Ticho

Pro mě

Je těžké poslouchat a nebýt při tom slyšet, je těžké slyšet a nic nepovědět, je těžké mít hlavu sklopenou a nemyslet na to, je težké žít a kašlat na to..

Je to fakt tíha, každej den co den, myslet na to, co mi řeknou ta a ten. I kdybych byl v právu, je mi to k ho*nu, najdou si cokoli, pak radši stoupnu si k oknu, sledovat okolí, jak se nebojí, jak jsou v pohodě, že se tak mají. Já se mám taky, ale trochu jinak. Mám plno radostí, ale mezi nima, je i pár starostí, které jsou větší, vetší než se zdají a to mě dost bolí, mysl mám zapnutou, ale to nestačí, už to dál nejde, cítím to i zvenčí. Tlak, ten vydržet se nedá, ale o mě tu nemluvim, to je ta druhá. Druhá strana mince, druhá tvář, můj opak, a její svatozář. Za nic skoro nemůže, je na to sama, ale oni taky, tak co je s nima? Jsou sami proti sobě, jako rub a líc, spolu jsou dost, a bez sebe nic. Dokáží se milovat, ale častějc řvát. Dokáží spolu dobře mluvit a i se smát. Ale je to psycho a to doslova, to přeci neni normální, taková pravda. První stranu chápu, druhou ale ne. Ta a ten by si to měli vyříkat v čem je vlastně problém. Měli by se zamyslet, nebo bude problém. Já ho vidim dobře, ale neni mě slyšet...


Nevíte jak psát a přidávat komentáře? Zde je krátký návod

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!