Příběh z restaurace

Proč se dva jdou najíst do restaurace, společně, když si nemají co říct?

8 slov za pár minut.

Vyměnit si nálady z restaurace. Třeba. Dlouhé pohledy do očí toho druhého. Kontrolování interiéru. Hrátky s cukřenkou.

Hezká hudba tu hraje. Viď?

A tahle píseň mi někoho připomíná. (Bývalého)

Co práce? Dnešní ranní déšť? Obojí špatný.

A co včerejšek? Nic.

Máš plány? Ani ne.

Viděla jsi něco zajímavého? Myslím že ne.

Už nesou jídlo. (Konečně)

Dobrou chuť. (Spíš "noc")

Jaký to máš? Dobrý. A ty? Taky.

Jsou pár? Nebo jen kamarádi? O co se tu snaží?

Proč se jdou společně najíst, když si nemají co říct?

Pomůže to? Pomůže jim to?


Popřejme jim tedy dobrou chuť a hezký život.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Vděčnost

Nikdy na mě nezapomeň!
Protože i kvůli mně jsi tam, kde jsi.
A protože kvůli Tobě jsem tam, kde jsem.

Já totiž nikdy nezapomenu..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Časovaná

A tak jsem se dostal až sem.
Holka mi pláče vedle
a já si jen nasadim černý brejle.

A mí vrstevníci?
Úživaj si plně mládí.
Sex a chlast s nima mlátí.

Prý přátelé?
Pravdu neřeknou vůbec do očí.
A s přetvářkou se k tobě ještě párkrát otočí.

A ti zamilovaní?
Vypadají tak šťastně, bezstarostně, nebo ne?
Přijde třetí, či i čtvrtý a do týdne na sebe zapomeneme.


Celá ulice? Mé okolí?
Chytří a na vše sto tisíc odpovědí mají,
ha!..však já taky a už brzy se mi to všechno zají...



Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Rychlovka

(doslova)

Kdo si? Jsi pěkná a víc mě nezajímá.
A kdo si ty? Pěknej, co mě osahává..
Proč jsme tu, víme moc dobře oba dva
a za deset minut utopíme vzpomínky do dna..



Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Nostalgická školní psaníčka

Začnu tím, co mám na srdci. "Lituju dnešní děti, dnešní mladou generaci." - jistě si tuto větu řekl někdy každý dospělý. Já je ale dnes doopravdy lituji. Jsem rád, že jsem prožil dětství jaké jsem měl. Jaké jsem ještě měl.

Našel jsem totiž dnes krabici plnou psaníček ze školních let. Jedním slovem: úžasné! Vrátil jsem se, jako žák, do třídy, ve které, po otočení učitelky čelem k tabuli, začala létat psaníčka. Malé papírky zmačkané, či úhledně zabalené s malou zprávou, nadepsané jménem pro koho byly určeny. Všichni jsme si pomáhali, přeposílali psaníčka přes celou třídu, obětovali jsme se při jejich záchraně když upadly na zem, někteří je otevírali, četli, při(pře)pisovali. Nikdy jsme neměli jistotu, že onen důležitý text dojde k příjemci a pokud už dojde, že nebude kompletně přepsán. Také učitelé totiž věčně dívající se k tabuli nebývali a velice rychle (až nadpřirozeně) se dokázali otočit zpět ke třídě, kde buď poletující papírky ignorovali, nebo je se zájmem a až šíleným výrazem chytali..

Byla to skvělá doba.

Úžasná.

Dnes? Facebook chat, twitter, sms, všichni jsou připojeni na stejnou wi-fi síť, pošlou si fotky, mp3ky, videa upnou na YouTubíčko a to je tak všechno. Ale i ti budou za pár let vzpomínat, jak se měli dobře a nová generace má zvláštní priority. Život jde dál..

Proč to ale píši?

Našel jsem totiž jedno psaníčko, které znázorňuje vše v jednom! Krásně jsem si při jeho čtení melancholicky zavzpomínal a uvědomil si, že jsem vážně šťastný, že jsem něco takového mohl prožít. Nechtěl bych si něco takového číst v logu z ICQ starého 10 let.

"Péťo! Máš zájem o Evičku?" Jméno jsem změnil

"ANO VELKÝ" Tyto dvě slova byly psány někým jiným a přeškrtlé mnou :-)

"Proč to chceš vědět?" Odpověděl jsem šibalsky :-D

"Protože jí taky líbíš ... ♥" Chybělo tam slovo, tuto větu psal tedy nějaký kluk..

"♥ Chceš se mnou chodit? ♥" Dle písma to připsal další kámoš.

...a i přesto jsem s tou dívkou nějakou chvíli chodil.


A co Vy? Také jste si psali psaníčka?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!