Pohádka o koberci a štěňátku

Povím vám pohádku o koberci a štěňátku.

Byl jednou jeden koberec a něm stál prázdný hrnec.
Otec přinesl nové štěně, prý ho dostal po pradleně.
Děti si ho hladily, až mu ouška odpadly... skoro.

"Kam ho dáme? Vždyť je ještě štěně!" Tatínek byl smutný, protože bouda nebyla v ceně.
"Spát venku nemůže přece, uteče a utopí se v řece!"
S maminkou se radili, že prý nemaj finance! Tak ho na noc dáme.. "Třeba sem! Do hrnce!"

Děti radostí plakaly a hladily a hladily, štěňátko se začalo bát, jestli si vůbec ruce umyly.
Po večeři štěňátko, do hrnce spát běželo.
Zapomnělo ovšem na věc zcela jistě důležitou - před spaním odběhnout si za milou paní hygienou.

Ráno rodina pokojně vstala, jistě již tušíte, co v obýváku viděla.
Koberec, na něm hrnec, v hrnci štěňátko a vedle všeho loužátko.

Tento den se zapsal do historie domu, jelikož od té chvíle měl vlastní boudu.


To byl náš příběh o koberci a štěňátku, rada na závěr: kupte si radši chatku!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!