí od pokoje a už na něj volá sestřička. To je tak, když máte zakázáno vycházet ven.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Radost

Nehybně stojím. Čekám co se bude dít. Najednou rána a po ní druhá. Tisíce, snad i milióny světýlek se rozzáří ve tmě přede mnou. Je Krásná noc. Nebe bez mráčků a hvězdy a ty světýlka, co lidé jim říkají "ohňostroj", prosvětlují okolí. Lidé vzhlíží na tu nádheru. Ale má hlava se nezvedne. Pro mě je to nádhera, ale já nádheru vidím jinde. Vidim ji ve tváři toho pána a té slečny, kteří stojí vedle mě. A v úsměvu té staré paní naproti nim. Za mnou se ti ukřičení kluci náhle ztišili a s otevřenými ústy sledují dění na obloze. A najednou je ticho... Dva tatínkové mají na zádech své dvě dcerky, které natahují své malinké ručky ke světýlkům. Je ticho a jen ony se smějí. já pláči...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!