Povídka: Už ví co chce

A tak dostal jedno přání. Mohl si přát cokoli ho jen napadlo. Vše o čem kdy snil, jeho nejhlubší touhy, jeho tajná potěšení, vše co by vyslovil, by se mu ihned splnilo. Ale měl pouze jedno jediné přání a tak si to musel promyslet. Nemůže přeci takovou příležitost promarnit nějakým hloupým výrokem. Často ve svém životě přemýšlel, co by si přál, kdyby se mu naskytla příležitost, sám nikdy přesně nevěděl. Odvíjelo se to podle jeho věku, pokaždé si přál něco co zrovna potřeboval. Ale nyní už je přecijen dospělejší, vyzrálejší, zkušenější. Měl by si přát něco, co se mu bude hodit dlouhodobě. Něco z čeho budě těžit i v budoucnu, ne to, co se mu za týden "ohraje" a na poličce se na to bude prášit.

Začal tedy přemýšlet, co mu tak moc schází. První myšlenka, ba první záblesk mu ukázal velkou lásku. Ano! Ještě nikdy doopravdy nemiloval a vlastně ani nebyl milován. Moc by si přál tu jedinou. Tu, která by o něj pečovala a hýčkala ho, on by ji snášel rovnou celé nebe, kupoval květiny, jezdili by na výlety a dlouze by se milovali. Ta která ho rozesměje a tu, kterou on udělá šťastnou. To by si moc přál. Bylo na něm vidět, že by si ji přál z celého srdce. Ale stejně, a opět zapůsobilo jeho přehnané myšlení o prostých věcech, si řekl, že by to nebylo správné. Že přeci ta pravá láska se má hledat a nebo sama přijde, tak jak to znal a viděl u jiných. Přeci když by si ji přál, tak by nebyla opravdová, každý den by věděl, že to není skutečné, ale jen umělý výsledek z jednoho přání. Nebyl by šťastný, ačkoli by většina lidí volila právě lásku, on již přemýšlel dál..

Může si přeci přát cokoli, tak co kdyby si přál něco, co mu pomůže v životě něčeho dosáhnout? Něco, co se nedá koupit. Musí to člověk mít od narození a v průběhu celého života to rozvíjet. Přál by si mít talent, nadání, úspěch, pořádné schopnosti, být atraktivní. To mu přeci chybělo. Je jen "ňouma", tak maličký. Nikdo se za ním ani neotočí. V práci ho doslova přehlíží a doma nemá nikoho na koho by se mohl třeba jen usmát. To by si přeci tak moc přál. Ale nejde to. Nebylo by to přeci fér. Kolečka v jeho hlavě se opět začala nezadržitelně otáčet. Nebylo by to správné! Jsou lidé, kteří se s tím narodí, ale něco jiného jim schází. On se narodil bez těchto schopností, musí se s tím vypořádat přeci sám. Ne! Pro něj by to byl svým způsobem podvod.

Nakonec ho napadla auta, vily, síť hotelů, podíly ve firmách, drahé šperky a luxusní oděvy. Cítil by se jako v pohádce, vše by mohl mít. Stačilo by říct jedno dlouhé slovo, které by se připsalo na jeho nové bankovní konto. Nemusel by už do konce života pracovat. Stýkal by se s lidmi o kterých se mu ani nesnilo. Ale co by to bylo za život? Bez ambicí, bez jiskry, ani tu osudnou jedinou by nikdy nenašel. Nedokázal by rozeznat, jestli ho jen nevyužívá. Ty peníze by si ve skutečnosti nevydělal. Neměl by z nich radost. Neměl by radost sám ze sebe, ačkoli by mohl stále jen ležet u bazénu a popíjet Mojito.

Stál tam a nevěděl co si má přát. Za celou dobu na nic nepřišel. Znova a znova si v duchu projížděl všechna přání, která ho napadla. Byl v koncích. Taková příležitost a on si ji nechá ujít. Ale nakonec na to přišel. Nakonec zjistil, co ho celou dobu drželo zpátky. Proč měl v životě tolik nesnází a smutku. Proč je pořád tak přehlížen a i to, proč se až do teď nedokázal rozhodnout, co si vlastně přeje. Přeci když si něco přejete, neznamená to, že něco musíte dostat. On to věděl. Aby něco získal, musel se něčeho vzdát. Nadechl se a do černé tmy před sebou, do toho hrobového ticha, řekl: "Přeji si nemít svědomí."

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!