Studentská melancholie

Vysoká škola je zvláštní čas strávený v našem životě, ve kterém se toho tolik odehrává a tolik přehrává jako třeba minulost, která se v nás stále dokola přehrává a přehrávají se chyby, omyly, vzestupy a pády, lítostné momenty a nelítostné hádky, které člověk zažil, ale hlavně to jsou příjemné chvíle, důležitá, možná i životní, rozhodnutí, posezení s přáteli a poznávání přátel nových, ze kterých se stávají přátelé bližší, po pár drincích přitažlivější a někdy i po čase přátelé partnerští, jsou to chvíle bohémského života, ve kterých nic není nemožné a vše je možné, kdy není trápení a přitom nám občas připadá, že všechna tíha světa na nás nehybně leží, jsou to maličkosti, nepatrné maličkosti, díky kterým se stáváme silnějšími a jsou to lásky, díky kterým se stáváme otevřenějšími, zranitelnějšími a občas i zlomenými, avšak vše za to stojí, protože tento čas je vzácný a je tak vzácný, že než studentovi zaschne první razítko v indexu, tak už dostává diplom na magisterské promoci a asi proto si snažíme tento čas nejvíce užít, protože víme, že je tak pomíjivý, že v jednu chvíli poznáte skvělého člověka se kterým si ve všem rozumíte a v druhé chvíli ho ztrácíte, že tu nic, kromě barů, není věčné a nic na vás nepočká, že lidé přichází a odchází a s tím vším se smíříme bohužel až ke konci studia, kdy nám dojde co všechno jsme nestihli a co jsme stihnout chtěli, komu jsme neřekli co jsme říci chtěli a kam jsme nedošli a kam jsme dojít chtěli, a přitom nám podvědomí na konci každého roku říká, vlastně na nás řve, že každý rok toto všechno končí a za pár měsíců opět začíná aby tato síla vzpomínek a zážitků udeřila ještě mocněji a tvrději a až když je po všem, až když máme v ruce diplom až když si dáme posledního panáka a až se rozloučíme s těmi nejbližšími, tak si uvědomíme, jak moc nám to všechno neskutečně chybí a jediné co budeme celý život dělat je vzpomínat na tyto dětské, nezkušené a úžasné chvíle..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!