Jen pár vteřin

Něco, co jsem našel v šuplíku a trošku poupravil, je to jen taková hloupost.


Ležim tu.. je mi - no celkem fajn. Probral sem se. Už mě nic netrápí. Nikdy mě nic tak netrápilo jako teď. Víte co.. nemám už tolik času se zabývat blbostma. Nechám to druhejm. Ať oni se starají. Ale oni se nestarají, tak proč bych měl já..

*Klik.. gll glll gll.. ááchhh..*

Ale dycky to takové nebylo. Dycky sem neležel na pohovce, která byla roztrhaná a zaplivaná. V pokoji, kterej byl dlouhej a prázdnej. Pár novin, na kterých sem občas v limbu usnul a zbytky jídel, které byly i na zdech.

Přemejšlim, co se vlastně stalo.. Kdo za to může? - Za co? Nevim. Brní mě noha a ruka, asi sem dlouho ležel.

-Co? Myslim, že půjdu. Bolí mě to posraný břicho. Úplně celý. Kde to sem? Jo doma. "Hej! Je tu někdo??" Neni. Sem tu sám. Hlava mi asi praskne.

Naštěstí tu jen tak ležim. Jo? Co to mám sakra v ruce? Krabičku hypnogenu?! A prázdnou? - Mám sucho v krku. Kde je chlast? A ke všemu ti hnusní sousedi. Nemám je rád. Špehujou mě přes strop a koberec. Musim strhat tapety.. Až se třeba zvednu a nebo lehnu?

Ležim tady - ale to už přeci vim. Je to tu hnusný. Jen co ze sebe sundám tu palmu, ale na druhou stranu - už je mi líp. noha mě už nebrní. Že by to bylo tim .. jak se to jen jmenuje?? Hele!.. Světlo! Von je .... ještě........ dennnnnnnn.....



Ještě že mě špehovali - díky tomu mě našli už za dva dny s prázdným hypnogenem v ruce..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Jen pár let

Vzpomínám. Je to už dávno. V mém životě se to zdá jako věčnost. V tom vašem, je to jen pár let. Byl jsem ještě dítě a bydlel jsem u rodičů. Vzpomínám, jak jsem dostal na Vánoce sáňky a další den jsme šli sáňkovat. Pamatuji si svůj první den ve škole. Pamatuji si svoji první lásku, první pusu a první polibek. Pamatuji si, jak jsem poprvé dostal přes hubu a jak jsem poprvé dal do huby já někomu. Pamatuji si na svoji první opravdovou lásku a pamatuji si, jak jsme objevovali jeden druhého. Pamatuji si, jak jsme s klukama šli poprvé na cigárko. Pamatuji si, že ona nechtěla. Pamatuju si, jak jsem se poprvé opil a zvracel. Pamatuju si, jak mě držela. Pamatuju se na dobu, kdy jsem měl své staré kámoše. Pamatuju si, jak jsem poprvé zkusil trávu. Pamatuju si, jak mě viděla hulit a poprvé jsem se opravdu rozešel. Pamatuju se, na první lajnu. Pamatuju si, že si pak nic nepamatuju. Pamatuju, na svojí první práci, druhou, třetí. Pamatuju, jak jsem poprvé řekl, že si nikdy nepíchnu. Pamatuju, jak jsem si poprvé píchnul. Pamatuju na den, kdy jsem poprvé zjistil, že už nemám staré kámoše. Pamatuju, jak jsem potřeboval prachy, a tak jsem začal krást. Pamatuju.. moc si toho vlastně už nepamatuju. Vim jen, že jsem v nějakém bytě. Nepamatuju si, co tu dělám, ale moc bych chtěl svoje sáňky.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Zápisky z blogísku

(píšu to sakra tak, jak to cítim :D, čili tohle vůbec neni "kvalita", kterou zde jinde najdete)

:) Takže začneme. Je to už delší dobu a možná to už nebude dlouho trvat. Jde o to, že si myslíte, že je něco správné, něco co když uděláte a chováte se tak, tak poté to dopadne tak, jak jste si (bez jákýchkoli zkušeností) dříve představovali. Prostě a zkrátka.. co když to tak neni? Nechci moc konkretizovat a pro čtenáře (ikdyž se přiznám, že si to tu píši vlastně pro sebe, protože nevim, kdo by tyhle hlouposti jen tak četl, pokud by mě neznal :D - vážně..ruku na srdce) chci jen vzkázat, že to není to, co si myslí. Pro jiné publikum chci vzkázat, že to o nich už vůbec není, ať nemají strach :P

Chci jen tak nějak napsat, že teď nevím, jak dál. Nejde o to, či o to. Pár věcí už je vyřešených, ale další přicházejí a já se jim za pár měsíců, let, zasměju a nebo si popláču. A to je asi tak ta hlavní myšlenka tohoto zvláštního textu, který je vlastně jen pro mě, ale budu rád, když mi sem napíšete třeba nějaký ftip. A také mám rád, jak jsme všichni jednotní a vlastně rozdílní. A podle mě jde nejvíc o ty malé blbosti, hlouposti, kterých si sotva všimnete, ale každý je dělá jinak. Jo a taky jsem chtěl napsat,že už možná s blogem budu končit. Tak nezapomeňte - ftip pro Petříčka :)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Equilibrium

Rovnováha.

Musí být všude. Nemám pravdu? V životu. V obchodu. V konverzaci. Ve vztahu. V jídle. V těle. Ve fotbalovém mužstvu. Na zemi.

 

Bez ní jedna polovina skomírá, zatímco druhá polovina už není polovina, ale například dvě-třetina. Už není rovnováha. Už není akce a stejná reakce. Už je akce a pokud je vůbec nějaká reakce, tak velmi malá. Rovnováha se rozpadá a menší část si uvědomuje, že není cesty jak tomu zabránit. Větší polovina ani neví, že něco takového je a nebo toho využívá. To se nikdy nedozvíme. Důležité je, že pro menší polovinu to představuje velice špatnou pozici. Může utéci, ale vzhledem k tomu, jak je důležitá pro celek jako takový, si to nedovolí. Může se pokusit bránit a vzít si svojí část. Musí se postarat o navrácení rovnováhy. Jedině tak bude celek a jeho části šťastni. Může též “nic nedělat”. Což způsobí, že vidina rovnováhy se bude vzdalovat a vzdalovat. Až nakonec úplně zmizí, jelikož se z poloviny stane celek. Druhá polovina jednoduše zanikne. Celek si pak najde další celek a budou spolu nejdříve v rovnováze a poté to začne nanovo. Musí se snažit obě strany. Ale musí se snažit o tu druhou stranu, ne o sebe samotné. Musí být rovnováha. Musí být všude. Nemám snad pravdu?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Zastavilo se..

A je to tu. Zastavilo se to. To "něco" co nás žene kupředu se zastavilo. Chci psát, ale tak nějak nepotřebuji psát. Chtěl bych si napsat nějakou povídku. Jen tak pro radost. Ale nějak se mi nechce. A víte proč? Protože se to zastavilo, aby se to jinde mohlo dát do pohybu.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!