Hledám, ale stále nic

Hledám, ale nenacházím.
Hledám a když najdu, tak přeci jen...
Hledám, ale pozbývá to smysl.
Hledám i když je noc nebo den.
A když najdu, jako kdybych nenašel.
Asi přestanu, třeba někdo jiný hledá.
Třeba najde.
Přestávám.
Ale stále hledám.
Přestávám.
Smysl toho neznám.

A tak hledám a stále... (viz. název článku)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Sněhová polemika nad možnostmi skříně

Je na čase to tu zase trošku nakopnout! Vše se zase mění. Lidé se mění, a to dost. A nebo jsou stále stejní, ale náš pohled na ně se liší. Ale o tom to dnes neni. Jen se vrátím k těm změnám. Dnes začalo konečně opravdu pořádně sněžit! Je to krása. Ale o tom to dnes také není. Zajel jsem si na místní letiště a povím vám, je to nářez. Sranda to je, ale jen na letišti. Nikde jinde bych to nezkoušel. Ale... o tom to dnes také opravdu není.

Je na čase to tu nakopnout. Tohle je můj výtvor pár let starý, kvalitní rozbor skříně. Snad se vám bude líbit.

Skříň
Autor: Hervíř Petr

      Pro většinu z nás je skříň věc, kterou denně využíváme. Ukládáme si zde knížky, oblečení, knížky a jiné věci včetně oblečení. Ale jsou mezi námi i tací, kteří ještě nikdy v životě neviděli a nevyužívali rozmanité možnosti skříně. A právě pro ně je tu odborný popis skříně.
      Skříň může být tvořena z různých materiálů, ale nejčastěji je to dřevo. Musí být velmi pevné, aby při první větší zátěži, která je vyvolána zemskou přitažlivostí a nějakým předmětem, nejčastěji to je kniha, oblečení a nebo kniha, neprasklo. Skříň je sestavena z několika desek většinou obdélníkového tvaru, které mohou být vysoké i dva metry (občas dokonce i tři metry). Vždy platí pravidlo „vyšší zdi“, kdy zeď a následný strop by měly být vyšší než výška skříně. Obyčejná skříň má obvykle tvar kvádru, ale existují i skříně tvaru krychle. Velice důležitou, ale zanedbávanou, částí skříně je stabilita. Desky musí být velmi pevně přibity, aby nedošlo k rozpadu skříně a k následnému vysypání knih, oblečení a všeho ostatního.
      První věc, které si na skříni všimnete, jsou chlopně (v různých publikacích pod výrazem: dveře), které jsou ke skříni připoutány pomocí kloubů (tzv. panty). Počet dveří může být od jedné do X (přičemž „X“ je konečný počet dveří). Dveře se otevírají většinou ven, dovnitř se otevírají málokdy, buď byla skříň za tímto účelem vyrobena, nebo se panty omylem našroubovaly obráceně. Dveře slouží k uzavření skříně a také proto, aby ze skříně nevypadalo to, co jsme tam dali. Dveře jsou odvykle ze dřeva, ale bývají i ze skla. Uvnitř skříně jsou ještě police, které jsou také ze dřeva popřípadě z jiného materiálu a bývají přibity ke stěnám skříně. Poslední věc, která skříň dělá skříní jsou zásuvky, lidově řečeno šuplíky. Ty překvapivě slouží k úschově nejrůznějších věcí (knihy, oblečení, knihy a podobně). A nebo jako postýlka pro miminka.
      Skříň je zázrak techniky a obrazem veškeré dovednosti člověka. Vždyť co jiného nám poskytuje tolik možností, jako právě skříň! Až fascinující je představa, kolik hlav se muselo dát dohromady aby vzniklo něco takového. A proto vzdejme holt skříním, skříním minulým, dnešním i budoucím, neboť jen ony budou navždy s námi.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Už přes rok s Vámi!! + Bonus

Je tomu už opravdu rok, co jsem začal psát tento zápisník. Je to až neuvěřitelné. Ale nebudu se tu rozplývat nad rychlostí času, nýbrž bych shrnul co se tu vlastně dělo, jaké byly změny, návštěvy a vlastně vývoj této skromné stránky.

• 21.říjen 2008 - tento den se zapíše do historie jako den, který se navždy zapsal do historie!


• Má prvotní myšlenka, jakým směrem se bude zápisník ubírat, byl jasný. Aby to mělo hlavu a patu - no to moc ne. Aby to bylo částečně ftipné - Jo, určitě. Psát o tom co s děje okolo mě - vlastně taky.


• Proč jsem vlastně začal psát? Může za to BrokenAngel, který si psal svůj blog a mě se zachtělo dělat něco podobného.


• Psal jsem opravdu vše co mě napadlo. Ale zvláštní je, že když si ty starší články čtu, tak se u nich směji, jako kdybych je viděl poprvé - člověk na to postupně zapomene.


• Postupem času jsem začal psát trochu "smysluplněji a aby to mělo už nějakou myšlenku.


• Když to ale čtu, tak jsme psal dost hrubě. Nemyslím teď hrubki/y, ale hrubou formou. Za to se chci apologizovat


• Psal jsem asi o všem, co se zrovna dělo.


• Pak jsem se snažil vložit do toho nějakou myšlenku, ale ne vždy se to podařilo.


• Začal jsem vkládat různé povídky, slohy a tak. Ale ne často, aby se z toho nestala sbírka slohů a věcí ze školy.


• Bohužel jsem poslední dobou sklouzl do stereotypu a psal nesmysly, jeden za druhým. Bylo to dáno tím, co se dělo okolo mě a já jen potřeboval napsat pár vět. Díky tomu jsem asi také přišel o pár čtenářů, ale snad se vrátí.


• No a teď začíná nová etapa.

Design

• Design stránek nejprve nebyl nic světoborného. Ale jelikož na designu stojí a padá web a návštěvnost, tak jsem tomuto tématu musel nějaký čas věnovat.


• Pozadí webu bylo fádní a neoriginální, ale já našel jedno krásné pozadí a to jsem "ukradl".


• Dále jsem upravoval levé menu, kde postupem času utvářelo docela dobré klima. Nové menu jsou například "Vyhledávání" nebo "Autor jinde".


• "Archiv zápisníku" jsem přesunul na konec stránky, protože podle mého to není tak žádané a zbytečně by to zabíralo místo v hlavním menu.


• Postupem času jsem změnil krapítek design začátku a konce stránky, kde jsem přidal dva ornamenty.


• Již od začátku na stránce fungují odkazy, kde si můžete přidat tento web na seznam, nebo google. Nebo do oblíbených.


• Kapitolou samu pro sebe je hudba na webu. pro mě je hudba dost důležitá a chtěl jsem ji dát i na web. Nějaký jednoduchý přehrávač, aby si ho mohl čtenář zapnout a aby nerušil. Pár měsíců mi tu jeden fungoval, ale po chvilkovém poblouznění fungovat přestal. Od té doby tu zatím žádný nemám, ale chystá se!


• Též se snažím při každém novém článku změnit podnadpis zápisníku (text, který je pod názvem webu) - tyto popisky naleznete na konci tohoto článku.


• Jedna z poslednch změn se týkala mé "působnosti", protože jsem si založil ještě weblog, na kterém jsem občas aktivní.


• A též se bavím tím, že dělám nečekané věci, například jeden týden jsem kompletně změnil design na něco příšerného, křiklavé barvy, žlutá barva. A podnadpis blogu zněl "Podzimně-letní poblouznění". Až tu na něco podobného narazíte, neděste se. Ono to přejde.

Tak do ufám, že vy, stálí čtenáří, jste se třeba něco nového dozvěděli a odslavujete se mnou toto významné jubileum. A již slíbený bonus a seznam všech podnadpisů, které jsem kdy použil. Užijte si je a Děkuji vám za vaši věrnost :)

Podnadpisy:

-Různé tlachy a myšlenky, které jsou formou i myšlenkou úplně někde jinde, než mají být a jeho autorovi to nedělá moc velké starosti.
-Psáno klávesnicí. Čteno očimami (snad).
-Svoboda Tibetu! Zachraňte Afriku! Velcí brouci útočí! Kupte si zmrzlinu!
-Blog o všem, pro všechny, o všech, o čemkoli a o ničem.
-Ctrl + D usnadňuje a prodlužuje život!
-Pravidelná dávka emocí!
-Pravá od Mattela!
-S novým článkem nový podnadpis! - Tentokrát v HD kvalitě
-Nezakládejte oheň v blízkosti vašeho PC! Web má velmi hořlavé pozadí!
-Nejserióznější blog o křečcích na českém internetu.
-Dobrý den, prsa ven!
-Rock a metal hýbou světem, hip hop nechme malým dětem - nesouhlasím, ale je to hezká říkanka
-"Stará se o mě stará" je češtinářsčský paradox!
-Zápisník všech, kteří... "Ne, to je blbost! Fakt trapný podnadpis! Raději už nic psát nebudu."
-Začíná mi svatý týden... již nic ftipného nebude. Tohle je vážná věc! muhehe
-Právě prožívám svůj první svatý týden... Je to krása.
-Štěstí přeje připraveným... (ale co ti druzí?)
-Kdo pozdě chodí, až se ucho utrhne...
-Kdybyste tak věděli...
-Nový song - přímo pod tímto textem!
-Rok, ve kterém člověk nevyrazí do zoo za brtníkama, je nutno pokládat za ztracený.
-Po delší pauze je tu další nepřekonatelný článek!
-Za každý Váš komentář si můžete další napsat úplně zadarmo
-Čekujte mojí fotogalerii - najdete ji v menu... čmuchejte
-Podzimně-letní poblouznění
-Zpět do normálu
-Psáno podle skutečných událostí, které se nestaly
-Nejserióznější blog o křečcích a návnadách na sumečky na českém internetu.
-Back to basic. Konečně :)
-Už přes rok s VÁMI! Děkuji!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Pravda je jen jedna...

...a někdy bolí, takže je dobré ji znát?

Každý člověk má okolo sebe pár lidí, kterým věří, kterým se svěřuje, se kterými tráví dost času atd atd... Ti nejbližší (když nepočítám rodinu, která je mnohdy z tohoto kruhu vyškrtnuta úplně). Od nich se čeká, že k vám budou upřímní. Samozřejmě, že vám neřeknou vše, někdy třeba ano, ale podle mého skromného názoru, se vždy najde situace, kdy je lepší trochu zalhat. Ale o tom dnešní slyšení není.

Bavíme se o "situacích", ale tam je občas lhaní pochopitelné a omluvné. Ale co charakter člověka? Co jeho chování? Když člověka poprvé potkáte, poznáváte se a zpočátku nevidíme skoro nic. Jen - a to se stává velice často, až bych řekl pořád - jen přetvářku. Až pokud toho člověka chceme více poznat, trávíme s ním více času, zjišťujeme jaký vlastně je, více se nám "otevírá", zjišťujeme na něm chyby. Nebo ne "chyby" ale něco co nám trochu vadí, ale ten člověk o tom neví. Neuvědomí si to, a je to v pořádku, protože kdyby si to uvědomil, tak se tak přeci nechová.

Když tedy někoho více poznáme, zjistíme, že toto a tamto nám trošku vadí, ale nejsme sobečtí, nehledáme to špatné záměrně. To NE! Jen je to věc (povaha, vlastnost) bez které bysme se u té osoby klidně obešli. Je správné to tomu člověku říct? Když už se znáte opravdu dlouho a hodně jste spolu prožili? Nebo když se znáte jen krátce, ale už se něco rýsuje. Muže ho to velice ranit a dotknout se ho. Třeba s vámi přestane mluvit. Když řeknete pravdu, co si přímo myslíte, neohrozí to snad vaše přátelství? A zároveň si musíte uvědomit, jaké by to bylo, kdyby on, nebo někdo jiný, vám řekl pravdu (a to je velice relativní pojem) o vás. Jestli byste se stáhli do sebe a nenáviděli ho (předpokládám, že by to bylo opravdu tvrdé), nebo byste byli rádi.

Ono totiž zlepšit se, aniž by vás kdokoli "ohodnotil" je prakticky nemožné. Měli bysme sice svoje vzory, ke kterým bysme se snažili přiblížit. Jak oblékánim, tak mluvenim, chuzí, a tak.. Ale to by bylo asi tak vše. Mohli bysme mluvit, jako ti nejtrapnější v celé vesnici, chovat se jako blbci. Když by nám to nikdo neřekl, tak se tak budeme chovat stále. Ale každý se jakž takž naučí tohle ovládat, aby vypadal na první pohled dobře. Vetšinou, ale na pohled druhý, třetí a další už jsou vidět právě nějaké "kazy". A ty se můžou také napravit, ne?

Ale jsme u toho. Promluvit si o tom? Nebo to přehlížet?

Třeba já osobně bych moc rád věděl, co si o mě lidé myslí. Blízcí přátelé. Ale ne věty typu "Jo si fajn" nebo "Jo, si dobrej" nebo "Hmm.. trapák". Ale aby to bylo více do hloubky. Mám rád upřímnost v blízkých řadách, protože jen tak se dokážu zlepšit. A kritiku beru s nadšením, ale ta kritika se musí myslet upřímně.

Ahoj

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!