Dokonalost přišla, byla se mnou. Já na ní hleděl a bál se promluvit. Nenarušit tu tenkou chvilku. To napětí se ale nedá vydržet. Ona je dokonalá. Čas protéká skrz prsty. Zvednu ruku a natáhnu ji. Ležíme spolu a já se dívám na její snící oči. Nemohu přestat. Pohladím ji po tváři. Nechci to pokazit. Kéž by nikdy nepřestal. Nedívá se na mě. Já se ji lehce dotýkám a masíruji její jemná záda. Ten křehký moment. Namáčím ruce ve voňavé pěně a zlehka ji celou uvolním. Ten překrásný okamžik. Jsme v posteli a milujeme se. Dívá se na mě. Nebojím se promluvit. "Miluju..."...
Probouzím se a celý den na ni myslím. Ten den. Pamatuješ? Ten den jsme se potkali.
Jsi dokonalá.
"Miluju Tě!"
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
sobota 6. února 2010
Setkání
2
komentářů - Napiš vlastní komentář!
Napsáno v
0:48
úterý 2. února 2010
Nouze
Tonoucí se stébla chytá
tak mi hoďte stéblo, bože!
Rady jsou mi k hovnu
když mé srdce už nemůže!
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
1 komentářů - Napiš vlastní komentář!
Napsáno v
1:58
sobota 30. ledna 2010
AVATAR - zklamání a úžas zároveň
POZOR! článek mnohdy obsahuje náznak spoileru (co to je?)
"Tak co? Viděl jsi už Avatara? Hustý,co?"
V poslední době (měsíc zpět) tuto větu slýchávám na každém kroku, čtu na každém statusu na Facebooku a já sám jsem na ni vždy odpovídal "Ne, ještě jsem to neviděl..". To se ale změnilo.
CineStar v Českých Budějovicích mě zlákal na promítání ve 3D provedení a tak, když jsem měl cestu kolem, jsem neváhal a s milou společnicí jsme se vydali na to velké dobrodružství na planetu Pandora!
Usadili jsme se a začali jsme všude drobit popcorn. Po pár trailerech (mimochodem Alenka v říši divů od Burtona s Deppem - to bude neskutečná podívaná!) začal onen, všemi tak moc opěvovaný, film. Musím říct, že už první scény mě posadily do sedačky a jen jsem zíral s otevřenou pusou (a jedl při tom popcorn). Scéna ve které se hlavní hrdina probudí z umělého spánku a následně "plave" prostorem byla moc dobře natočena. Poté přichází rychlý a vcelku nutný úvod do děje "co? kde? jak? a proč?" a ani se nenadějete a už vidíte první Avatary (ne, nejsou to ti modří obyvatelé Pandory, ale ta modrá "Made by Human" stvoření) jak si pobíhají po planetě. Cameron i v prologu nezapomněl na své eko-choutky a tak i zpopelnění těla v krematoriu probíhá v kartonové krabici pouze s čárkovým kódem.
V šoku jsem byl ale z přírody! Je.. nádherná! Směs fantasy světa s naším světem, prvky techniky, duchovna a všudypřítomné nebezpečí. Já osobně jsem se o Avatara záměrně moc nezajímal než jsem na něj vyrazil do kina, abych si nezničil "moment překvapení". Ale mohu vám říci, že to, co vidíte v traileru, není skoro nic v porovnání s tím, jak je prezentována příroda ve filmu. Je dech-beroucí a v určitých scénách jsem zíral bez hnutí na plátno.
Celý film je většinou nasnímán před zeleným pozadím a za pomocí počítačových triků je dodělán do podoby, jaká se nám prezentuje. Postavy Avatarů i Na'vi jsou dělány kompletně počítači. Na hercích bylo při natáčení umístěno mnoho senzorů pohybu, které pak informace z nich získané přenášely do jedniček a nul, aby poté mohly věrohodně zobrazovat pohyby, mimiku, skoky, běh, vše co by bylo potřeba. Herci se museli spoléhat na vlastní představivost, protože okolo nich při natáčení bylo nataženo pouze zelené plátno.
Věřím že tento film, který stál skoro čtvrt miliardy amerických dolarů, trošku rozhýbe vody filmu. Tyto vizuální orgie jsou opravdu neskutečná podívaná, která se moc často nevidí.
Krása. To je slovo, které tento film dostalo tak vysoko. Krása přírody, jaká je nám naservírována a krása rozmanitosti, která s této přírodě je. Plno skvostných nápadů a maličkostí, které tento svět dělají o poznání realističtější a uvěřitelnější. Tím ale chvála bohužel končí.
Příběh tu je. Je i docela promyšlený a smysluplný, do chvíle než se z něj nestane klišé v podání Romea a Julie. "Šutr, který je cenný, my ho chceme. Leží tam a tam jsou oni. Ty tam dojdeš a přesvědčíš je. Jinak bude bum prásk." To je tak nějak ve zkratce. Naštěstí se to více rozvinulo, takže jsou postupem času objevovány různé minihry v podání "hop na lopuch" nebo "chyť si svého ptáka". Postupem času nás Cameron vtahuje a pomalu nám ukazuje svůj rozmanitý svět. Bohužel, svět je asi jediná věc, která je ve filmu rozmanitá. Postavy jsou přímočaré a snad krom hlavního hrdiny (u kterého ale vlastně už zpočátku víte, jak se bude chovat) jsou předvídatelné. Žádné zvraty, žádná pořádná morální dilema. Jako kdyby ve scénáři stálo: generál-zničit, obchodník-těžit a prodat, voják-zachránit, vědec-být naivní. Postavy se nerozvíjí a zůstávají tam, kde začaly - to je velká škoda.
Šel jsem do kina s tím, že to bude velký! Že to bude něco nezapomenutelného. Místo toho jsem odešel s pocitem průměrného akčního filmu se slušnou bitvou ke konci a tento pocit přebil i úžas s nádherné přírody. Ostatně film dělá příběh, a vizuální stránka není zas až tak důležitá. A k těmto rozporuplným pocitům přispěl i konec celého filmu. Který se mi zdál urychlený, nedotažený a až moc pohádkovský. Celý film se tak nějak táhne a nic moc se nestane, aby pak ty nejsilnější momenty, u kterých máte i nakrajíčku, zůstaly v zapomnění pod hvízdáním kulek a výbuchů raket. A samotný konec mi připadal spíše směšný, než aby mohl být brán vážně.
Proto ten nadpis. Avatar pro mě byl zklamáním, ale i obrovským úžasem. Hrátky s 3D byly místy krásné, místy spíše vadily (to hlavně v rychlých scénách, kde byl obraz více rozostřený a rozmazaný). Bez 3D by to byl už jen obyčejný film.
PS: viděli jste snad v nějakém jiném filmu mimozemšťanku, která by byla více sexy? :-)
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
7
komentářů - Napiš vlastní komentář!
Napsáno v
19:30
čtvrtek 28. ledna 2010
Aktoro debutis kun granda sukceso
...zavírám oči a usínám...
Po pár záblescích je otevírám. Prudké světlo mě probouzí z hlubokého snění. A já stojím na svých nohách. Klepou se. Já se chvěji. Z dálky je slyšet pokřik a někde hluboko v něm i smích. Možná posměch a tak se narovnám a jdu mu vstříc. Nemám co ztratit. Pár kroků a zastavím se. Srdce mi buší. Nevím co bude. Bojím se. Ale přeci... jsi to zažil už tolikrát! Už tě nemůže nic překvapit. Ale přeci... je mi zle. Víc než kdy jindy. Ale přeci... se usměju a ještě víc se narovnám. Nadechnu se a...
Pár slov, pár vět, pár úsměvů a radost je náhle na světě. Všude okolo mě. Všude, jen ne ve mě. Světlo pohasíná. Asi bych měl jít. Oči pálí. Nohy jsou klidné. Slyším potlesk. Cítím tu radost. Vaši radost. Závidím Vám ji. Otáčím se a odcházím pryč. Šlapu po rozházených růžích...
Opona se zatáhla a já za ní zůstal zase sám. Sám v místnosti plné zrcadel. Usměji se a první slza dopadne na podlahu...
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
1 komentářů - Napiš vlastní komentář!
Napsáno v
20:14
neděle 24. ledna 2010
Jsi volný!
Píšu jen tak. Nic extra. Klasický "vypsací text" :) A název článku si možná někdo vyloží jednak, druhý onak, třetí terak. Je to vlastně první spojení slov, které mě napadlo, ještě předtím, než jsem tak nějak věděl, co napíši.
Nad ránem je mi nejlépe
Po večeru je mi nejhůř. A z kopců se musí jednou dolů. Iluze je snad to nejhorší a když pak zjistíte, že něco je jinak, tak vám spadnou všechny ideály, sny, touhy. Najednou to padá. Vodopády. Dál padaj. Všem okolo padaj. Dál a dál a nic to nezastaví. Jednou nahoru a jednou dolu. Musíme makat, abychom nezůstali dlouho dole a zůstali dlouho nahoře. Snažíme si přeci život užít. A s námi nebo bez nás.. svět se prostě bude dál točit.
A večer je to fakt občas haluz. Naštěstí jsou lidé, kteří jsou tu stále a bez nich by se pro mě svět už tolik netočil. Každý by měl někoho takového mít. Hodně to dře a to se pak kutalí z kopců velice snadno.
A kdo maže ten jede.
Tak to bylo, tak to bude. A hodně věcí se nezmění. Hledáme zdroje zábavy a když se zdá, že už tam nic není, jdeme dál a dál hledáme. Opouštíme staré a začínáme nové. A buď to vyjde a nebo se to posere a pak se jde zpět. A pak to vyjde, a nebo se to posere. Je to loterie. Chceš ji podstoupit? Já nevim, já asi už ne. To co jsem našel je krásné, ale tak nějak, z nějakého důvodu, pro nějaký účel, ani už nevim, jestli je to správné. Chápeš to? Třeba ne. Třeba to nechápu ani já.
--
Je to už měsíc. Vzpomínám! A nezapomenu! Smutek, ale už je té radosti trošku více.
Každopádně si už nepřipadám takový jako dřív. Něco se mění a není to hezké. A svět už se zas tolik netočí...
Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!
1 komentářů - Napiš vlastní komentář!
Napsáno v
23:50