Tak se vám už musím představit.

Je mi fakt na nic. A tak si prohlížim a kompletuji staré fotky a neroztříděná videa na počítači - mimochodem to doporučuji, najdete dávno zapomenuté vzpomínky, příběhy a situace - a najednou jsem našel jedno video. Video nevalné kvality, zato je natočené od srdce, s láskou a něhou k dobré práci. Psal jsem, že se vám představím. A tady tedy jsem:



Trvalý odkaz na toto dílo máte zde.

Jo a mimochodem jsem viděl Hřísný tanec a docela se mě to líbilo (a to jsem si myslel, že ten film smažu, když jsem ho našel na PC)

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Všelijak...

Ahoj (všem, se kterými si tykám), Dobrý den (pro všechny), Pic (pro kámoše), Ruku líbám (pro dámy), Tě noha vole (pro jednoho konkrétního kámoše), Nazdar braku (pro jednu konkrétní kámošku), a Tě péro všem, co to dočetli až sem!

Ale ne, dnes to nebude takové laxní, takové "normální".. dnešní zpráva bude vážná. Je to divné. Poslední dobou je vše nějaké otočené. Pro vás třeba ne, já doufám, že ne. Jen asi pro mě.

Vystihují to následující povídky od Franze Kafky:

Stromy
Neboť jsme jako kmeny stromů ve sněhu. Napohled tu hladce spočívají a řekl bys, že stačí malý náraz, abys je odsunul. Nikoli, nejde to, jsou totiž s půdou pevně spojeny. Ale hleďme, dokonce i to je pouze zdánlivé.


Bída starého mládence
Zdá se to tak kruté, zůstat starým mládencem, doprošovat se jako starý muž – při zachování důstojnosti – přijetí, chcete-li strávit jeden večer s lidmi, stonat a z kouta postele celé týdny hledět do prázdného pokoje, vždycky se loučit před domovními dveřmi, nikdy se po boku manželky nehrnout do schodů, mít v pokoji jedině postranní dveře do cizích bytů, nosit si v ruce domů večeři, muset se podivovat cizím dětem a nesmět ustavičně opakovat: “Já nemám žádné,” pěstovat si zevnějšek i chování podle jednoho či dvou starých mládenců z dětských vzpomínek.
Tak tomu bude, jenže tu tak bude člověk dnes a později stát sám i ve skutečnosti, s tělem a skutečnou hlavou, tedy i s čelem, aby si do něho mohl tlouci dlaní.


Tak to je. A bude líp. A bude také hůř. No nic... doufám, že se vám Kafka zalíbil a přečtete si od něj i jíné jeho myšlenky a povídky. A kdybyste mě chtěli vidět, třeba zítra, tak jdu na Táborská setkání (pozn. vetřelce: ...třetího druhu). Tak se tam uvidíme.

PS: nevím, jaký by se hodil obrázek, tak dnes bez obrázku.

Tě péro dámy, pánové, braci a nohy, všem vám líbám ruce až se z toho picnete!

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Další nesmysl, který nemá cenu číst.... Fakt!

V poslední době se s teoriemi roztrhl pytel. Právě na tento jev připadá jedna teorie, kdy vlastně, jelikož se v určitém čase začne množit počet různých teorií, z jedné na druhou, pak jsou už tři atd.. je proto, že začne jedna teorie a ta vyprodukuje druhou, ta má za následek třetí a tak to jde pořád dokola, čím víc teorií, tím víc teorií. Jak prosté.

A nyní už konečně k těm teoriím. Podle mě existují pouze dva druhy teorií a to jsou Expanzivní; Impanzivní; Exponenciální; Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá; Teorie velkého třesku; Králík na smetaně; Já dneska nechci jít do školy a jako poslední Teorie padajícího hovna.

Jak můžete vidět, tak je to naprostý blábol. Jo. Nebo snad ne? - Vidíte i tato věta byl úplný nesmysl! Začíná se tu totiž vyskytovat tzv. Teorijní paradox. Je to dáno hlavně jednou teorií a také přepáleným olejem u McHovnalds, nebo něčím úplně jiným, ale hlavní je, že to tak funguje.

Podle mého soukromého odhadu na zemi totiž žije něco přes 6 tisíc lidí a tito lidé o tomto paradoxu nemají zdání. Dokonce ani vy! a ani já! Popravdě absolutně nevím o čem to tu píšu. A vlastně dyť je to jedno, varoval jsem vás už v nadpisu ať to nečtete :) Tak se zatím mějte hezky a ode mě máte zas na pár chvil pokoj, protože jsem se krásně vypsal.

PS: Dnes bez obrázku, takový "článek" by ho ani neměl mít - a taky jsem línej ho dělat.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Hervyho weblog je tu!

"Cože?" nebo "Kam jsem se to dostal?!" nebo "Kam jsem se to dostala?!" nebo snad "Vždyť už má jeden blog, tak na co další??" nebo možná "Idiot..."

To si možná říkáte nyní. Možná něco úplně jiného. Pravda je ovšem taková, že jsem se mýlil. Velmi jsem se mýlil například v článku o blogíískách.

Víte co to je blog? K čemu byl vytvořen a za jakým účelem ho lidé začali provozovat?

->Více se dočtete na Hervyho weblogu

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!

Chvilkové poblouznění

Dnes vám chci napsat o jednom chlapečkovi, který měl míč. Ten míč byl fotbalový a ten chlapeček byl lidský. Ale o tom jsem vůbec nechtěl psát.. Chtěl jsem psát o něčem jiném. O něčem, co je jiné, než to s čím jsem začal. Zkrátka a dobře prostě neměl jsem v úmyslu psát o tom, o čem jste četli na začátku. Přemýšlel jsem o tom dlouho a opravdu jsem chtěl psát něco jiného. Chápete, ne? Prostě na to s tim chlapečkem zapomeňte a dávejte pozor na to co vám chci napsat. S chlapečkem to nemá co dělat, je to úplně jiné téma. Chtěl jsem psát o něčem jiném a ani nevím, proč jsem začal psát o chlapečkovi. Možná z rozmaru? Možná chvilkové poblouznění? Hlavní ale je, že jsem se vrátil zpět a teď vám napíšu, co jsem chtěl. Chápejte, že jsem neměl v úmyslu psát o chlapečkovi a jeho míči. Můj úmysl byl zcela jiný. Jinými slovy jsem měl v hlavě nápad, ale náhle jsem začal psát o chlapečkovi. Ten nápad tam stále je a já vám ho popíši. Ale prostě jsem nechtěl začít článek chlapečkem s míčem. Ale třeba by byl smutný, kdybych s ním nezačal... Třeba by si pak už nechtěl hrát. A pak zjistíme, že je možná dobré, že chlapeček a jeho míč stáli na začátku této příhody.

Líbilo se? Dej Like, Plus, nebo nejlépe - Sdílej to dál!