To když jsem si takhlenc za jednoho krásného odpoledne vyšel ven. Mohlo být, no tak okolo poledne, ale pár minut po něm, jinak by to nebylo přecejc odpoledne, že? Takže jsem si vyšel do parku, ale ještě než jsem vyšel ze dveří, dostal se mi do hlavy velký, skoro až zapeklitý, problém - Jaké boty si vzít? Mám si vzít sváteční? Jdu přeci do parku a zde se sváteční hodí. Do parku chodí lidé v hezkém oblečení a tak snad i ty boty.. Ale co když se mi zašpiní? Co pak? Neměl bych si vzít raději boty na obyčejné nošení ven? Ty když si zamažu, tak se nic neděje, dají se lehce umýt a vyčistit a vypadají pak jako nové, a i když tak třeba pak nevypadají, není přeci jejich účel vypadat nově, nýbrž zachovale. Jsou to přeci boty na obyčejnější nošení. Ale co mě na nich trápí je, že se do parku tak moc nehodí. Možná bych si měl vzít ty sportovní. Ale já přeci nesportuji už pár desítek let. Spíš si ty boty ani nenazuji, natož abych pak v nich šel do parku. Ale co třeba pantofle? Ale ne. Ne ne. V těch bych ušel sotva před před dům. Nic pro mě. Tak že bych si vzal nakonec ty sváteční? Přeci jen, do parku často nechodím a tak bych si je mohl pro jednou vzít. Nebo snad ty boty na normální každodenní nošení? Většina lidí tam v podobných botech bude chodit. A sice jsem dlouho nesportoval, ale nic by se nezkazilo ani s těmi sportovními...
...už pár minut tu stojím nad botníkem. Nu co.. Asi si místo parku půjdu lehnout.... Člověk to má těžké, na chvilku se vzdálí od pokoje a už na něj volá sestřička. To je tak, když máte zakázáno vycházet ven.
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
pátek 22. května 2009
Občas v parku
Radost
Nehybně stojím. Čekám co se bude dít. Najednou rána a po ní druhá. Tisíce, snad i milióny světýlek se rozzáří ve tmě přede mnou. Je Krásná noc. Nebe bez mráčků a hvězdy a ty světýlka, co lidé jim říkají "ohňostroj", prosvětlují okolí. Lidé vzhlíží na tu nádheru. Ale má hlava se nezvedne. Pro mě je to nádhera, ale já nádheru vidím jinde. Vidim ji ve tváři toho pána a té slečny, kteří stojí vedle mě. A v úsměvu té staré paní naproti nim. Za mnou se ti ukřičení kluci náhle ztišili a s otevřenými ústy sledují dění na obloze. A najednou je ticho... Dva tatínkové mají na zádech své dvě dcerky, které natahují své malinké ručky ke světýlkům. Je ticho a jen ony se smějí. já pláči...
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
pondělí 6. dubna 2009
Povídka: Dobrý skutek
Tak jsme se konečně rozloučili. Líbali jsme se celou věčnost, ale byla to nádherná věčnost. Byl bych s ní napořád. Poté mě pohladila po vlasech a popřála mi šťastnou cestu. Usmívali jsme se a já ji naposledy objal a polibek nás oba rozdělil.
Vlezl jsem do auta a nastartoval. Ona mávala a posílala mi vzdušné polibky. A až když jsem zajel za prudkou zatáčku, tak se dala na odchod ke svému nedalekému domu.
Wau! To je paráda! Hudba hraje na max! Samé pecky mi pouštěj do uší! Jedu si v klídku svých 110...
Byl už večer a projížděl jsem onou vesnicí častokrát. Ale nikdy jsem zde neviděl stát policejní auto, jak měří rychlost. Je ale pravda, že před vesnicí je dlouhá rovinka, kde to mladí dost často rozjíždí do vysokých rychlostí. A musím se přiznat, že i já jsem občas podlehl. Vyjíždím z vesničky a sleduji značku, která značí konec obce. Myslím na ní a přitom kontroluji rovinku před sebou. A hele! Proti mně jede auto, a dost rychle! Blázen... Trošku na něj bliknu, ať zpomalí. Sám bych byl rád, kdyby na mě někdo zablikal, až někde budou stát policajti.
Co když tu budou srnky? Ale nebudou! Nikdy tu nejsou. Hele! To je ta rovinka! Tak letim. Jak drak! Sem drak! Prostě třída! A co ty na mě blikáš do prdele?! Světla mi svítí, tak co chceš?? A nebo.. Možná tam je bouračka..? Nebo spíš cajti! No nic, ztlumim trošku tu hudbu, ať nemaj keci. Kurva, sem si to tak nevychutnal..
Tak dnes mám svůj jeden dobrý skutek z krku. Třeba ještě na nějaký přijdu, ale jinak už mám hotovo. Teď jen abych dobře dojel domu. Bože, jak ona je krásná. Musim na ní stále myslet!
No páni! Oni tu fakt stáli!! Haháá! Idioti, mě nedostanou... Zpomalení na 40?! Blbost... A teď zpátky na tu, ve které to umíš nejlíp! 60..70...80....
a v téže chvíli vjížděl do prudké zatáčky a ona, myslíc na svého milého, přecházela silnici...
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
pondělí 30. března 2009
Umělec
Chci něco natočit. Mám na to velkou chuť. Chci něco s myšlenkou. Opravdu. Chtěl bych nějak a někomu vyjádřit co cítím... Stačí pár minut. Nic dlouhého. Chci jen něco natočit. Ale už ani nemám chuť. Nemám ji už vůbec. Proto hledám. A nenacházím. Ale já budu hledat. Stále. A až ji najdu, tak pak budu mít chuť točit. A třeba pak natočím i celý film...
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
úterý 24. března 2009
Hrdina
Kdy končí zbabělost a začíná hrdinství? A co potom odpuštění za své činy...
"Dej nám aspoň šanci, kurva!"
Běžim. Fakt rychle, co to dá. Dobíhám k jámě a padám do ní po hlavě. Musim odsud rychle zmizet!
...
Vyběhl sem a ještě stále pobíhám, okolo nás běží spousta, ale už sakra musim někam zapad...
"Zdravotníííík!!!"
Bože, odpusť mi! Musim to udělat. Nutí mě k tomu. A když to neudělám, tak kdo ví, kam mne pošlou...
...
...
"Nalevo, tam jich je dost!"
"Zdravotníííík!!!"
A ježiš, volaj mě, nebojte, už tam běžim. Ještě chvilku!
...
"Vydrž chlapče, brzy budeš zase v pohodě! Jen zůstaň se mnou, jasný?"
...
Jsou tam zdravotníci, tam střílet nebudu!
"Jsme medikové, kurva. Vy hajzlové!!"
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
