Jedny dveře

4 stěny a jedny dveře. Nic víc. Jen člověk bez páteře. Sedim tu sám a koukám na strop. Přemýšlím, jak jsem se dostal sem.. sem na spod. Dny plynou, týden za týdnem plaví se po řece. Vodník tu nezastaví, nezavolá a přece směje se. Tyhle dny jsou jen vězení. Když Ti zavolám, tak to nic nezmění. Přemýšlím, jak jsem se stal tím, čím jsem dnes. A pak si řeknu staré známé klišé - vem to pes.. A právě proto pak sedím nad vínem, cítím se vinen a s klidem se pak nad ránem bavím s ostatními o ostatních, zúčastním se kroužků debatních. Útočím tím, čím jsem byl pokořen a nakonec tam sedim tiše jak kořen. Už dlouho jsem nenapsal tak depresivní text, ne formou, ale tím co jím chci říct. Chci říct, že Tě chci zpátky a nikdy víc vidět. Že chci být s Tebou a bez Tebe..

Nevím co chci a vědět to nebudu. Ty víš, co mi ublíží a co sleduju. Nechci Tě a pak vzpomenu, že jsi i jiná, cítím tu změnu. Miluji Tě a pak Ti špatně zavolám. Rázem vše padá. A to co zůstává.. jen hloupá bolest a pouze smutek přežívá..

Už dlouho jsem nenapsal tak depresivní text..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!