Pár chatů, dnů i roků, vzpomínek nazpět..

Svět se mění, jen jehlavanka a lidé zůstávají stejní. Stejný je i humor, který používají. Mám dokonce i pocit, že jsem kdysi tento "ftip" s jehlavankou použil na blogu v nějakém příspěvku. Již jsme ve věku, kdy je náš pohled na svět, mluva a celkově humor, již tak nějak stálý, bez větších změn a nedá se nějak drasticky změnit. A právě to mě dnes v noci tak trápí.

Myšlenka, že mi bylo s jednou osobou moc krásně. Bylo to bezprostřední a klidné. Hlava mi kompletně vypnula a nemusel jsem na nic myslet, když jsem s tím člověkem byl. Byl sem sám sebou, jako asi nikdy v životě. Nemusel jsem se starat o to "co řeknu" a "jak to řeknu", jestli tahle věta nebude hloupá a tahle moc drsná. Když se řeklo něco hloupého, tak jsme se zasmály a šlo se dál. Na těch pár dní, které jsme spolu prožili, na ty nezapomenu. Byť už se nedají vrátit zpět a snad ani zopakovat, tak vím, že jsme stále stejní. Ať budeme dělat co je v našich silách, ať se budeme snažit sebevíce se změnit, stále budeme ti mladí lidé, kteří jsou rozdílní a přitom dosti podobní. Každým krokem se smáli víc a víc a kteří si rozuměli až příliš.

Když si teď pročítám úryvky, které jsem si s onou osůbkou vyměňoval, tak bych to všechno vrátil. Byla to krásná doba. Ta doba se může kdykoli vrátit. Jelikož lidé se nemění.. Snaží se změnit. Tak moc se snaží změnit, až jim příležitosti proklouznou mezi prsty a zjistí, že jsou v kůži někoho jiného, a nejsou šťastní. A pak si začnou pročítat staré úryvky a doufají, že si i ten druhý něco podobného čte a chybí mu..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!