Zobrazují se příspěvky se štítkemRozumování. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRozumování. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 22. července 2013

Máš chvilku?

Probudíme se, pláčeme, nevidíme, kopeme, plazíme se, vidíme, chodíme, křičíme, běháme, učíme se, mluvíme, odevzdáváme, dopisujeme, opisujeme, ponižujeme, kouříme, prolejzáme, pijeme, utrácíme, hledáme, objevujeme, ztrácíme, hledáme se, nacházíme, odcházíme, litujeme se, opíjíme se, pracujeme, jezdíme, odevzdáváme, plazíme se, slavíme, trháme, pomlouváme, lezeme výš, bereme, kupujeme, prodáváme, další nacházíme, milujeme, vychováváme, mlátíme, křičíme, radujeme se, rozbíjíme, platíme, staráme se, splácíme, řveme, utíkáme, klečíme, ležíme, vzpomínáme, zapomínáme,usínáme..

"Kolik je vlastně hodin? Vždyť vše uběhlo tak rychle.."
"Je právě teď! Nyní můžeš vše ovlivnit. Ne zítra a už vůbec ne včera. Teď. Zavolej, řekni, omluv se, seřvi, promluv, namaluj, sepiš, lehni si, zavzpomínej, promysli, přečti, odešli, uprav, vyhoď, urovnej, vytvoř, pomoz, usměj se.
Pamatuj, že tuto chvíli již nikdy nebudeš mít, nepromarni ji tedy pro včerejšek a nemysli tolik na zítřek.

Užij si jí.. ať neztratí svůj prchavý a pomíjivý smysl.
"



Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

sobota 1. června 2013

Když se váza rozbije

Narodili jsme se sami,

ale celý život se snažíme najít druhého. Druhého který zvládne to, co my nezvládneme. Který nás podrží a podpoří ve věcech ve kterých si nejsme jisti. On však je. Ten druhý, který nás doplňuje a my doplňujeme jeho. A často chceme zaplnit místo, které již jiný zaplnil před námi. A proto jsou občas hádky. Snažíme se zaplnit plné místo po svém. Ale nakonec to nějak stejně jde..

A pak.. když už jsme kompletní, nač dalších hádek? Nač dalších kompromisů? Pomalu se rozpadáme a hledáme někoho, kdo nás změní, rozbije a složí opět dohromady. Nesloží nás ovšem bez chyb. Plno prázdných míst zůstane nezaplněno. Chceme je pak vůbec zaplnit? Být opět kompletní? Máme na to ještě sílu?

Nakonec umíráme sami. Kompletní či nekompletní. Spokojení, či nespokojeni. S druhým či bez druhého.

A i přesto je skvělé být kompletní a možná se čas od času rozbít..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

čtvrtek 24. ledna 2013

Některé noci

Jak prodejce bez řečí
Zapluje do Tebe
Podbřišek Ti zabzučí
Podlaha vás už nezebe
Jeden sténá a křičí!
Druhý ne..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

úterý 4. září 2012

Vděčnost

Nikdy na mě nezapomeň!
Protože i kvůli mně jsi tam, kde jsi.
A protože kvůli Tobě jsem tam, kde jsem.

Já totiž nikdy nezapomenu..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

středa 23. května 2012

Občasný pocit

A někdy prostě přijde ten pocit nicoty. I když kolem mě zástupy. Chápeš? A flaška čehosi. Mysl a divný pocity. Došel jsem tak daleko a teď? Motivace pryč, už vidím jen velkou zeď. Snažíš se mi pomoct, jsi skvělá. Kéž bys mě však pochopila. Avšak jsi to Ty, kdo musí chápat? Nebo jsem to já, co chce neustále tápat? Ten, kdo chce být tu a tam bez úsměvu, bez výčitek či prostě nic, mít prázdnou hlavu? Ten kdo psal, když všichni se smáli, když lásky dobré se zdály. Kdo dlouhé měsíce nic nenapsal. Inspiraci mu někdo vzal. Spíš k ní nedával příležitost. A z toho měl velkou radost. Nyní však.. dost. Už píše a není to ničí vina. Píše a už to není hrdina..

To ta zeď! Tak nečekej a začni hned....

...zítra?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

neděle 12. února 2012

Samozřejmosti

Snad proto noc co noc alkoholem potlačujeme své pravé city, aby nás ty nepravé mohly ovládnout a měnit naše cesty. Abychom snad na chvíli uvěřili, že něco cítíme. Naivně si mysleli, že někomu na nás záleží. A tak si prošukáváme tu cestu tmou až do dalšího dne, abychom mohli střízliví vstát a než nalijem další sklenku se litovat, že jsme někdy, někde, zapomněli jaké to asi je si něčeho, opravdu vzácného a cenného, vážit!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

pondělí 9. ledna 2012

Zoufalství

Člověk dělá hrozné blbosti, když je zamilovaný. A ještě větší, když doopravdy miluje. Asi právě tak se pozná pravá láska. Když děláme věci, které bychom jinak, pro jinou, neudělali. Avšak všeho s mírou. Nikdy si tím nesmíme zdůvodnit naše zoufalé činy, úmorné bezvýznamné snažení a v různých případech i šílenství..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

středa 4. ledna 2012

Vzpomínková

Neexistuje dokonalá chvíle. Po zemi nechodí dokonalý partner. Lidé nevyrábí dokonalé věci. Nezažíváme dokonalou párty. Nestýkáme se s dokonalými přáteli.

A až když jsme staří, zpětně si uvědomíme, co všechno jsme možná promarnili, že jsme nežili naplno a nevyužili každou příležitost abychom nakonec měli alespoň dokonalý život plný dokonalých vzpomínek.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

sobota 24. prosince 2011

Když už teda jsou ty Vánoce tak..

Všem svým čteným čtenářům a čtivým čtenářkám, příjemným přátelům i přítulným přítelkyním, ale i nepřátelským nepřátelům..

děkuji ze srdce za Vaši přízeň. Za podporu, kterou mi dáváte! Děkuji.

Vám všem přeji..

pohodovou pohodu, krásnou krásu Štědrého dne, láskyplnou lásku i vypuštěné odpuštění. Přeji Vám jen to nejlepší. Silnou vůli i silné síly. Hodně odhodlání do věcí nových a plno vzpomínek na věci minulé. Ať máte chuť vytrvat a bojovat i po pár zdárných nezdarech. Nechť máte touhu do všeho jít hlava nehlava. Ostatně nevzdávejte se kvůli ostatním, nenechte si nechat od nich podlomit holá kolena. Ať se dokážete postavit svým hrůzným hrozbám a strašným strachům. Ať zapomenete opomenout své přátele. A na ty, co tu s námi želbohu nejsou, si vzpomeňte tu a tam zavzpomínat. Važte si své rodné rodiny, není nic cennějšího. Ať máte skálopevné zdraví, které nedokáže nic pokořit..

ale hlavně Vám přeji ať nezapomenete milovat.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

úterý 23. srpna 2011

Moderní romance

Čtením tohoto (a následného) textu potvrzuješ, že je Ti víc jak 18 let!



Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

pondělí 22. srpna 2011

Růžové brýle?

"Stačí pár barev na papíře a hned vznikne dojem, že je něco i za jeho okrajem.
Stačí pár příhod v životě a hned se zdá, že je něco i po něm.
"
To samé se dá říci i o vztahu, kde stačí pár hezkých slov a objetí..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

úterý 12. července 2011

Typologie osobnosti podle Hervyho

A kdopak jste vy? Najděte se také!



Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

čtvrtek 7. července 2011

Nemít možnost volby znamená "štěstí"?

Dnes to zkrátím. Opět budu moralizovat, opět budu dělat chytráka a hrát si na Freuda.

Nemožnost volby. Nemít dostatek možností, nemuset se rozhodovat z tolika možných cest - to nás dělá šťastnými.
Naše doba je uspěchaná a každý hledá své vlastní štěstí. Každý je egoista. Máme mnoho cílů, ideálů, představ, očekávání. Čím jsme jako lidstvo vyspělejší, tím více máme možností, cest, jak tyto cíle naplnit. V každé chvíli života se můžeme rozhodnout co uděláme ("Je už tohle ten pan Pravý? Nebo tamten?" "Mám vzít tu práci v cizím městě? Nebo radši tuhle?"). Bohužel (bohudík?) díky mnoha možnostem, se musíme vždy rozhodnout pouze pro jednu z nich a zbytek nechat za sebou, v minulosti. Už jsme se přeci rozhodli. Nemůžeme vrátit čas, nemůžeme vrátit to, co se stalo. S větším počtem různých možných cest, vzniká po výběru té "nejlepší" mnoho cest nenaplněných, padlých. A na ty vzpomínáme. To je to naše časté "Co kdyby..". A těch "Co kdyby.." je čím dál tím více.

Snažíme se najít a získat štěstí, ale nevidíme, že štěstí už jsme našli. Více a více se od štěstí odvracíme. Se slepou honbou za ním se pouštíme do dalších cest, po kterých zbudou jen prázdné myšlenky "Co kdyby..". Díky tolika možnostem..

Pokud bychom dokázali vrátit čas, byly bychom stále nespokojeni, vždy by se našlo něco, co bychom chtěli změnit. Díky tolika volbám, variacím. (nepřipomíná vám to honbu za ideálním tělem? např. plastické operace?)

Je to právě nemožnost volby, nemožnost vrátit věci, situace, lidi, To nás dělá šťastnými.

Pokud budeme stále přemýšlet nad svými rozhodnutími, nikdy nebudeme šťastní. Nikdy si nepřipustíme realitu, to, co právě probíhá a nikdy si tu realitu neužijeme.

Shrneme si to: čím méně máme možností, tím jsme spokojenější, šťastnější.

Tak na to kašli a buď šťasný, člověče!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

pondělí 27. června 2011

Výpadek proudu

Občas se stane, že se na Vás navalí tolik věcí, myšlenek, otázek, nevyřešených hádek, možností, rozhodnutí, nepochopení a ignorace, že jediné co můžete udělat, to jediné co Vám ještě zbývá, na co máte sílu, je vypnout. Vykašlat se na to. Nikomu o tom neříct, neporadit se, nesdílet ten tlak. Být sám se sebou. Uzavřít se a vyčkat až budete mít zpět svou ztracenou energii, urovnané myšlenky a budete uklidněný. Někomu se to stává každý den při sebemenším náznaku problémů, jinému se to stane jednou za život. Ale zkrátka občas se to stane..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

sobota 19. března 2011

Zabíjí internet hudbu?

Zamyslete se a řekněte, kdy jste si naposledy koupili originální CD Vašeho oblíbeného interpreta nebo kapely? Před rokem? Včera? "Já někdy dal prachy za tu stříbrnou placku?" "CD? Dědo, dneska frčí mp3..!"

Nyní jsme v době všech možných internetů, googlů, iŤůnsů a podivných souborů s příponou mp3. Již nepotřebujeme staré CD placky. Musíme pro ně do obchodu, zdlouhavě vybírat, zaplatit dosti vysokou cenu, dojít zpět domu, nejlépe v dešti, a doma zjistit, že tři-čtvrtiny alba se nedají poslouchat, zbytek se Vám radši líbí, protože jste kvůli němu investovali tolik sil a peněz, že si radši lžete, že?

Pokud si ovšem album stáhnete, tak zaplatíte jen zlomek ceny klasického CD nosiče. Pokud půjdete ještě dál, tak nezaplatíte vůbec nic. Klik, klik a máte celé album, ba dokonce celou diskografii i s videi. Poslechnete. Polovinu smažete hned, druhou až za měsíc, až se oposlouchá.

Proč ale internet zabíjí hudbu? Je to jednoduché. Jaký vztah má pro Vás písnička, kterou stáhnete, poslechnete, líbí se Vám prvních 20 poslechnutí, ale pak jí znenadání nemůžete ani vidět! Protiví se Vám, smažete ji a stáhnete jinou a koloběh událostí jede nanovo. Celý týden, celý měsíc, rok... Hudba se najednou konzumuje. Lidé neposlouchají texty. Texty je nezajímají. Důležitá je melodie a "cool" provedení. Stáhnout. Poslechnout. Zahodit. Díky tomu se interpreti snaží chrlit co nejvíce písní, co nejrychleji. Nehledí na kvalitu, ale na kvantitu. A hudba je horší a bez inovací.

Díky CD plackám mají lidé k albu vztah. Nekupují si pouze hudbu. Kupují si obal, fotky, texty, grafiku, nápady onoho umělce, vše zabalené do krásné krabičky. Přijdou domů a pustí si všechny písně. Pečlivě poslouchají každé slovo, každý nástroj. Je to umění a oni si ho dokáží plně vychutnat. Po pár letech se k albu rádi vrací a vzpomínají a pouští si ho stále dokola a dokola aniž by se jim ohrálo. Navíc v textech objevují další inspiraci a myšlenky, které jim dříve byly skryté. A v neposlední řadě podporují interpreta, jehož písně mají tak rádi.

Ale jako vždy - nejlepší cesta je ta uprostřed. Písně poslechnout on-line a po úvaze si je koupit "zabalené". Rozdíl poznáte až z CD a kvalitní repro-soustavy. Až si budete pročítat booklet měnit v mechanice disky a uslyšíte každý nástroj bez šumu a v nejlepší kvalitě, tak pak poznáte kouzlo originálních cédéček.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

pondělí 14. března 2011

Zamilovanost

Je to zcela pravdivé. Člověk se zamiluje tak intenzivně, tak vášnivě, tak hluboko, jak jen to v dané chvíli on sám potřebuje.... Je to krásné, je to sobecké. Je to intenzivní, je to nádherné..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

sobota 12. února 2011

Mažu Facebook účet.. pomalu, ale jistě

Je tomu již pár týdnů, možná měsíců - koketuji s myšlenkou smazat si Facebook účet. Vždy to byl nápad, který se tak rychle objevil, že ještě rychleji zmizel.

Je mnoho různých řešení jak docílit zamezení přístupu a nebo smazání Facebook (dále jen "FB") účtu.

  • Alzheimerova metoda - spočívá v tom, že si otevřeme v PC poznámkový blok a poté zběsile mlátíme do klávesnice.. hlavou. Vznikne výsledek podobný tomuto: "locihgnyiuhgn". Tento kód poté zkopírujeme a do kolonky na změnu hesla na FB toto vložíme a pro potvrzení vložíme podruhé. Samotné heslo neukládáme v prohlížeči a dokument v poznámkovém bloku neukládáme!! Pro maximální efekt doporučuji tento postup provést i na vaší e-mailovou adresu (časem totiž budete mít nutkání kliknout na odkaz "zapomněl sem heslo, mám asi alzheimera a tak mi pošli nové heslo na mail"

  • Metoda: "Kde sem včera byl a co sem tam dělal?" - metoda jistě nejčastější a ještě více jistě nezáměrně provedená. Při její realizaci si totiž ani neuvědomujete, že ji děláte a zjistíte to až při probuzení, a to když budete chtít všem nutně říct, jak je vám zle a jak už nebudete pít. Při prvním pokusu o zadání hesla to vzdáte a usnete. Po hodině a dvou pokusech vylézt ze země na postel opět otevíráte notebook a opět marně píšete staré známé heslo. Marně. Najednou vidíte zcela jasně část včerejšího večera - vzpomínky na jednu kalbu, prohlížení fotek z ní, skvělý nápad na změnu hesla, realizace skvělého nápadu, zapíjení skvělého nápadu, zkouška skvělého nápadu.. A nyní zjišťujete, že skvělý nápad funguje! (doporučuji skloubit s Alzheimerovou metodou zabezpečení e-mailu)

  • Metoda: Kamarád taky rád - spočívá zkrátka v tom, že vám přihlašovací údaje změní kámoš. Klady jsou zcela zřejmé - tu těžkou práci nebudete dělat vy! Zápor, pokud se to tak dá vůbec nazvat, je například to, že se nyní za vás může kámoš vydávat, psát statusy, komentovat fotky, rozesílat zprávy a chatovat s tou holkou, kterou máte v přátelích jen proto, že její bratr chodí do školy, kam chodí i dcera vašeho souseda, kterého jste ještě neviděl, ale kámoška vaší přítelkyně o něm kdysi mluvila. U této metody se pozná charakter člověka, kterému tuto těžkou úlohu svěříte. Též se prokáže, že této příležitosti každý využije ve svůj prospěch.

  • Nudná metoda - název je jasný. Je to nudnej způsob. Na FB klikněte na "Účet - Nastavení účtu - Deaktivovat účet" a tam jen prostě zkrátka a dobře jo jasný... Nic víc, nic míň. Pak jen musíte počkat 14 dní ve kterých se na účet nesmíte ani jednou přihlásit. JAkmile to uděláte, proces deaktivace se zruší a nebude platný (toto platí i pro vaše miloučké mobilíky - pokud si stahujete stavy do mobilu, fotky atd. vypněte tyto aplikace, narušují deaktivaci účtu!). Je to zkrátka nudná metoda.

  • Doporučuji: Pomalá, ale jistá metoda - Tento způsob je skvělý v tom, že si pomalu zvykáte na to srdceryvné "odloučení" s fejsbůkem. Zkrátka a dobře, tuto pomalou metodu nebudu nijak natahovat. Rovnou vám ji popíši, bez zbytečných příkras. Zkrátka rovnou na věc! Bez keců! Bez trapných natahovacích keců! Říkal jsem vám, že nerad chodím okolo horké kaše?

    F(l)inta je v tom, že účet jakoby nesmažete i hned, ale po částech. Pomalu, zlehka, ale důkladně a efektivně. Nejdříve je dobré si udělat zálohu profilu. (Účet-Nastavení účtu-Stahování informací. Zde si vše pročtěte a zadejte požadavek na stažení informací. Data se budou připravovat, trvá to několik hodin až celý den - stránku můžete vypnout a vrátit se k tomu později - Celý balíček má i několik set MB dat) Záloha je hotova a my můžeme mazat veškeré informace o nás, znepřístupníme fotografie a obrázky v nastavení soukromí (nebo rovnou smažeme) - uvidíte kdo vám ve skutečnosti kouká na profil (lidé se začnou ozývat), promažeme přátele - zbudou nám pouze lidé, které potřebujete (studium, práce) a lidé se kterými se vídáte a pak lidé, které tam prostě mít musíte (celebrity and other stuff...). Dále vystupte ze všech skupin a všechna členství zrušte. Publikujte co nejméně obsahu. Časem smažte všechny přátele. Zůstanete sám/sama..

Poté jděte sem: odkaz. A celý Facebook kopněte do prd*ele! Zkuste pak jít ven a pozvat tu dívku, o které tak sníte, na kávu. Nebo zaklepejte tomu klukovi, o kterém tak vyprávíte kamarádkám, na okno při cestě ze školy.. Je to hezčí než šťouchání a lajkování statusů. A říkejte lidem jak moc je máte rádi a jak jste šťastní, že můžete být s nimi..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

sobota 5. února 2011

Být navždy mlád a šťastný

Co říkáš na nové logo? Líbí/nelíbí? Budu velice rád za kritiku v komentářích. Ale zpět k tomu, co Ti chci napsat...

Píseň k poslechu u textu: Train - Hey, soul sister

Mám málo času. Stále sám sobě říkám jak málo času mám. Nestíhám. Slyším to od rodičů, po přátele až přes přítelkyni k učitelům. Všichni mi říkají totéž. Nejsem moc dochvilný. Mám nepořádek v čase. Stejně tak to je s věcmi na bytě. Ale největší "bordel" mám v hlavě. Myšlenky. To jsou ti nejzákeřnější tvorové na zemi. Vplíží se v tu nejnevhodnější dobu a.. zkazí vše. Soustředíte se na učení - najednou přemýšlíte nad složitostí této lepící pásky a proč jen jste si toho předtím nikdy nevšimly. Sbíráte odvahu oslovit tu krásnou slečnu u stolu - najednou se prohlížíte v zrcadle na stěně a hledáte výmluvné důvody k nenavázání kontaktu, jako například přítomnost spousta přihlížejících okolo. To dělají myšlenky.

Já jich mám na rozdávání, ale vsadím se, že vy též. Každý to tak máme. Ale přeci jen vidím výjimky. Lidi, kteří jsou stále veselí, plní energie, vždy, všude, za každého počasí. Je mi na nich něco podezřelého, ale je to spíše malá závist, kterou vůči nim mám. Jakoby žili pro dnešní den a co bylo včera již není a co bude zítra? - To bude přeci až zítra. Nestarají se a jsou šťastní. Doufám. Žijí dneškem. Netíží je vzpomínky na minulost, nebo myšlenky na budoucnost. Tyto věci si nechají na doma. Až budou osamotě. Ale v onu chvíli vše hází za hlavu a jen si užívají.

A možná se pletu a je to jen maska. Maska, kterou mají tak pevně a dlouho nasazenou, až zapomněli, že si nějakou kdysi vzali. Já bych jen rád věděl, kde se dají koupit, protože pak by mi to spoustu věcí ulehčilo a už bych ani nemusel psát tento blog. Neměl bych důvod se "vypsat". V hlavě bych měl klid a vzrůšo by bylo každý den tam venku.

A nebo mi jen nějaká taková duše chybí.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

pondělí 22. listopadu 2010

Životní monolog

Text jsem mírně upravil, jedná se o přepis z filmu "2 Dny v Paříži". A opravdu se mi tento monolog líbil a dotkl se mě.

"Výsledkem naší čtyřhodinové diskuze bylo, že není lehké akceptovat partnera takového jaký je, se všemi chybami a slabostmi. Jack se mi přiznal, že má strach být odmítnut, když mi odhalí svou duši. Aby jsme se skutečně milovali, museli by jsme o sobě vědět všechno. I když to není lehké. Takže jsem mu řekla pravdu a to že jsem ho nikdy nepodvedla. Řekla jsem mu také, že jsem byla u Mathieua. Nezlobil se protože se vlastně nic nestalo.
..
Představa, že se nevzdám při prvních problémech mi připadla velmi těžká. Řekla jsem mu že bych nemohla s jedním mužem strávit zbytek života, řešit problémy.. Byla to lež, ale řekla jsem to. Zeptal se mě, jestli nejsem veverka, která sbírá muže jako ořechy, na studenou zimu. Přišlo mi to legrační. Pak řekl něco, co zranilo mé city. Tón se drasticky změnil. Pak jsem ho nepochopila.

Myslela jsem, že už mě nemiluje a bude se chtít rozejít. Pořád mě fascinuje, jak lidé nejdřív šíleně milují a pak nic. Nic. Tolik to bolí.Když mám ten pocit, že mě někdo chce opustit, ukončím to jako první, ještě předtím než si všechno vyslechnu, než by to snad udělal on. Tak to je. O jednoho víc, o jednoho míň. Další zbytečná milostná avantýra.
..
Jeho jsem ale skutečně milovala. Když myslím na to, že je to pryč a už ho nikdy neuvidím... Možná se někdy potkáme, s novým přítelem a přítelkyní, dělajíc, že jsme se nikdy dřív neviděli. Pak na sebe budeme zřídka vzájemně myslet až se úplně zapomeneme... nebo skoro.
Je to vždy stejné: Rozchod, zhroucení, opíjení se, seznámit se s novým mužem, šukačka, jen aby jsme zapomněli na toho pravého. Pak, po pár měsících totální prázdnoty, hledá člověk opět pravou lásku. Člověk hledá zoufale všude a po dvou letech osamělosti potká člověk novou lásku a přísahá, že to je ten pravý. Dokud zase není pryč.

A pak je tu jeden měsíc v životě, od kterého už člověk nesnese další rozchody. A dokonce, když vás ten člověk 60 procent času rozčiluje, nemůžete bez něj žít. A dokonce když vás každý den budí jeho kýchání, pak člověk miluje to kýchání víc než polibky kohokoli jiného.."

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

čtvrtek 16. září 2010

Pomíjivost

Ruce se svíraj
podbřišek brní
nohy se proplítaj
ta chvíle vzrušení.

...

Nohy se klepou,
žaludek svírá,
ruce se třesou,
radosti ubývá.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!