Tak nějak prázdno

Jen momentální nálada. Doufal jsem, že se vypíši. Nějak to ale nezabralo. I tak, dobrou chuť :)


Mám strach z prázdných řečí.
A když dojdou slova, to je snad to nejhorší.
Směju se, ale v mém úsměvu je bezmoc.
Haha viď, sranda, ale za tu já se už nemůžu schovávat.
Co se stalo? Smích už není to, co býval.
Vlastně nic už takové neni. Já se snad už jen bojim.
Bojim se i toho, že nevim co mám dělat.
Musím si stanovit cíl. Dobře.
Škola. Ale proč mi to kurva nejde? Proč se nedokážu soustředit a mám hlavu plnou -zdá se- hloupostí?
V tom bude určitě problém. Nejde to. Musim být lepší. A lepší. A lepší. A lepší?
Na druhou stranu - můžu si za to sám. Ty si za to můžeš sám. A ty si za to můžeš sama. Jaký si to uděláš.. a až se ucho utrhne, bude už pozdě.
Tohle psaní je totiž umění. Myslíte, že ne? Taky tomu nevěřim. Umění je, když se k tomu mohou lidé po letech, staletích, tisíciletích vracet. A bude to stále aktuální.
Nikoho tohle nezajímá.
Ty víš, že teď potřebuju pomoc. Ty to víš. Já se ji snažim dávat lidem, na kterých mi záleží. Ale teď ji kurva potřebuju já. Jsem asi sobec.
Proto se mi zdá, že má poslední povídka má vlastně něco do sebe. Už takhle dál nemůžu. Neni to vidět, co? Neni to poznat, viď? Asi sem dobrej. Je to asi jediný v čem jsem.

Bojim se budoucnosti.
Pláču nad minulostí.
A myslim, že nežiju přítomností.

Tak co se stalo?

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!