Zima

Pár slov, které jsem našel "v šuplíku", tak se o ně s Vámi podělím.

Jdu sám
Cestou ulicí
Zakopávám o osudy
Vás všech
Co z oken se svící
Jste zamčení, nevíte kudy

Jdu dál
Cestou k náměstí
Míjím pod lampou, dvě postavy
Ti spolu našli
Cestu ke štěstí
Jsou jen mladí a zvědaví

Jdu pryč
Cestou z města ven
To abych neviděl, sám sebe
Z okna se svící
Tu teď sním svůj sen
Dveře zamčené, tma ta mě zebe...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Praha

Dopiju a půjdu. Zaplatim, nechám trochu dýško a vypotácim se ven na ulici. Chvilku tam tak stojim, předstírám, že je pro mě najedonu mobil strašně důležitej, když si ho vyndám z kapsy a bezmyšlenkovitě na něj koukám. Co teď? Je tu zima. Však je taky prosinec. Všude je bílo. Ale naštěstí mám silnou bundu.

Hlava mi asi praskne. Ne z pití, toho ještě moc nebylo. Ale ze všeho ostatního. Je hluboká noc. Padá sníh a mírná deprese. Sám nevím jaké to je. Ale jestli je to tohle, tak je to deprese. Jdu kolem parku. Tam jsme spolu také chodívali, pamatuješ? Pousměju se. Vyndám si z kapsy sluchátka. Zvláštní, že mi jdou už v mírné opilosti tak lehce rozmotat. Co si pustim? Melancholie? - třeba se tu rozbrečim. Znova se pousměju. Nebo snad dance, abych rozproudil krev? Vyhrává trochu agresivní Hip Hop.

Blikající barvy s nápisem "Nonstop" mě náhle oslnily. Otevřu, jen se podívám dovnitř. Praští mě do obličeje závan teplého vzduchu, který ruší pach cigaret a něčeho zatuchlého. Vidim pár zoufalých duší, jak celý večer srkají jedno pivo a pak si jdou zahrát na automaty. Rád to pozoruju, ale nezúčastním se toho. To, co bych byl, v co bych se proměnil, totiž vidím zde. Radši ty dveře zase zavřu. Navíc, nesnášim pití o samotě. Já to ani neumim. Když tak odcházim, tak si uvědomuju, že já vlastně radši věci opravdu jen pozoruju, než abych je zkusil...

Jdu si svym tempem. Nad Prahou svítí měsíc a záře lamp. Pod nimi tancují sněhové vločky. Líbí se mi ty pocity. Ta nicota. Noční město. Když vim, že se ráno probudim a vše bude zase jako dřív. Je zvláštní, jak moc se mi to líbí. Potloukám se jen tak městem, dřív jsem to vůbec nedělal, ale teď mám tak nějak pocit, že to je správné. Míjím bezdomovce. Nevšímám si ho a on mě také ne. Co tu hledám? Snad ji tu potkám. Ale nebuď směšnej! Co by tu dělala? Co by tu kterákoli dělala?! Další hip hopovej song. Přepínám na něco pomalejšího. A proud myšlenek se náhle rozjel na plno...

Bože, já to miluju. Nikdo tu neni a i tak stále doufám. Někde se ještě svítí. Tam nahoře v oknech. Zajímalo by mě, co asi dělaj, co si myslí. Jaké mají osudy a příběhy. Lidé ze starých domů, z periferií. Miluju noční město, ten klid a zároveň hluk, kde jsou všichni zlitý a sjetý, ty kluby a bary, kde lidé žijí a užívají si. Ale zároveň nesnášim tu beznaděj. Každej si chce užívat a každej pak brečí, jak je sám a jak je to všechno těžký. Je mi jich líto. Je mi líto sebe. A dostávám zase ten protivnej strach. Tohle všechno mám v hlavě a už nemůžu. Tak si dám panáka. Ale kde? Hele! Tady je hezkej nonstopáč...

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Ohlédnutí smíchané se strachem (pečeno při 250 stupních)

Následující text je trochu pesimistický. Proto by ho nikdo neměl číst, aby lidé neztratili iluzi, že jsem pořád jen optimista.

Uvědomil jsem si to až dnes. Když jsem přijel domu. Poprvé za tento semestr jsem se těšil domu. Těšil jsem se na to, co jsem měl i v Hradci, ale tady je to jaksi snesitelnější.
Co se dělo celý ten rok? Nebo spíše.. jaký je rozdíl mezi přibližně 17.12.2008 a dneškem - 17.12.2009? Co se změnilo? Zjistil jsem, že stejné pocity a tak debilní náladu jsem měl i před rokem. Za ten rok jsem toho prožil opravdu hodně. Dalo by se říct, že možná zatím nejvíc co jsem mohl. Byly chvíle krásné, nádherné a chvíle divné a strašné. Ale to je každý rok. Důležité je, co se změnilo, kam jsme se posunuli. A já mám strach. Strach, že se nic nikam neposunulo. Spíše se to vrazí zpět. Vám to nehrozí, vám přeji jen to nejlepší! Ale u mě je to prostě jiné. Letos. Na silvestra si lidé přejí "Ať je ten rok lepší než byl tento!". Před rokem jsem si myslel to samé. Byl lepší. Ale teď už ne.

Co chceš, tak za tím si jdi, je jedno co řeknou ostatní! Bohužel já nevím co chci. A možná vím, ale nechci si to připustit. Vím, co nechci. Taky vím, že činy jsou důležitější než slova, nebo tyhle písmenka, které tu teď čtete.

A nedovolte abyste si někoho rozmazlili :)


Dnes jsem se opravdu těšil domu.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Blog: Raport

Ahoj vážení čtenáři!

koukám koukám a nestačím se divit! Nárůst návštěvnosti okolo 200%. Jsem za to rád! Nepochybně je to tím, že se tu v poslední době objevuje jeden článek za druhým. Ono je totiž těžké psát v časech, kdy se nic neděje, než v dobách, kdy se toho děje až moc - někdy tolik, že si až přejete to na chvilku zastavit. Takže ještě jednou díky moc, že sem chodíte a snad se vám tu bude líbit i nadále. A když napíšete i komentář, tak to mám opravdu radost - asi největší :)

Možná jste si všimli, že v menu nalevo toho hodně zmizelo. Odstranil jsem odkazy na seznam a google, též také odkaz na "Oblíbené stránky". Info o mě jsem přesunul na konec celého webu, kde nebude tolik překážet :) a celkově jsem tak snad zpřehlednil chaotické menu.

Do budoucna chystám re-design webu, jelikož se mi takto zdá už "okoukaný" a po dvou letech si zaslouží změnu. Nebude to nic radikálního, akorát chci použít nové prvky, které se na podobě webu, kterou zde vidíte, rozjet prostě nedají.

Jinak se nám také blíží Vánoce :) Máte už dárky? Já jich už pár mám, bohužel nic pro rodinu a zrovna tam bych pár nápadů potřeboval. To bude zase nestíhačka. Do toho ještě testy a zkoušky a testy a učení a testy a... Nemám už ani čas přemýšlet nad "hloupostma" jako jsou přátelé, vztahy, posezení..

A ke všemu je mi všechno tak moc líto. Jo, přesně tohle! Jo a i tohle!

Takže to byl dnešní raport a já se jdu ponořit zase do ekonomie a dalších důležitých věcí.

PS: čím dál víc mě děsí jeden citát, který se mi plní čím dál tím častěji:

"Když budeš dělat dobré věci, lidé si nebudou jisti, že jsi vůbec něco udělal." - Jo, přesně tohle :D

U dalšího čtení zdar!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jsem jen...

Jsem veselý člověk
co se směje, když je mu krásně
a snaží se smát, i když poslední svíčka zhasne
Jsem smutný člověk
co si jen tak píše na svůj blog
a často mu připadá, že vede jen monolog
Jsem ftipný člověk
který je rád, když se lidé smějí
alespoň schová svůj strach o něco hlouběji
Jsem nudný člověk
občas, velmi zřídka, když nálada není
to jsem radši sám a padám do hlubokého snění
Jsem stydlivý člověk
čím více se ale známe, tím více to dokážu překonat
čím více se totiž známe, tím více se Ti chci otevírat
Jsem milující člověk
který když miluje, tak celým svým srdcem
který když miluje, tak jen Ty jsi jeho vládcem
Jsem snící člověk
co bude mít princeznu a hrad
ale stačí mi dívka, kterou bych tak moc chtěl milovat
Jsem osamělý člověk
co závidí spletené ruce na ulici
a každý pohled je pro jeho srdce smrtící
Jsem člověk
co dává, ale chtěl by také brát
který ublížil, i když byl milován
Jsem jen člověk
jako Ty.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Pod maskou

Umění je nakreslit obraz, i když se vám klepe ruka.
Umění je napsat báseň, i když došel cit.
Umění je být milován, i když v srdci máte prázdno.
Umění je smát se, i když vám už bylo líp.


Ano, napsal jsem to ve stavu mírně opilém. Ne, nenapsal jsem to pro tebe (ale možná kvůli tobě).

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Blog: Samota

Teď už chápu, že člověk je tvor společenský. Zešílí a nakonec ho samota zabije. Nejde tak žít věčně. Muž je jedna polovina a žena je druhá (tolerance nesprávnosti této rovnice je někde okolo 4 procent). Já už nevim, co jsem chtěl vlastně napsat. Jen to, že píšu. Píšu, i když se mi nechce. Píšu nezajímavé věci. Prostě jen píšu.

A vy víte co to znamená! Ó ano, VY to víte! (zapomněl jsem - přečtěte si tuto větu ještě jednou a při čtení si představujte hudbu z drákuly, nebo něco podobného)

To, co napíši (oprava:zkopíruji), sem nedávám z nějakého pocitu nutnosti a tak podobně. Jen se mi to opravdu moc líbilo. A v situaci, která nastala je to... smutné? Krásné? Tak si to užijte a ať se vám to také líbí.

"Jednoho dne pro mě budeš plakat tak, jako já plakal pro Tebe. Jednoho dne Ti budu scházet tak, jako Ty jsi scházela mně. Jednoho dne mě budeš potřebovat tak, jako já potřeboval Tebe. Jednoho dne mě budeš milovat, ale já Tebe už ne...!"

A jim tu spektrum (sem dostal od pojišťovny), tak třeba ze mě nebude prasátko (i tak se toho ale nebojim).

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Stihl?

Vítám Vás, své věrné čtenáře, opět zpět.
Jsem moc rád, že tu jste! Bez vás bych to už asi zabalil a dál si psal do šuplíku. Opravdu. Díky Vám to tu stále žije.

Teď se určitě ptáte, proč jsem zvolil takový začátek tohoto textu? Nebojte se. Vysvětlím, ale k tomu budu muset být trochu.. morbidní. Nepopírám, že jsem inspiraci k tomu, co budete dále číst, našel na blogu jistého pana.. budeme mu říkat "J".

"Zítra zemřete!" oznámí vám náhle doktoři. Je jedno proč, zkrátka to tak je. Máte necelý den života. Představte si ten pocit (zkuste to, i když je to těžké). Proč to ale píši? Protože chci polemizovat s pár otázkamima.

Nebo ještě lépe - představte si, že jste již po smrti. Jste jako anděl a díváte se na sebe, na svůj život a začnete přemýšlet. O sobě, o ostatních, o svých problémech, které se teď zdají být, tak hloupé a zbytečné, o svých láskách, které se naopak ještě více prohlubují a násobí. Díváte se na to všechno a máte hlavu plnou otázek.

Žil jsem naplno? Nepromarnil jsem pár šancí? Co kdybych se choval jinak? Co kdybych řekl toto a neřekl tamto? Co kdybych tehdy šel tam a nešel tam? Nepromarnil jsem náhodou svůj život, nebo posledních pár let? Byl jsem spokojený? Byla má práce dobrá? Měli mě lidé rádi? A co Ona?

Chci tu polemizovat s otázkou, jestli je dobré mluvit otevřeně s druhou osobou, co k ní cítím, jak na mě působí.. než předstírat, že se nic neděje a nalhávat si to i sobě. Mluvím tu o přátelích, partnerech, rodině.. Je lepší vše říct na rovinu, tak jak to je, než se přetvařovat a poté - až budete svýma andělskýma očkama sledovat svůj život - litovat dne, kdy jste mohli třeba něco změnit? Protože zde, bohužel, nikdo nebude věčně. Musíme si užívat každou chvilku. Všímat si maličkostí, jako je třeba jen nepatrný úsměv. Těm co máte rádi se nebát říct vše - říkáte jim to přeci proto, protože je máte rádi.

Nechtěli byste říci všem blízkým, co pro vás znamenají? Co si o nich myslíte a jak moc je máte rádi? Jak moc ji/ho milujete? Nebylo by to lepší, než se jen tak protloukat životem a myslet si, že "oni to stejně vědí" nebo že "jim je to stejně jedno"?

A jak mi jednou řekl jeden muž: Hele, život je jako návštěva, ta u tebe taky neni věčně a moc dlouho se taky nezdrží. Jednou prostě odejde. Ta návštěva trvá někdy 40 let, jindy 90 let - a tak si ji pořádně užij! Protože je to krátká doba na to, abys zažil vše, ale dost dlouhá na to, abys stačil zažít to krásné!

Přeji Vám, abyste žili život, jakoby Vás čekal už jen ten poslední den. Zavolejte rodičům, řekněte jim, že je máte rádi! Zavolejte své tajné lásce ze základní školy a řekněte jí, že jste ji tajně milovali! Hned teď! Tak držim palce a krásný život!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Litovel

Víte proč nesmíme ničeho litovat? Proč je to zbytečné a jen se kvůli tomu člověk trápí víc a víc?

Protože ve chvíli, kdy jste něco udělali, něco řekli, nějak se zachovali, tak v TÉ chvíli jste jednali podle svého nejlepšího úmyslu. V té chvíli to byla vaše jediná cesta. Jediná volba co udělat a vy jste se tak rozhodli. Rozhodli jste se proto, že jste si to v té chvíli přáli!

Nikdy nelitujte.. jen se poučte.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Zimní spánek

Víte co bych chtěl?
Chtěl bych umět psát a také umět skládat. Chtěl bych umět slova psát a také hudbu skládat. Hlavu mám plnou hloupostí a žádnou metaforu. Chtěl bych znát pár odpovědí a bojím se budoucnosti. Chtěl bych možná něco vrátit a možná bych to tak chtěl nechat. Však to všichni známe.
Chci umět milovat. Ale však já to umím. Napsal bych ji píseň a pro vás by se také našla. Tolik hloupostí jsem udělal a tolik bolesti roznesl. To jsem nikdy nechtěl a teď už je na všechno pozdě. Myslel jsem si, že nebudu tak naivní a přitom mám v tváři stále údiv. Chtěl bych nevidět znamení, protože si je vyložím podle sebe a hlavně jim nechci slepě věřit. Mám rád a miluji, tak jako každý a možná je čas si to tolik nebrat. Ale nechci být jako ostatní - bez duše, bez lásky. Sice píšu, jak moc si chci užívat a přitom tomu sám nevěřím. Chci milovat a být milován. Chci vidět správná znamení a věřit jim. Však já jsem jen snílek a nikdy nebudu frajírek. Mám rád romantiku, ale je jí čím dál méně. Mám rád lásku, ale už ji také moc není. Mám rád lidi a občas až moc.

Všichni jsou osamělí. Všichni jsou na tom ale stejně. Tahle doba je zvláští - stejně jako jiné doby.

Chci sníh!

Mám strach, třeba z toho co bude. A tak moc bych    chtěl..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!