Musim se to naučit...

      No co… řekněme si to na rovinu. Neumím se učit. Učit se ve škole. Učit se doma. Tento rok maturuji a pořád se nedokážu dokopat k pořádnému učení. Každý den přijdu domu ze školy a jedna z prvních věcí co udělám je, že zapnu PC. Tam si zajdu na fórum, které spravuji, podívám se na něj, zkontroluji ho. Něco doplním a tak.. Občas si s něčím nevím rady a tak píši dotazy na odborná fóra. Zkontrolování odpovědí (pokud vůbec jsou) mi také nějaký čas zabere. Poté si řeknu, že je to v pohodě, jsem u počítače zatím jen 45 min. Chvilku si něco zahraji a pak se do něčeho pořádného pustím. Když si uhraji svých pár minut (většinou hraji střílečky, a u nich dokážu vydržet tak 30 min maximálně. Pak mě přestanou bavit a ALT + F4 jistí vše. Výjimka je Crysis :) ) tak zjistím, že mám hlad. Jdu do kuchyně a něco si spatlám. Něco rychlého - chci být přeci zpátky co možná nejdříve. Ale to už jsem zpátky u zázračného stroje s obrazovkou, s jídlem, a přemýšlím, co dělat, abych u té „činosti“ mohl i jíst. Film! Dobře, mám tu plno rozkoukaných seriálů, tak si pustím jeden díl.
      Po prvním díle následují ještě další dva. Je večer. Vypínám seriál a zapínám áj-sí-kjů (přes mirandu samozřejmě). Tak si chvílí píši a ve volných chvílích brouzdám po netu - minimálně jedna hodina pryč. Je již čas, kdy označení „večer“ ztrácí svůj pravý význam. Podívám se na zápisník, přečtu si komentáře - vlastně kvůli komentářům si píši blog. Abych byl trochu spojen s okolím :).
      Dostávám se k učení. Ale na učení mám jen asi jednu hodinu, maximálně dvě. Den co den, večer co večer mě to štve. Štve mě, že se nedonutím se vším praštit a podívat se na ty knihy nebo sešity. Štve mě to/mrzí mě to, až když je po tom všem. Nikdy ne předtím.
      Vezmu tedy sešit a začnu se učit. Ale já se zapomněl učit. Já si již nepamatuji jak se to dělá. Koukám do popsaných papírů plných slov a věcí a informací, které v životě budu potřebovat pouze pokud budu učitel nebo studovat pedák, a vůbec je nevnímám. Přečtu je znova a… nic. Soustředím se na to…a… nic. V podstatě nic si z toho nepamatuji. (pro rejpaly - nehulím, nekouřím - tyhle dvě věci k smrti nesnáším a když někoho z mého okolí vidím kouřit, tak mě ten člověk opravdu zklame) a ani pořádně nevím o čem to je (abych o tom mohl alespoň trochu povídat a trochu to “okecat“).

      Neumím se učit. Nepamatuji si to. Musím se to znova naučit. Naučit se učit se.

      -Autor při psaní tohoto článku poslouchal CocoRosie a pojídal čokoládu. Při psaní nezemřel žádný živý tvor (muška na monitoru se nepočítá, ne?).

PS: Tento článek je jen jakési vypsání. Zamýšlen byl s tím, že když se takto vypíši, tak toho bubáka, který mi nepovoluje učit se, zaženu. Snad.
PS2: Dnes bez konverzace Pé-eSek

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!