Děkuji

Pamatuji si, jak jsme se poprvé potkali. Jak jsi se mě ptal na záznamník. Pamatuji se, jak jsem Ti říkal, že špagety dříve používali indiáni jako šípy a přesvědčil jsem tě o tom. Pamatuji se na první větší "akci" - do Hradecké čajovny. Byl to krásný den na který nezapomenu. Naše pouta se utahovala. A vznikla jedna z nejkrásnějších fotek s naší partou. Také mám v paměti chození pro cheeseburgery uprostřed přednášky, i když se Ti občas moc nechtělo. Asi jen tak nezapomenu na můj první "Bufet" v prosinci 2008, jak jsem Tě naučil pít vodku se semtexem. Když jsme jezdili k nám, na diskotéky a několik hodin jsme vydrželi sedět v autě a rozumovat o životě. Nebo když jsme si odjeli za Hradec, vzali vodní dýmku a učili se na test z Managementu. Když jsme se jen tak rozhodli jet do Tábora na čaj. Jak jsi "pil" hranolky, protože, podle Tvých slov, Ti nedali "ten trojzubec". Ani jsem netušil, žes nikdy nebyl v auto myčce. Ale tvůj vystrašený výraz a následná panika s hadrem v ruce, když jsi se snažil ucpat netěsnící dírky uvnitř auta, se mi jen tak z paměti nevytratí. Nezapomenu, jak jsem byl poprvé na Jitřence a před ní jsme hráli karty o úkoly a jak jsi musel sehnat kondom. Když jsme se při cestě z Jitřenky klouzali opilí na Vajgaře a pak mrzli u stánku s pizzou. Směju se, když si vzpomenu, jak jsme vylítli s autem do pole a Tys mě tehdy prý poprvé viděl vážného. Navždy budu mít v paměti den, kdy přijela Danča a s ní jsme prolezli celý Hradec (Kaštánek, notebook, koulovačka, zámek). Když jsem pak nevěděl, tak jsi mi říkal co bych a jak bych měl dělat. A když jsi nevěděl ty, tak jsem tam byl pro Tebe já.

Pamatuji si poslední den, kdy jsme se viděli. Ten den jsem si přečetl pár řádek, které mi tehdy změnily život. Byli jsme spolu na obědě. Povídali si a já se nemohl rozhodnout. Řekl jsi mi, ať se rozhodnu srdcem. Pak jsme byli spolu skoro celé odpoledne a jezdili spolu po Hradci a hledali auto servis. Když jsme ho asi po hodině našli, znova jsme si popovídali a já se rozhodl. Musel jsem jet. A Tebe jsem poté již neviděl. Byl 1.duben.

Zazvonil telefon. Tys poslouchal a já mluvil. Já byl šťastný, že mě slyšíš. Po pár měsících jsem za Tebou přijel. Smál jsi se! Přesně jako dříve a já měl radost. Zoufalou radost. Radost, že vše bude jednoho dne stejné jako dřív. Bojoval jsi statečně a s velkou odvahou. Nevzdal jsi to! A za to Tě nekonečně obdivuji. Děkuji za to, že jsem Tě potkal a mohl Tě blíže poznat. Byl jsi jedinečný a jiný než ostatní. Nechal jsi tu po sobě obrovskou stopu a zůstaneš pro nás navždy nesmrtelný.

V den, kdy jsme se naposledy rozloučili, jsi nás všechny spojil. Na chvilku a na pořád. Byl jsi s námi a my s Tebou.

Chtěl bych tam s Tebou být..


Vzpomínám, jak se mi o Tobě včera zdál sen..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!