Co kdyby... end!

Už žádné "co kdyby"... Už ne.

Říkal jsem si vždy "co kdybych udělal toto a co kdybych udělal tamto..." a nic z toho jsem nikdy neudělal. Strach, pocit z neúspěchu, výsměch a tak dále, to vše hrálo proti mě. Ale už tomu tak nebude. Not any more.

Ten zlom nastal včír (včera - včerejšek - yesterday - předevčírem ze zítřka). Stál jsem na zastávce a čekal na autobus. Ale už když jsem k zastávce přicházel jsem uviděl známou postavu. Tedy spíše neznámou. Věděl jsem jen její jméno a že s ní jezdím stejným autobusem do školy a občs ze školy. Je opravdu krásná a jak jsem později poznal tak i milá a příjemná. Tak jsem tedy přišel na zastávku a čekal na autobus, který měl jet pár minut po půl osmé večer. "Přemýšlel" jsem jak se s ní začít bavit, protože jsme na zastávce byli sami (nepočítám jednoho malého kluka.. a ten mě stejně nezajímal :) ). Přemýšlel jsem jak se s ní žačít bavit a nebo co dělat abych se s ní bavit nemusel, nebo spíše na to nemyslet. A už to začalo.. co kdyby, co keby, co tedy, co tady... A pak jsem si řekl: konec. Už dost.

Za pár minut autobus nejel, ale to už jsme se vesel bavili o všem možném. Zjistil jsem, že ten kluk byl její malý bratříček (škoda, že byl s ní, jinak jsme ještě chtěli někam zajít), a pár dalších věcí, které už se na blog nehodí. Nakonec jsem tedy zavolal mým rodičům, jestli by nás nevzali domu, protože se nezdálo, že by autobus někdy dorazil.

Jak říkám, co kdyby.. už ne. Protože to k ničemu neni, jediný plus to má v tom, že máte lepší smysl pro fantasii.

Tschus

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!