Povídka: Procházka

Jdu po městě a najednou mě popadne zvláštní pocit. Musím někam jít! Nevím přesně kam. Zatím mi stačí jen pocit, že prostě někam musim. Jdu tedy dál a čekám. Nic nepřichází. Až najednou.. Ano! Chůze se zrychluje, tep také. Bude tam! Musí tam být! A co když tam bude? Co jí povím? Jak se na ní mám dívat? Co když tam vážně bude? Vbíhám do míst, kam mě to táhne už dlouhou dobu. Musím se zastavit. Popřemýšlet o tom. Vím, že nesmím. Nesmím přemýšlet, jen jednat. Ale z nějakého důvodu jsem se zastavil. Dostal jsem strach? Je skoro večer a slunce už tolik nesvítí. Začíná zima. Je trošku depresivní počasí, na "hluboké" přemýšlení přímo stvořené. Mám strach. Nic víc. Chci tam, třeba tam vážně je! Ale.. co když tam vážně je? Na tu otázku chci a nechci znát odpověď. Tak dobře.. přestaň už hloupě přemýšlet a jdi tam. Stejně tam bude jen ten strom a kašna!

To byl ale strašný sen! Kolik je hodin? Cože?? Půl páté odpoledne? Musím jít ještě nakoupit, než mi všude zavřou. ... Je to zvláštní čas. Tahle roční doba. Je zima, ale sníh ještě nepadá, svítí slunce, ale teplo už není. Je to tím větrem, nebo si nedokáži vysvětlit, proč jdu zrovna touto cestou. Však do obchodu je to skoro na opačnou stranu. Alespoň si udělám hezkou procházku. Ještě jsem tu nebyla. A vlastně ani nevím proč. Je to tu krásné. Škoda že nemám tolik času, abych si to tu vše prohlédla. Třeba tento strom! Jak musí být starý? Určitě takových 100 let. Je krásný. I s něčí pomocí bych ho neobjala. Celý park je krásný a uprostřed ta krásná stará kašna. Určitě sem budu muset někdy zajít.

Jen pár kroků a budu tam. A když tam nebude, tak jsem se alespoň hezky prošel. Bude mě to mrzet, ale vždyť to byl jen pocit.

Tak mám nakoupeno a teď zpátky domů.

Nebyla tam.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!