Kreslíme si kraslice, víme co je uvnitř, z čeho jsou, a přeci si to nechceme připustit. Musíme si je zdobit abychom zapomněli,nebo si snad nalhávali, co jsou doopravdy.
Pod vrstvou barev a makeupu - pak záleží na maličkostech, které nás odlišují, jinak jsme všichni skoro stejní. Nesmíme ale moc kreslit, abychom pak nezapomněli, že nejkrásnější kraslice je ta nejobyčejnější - ta, bez zbytečného tahu štětce.
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
úterý 6. července 2010
Malování
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Co je doopravdy uvnitř poznáš teprve až když se rozbije.
Docela morbidní metafora :)
Okomentovat
..Trochu slušnosti a podepisuj se pod svůj názor..
Anonymní?
-podepiš se alespoň do komentáře
Název/adresa URL?
-Do pole "název" vlož své jméno a do pole "adresa URL" svůj web (pokud máš)