sobota 17. září 2011

Semafor metafor

Čtenáři! Vy! Ano.. i Ty a Ty a Ty! Vy mě dobíjíte pozitivní energií. Nutíte mě psát. Psaní mi pomáhá překonat různé situace. Je to tedy díky Vám snazší, lehčí a méně komplikované. Chtěl bych Vám poděkovat!... ehm... ale to až příště, nebojte se, mám to v plánu, ale nyní mě tíží ještě určité věci a až přejdou, až odejdou, tak se vrhnu na Vás z plna hrdla a z plna prstů (ať už tahle věta zní jakkoli..).

Asi začnu blogovatět. Inspirace ubývá. Tedy, neubývá. Je jí stále plno, hlava nápadů za mega, ale není o kom psát. To víte, že mě to mrzí. Ale zjistil jsem na sobě jednu zvláštní věc. Víte, jak prohlašuji, že se mi nejlépe píše a nejvíce se mi rodí nápady, když se něco nedaří, když je melancholická, nebo smutná nálada? Tak to stále platí. Samosebou. Ale nevěděl jsem, a teď přijde to tajemné zjištění, že pokud jsem naštvanej, tlumim hněv, nebo jiné zbytečnosti, tak zkrátka nedokážu nic skrze klávesnici a všelijaké ty dráty do monitoru napatlat. Celkem skličující. Svazující. Ale có, tohle je chvilkový. To víte, že to je kvůli holce. Kluk v tom není, tedy alespoň né u mě (tedy co já vim..). A díky těm pocitům prostě nenapíšu lautrnic! Ha! Nové slovo - Lautrnic. Jako Jitrnic, akorát s jinými písmenky a vlastně i jiný počet a vlastně... víte co je zvláštní? Když ve slově Láska jedno písmeno uberete a čtyři změníte, dostanete slovo Pivo. A ještě zajímavější je, když změníte pouze tři, dostanete slovo Vodka - a to už nemůže být náhoda!

Zkrátka a dobře měl bych o ní něco napsat. Nechám to ale panu času, protože teď by z toho nic nevzniklo, ač kdysi byl námětů plnej šuplík a plná složka "koncepty" na bloggeru. Ale kdeže.. o ní je tu napsáno spousta řádků, i když o tom ani neví. To je kouzlo blogu. To je to, co mám rád. Píšete si o někom, který doufá, že onen text je právě o něm, nebo Vás naopak proklíná, že možná píšete zrovna o něm.. Ale nikdy se to nedozvíte. Můžu zde psát o bývalé přítelkyni, nebo stejně tak o kamarádce, se kterou jsem se včera nepohodl a jsme právě uprostřed opravdu ostré hádky. Nebo - a to je otázka do pranice - píši opravdu o holce? No Ti bystří z Vás tuší. Ale zklamu Vás. Nemá to dnes žádnou váhu. Ani tento delší text. Jen píši, co mě zrovna napadne - a to je dobře.

Jsem rád za každou zkušenost, i když z té poslední je mi dost špatně a nejradši bych si z té fronty vystoupil dříve, než jsem na tác dostal hlavní chod. Nějak to nemohu strávit. Znáte ten pocit? Těšíte se na jídlo, máte hlad, najíte se, vychutnáváte si každé sousto, ale pak přijdou křeče do břicha, kopance, a vy se proklínáte, proč jste to vlastně vůbec jedli, když jste viděli před sebou už pár lidí dávno zvracet na záchodě. No.. inu.. zkušenost. O to víc mě to mrzí, když mi ze začátku tak moc chutnala.. (Haha, na tuhle metasemaforu jsem pyšnej jak princezna!) Bohužel.

Byl jsem taky na dovolený. Znáte to. Parta lidí, kufr plný alkoholu. Týden plný alkoholu. V zahraničí samé češky. Prošek. Doutníky. Spaní na pláži alá kantáre. Horko. Sluníčko. Pohodička. Uteklo to celkem rychle. Paradoxně se mi nejvíce líbil první a poté skoro poslední den, kdy byla největší bouřka, kterou jsem kdy u moře zažil. Polovina apartmánu vyspávala kocošku a já s doprovodem jsme se vydali vstříc bleskům přímo na molo. Chytrý nápad a taky z toho vzniklo plno fotek a videí. Měli jsme tolik plánů co dělat a nakonec jsme nedělali skoro nic. Před oběděm (čti: před 12:00 až 13:00) jsme se nikdy nedostali na pláž, každý večer na baru. Opakuji se, ale byla to pohodička. Potřeboval jsem to.

Přemýšlím co dál napsat. Hodně lidí se poslední dobou rozchází. Moc mě to mrzí. A je to o to horší, že jsou to lidé, které mám opravdu rád, ač jim to třeba neříkám tak často, ale oni to vědí. Vztahy jsou celkově komplikované, o tom to tu dnes ale také není. A vždy jsou to dlouhodobé vztahy.. Zvláštní doba. Nic hele, jdu si pustit nějakou romanci, ať do mě televize nahustí jak má život fungovat. Pěkně bez problémů a s láskou na první pohled. Bez hádek a neshod. Bez práce a bez úsilí. Už se na to těšim, protože já pak takovou najdu a do konce života už pro ni nehnu ani prstem. Páč nač se snažit?! V televizi a v knížkách to jde přeci také samo.. Zvláštní chování. Očekávání. A přístup lidí. Zvláštní doba..

Čtenáři? Jsi tam ještě? Neodradil jsem Tě? To jsem rád. A druhou půlku posledního odstavce neber vážně. Takový já nejsem. Díky, žes to vydržel až sem! A za odměnu Ti posílám písničku s krásným textem. Kašli na to, že je to hiphop..



Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

To s tim jídlem je fakt mazec ;)

PrzničFrigidníchŠtírek

Hervy řekl(a)...

Ahoj Przniči! Díky, snad se Ti líbil i zbytek :) Neznáme se náhodou? :)

Jirka Pikrt řekl(a)...

CElý článek je dlouhý a četl jsem ho na dvakrát, nicméně je na něm asi minimálně jeden odstavec pravdy(každý si vybere který) Bufet? Prostě head up a z textu mého velmi oblíbeného songu.. "když je všude kolem tma, ty jsi pochodeň, kousek sucha, kam nedosáhne povodeň" --> "frigidní štírky už prznit nebudem.."

Hervy řekl(a)...

:D Tak určitě! Díky za reakci, nechť si každý najde to své, i když je to vlastně jen pro mé nejbližší okolí - už je to tak, udělal jsem na blogu výjimku a napsal jen tak blogískovou záležitost.

Štírky jsou na prznění dobré, ale frigidní? Ty jsou.. no.. jak to jen.. říct.. prostě.. frigidní. A to samo o sobě nemá cenu. Frigidita je zbytečná překážka..

Song je dobrý, znám a rád si ho pouštím!

Okomentovat


Trochu slušnosti a podepisuj se pod svůj názor..

Anonymní?
-podepiš se alespoň do komentáře
Název/adresa URL?
-Do pole "název" vlož své jméno a do pole "adresa URL" svůj web (pokud máš)

..