Lepší pozdě nežli později, lepší pozdě než vůbec nikdy.

Ne, to opravdu není pokračování jednoho filmu, který jsem ani (asi) neviděl. Tohle je moje pokračování. A než budu pokračovat, tak nesmí být už příliš pozdě.

Znáte takový ten pocit, stav, nutkání, něco udělat, víte, že se to od vás očekává, ale nějak to nejde. Čeká to druhá strana, čekáte to vy, ale nic..?! A víte, že když se to od vás už vlastně čeká a vy nic neuděláte, tak vás to pak bude žrát pořád, ale vy i přesto jen stojíte a mlčíte...

A co když na tom je druhá strana podobně?

Nečekám, že mi můj problém vyřešíte, já sám ho ani nedokážu popsat, tedy dokáži, ale ne na tomto zápisníku. To prostě nejde. Ne.

Lepší pozdě, ale co když už nikdy nic nebude...

"Kurňa!"

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Proč otevírat?

Článek následně upraven - Konečně upraveno: "Proč otevírat?"

...

Proč se máme bát otevírat dveře? Není z čeho! Ale co když je za dveřmi vrah a vy ho vystrašíte. Nebo je tam na vás připravena past. Nebo při otevření dveří můžete vidět věci, které neměl nikdo vidět. Možná tam uvidíte věci, které jste pouze vy neměli vidět. Můžete tam vidět věci, které vám budou nahánět noční můry ve spánku. Můžete se leknout nečekaného. Otevřete dveře a objeví se váš stín, ale co když tam bude stín i někoho jiného o kom nevíte. Co když už tedy otevřete a za dveřmi opravdu někdo bude, co uděláte? Zavřete? Ne... Pustíte ho? Třeba to je zločinec. Možná to je někdo kdo potřebuje vaší pomoc, nebo je to opět léčka. A konečně. Proč si vůbec myslíte, že se ty dveře dají otevřít? Jděte raději dál a s věcmi okolo si nelamte hlavu, oni se časem otevřou sami bez našeho srdceryvného přičinění.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Vše se nějak mění...

... poslední dobou čím dál více a více. A já už nechci.

I thank you for who you are
I thank you for your every smile
I thank you for every day
I thank you for everything

Thank you, but suddenly...
I am hey hou
and you are Hey Hay
I am sorry, but I must tell you goodbye...

A též si vzpomeňme na starý dobrý citát, slovní hříčku a básničku slepenou s písničkou dohromady...

"Láska a štěstí budiž přáno.. Ať dnešní den skončí nejdřív zítra ráno!"


Info pod čarou, mezi řádky a nad hlavou:
Inspirace sebrána v písni All the same od Sick Puppies

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Tak se vám už musím představit.

Je mi fakt na nic. A tak si prohlížim a kompletuji staré fotky a neroztříděná videa na počítači - mimochodem to doporučuji, najdete dávno zapomenuté vzpomínky, příběhy a situace - a najednou jsem našel jedno video. Video nevalné kvality, zato je natočené od srdce, s láskou a něhou k dobré práci. Psal jsem, že se vám představím. A tady tedy jsem:



Trvalý odkaz na toto dílo máte zde.

Jo a mimochodem jsem viděl Hřísný tanec a docela se mě to líbilo (a to jsem si myslel, že ten film smažu, když jsem ho našel na PC)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Všelijak...

Ahoj (všem, se kterými si tykám), Dobrý den (pro všechny), Pic (pro kámoše), Ruku líbám (pro dámy), Tě noha vole (pro jednoho konkrétního kámoše), Nazdar braku (pro jednu konkrétní kámošku), a Tě péro všem, co to dočetli až sem!

Ale ne, dnes to nebude takové laxní, takové "normální".. dnešní zpráva bude vážná. Je to divné. Poslední dobou je vše nějaké otočené. Pro vás třeba ne, já doufám, že ne. Jen asi pro mě.

Vystihují to následující povídky od Franze Kafky:

Stromy
Neboť jsme jako kmeny stromů ve sněhu. Napohled tu hladce spočívají a řekl bys, že stačí malý náraz, abys je odsunul. Nikoli, nejde to, jsou totiž s půdou pevně spojeny. Ale hleďme, dokonce i to je pouze zdánlivé.


Bída starého mládence
Zdá se to tak kruté, zůstat starým mládencem, doprošovat se jako starý muž – při zachování důstojnosti – přijetí, chcete-li strávit jeden večer s lidmi, stonat a z kouta postele celé týdny hledět do prázdného pokoje, vždycky se loučit před domovními dveřmi, nikdy se po boku manželky nehrnout do schodů, mít v pokoji jedině postranní dveře do cizích bytů, nosit si v ruce domů večeři, muset se podivovat cizím dětem a nesmět ustavičně opakovat: “Já nemám žádné,” pěstovat si zevnějšek i chování podle jednoho či dvou starých mládenců z dětských vzpomínek.
Tak tomu bude, jenže tu tak bude člověk dnes a později stát sám i ve skutečnosti, s tělem a skutečnou hlavou, tedy i s čelem, aby si do něho mohl tlouci dlaní.


Tak to je. A bude líp. A bude také hůř. No nic... doufám, že se vám Kafka zalíbil a přečtete si od něj i jíné jeho myšlenky a povídky. A kdybyste mě chtěli vidět, třeba zítra, tak jdu na Táborská setkání (pozn. vetřelce: ...třetího druhu). Tak se tam uvidíme.

PS: nevím, jaký by se hodil obrázek, tak dnes bez obrázku.

Tě péro dámy, pánové, braci a nohy, všem vám líbám ruce až se z toho picnete!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!