Jen pár vteřin

Něco, co jsem našel v šuplíku a trošku poupravil, je to jen taková hloupost.


Ležim tu.. je mi - no celkem fajn. Probral sem se. Už mě nic netrápí. Nikdy mě nic tak netrápilo jako teď. Víte co.. nemám už tolik času se zabývat blbostma. Nechám to druhejm. Ať oni se starají. Ale oni se nestarají, tak proč bych měl já..

*Klik.. gll glll gll.. ááchhh..*

Ale dycky to takové nebylo. Dycky sem neležel na pohovce, která byla roztrhaná a zaplivaná. V pokoji, kterej byl dlouhej a prázdnej. Pár novin, na kterých sem občas v limbu usnul a zbytky jídel, které byly i na zdech.

Přemejšlim, co se vlastně stalo.. Kdo za to může? - Za co? Nevim. Brní mě noha a ruka, asi sem dlouho ležel.

-Co? Myslim, že půjdu. Bolí mě to posraný břicho. Úplně celý. Kde to sem? Jo doma. "Hej! Je tu někdo??" Neni. Sem tu sám. Hlava mi asi praskne.

Naštěstí tu jen tak ležim. Jo? Co to mám sakra v ruce? Krabičku hypnogenu?! A prázdnou? - Mám sucho v krku. Kde je chlast? A ke všemu ti hnusní sousedi. Nemám je rád. Špehujou mě přes strop a koberec. Musim strhat tapety.. Až se třeba zvednu a nebo lehnu?

Ležim tady - ale to už přeci vim. Je to tu hnusný. Jen co ze sebe sundám tu palmu, ale na druhou stranu - už je mi líp. noha mě už nebrní. Že by to bylo tim .. jak se to jen jmenuje?? Hele!.. Světlo! Von je .... ještě........ dennnnnnnn.....



Ještě že mě špehovali - díky tomu mě našli už za dva dny s prázdným hypnogenem v ruce..

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!