Když se váza rozbije

Narodili jsme se sami,

ale celý život se snažíme najít druhého. Druhého který zvládne to, co my nezvládneme. Který nás podrží a podpoří ve věcech ve kterých si nejsme jisti. On však je. Ten druhý, který nás doplňuje a my doplňujeme jeho. A často chceme zaplnit místo, které již jiný zaplnil před námi. A proto jsou občas hádky. Snažíme se zaplnit plné místo po svém. Ale nakonec to nějak stejně jde..

A pak.. když už jsme kompletní, nač dalších hádek? Nač dalších kompromisů? Pomalu se rozpadáme a hledáme někoho, kdo nás změní, rozbije a složí opět dohromady. Nesloží nás ovšem bez chyb. Plno prázdných míst zůstane nezaplněno. Chceme je pak vůbec zaplnit? Být opět kompletní? Máme na to ještě sílu?

Nakonec umíráme sami. Kompletní či nekompletní. Spokojení, či nespokojeni. S druhým či bez druhého.

A i přesto je skvělé být kompletní a možná se čas od času rozbít..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!