Nehybně stojím. Čekám co se bude dít. Najednou rána a po ní druhá. Tisíce, snad i milióny světýlek se rozzáří ve tmě přede mnou. Je Krásná noc. Nebe bez mráčků a hvězdy a ty světýlka, co lidé jim říkají "ohňostroj", prosvětlují okolí. Lidé vzhlíží na tu nádheru. Ale má hlava se nezvedne. Pro mě je to nádhera, ale já nádheru vidím jinde. Vidim ji ve tváři toho pána a té slečny, kteří stojí vedle mě. A v úsměvu té staré paní naproti nim. Za mnou se ti ukřičení kluci náhle ztišili a s otevřenými ústy sledují dění na obloze. A najednou je ticho... Dva tatínkové mají na zádech své dvě dcerky, které natahují své malinké ručky ke světýlkům. Je ticho a jen ony se smějí. já pláči...
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
pátek 22. května 2009
Radost
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
No, to to trvalo, ale teď vážně. Moc hezká momentka, kterých člověk tolik za život nezažije.
Duše jako ta Vaše je pokladem v dnešní bláznivé době. Já mám svůj blok do kterého také píši ;-) .
Jen tak dál,ať se duše básníkova těší z příjemného.
S pozdravem Čarodějka Míša
Děkuji Čarodějko, moc mě Váš komentář potěšil! :) Jsem rád, že se líbí.
Jen mi prozraďte Váš blog.. Rád bych si také něco zajímavého přečetl :)
Okomentovat
..Trochu slušnosti a podepisuj se pod svůj názor..
Anonymní?
-podepiš se alespoň do komentáře
Název/adresa URL?
-Do pole "název" vlož své jméno a do pole "adresa URL" svůj web (pokud máš)