Nedokončený hovor

Nesnáším zavěšení telefonu uprostřed věty. Když pak zjistíte, že na konci nikdo není. Ihned vše svedete na toho druhého. Je totiž hloupý! Nerozumí vám! A přeci je vina i na vaší straně! Kvůli něčemu přeci musel zavěsit. Na druhou stranu bych si to já nikdy nedovolil. Je to otázka cti? Nedovolil bych si to, protože ten člověk mi chce něco říct, řvát na mě, něco mi vyčíst, na něco upozornit. Chce říct cokoli. Říká to pouze a jen vám. A vy mu uprostřed toho všeho zavěsíte? Nedostáváte pak ani možnost oponovat. Protože jediná zpětná reakce je ticho v telefonu toho druhého. Jak výstižné a většinou to tomu dotyčnému stačí aby pochopil jaký člověk mu vlastně zavěsil.

Pak to stačí i k tomu, že se už nemusí ozvat. Nestojíte mu za další hovor.

A co potom pocity člověka, který předčasně zavěsil? Jaká to útěcha pro toho, který byl přerušen, když si pak pomyslí, co se onomu člověku musí asi honit hlavou. Bylo to jeho rozhodnutí zavěsit a teď musí nést následky. A tyto následky jsou pochybnosti. "Co když nezavolá?" "Co mi vlastně chtěl ještě říct?" "Proč jsem vůbec zavěsil??" Samozřejmě se tyto otázky dostaví (pokud vůbec) až po nějakém čase, ale to už může být pozdě, jelikož si to již druhá strana mohla rozmyslet a změnit své stanovisko vůči této osobě...

A nakonec. Co když budete ve stejné situaci, ale přesně naopak. Někdo zavěsí vám? Užijte si ten pocit. Prožijte si ho. Je to jako jít potmě do schodů a udělat krok navíc. To šlápnutí do prázdna.. to krátké, ale intenzivní leknutí. Nezapomeňte na to.


Jednomu mému příteli se to stává často. A on je stále tak "silný" (nebo slabý?) a nechává si to líbit.

Vyslechněte a budete vyslechnuti. Jinak nechte raději telefon v nočním stolku.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!