I rub má svůj líc

Dvě strany mince, dvě tváře atd atd. Moudrá věta praví, že máme čtyři tváře. Tu, kterou chceme ukazovat, tu kterou ukazujeme, tu kterou vidí ostatní a nakonec tu, kterou máme doopravdy. Každý se přetvařuje. Někdo když je v ouzkých začne se smát, zakrývá svji bezmoc, nebo beznaděj za smích, někdo nechce aby někdo někde při něčem poznal jeho nějaké vlastnosti a tak se přetváří co to dá. Zdá se, že až s odstupem času zjistíme, na čem doopravdy jsme. Jestli ten či tamten je skutečně ten či tamten, jakého jsme znali dříve, jestli už náhodou nezahodil svůj plášť a již se cítí "jako doma" a proto se začne chovat, pro něj, přirozeně a odkrývat tak své pravé já. Až s odstupem času, kdy ho pozorujeme, nevědomky, a vidíme ty nepatrné změny. Je to i tím, že se nám člověk více otevře. Často se nejprve stává, že do toho člověka nikdo nikdy nevidí, že je uzavřený a sám pro sebe, ale najednou zjistíme, že je úplně jiný, než když jsme ho poznali. Že je lepší - pro nás (nemusí se ta změna líbit někomu jinému, který by toho člověka chtěl mít tak jako za starých časů).

Jsou lidé, kteří toto dokáží ovládat. Dokáží se kontrolovat aby na sebe nic neprozradili, aby nechali mluvit druhé a sami se dokázali poučit. Věčně jsou zamyšlení a vypadají důležitě. Ví co, kdy a kde říct. Ale o tom to dnes není.

Zkrátka chce to čas. A najednou vidíte osobu, jak se váš vztah "prohlubuje", jak si k sobě dovolíte víc a víc. A pořád to jste vy a pořád ten dotyčný. Na osobu máte jeden názor, i když ne zrovna ucelený, ale je to kladný názor. Jste fascinování, okouzleni, nedokážete si představit, že by to mohlo být jinak. A pak... zaslechnete jiný názor. Zcela ucelený a konkrétní. Začnete nad tím přemýšlet a začnou vám docházet jisté souvislosti. Ten názor je spíše záporný, ale vy jste pro všechny stromy nemohli najít les. A najednou vám někdo dal část mapy a vy se začnete pomalu orientovat ve tmě.

Ale chce to čas. Nic neunáhlit. Protože vše má své dvě strany a vše není jen černé a bíle, ale existují i barvy, odstíny, světlost a tmavost, jemnost a hrubost a nakonec, nikdo není dokonalí.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!