Bído života! Jak já tě mám rád!

V časech klidu a pohody se toho moc neděje. Je totiž klid a pohoda. V časech štěstí a blaženosti se toho děje mnoho. Je vám velice dobře, bavíte se. Nic vám nechybí. Dějí se věci, díky kterým jste šťastni. Lidé okolo vás jsou šťastni s vámi a vy nemáte potřebu o tom nějak přemýšlet. Užíváte si to, jak to jen jde. A ani možná tolik nekoukáte na okolí.

Ale v časech těžkých, složitých.. to se toho děje snad nejvíce. Když se tolik neradujete, nenalézáte štěstí, moc se nebavíte. Třeba i chcete, ale nejde to. Takové chvíle nás posouvají. Dopředu, ale i zpět dozadu. Jsme najednou sami. Přemýšlíme o sobě. Jak se asi chováme. Co jsme vše udělali. Co jsme naopak neudělali. Máme dostatek času na přemýšlení. Jsme sami se sebou. Je nám mizerně a zdá se nám, že je vše špatné. V ten moment, i když se toho podle nás moc neděje, se toho děje opravdu hodně. Uvědomíme si třeba jen trošku "kdo jsme". Kdo je tu pro nás. Ač je to hloupé a povrchní, ale může to nastat, že zjistíme, kdo za to "nestojí". Kdo se jen přetvařuje. Můžeme objevit náš potenciál. Naše chyby. Můžeme si poté s čistou hlavou promyslet svůj cíl. V tento čas toho o sobě a o svých "nejbližších" můžeme zjistit opravdu hodně. Stačí se jen dobře dívat. Pozor ale na špatné závěry.

A nakonec, a to je to nejdůležitější zjištění. V těžké situaci můžeme nalézt opravdového přítele!

Přeji Vám, abyste našli i Vašeho opravdového přítele. Ne herce. A pokud jste ho již našli, chytněte ho, obejměte a řekněte mu, že ho máte rádi a pak ho už nikdy nepouštějte...!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!