Všelijak...

Ahoj (všem, se kterými si tykám), Dobrý den (pro všechny), Pic (pro kámoše), Ruku líbám (pro dámy), Tě noha vole (pro jednoho konkrétního kámoše), Nazdar braku (pro jednu konkrétní kámošku), a Tě péro všem, co to dočetli až sem!

Ale ne, dnes to nebude takové laxní, takové "normální".. dnešní zpráva bude vážná. Je to divné. Poslední dobou je vše nějaké otočené. Pro vás třeba ne, já doufám, že ne. Jen asi pro mě.

Vystihují to následující povídky od Franze Kafky:

Stromy
Neboť jsme jako kmeny stromů ve sněhu. Napohled tu hladce spočívají a řekl bys, že stačí malý náraz, abys je odsunul. Nikoli, nejde to, jsou totiž s půdou pevně spojeny. Ale hleďme, dokonce i to je pouze zdánlivé.


Bída starého mládence
Zdá se to tak kruté, zůstat starým mládencem, doprošovat se jako starý muž – při zachování důstojnosti – přijetí, chcete-li strávit jeden večer s lidmi, stonat a z kouta postele celé týdny hledět do prázdného pokoje, vždycky se loučit před domovními dveřmi, nikdy se po boku manželky nehrnout do schodů, mít v pokoji jedině postranní dveře do cizích bytů, nosit si v ruce domů večeři, muset se podivovat cizím dětem a nesmět ustavičně opakovat: “Já nemám žádné,” pěstovat si zevnějšek i chování podle jednoho či dvou starých mládenců z dětských vzpomínek.
Tak tomu bude, jenže tu tak bude člověk dnes a později stát sám i ve skutečnosti, s tělem a skutečnou hlavou, tedy i s čelem, aby si do něho mohl tlouci dlaní.


Tak to je. A bude líp. A bude také hůř. No nic... doufám, že se vám Kafka zalíbil a přečtete si od něj i jíné jeho myšlenky a povídky. A kdybyste mě chtěli vidět, třeba zítra, tak jdu na Táborská setkání (pozn. vetřelce: ...třetího druhu). Tak se tam uvidíme.

PS: nevím, jaký by se hodil obrázek, tak dnes bez obrázku.

Tě péro dámy, pánové, braci a nohy, všem vám líbám ruce až se z toho picnete!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!